Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
8 C 3/2025-92
Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl soudkyní JUDr. Andreou Venclíkovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované
o 10 209 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 998 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Zamítá se žaloba co do části, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 5 211 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 89,16 Kč, úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 10 209 Kč od 16. 10. 2024 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 998 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Zamítá se žaloba co do části, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 5 211 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 89,16 Kč, úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 10 209 Kč od 16. 10. 2024 do zaplacení.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 15. 10. 2024 domáhala vydání rozhodnutí ukládajícího žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 209 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně opírala svůj nárok o tvrzení, že uzavřela se žalovanou dne 18. 2. 2024 úvěrovou smlouvu, na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši 5 000 Kč. Úvěr měla žalovaná splatit ve 24 měsíčních splátkách splatných vždy 18. den v měsíci, počínaje 18. 3. 2024. Úvěr byl žalované poskytnut 18. 2. 2024 na číslo účtu uvedené ve smlouvě: č. účtu. Žalobkyně posoudila schopnost žalované splácet úvěr nahlédnutím do registrů NRKI, SOLUS, CRIBIS a ISIR. Dále posuzovala příjmovou a výdajovou stránku žalované a další faktory ovlivňující poskytnutí úvěru. Žalovaná se dostala do prodlení, když na třetí splátku neuhradila ničeho a nevyužila tedy ani možnosti „korunového odkladu“ splatnosti o 30 dnů. Žalovaná právě za účelem odkladu splatnosti uhradila dne 15. 03. 2024 a 18. 04. 2024 pokaždé 1 Kč. Žalovaná přes upomínky neuhradila ničeho více a žalobkyně celý úvěr dne 9. 8. 2024 zesplatnila. Vedle žalované jistiny žalobkyně požadovala zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 165 Kč, poplatku za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatků za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, poplatků za SMS servis ve výši 196 Kč, poplatků za prodloužení splatnosti „korunovým odkladem“ ve výši 990 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 1 030 Kč, smluvních pokut ve výši 1 500 Kč a smluvních úroků ve výši 735 Kč. Dále požadovala kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 89,16 Kč od 21. 9. 2024 do 15. 10. 2024 a zákonný úrok z prodlení z částky 10 209 Kč od 16. 10. 2024 do zaplacení.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Z listin předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci:
4. Z úvěrové smlouvy ze dne 18. 2. 2024 (společně s formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, dohledáním informací o činnosti klienta a výstupem z Bank ID) soud zjistil, že žalobkyně uzavřela dne 18. 2. 2024 se žalovanou jako spotřebitelem distančním způsobem smlouvu o bezúčelovém úvěru. Smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit a spolu s nimi jí zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 165 Kč a úroky z úvěru ve výši 1 715 Kč. Dále se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni poplatky sjednaných doplňkových služeb ve výši 199 Kč za expresní výplatu, ve výši 99 Kč měsíčně za bezpečné splátky a ve výši 49 Kč měsíčně za SMS servis. To vše formou 24 měsíčních splátek. Smlouvou vzala žalovaná také na vědomí, že pro případ prodlení s realizací splátky úvěru jí žalobkyně může účtovat účelně vynaložené náklady ve výši 300 Kč za měsíc vymáhání, smluvní pokutu ve výši 500 Kč a zákonný úrok z prodlení. Dále byla žalovaná informována o možnosti „korunového odkladu měsíční splátky“ s poplatkem 495 Kč za takový odklad splatnosti splátky. Závěrem byla žalovaná obeznámena s tím, že v případ prodlení s více jak dvěma splátkami může žalobkyně přistoupit k zesplatnění celého úvěru.
5. Z opisu výpisu proplacení smlouvy soud zjistil, že žalobkyně dne 18. 2. 2024 poskytla na účet č. č. účtu bezhotovostně peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč. Že se jedná o účet žalované soud ověřil dotazem na banku, u které je veden účet (odpověď na žádost o součinnost ze dne 10. 2. 2025).
6. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad půjčky soud zjistil, že žalovaná na úvěr uhradila žalobkyni celkem 2 Kč.
7. Ze sazebníku soud zjistil, že s platností od 4. 1. 2019 měla žalobkyně stanoven poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 33 Kč za každých půjčených 1 000 Kč, poplatek za expresní výplatu v jednorázové výši 199 Kč, poplatek za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč měsíčně, poplatek za „korunový odklad“ ve výši 99 Kč za každých půjčených 1 000 Kč a dále měla stanovenou smluvní pokutu ve výši 500 Kč za zpoždění s úhradou splátky úvěru.
8. Z výzvy před zahájením vymáhání celého úvěru ze dne 24. 6. 2024 (s podacím archem ze dne 25. 6. 2024) soud zjistil, že žalovaná byla žalobkyní upomenuta o úhradu dlužné částky a pro případ pokračujícího porušování jejích platebních povinností byla upozorněna na možnost zesplatnění celého úvěru.
9. Z výzvy ke splacení celé půjčky ze dne 9. 8. 2024 (s podacím archem ze dne 12. 8. 2024) soud zjistil, že žalobkyně dne 9. 8. 2024 přistoupila k zesplatnění celého úvěru, když jí žalovaná od doby čerpání peněžních prostředků nezaplatila ani jednu kompletní splátku úvěru. Současně žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení jejího dluhu ve výši 10 209 Kč ve lhůtě 14 dnů od sepisu výzvy.
10. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 6. 9. 2024 (s podacím archem ze dne 9. 9. 2024) soud zjistil, že žalovaná byla právním zástupcem žalobkyně upozorněna na její nezaplacený dluh ve výši 10 209 Kč, byla vyzvána k jeho vyrovnání ve lhůtě do 20. 9. 2024 a současně byla upozorněna na zahájení soudního řízení pro případ, že svým platebním povinnostem nedostojí.
11. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta ze dne 15. 10. 2024 soud zjistil, že je zde uvedena výše přijmu žalované jako zaměstnankyně 25 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 20 000 Kč, uvedené příjmy nebyly blíže specifikovány. Dále jsou v potvrzení o ověření bonity klienta kladná hodnocení z databází ISIR, NRKI, SOLUS a CRIBIS. Z úvěrové zprávy z nebankovního registru klientských informací soud zjistil, že žalované byl jeden úvěr odmítnut, další odvolán a při uzavírání smlouvy o úvěru byl u žalované evidován jeden úvěr ve výši 6 000 Kč poskytnutý 31. 1. 2024. Z metodiky posouzení úvěruschopnosti soud zjistil obecné informace o postupu žalobkyně při poskytování úvěru, konkrétní informace o posouzení úvěruschopnosti žalované však nezjistil. Z vypočtených MLS klienta a domácnosti soud shledal, že žalobkyně určila nejvyšší možnou částku splátek úvěru na základě tvrzených příjmů žalované a osob v její domácnosti.
12. Soud pro nadbytečnost neprovedl důkaz informačním memorandem o zpracování osobních údajů, kopií občanského průkazu žalované, ani dotazem na příslušného poskytovatele služeb elektronických komunikací.
13. Na základě shora uvedených zjištění soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci:
14. Účastníci spolu dne 18. 2. 2024 uzavřeli distančním způsobem smlouvu o spotřebitelském bezúčelovém úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalované téhož dne peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč a žalovaná se je zavázala formou 24 měsíčních splátek žalobkyni vrátit společně se zaplacením úroků a poplatků v celkové výši 1 880 Kč. Žalovaná svým povinnostem ze smlouvy nedostála, když žalobkyni neuhradila jedinou kompletní splátku úvěru. V důsledku prodlení žalované s plněním splátkového kalendáře úvěru přistoupila žalobkyně dne 9. 8. 2024 k zesplatnění celého úvěru a vyzvala žalovanou k úhradě jejího dluhu. Před podáním žaloby, dne 6. 9. 2024, právní zástupce žalobkyně žalovanou znovu vyzval k úhradě dluhu, a to ve lhůtě do 20. 9. 2024.
15. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:
16. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , dále jen „OZ“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
17. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ “), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
18. Podle § 86 ZoSÚ , poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).
19. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
20. Účastnice spolu dne 25. 12. 2023 uzavřely smlouvu o úvěru, na kterou dopadá i ZoSÚ , když žalovaná při uzavírání smlouvy vystupovala v postavení spotřebitele. V souladu s § 86 ZoSÚ byla žalobkyně před poskytnutím úvěru povinna řádně posoudit schopnost žalované úvěr splácet. Této povinnosti žalobkyně nedostála, když úvěruschopnost žalované zkoumala jen obecně z registrů a vyhodnocením ukazatelů. Žádným způsobem nebylo ze strany žalobkyně tvrzeno ani prokázáno, jakým způsobem ověřila příjmy a výdaje žalované. Okolnost, že žalované byl krátce před uzavřením předmětné smlouvy poskytnut úvěr, který v té době nebyl splacen, nikterak nezohlednila. Z těchto důvodů tak soud podle § 87 odst. 1 ZoSÚ dovodil absolutní neplatnost smlouvy o úvěru ze dne 18. 2. 2024.
21. V souvislosti s ustanovením § 87 zákona č. 257/2016 Sb. soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 , z něhož cituje:
22. „(16.) Samotný zákon č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 436-440). (17.) Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“
23. Aplikováno na nyní souzenou věc, žalovaná je povinna vrátit částku 4 998 Kč (5 000 Kč, které od věřitele skutečně obdržela, snížené o 2 Kč, které žalovaná již uhradila). Žalovaná však není povinna platit smluvený úrok, poplatky, smluvní pokutu ani jiné sankce včetně úroku z prodlení, neboť do prodlení se zatím nedostala.
24. Soud tedy žalobě vyhověl co do částky 4 998 Kč a ve zbytku žalobu zamítl.
25. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , a contrario, když převážně úspěšně žalované žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 3.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.