Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
8 C 52/2025-14
Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Dohnalovou v právní věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o zaplacení 44 557,65 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky částka, zákonného úroku z prodlení z částky částka od datum do datum a z částky částka od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro adresa nedoplatek soudního poplatku za podanou žalobu ve výši částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 35 % nákladů řízení v částce částka, a to k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky , částka, , zákonného úroku z prodlení z částky , částka, od , datum, do , datum, a z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zamítá.III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro , adresa, nedoplatek soudního poplatku za podanou žalobu ve výši , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 35 % nákladů řízení v částce , částka, , a to k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne datum po žalovaném domáhala zaplacení částky částka s příslušenstvím s tím, že nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, uzavřené se společností De Vries právnická osoba., IČO IČO, a tato společnost nabyla pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum od společnosti právnická osoba, IČO IČO, která uzavřela s žalovaným dne datum smlouvu o úvěru, na základě které žalovaný čerpal úvěr ve výši částka, který měl být splacen nejpozději do datum. Právní předchůdce žalobkyně úvěr žalovanému vyplatil převodem z účtu na bankovní účet žalovaného. Platba byla identifikována uvedením variabilního symbolu var. symbol. Žalobkyně požaduje vrácení částky ve výši částka. Žalobkyně zaslala žalovanému dne datum předžalobní výzvu. Žalovaný neuhradil ničeho.
2. Účastníci byli vyzváni, aby soudu sdělili, zda souhlasí s postupem dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Jelikož žalobkyně s uvedeným postupem souhlasila a žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, a soud měl proto za to, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř. o.s.ř. ), nebylo třeba k projednání věci samé nařídit jednání.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
právnická osoba řízení bylo listinnými důkazy prokázáno následující:
5. Právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. AEZIWEYE, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka ve výši částka, přičemž žalovaný se takto čerpané prostředky zavázal splácet spolu s příslušenstvím ve 3 měsíčních splátkách nejpozději do datum, a to spolu s poplatkem ve výši částka, RPSN bylo 1 051,51 % (smlouva o spotřebitelském úvěru č. AEZIWEYE). Žalovaný nedostál svým povinnostem a nesplácel poskytnuté peněžní prostředky řádně a včas. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho. Pohledávka právního předchůdce žalobkyně za žalovaným z titulu smlouvy o úvěru byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne datum (smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum, oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum). Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou (zjištěno z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne datum).
6. Po zhodnocení všech důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části.
7. Po právní stránce soud zjištěný skutkový stav hodnotil podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), kdy smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.
9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
10. Podle § 588 o. z. přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
11. Právní předchůdce žalobkyně s žalovaným uzavřeli smlouvu o úvěru, ve které byla sjednána povinnost žalovaného zaplatit vedle jistiny úvěru též poplatek za zápůjčku ve výši částka. Tento poplatek není smlouvou nijak definován, není zřejmé za jaké činnosti, které by se jakkoli odlišovaly od běžných činností jiných poskytovatelů úvěrů či zápůjček, je poplatek účtován. Uvedený poplatek je dle jeho povahy třeba hodnotit jako úplatu za půjčení peněz, což je definice smluvního úroku. Lze tedy konstatovat, že svou podstatou představuje požadovaný poplatek kapitalizovaný úrok. Tento závěr podporuje i rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne datum sp.zn. spisová značka. Sjednaný poplatek, a tedy smluvní úrok pak odpovídá téměř 50 % ve vztahu k jistině. Soudu je známo, že podle databáze ARAD ČNB činila průměrná úroková sazba úvěrů poskytnutých bankami ČR domácnostem v ČR v době poskytnutí úvěru žalovanému nejvýše 9,01 % ročně. Již v době před účinností současného občanského zákoníku dovodila soudní judikatura, že nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům, je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Obecně je pak dovozováno Nejvyšším soudem, že přijatelnou mezí smluvního úroku v obdobných případech je dvoj až trojnásobek výše obvyklého úroku poskytovaného bankami (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, sp. zn. spisová značka).
12. V posuzované věci byl úvěrovou smlouvou ujednán smluvní úrok za poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 272,67 % ročně a ve výši téměř 50 % pro dobu trvání spotřebitelského úvěru (92 dní). Výše takového ročního úroku přesahuje výše zmíněnou maximální výši obvyklého úroku poskytovaného bankami v době uzavření smlouvy více než třicetkrát. Podle smlouvy měl žalovaný vrátit částku částka, oproti půjčeným finančním prostředkům ve výši částka. Zjištěný nepoměr oproti běžným úrokovým sazbám je možné označit za natolik dramatický, že zakládá absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, neboť se zjevně příčí dobrým mravům. Úvěr poskytnutý žalovanému vykazuje znaky lichvy tak, jak je tato definována v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, sp. zn. spisová značka, když výše úroků podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěru a půjček. Zjevné porušení dobrých mravů nabývá v tomto případě ještě vyšší intenzity, protože se jedná o smlouvu se spotřebitelem, který je slabší smluvní stranou a náleží mu tak zvýšená ochrana. Není tudíž pochyb, že jen na základě tohoto konstatování předmětná smlouva o úvěru naplňuje v podstatných rysech kritéria vymezená v nálezu Ústavního soudu ČR ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 199/11 . Na věci nic nemění ani skutečnost, že se jedná o úvěr nebankovní, neboť ačkoliv úrokové sazby nebankovních poskytovatelů úvěrů bývají oproti bankovnímu sektoru obvykle vyšší, nehraje tato skutečnost roli při posouzení přiměřenosti sjednaného úroku. Pokud by totiž soudy měly použít jiné srovnávací měřítko pro nebankovní poskytovatele, než pro banky, vedlo by to k absurdním závěrům zakládajícím nerovnost mezi oběma skupinami poskytovatelů úvěrů (viz např. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne datum, č. j. spisová značka).
13. Soud tak dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatná, a to v celém svém rozsahu. Smlouva o úvěru je smlouvou konsenzuální, jednou z jejích podstatných náležitostí je povinnost úvěrovaného hradit úroky, tuto část tak nelze oddělit od dalšího obsahu smlouvy (viz např. rozsudek Evropského soudního dvora ze dne datum, ve věci C-377/14, Radlingerovi ca právnická osoba. či rozsudek Městského soudu v Praze ze dne datum, č.j. spisová značka). Právě s ohledem na vzájemnou provázanost veškerých smluvních ujednání se v projednávaném případě nemůže jednat ani o částečnou neplatnost smlouvy o úvěru toliko ohledně výše smluvních úroků. Nejde totiž o důvod neplatnosti spočívající jen v nezákonném určení množstevního rozsahu ve smyslu § 577 o. z., neplatnost se vztahuje na celou smlouvu, neboť vzhledem k provázanosti jednotlivých smluvních ujednání její jednotlivé části od sebe oddělit nelze (§ 576 o. z.).
14. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
15. Jelikož soud smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou, dospěl současně k závěru, že nárok žalobkyně může být posouzen pouze jako nárok z bezdůvodného obohacení. V řízení bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanému částku ve výši částka poskytla a z této částky nevrátil žalovaný žalobkyni ničeho. Co do částky částka se žalovaný bez spravedlivého důvodu obohatil, žalobkyně má proto nárok na zaplacení uvedené částky, jak je uvedeno ve výroku I. O příslušenství bylo rozhodnuto podle § 1970 o. z., s počátkem prodlení po doručení žaloby žalovanému. Ve zbývajícím rozsahu pak byla podaná žaloba zamítnuta ze shora podrobně uvedených důvodů (výrok II.). Lhůtu k plnění stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř.
16. Žalobkyně podala k soudu návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, za který byla dle Položky č. hodnota odst. 1 písm. c) Sazebníku zák. č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích (dále jen „Sazebník “) povinna zaplatit soudní poplatek ve výši částka. V řízení elektronický platební rozkaz vydán nebyl, žalobkyně soudní poplatek nezaplatila, proto soud žalobkyni v souladu s Položkou 2 odst. 3, Položkou 1 odst. 1 písm. b) Sazebníku a § 9 odst. 6 zák. č. 549/1991 Sb. vyměřil soudní poplatek na částku částka (výrok III.). Lhůtu k plnění stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř.
17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka, přičemž tato částka představuje 35 % z jejich celkové výše (po odečtení úspěchu žalobkyně v rozsahu dle výroku I. a úspěchu žalovaného v rozsahu dle výroku II.). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši částka, sestávající z částky částka za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky částka za výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky částka za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., včetně tří paušálních náhrad výdajů po částka dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z uvedených částek (vyjma soudního poplatku). Z úřední činnosti je soudu známo, že žaloby podávané žalobkyní se v obdobných případech liší pouze údaji o žalovaném a vymezením dlužné částky. Jde fakticky o formulář, do něhož jsou pouze dosazovány ty údaje, které jsou pro každý konkrétní spor specifické, nejedná se tedy o žádný individuální rozbor případu, a to ani po skutkové ani po právní stránce. Nepochybně tak jde o tzv. formulářovou žalobu ve smyslu § 14b a.t.
18. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. , kdy neshledal důvod pro její prodloužení. Povinnost uhradit náklady řízení k rukám advokáta je dána § 149 o.s.ř. o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 5.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.