Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 C 62/2025-61

Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudcem Mgr. Ondřejem Moravcem ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta

proti

žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované

o zaplacení 107 713,01 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 25 733 Kč, a je oprávněna tak učinit v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč splatných vždy k 15. dni v měsíci až do úplného zaplacení dluhu pod ztrátou výhody splátek, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení 50 980 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 3 815,10 Kč, kapitalizovaného úroku 1 863,06 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 29 526,07 Kč od datum do zaplacení a úroku ve výši 8 % ročně z částky 27 639,70 Kč od datum do zaplacení, a dále zaplacení 31 000,01 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 2 260,89 Kč, kapitalizovaného úroku 1 162,01 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 125,42 Kč od datum do zaplacení a úroku ve výši 8 % ročně z částky 9 795,99 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži soudní poplatek za žalobu ve výši 1 055 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 25 733 Kč, a je oprávněna tak učinit v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč splatných vždy k 15. dni v měsíci až do úplného zaplacení dluhu pod ztrátou výhody splátek, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení 50 980 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 3 815,10 Kč, kapitalizovaného úroku 1 863,06 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 29 526,07 Kč od , datum, do zaplacení a úroku ve výši 8 % ročně z částky 27 639,70 Kč od , datum, do zaplacení, a dále zaplacení 31 000,01 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 2 260,89 Kč, kapitalizovaného úroku 1 162,01 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 125,42 Kč od , datum, do zaplacení a úroku ve výši 8 % ročně z částky 9 795,99 Kč od , datum, do zaplacení, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži soudní poplatek za žalobu ve výši 1 055 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení celkem 107 713,01 Kč společně s výše uvedeným příslušenstvím a náhrady nákladů řízení.

2. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně (původní věřitelka), společnost právnická osoba., IČO IČO, uzavřela s žalovanou dne datum smlouvu o úvěru č. hodnota, na jejímž základě poskytla žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 29 000 Kč (v žalobě jako nárok 1). Žalovaná se zavázala uhradit tuto částku spolu se sjednanými poplatky (celkem 65 480 Kč) ve dvaceti měsíčních splátkách po 3 274 Kč. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas a závazky ze smlouvy porušila. Od uzavření smlouvy o úvěru do podpisu smlouvy o postoupení pohledávky zaplatila žalovaná na dluh celkem 3 267 Kč, poté již ničeho. Žalobkyně dále tvrdila, že její právní předchůdkyně (původní věřitelka), společnost právnická osoba., IČO IČO, uzavřela s žalovanou dne datum smlouvu o úvěru č. hodnota, na jejímž základě poskytla žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 21 000 Kč (v žalobě jako nárok 2). Žalovaná se zavázala uhradit tuto částku spolu se sjednanými poplatky (celkem 47 400 Kč) ve dvaceti měsíčních splátkách po 2 370 Kč. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas a závazky ze smlouvy porušila. Od uzavření smlouvy o úvěru do podpisu smlouvy o postoupení pohledávky zaplatila žalovaná na dluh celkem 26 900 Kč, pak už nic. Obě pohledávky za žalovanou byly na žalobkyni postoupeny smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum. Tuto skutečnost původní věřitelka žalované písemně oznámila.

3. Na výzvu soudu žalobkyně doplnila, že původní věřitelka splnila svou zákonnou povinnost, neboť s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované. Původní věřitelka ověřovala tyto informace z výměru důchodu, výdaje žalované prověřila z výpisů z bankovního účtu. Tyto informace byly zaznamenány v žádostech o úvěr. Žalovaná uvedla, že má pravidelný měsíční příjem 14 788 Kč a výdaje ve výši 8 700 Kč. Co se týče úvěru z listopadu 2021, zde žalovaná uvedla obdobné informace, konkrétně příjem ve výši 12 695 Kč a výdaje 8 075 Kč. I v tomto případě původní věřitelka ověřila údaje sdělené žalovanou z výměru důchodu.

4. Žalovaná se k žalobě vyjádřila až na jednání ve věci. Uvedla, že má dvě exekuce, jsou jí strhávány částky z příjmu s tím, že k větším srážkám aktuálně už docházet nemůže. Dluh může uhradit jen ve splátkách po 500 Kč měsíčně (v závěrečném návrhu uvedla ve výši max. 1 000 Kč měsíčně). Bydlí v nájmu, za bydlení platí 7 000 Kč, na živobytí jí zůstává cca 6 000 Kč.

5. Soud má za prokázané následující skutečnosti:

6. Z žádosti o úvěr ze dne datum soud zjistil, že jejím prostřednictvím žalovaná požádala původní věřitelku o poskytnutí úvěru ve výši 40 000 Kč, přičemž uvedla, že je vdova, žije v nájmu, má základní vzdělání, nevyživuje jinou osobu, má bankovní účet a je ve starobním důchodu. Čistý měsíční příjem žalovaná uvedla ve výši 14 788 Kč, výdaje vyčíslila na 8 700 Kč. Z žádosti vyplývá, že žalovaná předložila oznámení ČSSZ. Z tohoto oznámení ze dne datum vyplývá, že od října 2022 činí výše starobního důchodu žalované 14 788 Kč. Jiné dokumenty vztahující se k prověřování úvěruschopnosti žalobkyně soudu nedoložila. Smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne datum (č. hodnota) bylo prokázáno, že se na jejím základě původní věřitelka zavázala poskytnout a také poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 29 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit původní věřitelce jistinu úvěru společně s úrokem ve výši 2 073 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru 20 590 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 7 727 Kč a inkasním poplatkem za platby v hotovosti v místě bydliště 6 090 Kč (celkem na poplatcích 36 480 Kč), to vše ve dvaceti měsíčních splátkách po 3 274 Kč. RPSN činila 246,22 %. Z tabulky umoření dluhu vyplývá, že žalovaná na tento dluh dosud zaplatila celkem 3 267 Kč.

7. Z žádosti o úvěr ze dne datum soud zjistil, že jejím prostřednictvím žalovaná požádala původní věřitelku o poskytnutí úvěru ve výši 25 000 Kč, přičemž uvedla, že je vdova, žije v nájmu, má základní vzdělání, nevyživuje jinou osobu, má bankovní účet a je ve starobním důchodu. Čistý měsíční příjem žalovaná uvedla ve výši 12 695 Kč, výdaje vyčíslila na 8 075 Kč. Z žádosti vyplývá, že žalovaná předložila oznámení ČSSZ. Z tohoto oznámení ze dne datum vyplývá, že od ledna 2021 činí výše starobního důchodu žalované 12 695 Kč. Jiné dokumenty vztahující se k prověřování úvěruschopnosti žalobkyně soudu nedoložila. Smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne datum (č. hodnota) bylo prokázáno, že se na jejím základě původní věřitelka zavázala poskytnout a také poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 21 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit původní věřitelce jistinu úvěru společně s úrokem ve výši 1 501 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru 14 910 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 5 579 Kč a inkasním poplatkem za platby v hotovosti v místě bydliště 4 410 Kč (celkem na poplatcích 26 400 Kč), to vše ve dvaceti měsíčních splátkách po 2 370 Kč. RPSN činila 246,22 %. Z tabulky umoření dluhu vyplývá, že žalovaná na tento dluh dosud zaplatila celkem 26 900 Kč.

8. Původní věřitelka postoupila pohledávky za žalovanou na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum a postoupení pohledávek žalované oznámila dopisy ze dne datum.

9. Předžalobní výzvu (včetně informace o postoupení pohledávek na žalobkyni) ze dne datum žalobkyně odeslala žalované téhož dne.

10. Žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně (původní věřitelka) náležitě zjišťovala a posuzovala úvěruschopnost žalované. Ve spise se nenachází relevantní důkaz, ze kterého by vyplývalo, že původní věřitelka řádně zjišťovala a posuzovala majetkové a osobní poměry žalované.

11. Ze shora provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

12. Původní věřitelka poskytla žalované na základě smluv o spotřebitelském úvěru peněžní prostředky ve výši 29 000 Kč a 21 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit poskytnuté částky spolu s dalšími poplatky. Žalobkyně neprokázala, že by původní věřitelka důsledně zjišťovala schopnost žalované úvěr splácet. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek.

13. Podle , (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

14. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle , o spotřebitelském úvěru (dále jen „“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. V § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je dále stanoveno, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle § 1970 o. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Prováděcím předpisem k citovanému ustanovení je

19. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. , „[o]becné soudy (…) by měly poskytovatele úvěrů vést (…) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“

20. Právní posouzení věci:

21. Soud považuje za zjištěné a prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky v celkové výši 50 000 Kč na základě uzavřených smluv o úvěru. Povinností právní předchůdkyně žalobkyně jakožto poskytovatele finančních prostředků však bylo, aby před uzavřením smlouvy řádně prověřila, zda je žalovaná schopná poskytnutý úvěr splácet, a to v souladu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. K tomu ovšem nedošlo.

22. Soud především podotýká, že žalobkyně soudu nedoložila žádný doklad, který by prokazoval ověřování tvrzených výdajů žalované v době před uzavřením obou smluv o úvěru. Z žádostí o úvěr nevyplývá, že tvrzené výdaje žalované byly jakkoli ověřovány, došlo pouze k ověření příjmů (doloženými oznámeními ČSSZ o výměře důchodu). I pokud by žalovanou uvedená částka výdajů odpovídala skutečnosti, původní věřitelka ji nijak neověřila, spolehla se jen na ničím nedoložené tvrzení žalované. Je zjevné, že při měsíčním příjmu pouze 14 788 Kč, respektive 12 695 Kč v případě první žádosti o úvěr, musela mít původní věřitelka důvodné pochyby o schopnosti žalované úvěr splácet. Žalobkyně tvrdí, že výdaje ověřila původní věřitelka z výpisů z účtu žalované, k tomu však již nic dalšího konkrétního neuvedla a nedoložila. Žalovaná přitom v žádostech čísla svého bankovního účtu uvedla, původní věřitelka je tak mohla a měla prověřit. V obou žádostech o úvěr také žalovaná uvedla jiné a dosud nesplacené úvěry u původní věřitelky (38 000 Kč a 46 000 Kč), což rovněž mělo vést původní věřitelku k daleko větší obezřetnosti před poskytnutím dalších půjček. To se ale nestalo. Žalovaná žila sama, v nájmu, příjem měla pouze z důchodu a je zřejmé, že očividně nepříznivou finanční situaci řešila opakovanými půjčkami, prověření její úvěruschopnosti tak mělo být daleko důkladnější.

23. V tomto směru soud uzavírá, že nedošlo ke zjištění majetkové situace žalované a posouzení jejích pravidelných měsíčních příjmů a výdajů v širším kontextu. Ležérní postup právní předchůdkyně žalobkyně navozuje pochybnosti o tom, že jejím skutečným cílem bylo posoudit úvěruschopnost žalované. Dle názoru soudu se jednalo pouze o formalistické zachycení příjmů a výdajů žalované. Žalobkyně navíc ani nedoložila žádný doklad o tom, že by snad její právní předchůdkyně provedla lustraci žalované v příslušných registrech dlužníků, jak taktéž tvrdila.

24. V daném případě se tak nejednalo o řádné prověření schopnosti žalované úvěr splácet. Za situace, při které žalobkyně neprokazuje, že skutečně došlo ke komplexnímu zjišťování majetkových poměrů žalované, soud uzavírá, že nedošlo k řádnému prověření její úvěruschopnosti, což má za následek absolutní neplatnost smluv o úvěru. Pro doplnění soud dodává, že v kontextu rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C-679/18 OPR-právnická osoba. v. GK, je jeho povinností zabývat se ex offo, tedy i bez námitky dlužníka, otázkou, zda věřitel náležitě posoudil úvěruschopnost spotřebitele, a pokud této povinnosti nedostál, je povinností soudu vyvodit z tohoto porušení odpovídající následek – absolutní neplatnost smlouvy. Je tedy nerozhodné, že jedna ze smluv (nárok 2) o spotřebitelském úvěru byla uzavřena ještě v době platnosti § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do datum, jehož tehdejší dikce (Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.) mohla navozovat dojem, že se jedná toliko o neplatnost relativní. Takový výklad však SDEU odmítl, jak bylo naznačeno výše.

25. Jelikož soud dospěl k závěru, že jsou smlouvy o úvěru absolutně neplatné (§ 580 a násl. o. z.), přičemž právní předchůdkyně žalobkyně na jejich základě žalované poskytla 29 000 Kč a 21 000 Kč, je žalovaná povinna žalobkyni v souladu s § 2991 o. z. vydat to, oč se bezdůvodně obohatila. Jinými slovy je povinna žalobkyni vrátit to, co získala z neplatných smluv o úvěru, a co doposud původní věřitelce, resp. žalobkyni, na kterou pohledávka v mezidobí přešla, nezaplatila. V případě smlouvy ze dne datum a úvěru 21 000 Kč žalovaná již splatila původní věřitelce celkem 26 900 Kč, jistinu poskytnuté částky proto už celou zaplatila. V tomto směru tak žalobkyni nárok na vrácení bezdůvodného obohacení nevznikl. Co se týče smlouvy ze dne datum a úvěru 29 000 Kč, vycházel soud z tvrzení žalobkyně (doloženého tabulkou úhrad), že žalovaná dosud zaplatila 3 267 Kč. Žalovaná je tedy v tomto ohledu povinna zaplatit žalobkyni 25 733 Kč (viz výrok I. tohoto rozsudku), tj. zbývající jistinu poskytnuté částky (29 000 Kč – 3 267 Kč je právě 25 733 Kč).

26. Žalovaná požádala o možnost úhrady dlužné částky ve splátkách, návrh odůvodnila tíživou finanční situací s tím, že čelí několika exekucím a z jejího příjmu jsou prováděny srážky v maximální možné zákonné výši. Ke svým tvrzením doložila výplatní doklad k důchodu za období květen až červen 2025 ve výši 14 221 Kč, oznámení o provádění srážek z důchodu ve výši 2 542 Kč na základě exekučního příkazu soudního exekutora a dvě sdělení ČSSZ o dalších pohledávkách v pořadí, na které zatím nelze provádět srážky. Žalobkyně se splátkami souhlasila. S ohledem na výši dlužné částky a možnosti žalované soud žalované umožnil zaplatit dlužnou částku ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně. Při soudem stanovené měsíční splátce dojde k celkové úhradě přiznaného dluhu v odpovídající době a žalovaná tak nebude nepřiměřeně zvýhodněna na úkor žalobkyně. Výhoda splátek je však žalované poskytnuta pouze v případě, že bude celý svůj dluh stanoveným způsobem plnit. Pokud žalovaná nezaplatí byť jen jednu splátku včas, ztratí výhodu splátek a celý dluh se stane splatným. Žalobkyně by se pak mohla domáhat výkonu tohoto rozsudku pro celou zbylou nezaplacenou částku.

27. Ve zbylé části soud žalobu zamítl, neboť s ohledem na neplatnost obou smluv o úvěru nemá žalobkyně na další plnění nárok (viz výrok II. tohoto rozsudku). Neplatnými jsou tak ujednání o všech dalších poplatcích či úrocích. Jelikož podle § 87 odst. 1, věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, nelze uzavřít, že se žalovaná dostala do prodlení ve smyslu § 1970 o. z. Nárok žalobkyně na úroky z prodlení totiž dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaná dostane až tehdy, pokud neuhradí zbývající dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka), respektive ve stanovených splátkách.

28. Žalovaná byla ve sporu převážně úspěšná, přiznání náhrady nákladů řízení však nepožadovala. Proto soud rozhodl dle , (dále jen „“), a tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III. tohoto rozsudku).

29. Vzhledem k tomu, že soud nevydal ve věci elektronický platební rozkaz a pokračoval v řízení, bylo povinností soudu doměřit soudní poplatek za návrh na zahájení řízení ve smyslu položky 2 odstavec 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou , o soudních poplatcích. Soudní poplatek za návrh na zahájení řízení činí dle položky 1 odst. 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků 5 275 Kč, dosud bylo na poplatku uhrazeno 4 220 Kč. Povinností žalobkyně je tudíž doplatit soudní poplatek ve výši 1 055 Kč (výrok IV. tohoto rozsudku). Soudní poplatek je třeba zaplatit Okresnímu soudu v Kroměříži na účet č. č. účtu, variabilní symbol var. symbol. V případě, že tato částka nebude ve stanovené lhůtě uhrazena, předá soud věc nejdříve po 30 dnech od uplynutí lhůty k zaplacení příslušnému celnímu úřadu k vymáhání. Lhůta k plnění vychází z

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Kroměříži. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení, není-li podáno elektronicky.

Nebude-li dobrovolně splněna povinnost stanovená tímto rozhodnutím, lze podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.