Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

12 C 315/2024-85

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Danielou Kulíkovou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně AnonymizovánoAnonymizovánoV. sídlem Adresa žalobkyně, Anonymizováno Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno

zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

o 31 968,30 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni

a) částku 5 284,07 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 9. 5. 2018 do 11. 9. 2024 v kapitalizované výši 4,46 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 284,7 Kč od 12. 9. 2024 do zaplacení,

b) částku 6 612,46 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 9. 5. 2018 do 11. 9. 2024 v kapitalizované výši 5,86 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 6 612,46 Kč od 12. 9. 2024 do zaplacení,

c) částku 2 147,52 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 9. 5. 2018 do 11. 9. 2024 v kapitalizované výši 2,53 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 147,52 Kč od 12. 9. 2024 do zaplacení,

d) částku 2 148,45 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 9. 5. 2018 do 11. 9. 2024 v kapitalizované výši 3,10 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 148,45 Kč od 12. 9. 2024 do zaplacení,

a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v rozsahu požadavku na zaplacení

a) částky 3 706,49 Kč spolu s úrokem v kapitalizované výši 386,35 Kč, s úrokem ve výši 28,09 % ročně z částky 8 772,49 Kč od 12. 9. 2024 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 706,49 Kč od 12. 9. 2024 do zaplacení,

b) částky 5 229,98 Kč spolu s úrokem v kapitalizované výši 530,96 Kč, s úrokem ve výši 31,09 % ročně z částky 11 824,44 Kč od 12. 9. 2024 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 229,98 Kč od 12. 9. 2024 do zaplacení,

c) částky 2 882,67 Kč spolu s úrokem v kapitalizované výši 351,79 Kč, s úrokem ve výši 37,15 % ročně z částky 5 030,19 Kč od 12. 9. 2024 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 882,67 Kč od 12. 9. 2024 do zaplacení,

d) částky 3 956,66 Kč spolu s úrokem v kapitalizované výši 482,76 Kč, s úrokem ve výši 37,19 % ročně z částky 6 105,11 Kč od 12. 9. 2024 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 956,66 Kč od 12. 9. 2024 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkynia) částku 5 284,07 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 9. 5. 2018 do 11. 9. 2024 v kapitalizované výši 4,46 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 284,7 Kč od 12. 9. 2024 do zaplacení,b) částku 6 612,46 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 9. 5. 2018 do 11. 9. 2024 v kapitalizované výši 5,86 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 6 612,46 Kč od 12. 9. 2024 do zaplacení,c) částku 2 147,52 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 9. 5. 2018 do 11. 9. 2024 v kapitalizované výši 2,53 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 147,52 Kč od 12. 9. 2024 do zaplacení,d) částku 2 148,45 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 9. 5. 2018 do 11. 9. 2024 v kapitalizované výši 3,10 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 148,45 Kč od 12. 9. 2024 do zaplacení,a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se zamítá v rozsahu požadavku na zaplacenía) částky 3 706,49 Kč spolu s úrokem v kapitalizované výši 386,35 Kč, s úrokem ve výši 28,09 % ročně z částky 8 772,49 Kč od 12. 9. 2024 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 706,49 Kč od 12. 9. 2024 do zaplacení,b) částky 5 229,98 Kč spolu s úrokem v kapitalizované výši 530,96 Kč, s úrokem ve výši 31,09 % ročně z částky 11 824,44 Kč od 12. 9. 2024 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 229,98 Kč od 12. 9. 2024 do zaplacení,c) částky 2 882,67 Kč spolu s úrokem v kapitalizované výši 351,79 Kč, s úrokem ve výši 37,15 % ročně z částky 5 030,19 Kč od 12. 9. 2024 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 882,67 Kč od 12. 9. 2024 do zaplacení,d) částky 3 956,66 Kč spolu s úrokem v kapitalizované výši 482,76 Kč, s úrokem ve výši 37,19 % ročně z částky 6 105,11 Kč od 12. 9. 2024 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 956,66 Kč od 12. 9. 2024 do zaplacení.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se obrátila na zdejší soud s žalobou, ve které se po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 31 968,30 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uplatněný nárok odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba., IČO IČO (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaný uzavřeli dne 14. 2. 2017 úvěrovou smlouvu č. hodnota, na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 12 038 Kč a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky žalobkyni vrátit spolu se sjednaným úrokem ve výši 28,09 % ročně v 36 pravidelných měsíčních splátkách po 498 Kč. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem 6 753,93 Kč, a protože žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni 24. 4. 2018 zesplatnila. Celkový dluh žalovaného z této smlouvy činí 8 990,56 Kč, z toho přestavuje 8 772,49 Kč nesplacenou jistinu úvěru a 218,07 Kč poplatky za prodlení s úhradou splátek. Právní předchůdkyně žalobkyně dále uzavřela s žalovaným dne 12. 2. 2017 úvěrovou smlouvu č. hodnota, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 16 339 Kč a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky žalobkyni vrátit spolu se sjednaným úrokem ve výši 31,09 % ročně v 36 pravidelných měsíčních splátkách po 725 Kč. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem 9 726,54 Kč, a protože žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni 24. 4. 2018 zesplatnila. Celkový dluh žalovaného z této smlouvy činí 11 842,44 Kč, z toho přestavuje 11 824,44 Kč nesplacenou jistinu úvěru a 18 Kč poplatky za prodlení s úhradou splátek. Právní předchůdkyně žalobkyně dále uzavřela s žalovaným dne 1. 2. 2017 úvěrovou smlouvu č. hodnota, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 9 098 Kč a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky žalobkyni vrátit spolu se sjednaným úrokem ve výši 37,15 % ročně v 24 pravidelných měsíčních splátkách po 542 Kč. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem 6 950,48 Kč, a protože žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni 24. 4. 2018 zesplatnila. Celkový dluh žalovaného z této smlouvy činí 5 030,19 Kč představující nesplacenou jistinu úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně nakonec uzavřela s žalovaným dne 5. 1. 2017 úvěrovou smlouvu č. hodnota, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 11 990 Kč a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky žalobkyni vrátit spolu se sjednaným úrokem ve výši 37,19 % ročně v 24 pravidelných měsíčních splátkách po 715 Kč. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem 9 841,55 Kč, a protože žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni 24. 4. 2018 zesplatnila. Celkový dluh žalovaného z této smlouvy činí 6 105,11 Kč představující nesplacenou jistinu úvěru. Smlouvou o postoupení pohledávek byly pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným ze všech uvedených úvěrových smluv postoupeny na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě dluhu předžalobní výzvou, na kterou žalovaný nereagoval.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil a ve sporu zůstal zcela pasivní.

3. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně je společností se sídlem mimo Českou republiku, soud předně uvádí, že je dána pravomoc soudu věc projednat dle nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění), které platí ve vztazích mezi členskými státy EU s výjimkou Dánska. Dle článku 1 uvedeného nařízení je dána věcná příslušnost na věci občanské a obchodní (bez ohledu na druh soudu). Pro určení personální působnosti nařízení je rozhodující domicil žalovaného, který musí být pro účely nařízení lokalizován na území některého z členských států ES. Podle článku 4 bodu 1 nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Naopak domicil žalující strany je z pohledu nařízení irelevantní. S ohledem na uvedené, kdy žalovaný je občanem České republiky s trvalým pobytem v obvodu Okresního soudu v Mělníku, dospěl soud k závěru, že je dána, jak jeho pravomoc ve věci rozhodovat, tak i místní příslušnost.

4. Soud věc projednal podle , , (dále jen „”), neboť k nařízenému jednání soudu se řádně předvolaní účastníci nedostavili. Žalobkyně svou účast omluvila, žalovaný se nedostavil bez omluvy.

5. Soud na základě provedeného dokazování učinil následující skutková zjištění: právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 14. 2. 2017 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku úvěrovou smlouvu č. hodnota, kterou právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému prostředky ve výši 12 038 Kč, přičemž tyto byly poskytnuty na úhradu ceny zboží (objednávka Anonymizováno) zakoupeného u prodejce právnická osoba., IČO IČO a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit spolu s úroky ve výši 28,09 % ročně formou 36 měsíčních splátek ve výši 498 Kč. V záhlaví smlouvy žalovaný uvedl, že je svobodný, žije u rodičů, má základní vzdělání, nemá vyživované děti, je zaměstnán u společnosti právnická osoba a jeho čistý měsíční příjem je ve výši 16 000 Kč. Totožnost žalovaného byla ověřena občanským průkazem a smlouva byla stvrzena SMS kódem zaslaným na verifikované telefonní číslo/viz úvěrová smlouva na č. l. 45-46 spisu, zákonné informace ke smlouvě na č. l. 47 spisu, potvrzení o provedení ověření bonity klienta na č. l. 52 spisu, metodika posouzení úvěruschopnosti na č. l. 30-31 spisu, kopie občanského průkazu na č. l. 73 spisu, dohledání informací o činnosti klienta na č. l. 74 spisu/. Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, proto právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni 24. 4. 2018 zesplatnila. Na svůj dluh uhradil toliko 6 753,93 Kč /viz výpis čerpání, splátek a úhrad na č. l. 39 spisu, oznámení o zesplatnění úvěru na č. l. 53 spisu, podací arch na č. l. 35 spisu/.

6. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný dále uzavřeli dne 12. 2. 2017 úvěrovou smlouvu č. hodnota, kterou právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému prostředky ve výši 16 339 Kč, přičemž tyto byly poskytnuty na úhradu ceny zboží (NTB Lenovo) zakoupeného u prodejce právnická osoba., IČO IČO a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit spolu s úroky ve výši 35,80 % ročně formou 36 měsíčních splátek ve výši 725 Kč. V záhlaví smlouvy žalovaný uvedl, že žije s družkou u rodičů, má středoškolské vzdělání, nemá vyživované děti, je zaměstnán u společnosti právnická osoba a jeho čistý měsíční příjem je ve výši 16 000 Kč/viz úvěrová smlouva na č. l. 27-28 spisu, potvrzení o provedení ověření bonity klienta na č. l. 49 spisu, metodika posouzení úvěruschopnosti na č. l. 30-31/. Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, proto právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni 24. 4. 2018 zesplatnila. Na svůj dluh uhradil toliko 9 726,54 Kč /viz výpis čerpání, splátek a úhrad na č. l. 15 spisu, podací arch na č. l. 35 spisu/.

7. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný dále uzavřeli dne 1. 2. 2017 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku úvěrovou smlouvu č. hodnota, kterou právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému prostředky ve výši 9 098 Kč, přičemž tyto byly poskytnuty na úhradu ceny zboží (objednávka Anonymizováno) zakoupeného u prodejce právnická osoba., IČO IČO a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit spolu s úroky ve výši 37,15 % ročně formou 24 měsíčních splátek ve výši 542 Kč. V záhlaví smlouvy žalovaný uvedl, že je svobodný, žije u rodičů, má základní vzdělání, nemá vyživované děti, je zaměstnán u společnosti právnická osoba a jeho čistý měsíční příjem je ve výši 15 000 Kč. Totožnost žalovaného byla ověřena občanským průkazem a smlouva byla stvrzena SMS kódem zaslaným na verifikované telefonní číslo tel. čísloviz úvěrová smlouva na č. l. 40 spisu, zákonné informace ke smlouvě na č. l. 41 spisu, potvrzení o provedení ověření bonity klienta na č. l. 29 spisu, metodika posouzení úvěruschopnosti na č. l. 30-31 spisu, kopie občanského průkazu na č. l. 73 spisu, dohledání informací o činnosti klienta na č. l. 75 spisu/. Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, proto právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni 24. 4. 2018 zesplatnila. Na svůj dluh uhradil toliko 6 950,48 Kč /viz výpis čerpání, splátek a úhrad na č. l. 12 spisu, podací arch na č. l. 35 spisu/.

8. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný dále uzavřeli dne 5. 1. 2017 úvěrovou smlouvu č. hodnota, kterou právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému prostředky ve výši 11 990 Kč, přičemž tyto byly poskytnuty na úhradu ceny zboží (objednávka Anonymizováno) zakoupeného u prodejce právnická osoba., IČO IČO a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit spolu s úroky ve výši 37,19 % ročně formou 24 měsíčních splátek ve výši 715 Kč. V záhlaví smlouvy žalovaný uvedl, že je svobodný, žije u rodičů, má základní vzdělání, nemá vyživované děti, je zaměstnán u společnosti právnická osoba a jeho čistý měsíční příjem je ve výši 14 000 Kč/viz úvěrová smlouva na č. l. 37 spisu, potvrzení o provedení ověření bonity klienta na č. l. 42 spisu, metodika posouzení úvěruschopnosti na č. l. 30-31/. Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, proto právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni 24. 4. 2018 zesplatnila. Na svůj dluh uhradil toliko 9 841,55 Kč /viz výpis čerpání, splátek a úhrad na č. l. 51 spisu, podací arch na č. l. 35 spisu/.

9. Právní předchůdkyně žalobkyně dále k osobě žalovaného ve vztahu ke všem smlouvám zjistila, že žalovaný má od prosince 2014 existující kontokorentní úvěr s poskytnutým úvěrovým rámcem 5 000 Kč /viz úvěrová zpráva na č. l. 13 spisu/. Dále právní předchůdkyně žalobkyně provedla dotaz v registrech SOLUS, NRKI a při hodnocení schopnosti žalovaného splácet úvěr zohlednila výši životního minima ve výši 2 400 Kč na osobu a celkové měsíční náklady na bydlení dle ČSÚ ve výši 5 330 Kč /viz tvrzení žalobkyně na č. l. 67-68 spisu/.

10. Pohledávka za žalovaným ze všech uvedených smluv byla s účinností ke dni 16. 7. 2024 postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno /viz postoupení pohledávek na č. l. 24, 33, 34, 43 spisu/. Žalobkyně vyzvala žalovaného naposledy k uhrazení dluhu předžalobní výzvou ze dne 16. 7. 2024 /viz předžalobní upomínka na č. l. 25 spisu, podací arch na č. l. 28 spisu/.

11. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 14. 2. 2017, 12. 2. 2017, 1. 2. 2017 a dne 5. 1. 2017 úvěrovou smlouvu, na jejichž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr, kterým byla za žalovaného provedena úhrada zboží u prodejce právnická osoba. a žalovaný se smlouvami zavázal vyčerpané peněžní prostředky žalobkyni vrátit spolu s úroky ve sjednaných splátkách. Žalovaný však své smluvní povinnosti nedostál, neboť řádně a včas úvěry neuhradil. Právní předchůdkyně žalobkyně pohledávky z dotčených úvěrových smluv postoupila žalobkyni. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalovaného s odbornou péčí. Není postačující, aby žalobkyně vyšla pouze z nedoloženého osobního prohlášení žalovaného o jeho osobních a výdělkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ). V souladu s § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k absenci jakýchkoli podkladů k příjmům a výdajům žalovaného v daném případě nemohlo dojít. Žalobkyně o řádném zkoumání schopnosti žalovaného úvěr splácet soud nepřesvědčila ani doplněním tvrzení, ze kterých toliko plyne, že skutečné výdaje žalobkyně ani nezjišťovala ani neověřovala, ale pouze vyšla z výše životního minima na osobu a statistických výdajů na bydlení. V této souvislosti soud dodává, že není nutné zkoumat všechny výdaje žalovaného, právní předchůdkyně žalobkyně by však měla ověřit alespoň základní výdaje žalovaného (zejména na živobytí, na bydlení, výživné, apod). Podle soudu tak smlouva nebyla platně sjednána, neboť žalobkyně řádně nezkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr a je-li smlouva od počátku neplatná, nemá žalobkyně právo na zaplacení příslušenství ani smluvních pokut. Soud tak uzavřel, že úvěruschopnost žalovaného nebyla právní předchůdkyní žalobkyně dostatečně zkoumána a posuzována. V této souvislosti soud dále konstatuje, že žalobkyně se k jednání soudu nedostavila a svým procesním postupem se tak sama zbavila možnosti být poučena soudem při jednání o povinnosti označit důkazy, včetně následku nesplnění této povinnosti v podobě neúspěchu ve sporu dle

12. Po právní stránce soud hodnotil věc podle , (dále jen „o. z.“) a dle , o spotřebitelském úvěru, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

13. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).

16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Podle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám

19. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému ze smlouvy č. hodnota částku 12 038 Kč, na kterou žalovaný uhradil 6 753,93 Kč, ze smlouvy č. hodnota částku 16 339 Kč, na kterou žalovaný uhradil 9 726,54 Kč, ze smlouvy č. hodnota částku 9 098 Kč, na kterou žalovaný uhradil 6 950,48 Kč a ze smlouvy č. hodnota částku 11 990 Kč, na kterou žalovaný uhradil 9 841,55 Kč. Soud vzal dále za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný chtěli uzavřít předmětné smlouvy o úvěru. Podle soudu tyto smlouvy ale nebyly platně sjednány, neboť právní předchůdkyně žalobkyně řádně nezkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, jelikož žalobkyně v řízení ani dostatečně netvrdila ani neprokázala, že poskytla žalovanému finanční prostředky po posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí, jak bylo soudem již konstatováno dříve. Porušení této povinnosti zakotvené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru způsobuje neplatnost smlouvy a dodržení soud zkoumá z úřední povinnosti. V případném porušení této povinnosti je třeba spatřovat hrubé narušení veřejného pořádku a v některých případech i zjevný rozpor s dobrými mravy. Nedostojí-li tak poskytovatel spotřebitelského úvěru své povinnosti, je třeba za takové situace uzavřenou smlouvu považovat za absolutně (nikoliv pouze relativně) neplatnou, neboť se jedná o jednání zjevně narušující veřejný pořádek.

20. Soud k výše uvedenému dodává, že tyto závěry jsou zcela v souladu i s judikaturou. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , mj. zdůraznil, že „poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit“ s tím, že by „státní moc neměla poskytovat ochranu právům subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Konečně uvedl, že „obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.“ V daném případě však s ohledem na nedostatečné zkoumání výdajů žalovaného nelze uzavřít, že by se ze strany žalobkyně o takové přesvědčivé zkoumání skutečně jednalo.

21. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele v zákoně je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucí zadluženosti domácností (viz důvodovou zprávu k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet, neboť v případě pochybností o úvěruschopnosti úvěr neposkytne. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L.; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. -39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti ).

22. Ohledně následku absolutní neplatnosti soud konstatuje, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. -77 či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele. V podrobnostech srov. např. rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2019, č. j. -97 nebo ze dne 25. 6. 2019, č. j. -129, v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Na tomto místě soud dále odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 z jehož závěru vyplývá, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

23. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že žalobkyně (právní předchůdkyně žalobkyně) svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčených smluv. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému ze smlouvy č. hodnota částku 12 038 Kč, na kterou žalovaný uhradil 6 753,93 Kč, ze smlouvy č. hodnota částku 16 339 Kč, na kterou žalovaný uhradil 9 726,54 Kč, ze smlouvy č. hodnota částku 9 098 Kč, na kterou žalovaný uhradil 6 950,48 Kč a ze smlouvy č. hodnota částku 11 990 Kč, na kterou žalovaný uhradil 9 841,55 Kč. Vzhledem k tomu, že dotčené smlouvy nebyly mezi účastníky platně sjednány, došlo na straně žalovaného ve smyslu § 2991 o. z. k bezdůvodnému obohacení, které je povinen žalobkyni vydat, a to ve výši představující rozdíl mezi tím, co právní předchůdkyně poskytla a tím, co žalovaný uhradil tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Vzhledem k tomu, že žalovaný předmětnou částku žalobkyni nevydal, dostal se se splněním své povinnosti do prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni také právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovené , tak jak žalobkyně uplatnila. Lhůta k plnění byla stanovena dle (výrok I. tohoto rozsudku)

24. Protože smlouva nebyla mezi účastníky platně sjednána, byla ve zbývajícím rozsahu žaloba včetně příslušenství, zamítnuta (výrok II. tohoto rozsudku).

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť poměrný úspěch žalobkyně je přibližně stejný jako úspěch žalovaného, přičemž v tomto případě soud ohledně poměru úspěchu a neúspěchu přihlédl i k uplatněnému příslušenství pohledávky v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. .

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté , nebo návrh na exekuci podle , exekučního řádu.