Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 C 86/2025-62

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Pomichálkem ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. Romanem Pospiechem, LL.M. sídlem Svobodova 136/9, 128 00 Praha 2 - Vyšehrad

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

o zaplacení 38 562,78 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 33 936 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 055,96 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 33 936 Kč od 11. 6. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 4 626,78 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 137,52 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 562,36 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 3 0256,78 Kč od 11. 6. 2024 do zaplacení a s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 36 962,78 Kč od 11. 6. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 535,61 Kč k rukám zástupce žalobkyně advokáta Mgr. Romana Pospiecha, LL.M., a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 33 936 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 055,96 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 33 936 Kč od 11. 6. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 4 626,78 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 137,52 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 562,36 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 3 0256,78 Kč od 11. 6. 2024 do zaplacení a s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 36 962,78 Kč od 11. 6. 2024 do zaplacení, se zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 535,61 Kč k rukám zástupce žalobkyně advokáta Mgr. Romana Pospiecha, LL.M., a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení zažalované částky s tím, že účastníci uzavřeli dne 30. 7. 2023 smlouvu o revolvingovém úvěru s poskytnutím úvěrového rámce do výše 40 000 Kč, jejíž nedílnou součástí jsou úvěrové podmínky žalobkyně. Na základě této smlouvy žalovaný v průběhu smluvního vztahu načerpal peněžní prostředky ve výši 40 593 Kč. Žalovaný se úvěr zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách splatných k 20. dni v měsíci. Splátky však neplnil řádně a včas, dosud na úroku, poplatcích a jistině uhradil 6 657 Kč, pročež žalobkyně v souladu se smluvními ujednáními oznámila žalovanému, že celý zbytek úvěru zesplatnila ke dni 11. 3. 2024. Dlužná částka se sestává z neuhrazené jistiny ve výši 36 962,78 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvních pokut ve výši 1 000 Kč, dále žalobkyně požadovala zaplacení kapitalizovaných a běžících úroků a úroků z prodlení. Přes výzvu žalovaný po zesplatnění úvěru ničeho na svém dluhu neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil.

3. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou své mezinárodní příslušnosti za situace, kdy žalovaný je subjektem cizího práva, když tato skutečnost zakládá cizí prvek ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) číslo 1215/2012 (dále jen „nařízení Brusel I bis“), a dospěl k závěru, že zdejší soud je s ohledem na úpravu obsaženou v čl. 18 odst. 2 nařízení Brusel I bis mezinárodně příslušným ve věci rozhodnout, neboť žalovaný má bydliště na území České republiky.

4. Soud ve věci jednal v souladu s ustanovením , (dále jen „“), bez přítomnosti účastníků, když žalovaný svou neúčast na jednání ani neomluvil. Žalobkyně se z účasti na jednání omluvila, a souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci ve své nepřítomnosti.

5. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ustanovení ), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle byl v řízení prokázán následující skutkový stav:

Účastníci uzavřeli dne 30. 7. 2023 smlouvu, podle které žalobkyně umožnila žalovanému čerpat peněžní prostředky do výše úvěrového rámce 40 000 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 26,28 % ročně. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peníze žalobkyni formou měsíčních splátek ve výši 4 % z dlužné částky, vždy k 20. dni v měsíci spolu s úroky a poplatky. Žalovaný za dobu trvání smluvního vztahu načerpal celkem částku 40 593 Kč. Pro případ prodlení s úhradou splátek se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 500 Kč za každou ze dvou dlužných splátek a náklady upomínání, které žalobkyni vznikly ve výši 600 Kč (prokázáno smlouvou o revolvingovém úvěru č. hodnota ze dne 30. 7. 2023 včetně úvěrových podmínek a výpisem čerpání, splátek a úhrad).

Žalobkyně před uzavřením smlouvy zjistila, že žalovaný má mít pravidelný měsíční čistý příjem ze zaměstnání ve výši 43 000 Kč. Dále z informací sdělených žalovaným zjistila, že je ženatý, má dvě vyživovací povinnosti k nezletilým dětem a bydlí ve vlastním bytě, přičemž příjem ostatních členů jeho domácnosti činí 28 400 Kč měsíčně a výdaje domácnosti činí 6 000 Kč měsíčně (prokázáno metodikou posouzení včetně úvěrové zprávy a potvrzením o prověření bonity). Žalobkyně prověřovala žalovaného v registrech SOLUS a NRKI se závěrem, že žalovaný na splátky úvěru vynakládal měsíčně částku 9 882 Kč a čerpal kontokorentní úvěr s limitem 5 000 Kč; žalovaný nebyl v prodlení s úhradou svých závazků (prokázáno úvěrovou zprávou).

Protože žalovaný nehradil splátky v souladu se smlouvou a podmínkami, žalobkyně dluh zesplatnila ke dni 11. 3. 2024 a vyzvala žalovaného k úhradě (prokázáno výzvou ke splacení ze dne 11. 3. 2024 včetně podacího archu). Žalovaný dosud na svůj dluh uhradil částku 6 657 Kč (prokázáno výpisem čerpání, splátek a úhrad). Zbývající část dluhu žalobkyni ani po výzvě nezaplatil (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 4. 4. 2024 včetně podacího archu).

6. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků dle ustanovení , (dále jen „“), a , o spotřebitelském úvěru (dále jen „“).

7. Žalobkyně smlouvu uzavírala v postavení podnikatele ( ) a žalovaný v postavení spotřebitele ( ), a jedná se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení a násl. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v , ale i úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, kdy peněžité zápůjčka nebo úvěr je ve smyslu citovaného zákona spotřebitelským úvěrem.

8. Podle § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli.

9. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Povinností je zejména uchovávat mj. dokumenty a záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Dokumenty je nutno uchovávat nejméně po dobu pěti let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty a záznamy vznikly.

11. Podle , 2 kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Ze shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost poskytovatele úvěru zkoumat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr nastává tehdy, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby bez jakýchkoliv problémů a omezení mohl splácet jednotlivé splátky úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr (tj. konkrétní příjmy ze zaměstnanecké či jiné činnosti, konkrétní náklady na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, v neposlední řadě též případné závazky žadatele z dříve uzavřených smluv). Analýza pouze některé ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení úvěruschopnosti nepostačuje.

13. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně nezkoumala řádně schopnost žalovaného splácet úvěr. Žalobkyně vycházela pouze z informací od žalovaného, které dále neověřovala, resp. soudu nepředložila žádné důkazy o tom, že by tak učinila. Přitom žalovaným sdělené údaje nelze považovat za přiměřené a dostatečné. Žalovaný pouze sdělil výši svého příjmu, výši příjmů ostatních členů domácnosti a výši výdajů své domácnosti, které ani při zběžném pohledu nelze považovat za odpovídající běžným životním nákladům v ČR u vícečlenné domácnosti s dětmi. Žalovaným uvedené údaje jsou nekonkrétní, nepodložené a soud má za to, že byly vyčísleny tak, aby umožnily žalovanému dosáhnout na požadovaný úvěrový produkt. Žalobkyně řádně ověřila pouze úvěrovou historii žalovaného pořízením výpisů z bankovních databází sdružujících informace o dlužnících, dále již ovšem nelustrovala případnou solventnost žalovaného v dalších veřejně přístupných rejstřících (ISIR a CEE). K tvrzení žalobkyně, že ověřovala úvěruschopnost žalovaného za pomocí statistického modelu, soud uvádí, že z výpočtu předloženého žalobkyní je zřejmé, že žalobkyně počítala v tomto modelu nikoli s reálnými údaji, ale s neověřenými příjmy a na straně výdajů s úředně stanovenými hodnotami životního minima a normativních nákladů na bydlení. Soud tak není přesvědčen o tom, že by žalobkyně v rámci kontraktačního procesu zjistila finanční poměry žalovaného alespoň v nezbytně nutné míře potřebné pro učinění závěru, že žalovaný bude mít dostatek volných finančních prostředků na splácení úvěru. Pokud žalovaný neposkytl žalobkyni konkrétní a spolehlivé údaje, na základě kterých by bylo možné bez dalšího takový závěr učinit, pak měla žalobkyně přistoupit k ověření žalovaným sdělených informací a za tím účelem si od žalovaného vyžádat dokumenty o jeho pravidelných příjmech a výdajích. Nutno připomenout, že ve smyslu § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je zákonnou povinností poskytovatele úvěru dokumenty a záznamy týkající se posuzování schopnosti spotřebitele splácet úvěr uchovávat, a to nejméně po dobu pěti let. Soud je přesvědčen o tom, že příjmy i výdaje žalovaného byly záměrně uvedeny „pro forma“ v takové výši, aby žalovaný dosáhl na úvěrovanou částku.

14. Výše uvedené dokumenty vážící se k povinnosti věřitele řádně posuzovat schopnost žalovaného splácet úvěr, nebyly v žalobě ani v jiném podání žalobkyně označeny a k takovému podání připojeny. Soud nepostupoval dle a ve věci nařídil jednání mj. za tím účelem, aby mohl žalobkyni ve smyslu , 3 poskytnout poučení, že jí dosud nebyly vylíčeny všechny rozhodující skutečnosti a nebyla prokázána tvrzení o tom, že původní věřitel skutečně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a to včetně následků spojených s nesplněním výzvy k jejich dotvrzení a označení. Nutno dodat, že poučení dle shora citovaného ustanovení se poskytuje pouze účastníku (jeho zmocněnci či zástupci), který je přítomen u jednání, při jiném úkonu soud takové poučení neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být takové poučení poskytnuto účastníku, který se k jednání nedostavil a nepožádal o odročení jednání z důležitého důvodu (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. ). Je-li jednáno v souladu s ustanovením v nepřítomnosti účastníka (jeho zmocněnce či zástupce), je to účastník, jenž svou nepřítomností u soudu způsobil, že se mu příslušného poučení nedostalo (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2006 sp. zn. ). Za situace, kdy se žalobkyně omluvila z jednání a souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci v její nepřítomnosti, se tak sama připravila o dobrodiní soudu ve formě poučovací povinnosti.

15. S ohledem na skutečnost, že v projednávané věci nebylo zjištěno, že by věřitel při poskytování spotřebitelského úvěru zkoumal úvěruschopnost žalovaného i stran jeho výdajové stránky, soud dospěl k závěru, že mezi stranami uzavřená smlouva o úvěru je neplatná. Ačkoliv znění § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru podmiňuje neplatnost smlouvy námitkou učiněnou spotřebitelem v promlčecí lhůtě, takové ustanovení je v rozporu s články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, které mají být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, přičemž stejná ustanovení směrnice zároveň brání tomu, aby sankce (neplatnost smlouvy) spojená s porušením této povinnosti byla podmíněna uplatněním námitky spotřebitele v promlčecí lhůtě (srovnej rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, OPR-Finance s.r.o. proti GK). Soud tedy k nesplnění povinnosti věřitele zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr přihlédl z úřední povinnosti (srovnej ). Nutno připomenout, že takto učiněný závěr soudu nemohl být zpochybněn skutečností, že žalovaný po určitou dobu případně splátky úvěru hradil dle smluvních podmínek. Povinnost zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr je předsmluvní zákonnou povinností poskytovatele úvěru, přičemž vyplývající sankce z neplnění této povinnosti (pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení) se váže k porušení této povinnosti jako takové, nikoliv ke skutečnostem, zda a jak dlouho spotřebitel dokázal poskytnutý úvěr splácet.

16. V projednávané věci tak soud dospěl k závěru, že nebylo-li v řízení prokázáno splnění povinnosti žalobkyně zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr, smlouva o úvěru uzavřená mezi žalovaným a žalobkyní je neplatná, a to s účinky ex tunc. Proto žalobkyně nemůže po právu požadovat zaplacení smluvního úroku, smluvní pokuty a dalších případných poplatků uvedených ve smlouvě a má toliko právo na vrácení poskytnutých peněžních prostředků, které soud v případě absolutní neplatnosti smlouvy v souladu s ustanovením považuje za bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, ke kterému došlo bez právního důvodu. Proto soud rozhodl, že žalovaný je povinen v souladu s zaplatit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky (40 593 Kč), jejichž výše je ponížena o část, kterou již žalovaný uhradil (6 657 Kč). Soud přiznal žalobkyni i právo na úrok z prodlení ve smyslu v zákonné výši dle , avšak až od marného uplynutí lhůty k zaplacení dluhu určené výzvou ke splacení celého úvěru včetně zákonné výše vážící se k tomuto dni, neboť na základě ujednání obsažených v absolutně neplatné smlouvě nelze určovat splatnost dluhu, přičemž žalovaný byl k uhrazení dluhu žalobkyní prokazatelně vyzván až právě touto výzvou. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení věta první , když neshledal důvody pro její prodloužení. Ve zbytku pak soud s ohledem na výše uvedené žalobu jako nedůvodnou zamítl.

17. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn Pro účely rozhodování o nákladech řízení v této věci soud nevycházel pouze z „jistiny“, tedy žalované částky samotné, nýbrž do posouzení míry úspěchu a neúspěchu ve věci zahrnul i příslušenství, a to včetně běžícího a zkapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. , usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 7. 2013, sp. zn. ). Po zohlednění těchto částek se podává, že větší úspěch ve věci měla žalobkyně. Za předmět řízení je třeba považovat součet těchto částek, tj. částku 59 179,79 Kč. Rozdíl úspěchu a neúspěchu žalobkyně činí 33,88 % (66,94 % úspěch – 33,06 % neúspěch). Konkrétně má žalobkyně nárok na náhradu částky:

- 1 543 Kč (zaplacený soudní poplatek),

- Advokát žalobkyně učinil v řízení celkem čtyři úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení ( adv. tarifu), návrh ve věci samé, výzva k plnění, doplnění žaloby ze dne 29. 4. 2025 (; vyhl. č. , adv. tarifu),

o Mimosmluvní odměna za 3 úkony právní služby činí do podání návrhu (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) 3 x 500 Kč (. vyhl. č. , adv. tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024),

o Mimosmluvní odměna za 1 úkon právní služby činí po podání návrhu (doplnění žaloby) 1 x 2 660 Kč ( ve spojení s . vyhl. č. , adv. tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025),

o Paušální náhrada hotových výdajů advokáta do podání návrhu činí 3 x 100 Kč ( vyhl. č. , adv. tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024),

o Paušální náhrada hotových výdajů advokáta po podání návrhu činí 1 x 450 Kč ( vyhl. č. , adv. tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025),

- 1 031,10 Kč (náhrada za 21 % daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobkyně a jeho hotových výdajů podle ).

Celkem tak má žalobkyně nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 33,88 % z částky 7 484,10 Kč, tj. 2 535,61 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (, ).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Kutné Hoře.

Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci.