Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
3 C 42/2025-23
Okresní soud v Náchodě rozhodl soudkyní JUDr. Janou Špačkovou ve věci
žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované, Anonymizováno
o zaplacení 20 000 Kč s příslušenstvím (úvěr)
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 20 000 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 413,70 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 000 Kč od datum do zaplacení, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 589,90 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 20 000 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 413,70 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 000 Kč od , datum, do zaplacení, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 589,90 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce.
1. Žalobou se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky 23 440 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru poskytnutého žalované právním předchůdcem žalobce – společností právnická osoba, IČO IČO, na základě smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne datum. Následně poté, co byl žalobce vyzván k doplnění tvrzení a označení důkazů ohledně řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru, vzal žalobce svou žalobu částečně zpět co do částky jistiny 3 440 Kč s příslušenstvím a domáhal se nadále nároku na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 20 000 Kč s příslušenstvím. Řízení bylo v rozsahu toto zpětvzetí částečně zastaveno, a to usnesením ze dne datum, č.j. právnická osoba Anonymizováno.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporovala.
3. Jelikož žalobce již v žalobě samé souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, vyzval soud žalovanou, aby sdělila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se žalovaná ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Vzhledem k tomu, že se žalovaná ve stanovené lhůtě k navrhovanému postupu soudu nevyjádřila, rozhodl soud podle § 115a o.s.ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených účastníky.
4. Ze smlouvy o úvěru č. hodnota má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce – společnost právnická osoba, IČO IČO, se na základě smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne datum zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit žalobci částku 24 472 Kč spolu s příslušenstvím do datum. Z těchto listin nemá soud za prokázané, že by právní předchůdce žalobce jakkoli zkoumal před poskytnutím úvěru úvěruschopnost žalované.
5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, resp. datum, seznamu postupovaných pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávek má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce postoupil na žalobce pohledávku z výše uvedené Smlouvy, jakož i to, že bylo žalované toto postoupení řádně oznámeno.
6. Z předžalobní výzvy k úhradě ze dne datum a podacího lístku má soud za prokázané, že žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužných pohledávek ze smlouvy o úvěru.
7. Po provedeném dokazování učinil soud následující skutkový závěr. Právní předchůdce žalobce poskytl na základě smlouvy o úvěru žalované finanční prostředky v celkové výši 20 000 Kč. Dle obsahu smlouvy byla žalovaná povinna vrátit žalobci částku 24 472 Kč spolu s příslušenstvím do datum. Žalovaná finanční prostředky právnímu předchůdci žalobce nevrátila. Soud nemá za prokázané, že by právní předchůdce žalobce řádně zkoumal před poskytnutím zápůjčky úvěruschopnost žalované. Právní předchůdce žalobce dne datum, resp. datum postoupil pohledávku z výše uvedené smlouvy na žalobce. Žalovaná poté na dlužné pohledávky ničeho neuhradila, a to ani po předžalobní výzvě žalobce.
8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen jako „zákon o s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Podle § 86 odst. 2 zákona o s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Podle § 87 odst. 1 zákona o s. ú. (ve znění účinném v době uzavření smlouvy o zápůjčce) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. Občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 stejného zákonného ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
13. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
14. Žaloba je důvodná.
15. Soud vzal za prokázané, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované dne datum částku v celkové výši 20 000 Kč, a to na základě smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne datum. Žalovaná na jistinu tohoto úvěru neuhradila ničeho, a to ani po zaslané předžalobní výzvě. Žalobce přitom nedoložil, že jeho právní předchůdce řádně zkoumal před uzavřením smlouvy o úvěru úvěruschopnost žalované. S ohledem na tuto skutečnost je nutné uzavřít, že smlouva o úvěru je neplatná. Soud má tak za to, že v případě ustanovení § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném v době uzavření smlouvy o úvěru) by použití pouze gramatického výkladu, jenž by v případě porušení povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat (posoudit) úvěruschopnost spotřebitele dovozoval pouhou relativní neplatnost následně uzavřené smlouvy, jednak znamenalo popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti vůbec, a jednak vedlo k výraznému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, závislé nyní jen na jeho vlastní aktivitě. To ovšem nepochybně nebylo záměrem zákonodárce. V důvodové zprávě k zákonu č. 257/2016 Sb. je v souvislosti s úpravou posuzování úvěruschopnosti uvedeno: „stanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud výsledek posouzení úvěruschopnosti napovídá, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Jedná se o posílení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet.“ Z povahy věci, a rovněž s přihlédnutím k citované důvodové zprávě, smyslem institutu posuzování úvěruschopnosti spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru je vyhnout se situacím, kdy by úvěr byl poskytnut i osobám, u nichž by bylo lze důvodně pochybovat o tom, že budou schopny úvěr splácet. Účelem této úpravy je tedy především předejít případnému nezvladatelnému zadlužování těch spotřebitelů, kteří by mohli skončit ve spirále dluhů, předlužení a insolvence se všemi negativními důsledky s tím spojenými, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd., jak se nezřídka u narůstajícího počtu dlužníků stává. V současné době jsou již nadto zřejmé negativní celospolečenské dopady ponechání vývoje spotřebitelských vztahů pouze na nikterak neomezené smluvní volnosti. Tyto celospolečenské souvislosti negativních sociálních důsledků předlužení spotřebitele s (prevenční) povinností posouzení úvěruschopnosti byly zmiňovány mj. i v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. Anonymizováno. V uvedené právní úpravě se proto projevuje zájem na zachování veřejného pořádku, neboť uvedená pravidla a hodnoty jsou takového celospolečenského významu, že jejich porušení nelze akceptovat a právní jednání zjevně narušující veřejný pořádek má za následek jeho absolutní neplatnost, ke které soud přihlíží i bez námitky (§ 588 občanského zákoníku). K tomu blíže viz. rozsudek Městského soudu v Brně ze dne datum, č.j. Anonymizováno. Tento náhled, odmítající relativní neplatnost jakožto nedostatečný nástroj ochrany spotřebitele, je dlouhodobě sdílen i judikaturou Ústavního soudu. Již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, bylo zdůrazněno, že koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv chápe Ústavní soud jako nesouladnou i s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, která je neslučitelná s podstatou a účelem takové právní úpravy, jež má být projevem zásady ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele), v soukromém právu korigující uplatnění zásady autonomie vůle (viz bod 41. citovaného rozhodnutí). Soud má tedy s ohledem na výše uvedené za to, že neplatnost smlouvy stanovenou v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném v době uzavření smlouvy o zápůjčce) jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o.z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.
16. S ohledem na závěr soudu o neplatnosti smlouvy o úvěru vznikla žalované povinnost vydat žalobci bezdůvodné obohacení, tedy vrátit částku 20 000 Kč. Z této částky žalovaná ničeho neuhradila. V dané procesní situaci bylo na žalované, aby tvrdila a následně taktéž i důkazně prokázala, že žalobci poskytnuté finanční prostředky uhradila. Žalovaná však tuto skutečnost netvrdila a ani z provedeného dokazování toto nevyplývá. S ohledem na uvedené proto soud žalované uložil zaplatit žalobci částku 20 000 Kč včetně úroku z prodlení, jehož výši a počátek prodlení soud hodnotí jako zákonný neodporující skutkovým zjištěním soudu spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení a spolu s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč (výrok I.).
17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud tak, že částečně procesně úspěšnému žalobci (s ohledem na částečné zpětvzetí žaloby v rozsahu jistiny 3 440 Kč) přiznal náhradu nákladů řízení v rozsahu 70,6 %. Žalobce byl se svou žalobou úspěšný v rozsahu 85,3 % a neúspěšný v rozsahu 14,7 %, rozdíl činí oněch 70,6 %. Tyto náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 938 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”), sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 252 Kč. Celkem by tedy náhrada nákladů řízení při plném procesním úspěchu činila 2 252 Kč, z toho činí 70,6 % částku 1 589,90 Kč. Tuto částku 1 589,90 Kč je žalovaná povinna zaplatit žalobci v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobce. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako třídenní.
18. Soud považuje žalobu za formulářovou, neboť u podepsaného soudu je podáno více obdobných žalob. Tyto žaloby je možné považovat za formulářové, neboť se v podstatě liší pouze údaji o konkrétním žalovaném, údaji týkajících se výše poskytnuté částky. Dle názoru soudu jsou tedy splněna kritéria stanovená v ustanovení § 14b odst. l vyhl. 177/96 Sb. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů od doručení ke Krajskému soudu v Hradci Králové prostřednictvím Okresního soudu v Náchodě.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuční návrh.