Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
17 C 47/2025-32
Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudcem Mgr. Ondřejem Doubkem ve věci
žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci]
proti
žalovanému: [osobní údaje žalovaného]
pro 29 152 Kč / úvěry
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 000 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Řízení se zastavuje v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 12 152 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 11 300 Kč od 4. 5. 2024 do zaplacení, z částky 7 910 Kč od 12. 5. 2024 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 000 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.II. Řízení se zastavuje v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 12 152 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 11 300 Kč od 4. 5. 2024 do zaplacení, z částky 7 910 Kč od 12. 5. 2024 do zaplacení.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 29 152 Kč s příslušenstvím (smlouva o úvěru z 23. 4. 2024: 10 000 Kč jistina, 100 Kč řádný úrok, 1 200 Kč poplatek za poskytnutí úvěru, 800 Kč poplatek za upomínky, 700 Kč poplatek za administraci prodlení, 1 000 Kč za upomínky v písemné formě, 2 940 Kč smluvní pokuta; smlouva o úvěru z 1. 5. 2024: 7 000 Kč jistina, 70 Kč řádný úrok, 840 Kč poplatek za poskytnutí úvěru, 800 Kč poplatek za upomínky, 700 Kč poplatek za administraci prodlení, 1 000 Kč za upomínky v písemné formě, 2 002 Kč smluvní pokuta) z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smluv o spotřebitelském úvěru ze dne 23. 4. 2024, [číslo] (dále jen„ spotřebitelský úvěr 1“) a ze dne 1. 5. 2024, [číslo] (dále jen„ spotřebitelský úvěr 2“), které byly uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa]. Na žalobkyni byla pohledávka postoupena.
2. Podáním ze dne 10. 9. 2024 vzala žalobkyně žalobu zpět kromě části dluhů ve výši 12 152 Kč (se všemi úroky z prodlení), a to v reakci na poučení soudu o povinnosti tvrdit skutečnosti o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného (a označit ke svým tvrzením důkazy).
3. Soud ve věci rozhodl za splnění podmínek podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř. “).
4. Soud dospěl ke skutkovému závěru: Smlouvami o spotřebitelském úvěru 1 a 2 má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvy o spotřebitelském úvěru, jejímž účelem bylo poskytnutí částek 10 000 Kč (se splatností do 3. 5. 2024) a 7 000 Kč (se splatností ke 11. 5. 2024). Součástí smluv byla ujednání o úrocích, poplatcích a smluvních pokutách, které nebyly pro rozhodnutí soudu (s ohledem na částečné zpětvzetí žaloby) podstatné. Z oznámení o provedení příkazu k úhradě z 25. 7. 2024 soud zjistil, že z účtu právního předchůdce žalobkyně byla 23. 4. 2024 odepsána na účet uvedené ve smlouvě částka 10 000 Kč a dne 1. 5. 2024 na stejný účet částka 7 000 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 7. 2024 postoupil právní předchůdce žalobkyně pohledávku ze smlouvy [právnická osoba], IČO [číslo], ta postoupila dále pohledávku smlouvou z 22. 7. 2024 na žalobkyni. Žalobkyně před podáním žaloby upomínala žalovaného o dobrovolné zaplacení dluhu (listiny o předcházejícím upomínání žalovaného nebyly po částečném zpětvzetí žaloby žalobkyní podstatné).
5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 z. č. 89/2014 Sb. (dále jen „občanského zákoníku občanského zákoníku “) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Nejprve soud posuzoval platnost smluv o úvěru 1 a 2, které byly mezi původním věřitelem a žalovaným uzavřeny podle § 2395 občanského zákoníku občanského zákoníku . V daném případě právní předchůdce žalobkyně a původní věřitel ([právnická osoba], [IČO]) neposuzoval řádně úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. , ve znění pozdějších předpisů, neboť nebyl dodržen postup upravený v § 86 téhož zákona a požadavky vyplývající z judikatury interpretující uvedená zákonná ustanovení, např. z rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 , Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 a Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 . Přitom schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbyde spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel (věřitel) musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (např. splátkách jiných úvěrů). Jelikož úvěruschopnost takto právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba], [IČO]) neposuzoval (respektive jeho právní nástupce – žalobkyně – to není schopna prokázat), jsou shora citované smlouvy absolutně neplatné podle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. , § 2 odst. 3 , § 580 odst. 1 , § 588 věta první občanského zákoníku občanského zákoníku , jak vyplývá z uvedeného rozhodnutí Ústavního soudu.
7. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci povinni si vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 2993 občanského zákoníku občanského zákoníku ), na ostatní sjednaná plnění nemá žalobkyně podle neplatné smlouvy nárok (a ani je žalobkyně po částečném zpětvzetí žaloby nežádala). Při vypořádání bezdůvodného obohacení soud přihlédl k judikatuře Nejvyššího soudu, a to rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 , v němž uzavřel, že„ ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“ Jelikož nebyla tvrzena a ani prokázána dohoda o splatnosti mezi účastníky, určil soud splatnost v tomto rozhodnutí. Žalovaný netvrdil a neprokazoval své majetkové poměry, a proto soud stanovil splatnost dluhu v zákonné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ).
8. Protože žalovaný ničeho podle uvedených úvěrových smluv neuhradil (alespoň to v řízení nevyšlo najevo), ale byly mu poskytnuty shora uvedené částky podle neplatných smluv, je povinen tato poskytnutá plnění vrátit. Soud proto žalobě co do jistiny dluhů vyhověl.
9. Podle § 96 odst. 1 , odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. bylo rozhodnuto o částečném zastavení řízení v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby žalobkyní
10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 , § 146 odst. 2 věta první zákona o. s. ř. o. s. ř. Ani jeden z účastníků neměl ve věci převážný úspěch (s přihlédnutím ke kapitalizaci úroku z prodlení jako plnění na dobu neurčitou obdobně jako v souvislosti s výpočtem základu pro výpočet soudního poplatku), a proto soud rozhodl o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na jeho náhradu.
11. Soud soudní poplatek za žalobu nedoměřoval (položka 2 bod 2., položka 1 bod 1. písm. b/ Sazebníku soudních poplatků), protože žalobkyně vzala žalobu zpět před zahájením jednání ve věci samé v rozsahu, že výše zaplaceného soudního poplatku odpovídala požadavku, na kterém žalobkyně setrvala. Důvod pro vrácení poměrné části soudního poplatku za žalobu nebyl (§ 10 odst. 3 z. č. 549/1991 Sb. )
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Karlových Varech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.