Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
1 C 57/2025-53
Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Vyskočilovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované
o zaplacení 89 991,40 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 39 237 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 39 237 Kč od 14. 8. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky 50 754,40 Kč, úroku z prodlení ve výši 10 248,04 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 457,36 Kč, zákonného úroku z prodlení ročně z částky 45 971,10 Kč od 30. 4. 2024 do 13. 8. 2024 a z částky 6 734,10 Kč od 14. 8. 2024 do zaplacení, úroku ve výši 24,81 % ročně z částky 45 971,10 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 39 237 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 39 237 Kč od 14. 8. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky 50 754,40 Kč, úroku z prodlení ve výši 10 248,04 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 457,36 Kč, zákonného úroku z prodlení ročně z částky 45 971,10 Kč od 30. 4. 2024 do 13. 8. 2024 a z částky 6 734,10 Kč od 14. 8. 2024 do zaplacení, úroku ve výši 24,81 % ročně z částky 45 971,10 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně podala u zdejšího soudu žalobu, kterou se po žalované domáhala uložení povinnosti zaplatit žalobkyni částku 89 991,40 Kč s úrokem a s úrokem z prodlení. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba, IČ: IČO, se sídlem adresa, dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota (dále jen „Smlouva“), na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 48 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Převzetí částky potvrdila žalovaná svým podpisem na smlouvě. Žalovaná se zavázala zaplatit původnímu věřiteli částku 56 598 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 41 681 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 24,81 % ročně sjednanou na straně 2 Smlouvy o spotřebitelském úvěru, a částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 10 421 Kč (dále jen „poplatek“). Žalovaná se zavázala celkovou částku zaplatit ve 24. měsíčních splátkách po 4 363 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 14. 3. 2024. Žalovaná uhradila celkem částku 8 763 Kč. Poslední splátka byla ze strany žalované zaplacena 17. 5. 2022. Ke dni 12. 11. 2022 vyčíslil poskytovatel úvěru pohledávku v částce 45 971,10 Kč na dlužné jistině a 44 020,30 Kč na dlužném poplatku. Následně žalovaná nehradila ničeho a žalobkyně tak požaduje úrok ve výši 24,81 % ročně dle strany 2 smlouvy od 15. 3. 2024 do zaplacení. Žádá též zaplacení úroku z prodlení. Žalovaná byla naposledy vyzvána k zaplacení předžalobní výzvou zástupce žalobkyně z 29. 7. 2024. Před poskytnutím úvěru poskytovatel úvěru ověřoval schopnost žalované úvěr splatit na základě informací získaných od žalované a nahlédnutím do veřejných registrů. Posouzení úvěruschopnosti žalované vedl k závěru, že příjem, který žalovaná deklarovala ve výši 33 552 Kč, který ověřil z pracovní smlouvy a výplatních lístků, je dostatečný pro poskytnutí úvěru. Žalobkyně nemá k dispozici doklady k prověřování úvěruschopnosti, když tyto se předkládají pouze při uzavírání smlouvy.
2. Soud věc projednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. bez přítomnosti žalované, která se z jednání neomluvila.
3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne datum, soud zjistil, že se původní věřitel zavázal poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 48 000 Kč, v daném případě byla částka 16 358 Kč použita na refinancování zůstatku dříve uzavřené smlouvy o zápůjčce nebo úvěru č. hodnota a žalovaná převzala částku ve výši 31 648 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit celkovou dlužnou částku 101 602 Kč ve splátkách po 4 363 Kč splatných vždy koncem splátkového období (doba jednoho měsíce) počínaje 5. kalendářním dnem po uzavření smlouvy. Z obsahu zákaznické karty bylo zjištěno, že žalovaná žádala poskytovatele úvěru o poskytnutí úvěru a uvedla, že pracuje jako obsluha čerpací stanice s příjmem 33 552 Kč a o svých běžných výdajích uvedla, že činí měsíčně 4 000 Kč. Z listiny dále vyplývá, že poskytovatel úvěru měl k dispozici pracovní smlouvu žalované a dvě výplatní pásky. Dle listiny označené jako zařazení zákazníka do pojistného programu se žalovaná a poskytovatel úvěru dohodli na zařazení žalované do pojistného programu dle smlouvy č. hodnota ze dne datum, kterou poskytovatel úvěru sjednal jako pojistník s právnická osoba.. Poskytovatel úvěru postoupil pohledávky za žalovanou z této smlouvy postupní smlouvou ze dne datum žalobkyni, jak vyplynulo z postupní smlouvy, seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky z datum. Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaná čerpala poskytnutý úvěr ve výši 48 000 Kč 14. 3. 2023 a v jeho prospěch uhradila dvě splátky ve dnech 20. 4. 2022 a 17. 5. 2022 v celkové výši 8 763 Kč. Dopisem ze dne 29. 7. 2024 byla žalovaná upomenuta o zaplacení zástupcem žalobkyně a vyzvána k zaplacení plnění z úvěrové smlouvy do 13. 8. 2024.
4. Mezi původním věřitelem a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, jejichž náležitosti jsou upraveny v zákoně č. 89/2012 Sb. občanském zákoníku (dále jen „občanský zákoník“). Na uvedenou smlouvu se vztahují též ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Původní věřitel prověřoval pouze některé tvrzené příjmy žalované, doklady však nemá k dispozici a nemohly být soudem ověřeny. Celkové výdaje v nízké výši hodnota měsíčně vzbuzují pochybnost o reálnosti těchto výdajů. Z jiných zdrojů nebyla úvěruschopnost prověřována. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. V rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 tento soud uvedl, že údaje o životním minimu musí poskytovatel porovnat s od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Původní věřitel jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná. Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-679/18. Převzal-li žalovaný finanční prostředky na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Žalovaná čerpala částku 48 000 Kč a na její dluh byla zaplacena celkem částka 8 763 Kč, výše bezdůvodného obohacení činí 39 237 Kč. Úroky z prodlení soud přiznal od 14. 8. 2024 ve vazbě na předžalobní výzvu zástupce žalobkyně. Nárok na zákonný úrok z prodlení má oporu v ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající výši soud žalobu zamítl.
5. Soud lhůtu k plnění určil dle ustanovení § 160 o. s. ř. do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když v řízení nevyšly najevo žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.
6. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého byla v řízení převážně úspěšná žalovaná. Soud při stanovení míry úspěchu a neúspěchu musí přihlížet i k požadovanému příslušenství. Dle nálezu Ústavního soudu ČR I ÚS 2717/08 při absenci výslovného pravidla soud vezme v úvahu výši úroku požadovaného účastníkem „do zaplacení“ ve výši stanovené ke dni vyhlášení svého rozhodnutí. Žalované však žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho písemného doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Lounech.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).