Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
17 C 68/2025-18
Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudcem Mgr. Ondřejem Doubkem ve věci
žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci]
proti
žalovanému: [osobní údaje žalovaného]
pro 17 992,06 Kč / úvěr
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 600 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 9 392,06 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 17 992,06 Kč od 28. 7. 2023 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, na účet Okresního soudu v Karlových Varech [číslo] [variabilní symbol], a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 600 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 9 392,06 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 17 992,06 Kč od 28. 7. 2023 do zaplacení.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, na účet Okresního soudu v Karlových Varech [číslo] [variabilní symbol], a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 17 992,06 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněných povinností vyplývajících žalovanému ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. B5890314195146 uzavřené dne 27. 6. 2023 mezi společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) a žalovaným s tím, že pohledávka byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10. 12. 2024. Na výzvu soudu k doplnění skutkových tvrzení o konkrétních výsledcích zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně nereagovala, v žalobě uvedla pouze, že úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána též v registrech ISIR, CEE, CRKI, EUCB; žádné důkazy však k tomu označeny nebyly.
2. Žalovaný se dostavil k soudnímu jednání a potvrdil, že smlouvu uzavíral a že částku podle úvěrové smlouvy obdržel. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti, pak si vybavil, že si od něj věřitel vyžadoval výpisy z účtu.
3. Soud provedl důkaz smlouvou o úvěru z 27. 6. 2023, ze které bylo zjištěno uzavření úvěrové smlouvy mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným. Smlouva se týkala poskytnutí částky 8 600 Kč na 30 dnů za poplatek 9 932,06 Kč (před slevou; po slevě 3 587,06 Kč). Pro případ prodlení žalovaného byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Z potvrzení o platbě z 27. 6. 2023 vyplývalo, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 8 600 Kč. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaný věřiteli nic nevrátil.
4. Z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek z 29. 11. 2024 (podepsané 29. 11. 2024 a 10. 12. 2024) soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně postoupil na žalobkyni předmětnou pohledávku. Z oznámení o postoupení pohledávky a výzvy k úhradě před podáním žaloby z 20. 12. 2024 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně oznámil žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni a žalobkyně vyzvala žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu; oba dopisy byly odeslány v jedné zásilce žalovanému 20. 12. 2024 (na adresu bydliště žalovaného uvedenou ve smlouvě).
5. Uvedená skutková zjištění soud převzal za svůj skutkový závěr ve věci.
6. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanského zákoníku občanského zákoníku “) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věta první občanského zákoníku občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
9. Podle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla za použití prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 občanského zákoníku občanského zákoníku . Podle uvedené smlouvy věřitel poskytl žalovanému částku 8 600 Kč (na 30 dnů), kterou žalovaný nevrátil. Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku na žalobkyni podle § 1879 občanského zákoníku občanského zákoníku .
11. Nejprve soud posuzoval platnost smlouvy o úvěru. V daném případě žalobkyně neposuzoval řádně úvěruschopnost žalované s odbornou péčí dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. , ve znění pozdějších předpisů, neboť nebyl dodržen postup upravený v § 86 téhož zákona a požadavky vyplývající z judikatury interpretující uvedená zákonná ustanovení, např. z rozhodnutí Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , Nejvyššího správního soudu z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 a Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 . Přitom schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel (věřitel) musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (např. splátkách jiných úvěrů).
12. Úvěruschopnost žalovaného sice právní předchůdce žalobkyně měl podle tvrzení žalobkyně posuzovat a i žalovaný potvrzoval vyžádání výpisu z účtu věřitelem, žalobkyně však konkrétně netvrdila, jaké byly výstupy zkoumání úvěruschopnosti žalovaného (a ani ke zkoumání úvěruschopnosti neoznačuje žádné důkazy). Bez konkrétních zjištění o poměrech žalovaného (a jejich vyhodnocení věřitelem) nelze považovat zkoumání úvěruschopnosti za řádné. Protože žalobkyně neprokázala zkoumání úvěruschopnosti žalovaného právním předchůdcem žalobkyně, vycházel soud z toho, že právní předchůdce žalobkyně porušil § 86 odst. 1 , odst. 2 z. č. 257/2016 Sb.
13. Podle neplatné smlouvy (§ 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. , § 2 odst. 3 , § 580 odst. 1 , § 588 věta první občanského zákoníku občanského zákoníku ) jsou účastníci povinni si vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 2993 občanského zákoníku občanského zákoníku ). Z. č. 257/2016 Sb. obsahuje k obecné úpravě vypořádání plnění podle neplatné smlouvy zvláštní ustanovení v § 87 odst. 1 věta třetí jako soukromoprávní sankce poskytovatelům úvěrů s nepřiměřenými podmínkami (uvedeným vztahem a jeho důsledky se zabýval Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí z 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ). Žalobkyně má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru (8 600 Kč) bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku občanského zákoníku mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. Jelikož nebyla tvrzena a ani prokázána dohoda o splatnosti mezi účastníky, určil soud splatnost v tomto rozhodnutí. Žalovaný sice žádal poskytnutí delší lhůty k plnění ke splacení dluhu, soud vycházel z toho, že žalovaný měl již dostatek času (od poskytnutí úvěru) dluh žalobkyni (právnímu předchůdci žalobkyně) splácet, a proto soud stanovil splatnost dluhu v zákonné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 z. č. 99/1963 Sb. , dále jen „o. s. ř. “).
14. Ostatní požadavky žalobkyně (kromě jistiny) soud vyhodnotil jako nedůvodné, a proto žalobu ve zbytku uplatňovaného nároku zamítl.
15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovaný byl ve věci převážně úspěšný, žádné náklady řízení mu však nevznikly.
16. Jelikož soud ve věci nevydal navrhovaný elektronický platební rozkaz, doměřil žalobkyni podle § 4 odst. 1 písm. j) z. č. 549/1991 Sb. doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč dle položky [číslo] bodu 2., ve spojení s položkou 1, bodu 1. písm. a) Sazebníku soudních poplatků.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Karlových Varech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.