Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 C 80/2025-40

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní JUDr. Zuzanou Hunalovou ve věci

žalobce:Jméno žalobce., IČO IČO žalobce

sídlem Adresa žalobce

zastoupený advokátem Jméno advokáta

sídlem Adresa advokáta

proti

žalované:Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované

bytem Adresa žalované

o zaplacení částky 10 700 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 504 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 1 504 Kč od 17. 5. 2011 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba se ve zbývající části, kterou se žalobkyně domáhala dále zaplacení částky 9 196 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 8 107,17 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 9 196 Kč ve výši 7,05 % ročně od 28. 9. 2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 504 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 1 504 Kč od 17. 5. 2011 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.II. Žaloba se ve zbývající části, kterou se žalobkyně domáhala dále zaplacení částky 9 196 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 8 107,17 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 9 196 Kč ve výši 7,05 % ročně od 28. 9. 2023 do zaplacení, se zamítá.III. Žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.

Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 3. 9. 2024 po žalované domáhala zaplacení částky 10 700 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o půjčce uzavřené mezi jejím právním předchůdcem společností právnická osoba, IČO IČO a žalovanou, číslo smlouvy 384219168. V žalobě uvedla, že žalované byla poskytnuta půjčka ve výši 11 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit dlužnou částku v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 341 Kč, a to včetně poplatku ve výši 9 196 Kč. Žalovaná uhradila celkem částku 9 496 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka postoupena na žalobkyni.

Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu , protože účastníci s tímto postupem soudu souhlasili ( ).

Ze smlouvy o půjčce ze dne 15. 3. 2010 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované půjčku ve výši 11 000 Kč, s povinností návratu v 60 týdenních splátkách, a to včetně úhrady poplatku 9 196 Kč, s RPSN 224,29 % ročně. Ze zákaznické karty soud zjistil, že žalovaná uvedla, že žije v nájmu, již má u právnická osoba půjčku, má tři nezaopatřené děti, mzdu 11 000 Kč, další příjmy domácnosti 15 000 Kč, výdaje 16 900 Kč, bankovní účet nemá; z ověřených dokumentů je zaškrtnutý občanský průkaz a výměr podpory. Žalované byla zaslána předžalobní výzva.

Soud učinil skutkový závěr, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované peněžní prostředky v celkové výši 11 000 Kč a žalovaná oproti tomu uhradila pouze částku 9 496 Kč.

Právně soud věc posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy (15. 3. 2010) dle následujících ustanovení:

Smlouva o půjčce byla sjednána v době platnosti , a , o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru. Dle , platilo, že neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Ve smyslu obč. zák. pak šlo o neplatnost absolutní. Obdobný výklad ctí i aktuálně platný č. , dle jehož platí, že soud i bez návrhu přihlédne k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

Podle aktuální judikatury Ústavního soudu by měly obecné soudy poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , dostupný z www.nalus.usoud.cz). Ze závěrů Ústavního soudu mimo jiné vyplývá, že zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle § 588 o.z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Navíc k závěru, že vnitrostátní soud je zásadně povinen zkoumat z úřední povinnosti dodržování povinností věřitele vyplývajících z vnitrostátních právních předpisů provádějících článek 8 a čl. 10 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen směrnice o spotřebitelském úvěru), když článek 8 ve spojení s článkem 23 směrnice o spotřebitelském úvěru brání vnitrostátní právní úpravě sankce za porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, která požaduje, aby se spotřebitel aktivně dovolával příslušného porušení povinnosti (spotřebitel je povinen neplatnost úvěrové smlouvy namítnout, a to ve tříleté promlčecí době), dospěl i Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (rozsudek dostupný na www.curia.europa.eu).

Nelze konstatovat, že nebylo povinností právního předchůdce žalobkyně zkoumat úvěruschopnost dlužníka. Zkoumání úvěruschopnosti bylo povinností úvěrující společnosti i za účinnosti , jelikož povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka vyplývá ze základních principů bez ohledu na to, zda je tato povinnost v zákoně výslovně zakotvená (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. ). Ačkoliv tedy v době uzavření smlouvy o úvěru neexistovaly zákonné předpisy, povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka je s ohledem na závěry Ústavního soudu nutné dovodit, že právní předchůdce žalobce tuto povinnost měl a nesplnil ji.

Soud aplikoval výše uvedená ustanovení a zhodnotil, že při zkoumání schopností žalované půjčku splácet právní předchůdce žalobkyně neprověřil, zda je žalovaná schopna půjčku splácet. Právní předchůdce žalobkyně nevyvinul v podstatě žádné úsilí k tomu, aby ověřil, jaké má dlužník příjmy a výdaje. Neověřil pracovní smlouvu, nájemní smlouvu ani další uváděné příjmy domácnosti. Neuvedl, v jaké výši je další půjčka žalované a zda tuto půjčku řádně hradí. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Právní předchůdce žalobkyně nepostupoval s odbornou péčí a řádně neposoudil úvěruschopnost žalované.

Pokud jde o RPSN 224,29 % ročně, soud toto posoudil dle § 658 obč. zák. jako rozporné s dobrými mravy, neboť zákon stanovil, že v rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Z veřejně dostupných údajů na internetu vyplývá, že v roce 2010 se obvyklé RPSN ve smlouvách o půjčce pohybovalo kolem 20 %. I s přihlédnutím k charakteru nebankovního poskytovatele půjčky, nemůže RPSN ve výši 224 % ročně obstát jako souladné s dobrými mravy. Soud k tomu poukazuje též na rozhodnutí ve věci C-520/21 ze dne 15. 6. 2023: „kdyby vnitrostátní soud mohl měnit obsah zneužívajících ujednání v takových smlouvách, mohlo by být ohroženo splnění dlouhodobého cíle stanoveného v článku 7 směrnice 93/13. Tato možnost by totiž přispívala k eliminaci odrazujícího účinku pro prodávající a poskytovatele tím, že se taková zneužívající ujednání vůči spotřebiteli prostě a jednoduše neuplatní, a to v tom smyslu, že prodávající a poskytovatelé by byli i nadále sváděni k používání uvedených ujednání, jelikož by věděli, že i kdyby mělo být rozhodnuto o jejich neplatnosti, vnitrostátní soud bude moci smlouvu v nezbytném rozsahu doplnit, takže jejich zájmy budou tímto způsobem přesto zajištěny.“

Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru je neplatná ve smyslu ustanovení § 39 a § 658 obč. zák. Dále byla věc posouzena dle § 457 obč. zák., dle kterého platí, je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

V řízení bylo zjištěno, že žalovaná od právního předchůdce žalobkyně přijala peněžitou částku 11 000 Kč a žalovaná oproti tomu vrátila pouze částku 9 496 Kč, soud výrokem rozsudku pod bodem I. uložil žalované povinnost vrátit žalobkyni i zbývajících 1 504 Kč.

O povinnosti žalované zaplatit žalobkyni úroky z prodlení soud rozhodl podle obchodního zákoníku, který stanoví, že pokud není ve smlouvě dohodnuta sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit úroky z prodlení určené podle nařízení vlády; ve znění stanovilo, že výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů. Výše úroků z prodlení se určuje podle repo sazby platné k prvnímu dni prodlení. Právní předchůdce žalobce nepřistoupil k zesplatnění úvěru, žalovaný byl tedy v prodlení marným uplynutím sedmidenní lhůty následující po dni splatnosti poslední splátky, tj. od 17. 5. 2011.

Pokud jde o náhradu nákladů řízení, soud postupoval v souladu s ustanovením V usnesení ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. , v němž se zabýval výkladem ustanovení a 2 , Nejvyšší soud uzavřel, že úspěch účastníka v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně příslušenství, tj. uplatněných úroků, včetně úroků z prodlení. Žalobkyně se domáhala jistiny 10 700 Kč a kapitalizovaného příslušenství ve výši 8 107,17 Kč, přičemž úspěšná byla co do částky 1 504 Kč. Úspěšnější ve sporu byla žalovaná, která však v průběhu řízení zůstala nečinná a žádné náklady řízení jí nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

Lhůtu k plnění dle výroku I. tohoto rozsudku soud stanovil v souladu s třídenní.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě patnácti dnů od doručení písemného vyhotovení rozsudku ke Krajskému soudu v Hradci Králové prostřednictvím Okresního soudu v Hradci Králové ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na exekuci.