Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
15 C 141/2024-44
Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní Mgr. Martou Gottwaldovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalované: Jméno žalované A, narozená Datum narození žalované A trvale hlášená Jméno žalované B 2059/80b, 140 00 Praha 4 - Krč
pro zaplacení 62 080,28 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 29 000 Kč, jejíž splatnost se stanoví 60. den po právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 33 080,28 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 741,35 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 521,42 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 29 661,76 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a s úrokem ve výši 21,69 % ročně z částky 29 661,76 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 29 000 Kč, jejíž splatnost se stanoví 60. den po právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se co do částky 33 080,28 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 741,35 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 521,42 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 29 661,76 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a s úrokem ve výši 21,69 % ročně z částky 29 661,76 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku, a to z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota uzavřené dne 20. 7. 2021 mezi žalovanou a společností právnická osoba, IČO: IČO, (dále jen „právní předchůdce“), na jejímž základě právní předchůdce poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit žalobkyni v 78 týdenních splátkách po 851 Kč včetně sjednaného příslušenství v souhrnné výši 36 303 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 17. 1. 2023. Žalovaná uhradila právnímu předchůdci částku 1 000 Kč, žalobkyni neuhradila ničeho. Žalobkyně se tedy domáhá částky 62 080,28 Kč (jistina 29 661,76 Kč a poplatky 32 418,52 Kč), dále úroku ve výši 21,69 % ročně od 18. 1. 2023 do zaplacení a úroku z prodlení od 20. 11. 2021 do zaplacení. Na žalobkyni byla předmětná pohledávka postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 s účinností ke dni 27. 9. 2023, což bylo žalované písemně oznámeno.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a v řízení zůstala zcela nečinná. K jednání nařízenému na 5. 3. 2025 se bez omluvy nedostavila, ač jí byla žaloba doručena fikcí dne 3. 10. 2024 a předvolání k jednání společně s poučením o následcích nedostavení s k jednání fikcí dne 10. 2. 2025. Soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.
3. Po provedeném dokazování soud zjistil následující:
4. Žalovaná požádala dne 20. 7. 2021 právního předchůdce žalobkyně o poskytnutí úvěru. V žádosti uvedla, že pracuje na plný úvazek jako páječ a její čistý měsíční příjem dosahuje 15 180 Kč, další příjmy domácnosti měly činit 20 000 Kč. Toto měla žalovaná dokládat dvěma výplatními páskami, které však žalobkyně v řízení nedoložila. Své měsíční výdaje žalovaná odhadovala na 10 000 Kč (zjištěno ze zákaznické karty – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 20. 7. 2021).
5. Dne 20. 7. 2021 byla mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované jako spotřebitelce úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala žalobkyni úvěr splatit společně s úrokem ve výši 24 177 Kč, poplatkem za zpracování ve výši 1 500 Kč a s poplatkem za komfortní a flexibilní splácení ve výši 8 286 Kč. Žalovaná si dále sjednala doplňkové pojištění za 2 340 Kč. Celková dlužná částka činila 66 303 Kč a měla být splacena v 77 týdenních splátkách po 851 Kč a v závěrečné splátce ve výši 776 Kč. Poslední splátka by splatná dne 17. 1. 2023 (zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 20. 7. 2021 včetně smluvních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru a zařazení zákazníka do pojistného programu ze dne 20. 7. 2021).
6. Právní předchůdce žalobkyně evidoval jednu splátku dluhu ve výši 1 000 Kč ze dne 12. 11. 2021 (zjištěno z tabulky umoření ze dne 2. 10. 2023).
7. Na žalobkyni byla předmětná pohledávka postoupena smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 21. 9. 2023 s účinností ke dni 27. 9. 2023 s právním předchůdcem žalobkyně, což bylo žalované písemně oznámeno (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu pohledávek ze dne 21. 9. 2023 a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023 včetně podacího lístku ze dne 27. 10. 2023).
8. Žalobkyně před podáním žaloby písemně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky (zjištěno z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem ze dne 15. 2. 2024 včetně podacího lístku z téhož dne).
9. Žalovaná v řízení netvrdila ani neprokazovala, že by žalobkyni nebo jejímu právnímu předchůdci uhradila jakoukoliv částku nad rámec žalobkyní tvrzených 1 000 Kč.
10. Soud provedené důkazy hodnotil podle § 132 o. s. ř. a po právní stránce věc posoudil následovně:
11. Mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále „o. z.“), a ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované finanční prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaná čerpala uvedený úvěr a zavázala se jej splatit v týdenních splátkách nejpozději do 17. 1. 2023 spolu se sjednanými poplatky.
12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
13. Podle § 87 výše uvedeného zákona o spotřebitelském úvěru pak dále platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
14. Soud je tedy s odkazem na uvedená ustanovení povinen zkoumat ex officio, zda právní předchůdce žalobkyně dostál své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované. Z žalobkyní předložených důkazů však nevyplývá, že by právní předchůdce žalobkyně tuto povinnost splnil. Žalobkyni bylo v rámci přípravy jednání dáno poučení podle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), aby svá tvrzení a důkazy ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované doplnila a prokázala, jaké konkrétní informace o schopnostech žalované splácet úvěr její právní předchůdce před uzavřením smlouvy získal. Žalobkyně však na poučení reagovala pouhým odkazem na již doložené listiny, ze kterých však soud nemá za prokázané, že její právní předchůdce tam uvedené údaje ověřoval, naopak lze mít za to, že právní předchůdce těmto údajům slepě důvěřoval a nikterak si je neověřil. Právní předchůdce žalobkyně ani neprovedl lustraci žalované v dostupných evidencích (ISIR, registr exekucí, etc.) a neseznámil se se skutečným poměrem celkových měsíčních příjmů a nákladů žalované. Právní předchůdce žalobkyně tak úvěr žalované vyplatil, aniž by splnění podmínky úvěruschopnosti žalované skutečně ověřil. Z pouhé lustrace řízení vedených u zdejšího soudu proti žalované je přitom zřejmé, že proti žalované bylo již v době poskytnutí úvěru vedeno množství exekučních řízení, o kterých by se právní předchůdce žalobkyně dozvěděl, kdyby provedl alespoň lustraci v registru exekucí. Jestliže se žalobkyně odkazovala na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020-97, dleAnonymizovánokterého postačuje, že poskytoval úvěru měl k dispozici listiny prokazující výši příjmů a výdajů v době uzavření smlouvy, konstatuje soud, že takový postoj lze považovat za ojedinělý a nezávazný pro zdejší soud. Hodnocení důkazů je doménou nalézacího soudu a zdejší soud se nedomnívá, že pouhá listina, na které žadatel, který nutně potřebuje získat finanční prostředky, pročež o úvěr žádá, svým podpisem stvrzuje, že poskytovateli úvěru předložil potřebné listiny, může sloužit jako důkaz prokazující, že tyto listiny poskytovateli skutečně předložil, a že z nich mohly být ověřeny údaje vyplněné v žádosti o úvěr.
15. Soud má za prokázané, že žalovaná uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě jí byla vyplacena částka ve výši 30 000 Kč, přičemž žalovaná právnímu předchůdci žalobkyně uhradila pouze 1 000 Kč. V řízení ovšem nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobkyně jakkoliv zkoumal úvěruschopnost žalované. Soud tak toto podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti posoudil jako důvod způsobující absolutní neplatnost předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalovaná je tedy povinna vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru poníženou o již uhrazených 1 000 Kč, konkrétně tedy 29 000 Kč, a to v době přiměřené jejím možnostem. Jelikož žalovaná byla v řízení zcela nečinná a nemohla poskytnout žádná tvrzení ani důkazy ohledně svých poměrů, určil soud přiměřenou dobu dle spravedlivého uvážení v délce 60 dnů, neboť takovou dobu považuje při zohlednění dlužné částky ve výši 29 000 Kč za dostatečnou k tomu, aby si průměrná osoba potřebnou částku ušetřila či vyzvedla ze svých úspor.
16. Z těchto důvodů soud žalobě vyhověl toliko v rozsahu částky 29 000 Kč tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a ve zbývajícím rozsahu žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.
17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že ji nepřiznal žádnému z účastníků řízení, když procesně úspěšnější stranou byla žalovaná, které však v důsledku její pasivity žádné náklady řízení nevnikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 4. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.