Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
56 C 7/2024-75
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Kvízovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované
pro zaplacení 65 603,91 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 694 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se, co do částky ve výši 62 909,91 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 775,88 Kč, úrokem 14,75 % ročně z částky 62 743,91 Kč od 27. 8. 2024 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 205,81 Kč od 4. 6. 2024 do 26. 8. 2024, zákonným úrokem z prodlení z částky 65 603,91 Kč od 27. 8. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 %, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 694 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se, co do částky ve výši 62 909,91 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 775,88 Kč, úrokem 14,75 % ročně z částky 62 743,91 Kč od 27. 8. 2024 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 205,81 Kč od 4. 6. 2024 do 26. 8. 2024, zákonným úrokem z prodlení z částky 65 603,91 Kč od 27. 8. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 %, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 26. 8. 2024, domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 65 603,91 Kč s příslušenstvím a náklady řízení. Svou žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že dne 5. 1. 2021 uzavřela žalovaná se žalobkyní smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. hodnota. Před uzavřením smlouvy byla řádně prověřena schopnost žalované úvěr splácet. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 127 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splácet v pravidelných 60 měsíčních splátkách ve výši 3 418 Kč. K čerpání úvěru došlo dne 13. 1. 2021. Žalovaná na poskytnutý úvěr uhradila částku 124 306 Kč. Žalovaná porušila svůj závazek uhradit poskytnutý úvěr řádně a včas, a tak žalobkyně využila svého práva a celý úvěr ke dni 20. 5. 2024 zesplatnila. Žalovaná byla žalobkyní vyzvána k uhrazení celého zesplatněného úvěru. Žalobkyně požaduje po žalované uhrazení pohledávky ve výši 65 603,91 Kč sestávající se z neuhrazené jistiny a příslušenství. Právní zástupce žalobkyně žalované zaslal předžalobní výzvu, žalovaná však na tuto výzvu nereagovala a ničeho neuhradila.
2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, své stanovisko k věci soudu nesdělila.
3. Žalobkyně ve vyjádření ze dne 8. 11. 2024 uvedla, že z metodiky posouzení úvěruschopnosti klienta a karty klienta vyplývá jakým způsobem zkoumala žalobkyně schopnost žalované úvěr splácet a také jaké informace o tomto získala. Toto bylo doplněno konkrétními výpočty hodnoty MLS žalované. Pro výpočty MLS klienta se započítává částka životního minima a eventuelně jím vyživované děti, spolu se splátkovou zátěží klienta vč. splátky schváleného úvěru. Žalobkyně taktéž při zkoumání úvěruschopnosti využívá statistický model, jehož výstupem je pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta. Dle MLS žalované má tato příjem uvedený v žádosti 16 000 Kč, při zohlednění životního minima klienta ve výši 3 860 Kč, splátky jiným společnostem ve výši 2 836 Kč a výši splátky konsolidovaných úvěrů ve výši 786 Kč, výši splátek schváleného úvěru 3 418 Kč, zbývající MLS žalované částka 6 672 Kč. Ohledně MLS domácnosti je navíc uveden údaj měsíční výdej domácnosti 10 000 Kč, zbývající MLS domácnosti 2 582 Kč. Žalobkyně dále provedla lustraci žalované ve veřejně dostupných registrech (SOLUS, NKRI, CEE, ISIR) s negativním výsledkem. Žalobkyně dále odkazovala na literaturu a judikaturu ohledně zkoumání úvěruschopnosti. Žalobkyně má za to, že s ohledem na výši úvěru a s ohledem na analýzu, které byla žalovaná při sjednávání úvěru podrobena, splnila podmínky zákona, kdy míra prověření klienta odpovídá úvěrové částce, a tedy postupovala v dané věci s odbornou péčí.
4. Žalobce se z jednání soudu omluvil, žalovaná se, ač řádně a včas předvolána, k jednání soudu nedostavila. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.
5. Soud v této věci učinil následující skutková zjištění: Z potvrzení o příjmu žalované za měsíc 9/2020 bylo zjištěno, že příjem žalované za tento měsíc činil 433,80 euro (10 992 Kč) a za 10/2020 činil příjem žalované 1 301,77 euro (32 987 Kč).
6. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta – oddělení řízení soud zjistil, že jde o interní listin u žalobkyně; žalobkyně měla provést lustraci v systémech CEE, JAP PŮJČKA, MVCR, NRKI, SOLUS a ISIR s žádným negativním poznatkem. Při výpočtu nejvyšší možné měsíční splátky klienta žalobkyně vycházela z příjmu žalované 25 000 Kč (zaměstnanec), příjmu ostatních členů domácnosti 0 Kč, výdajů domácnosti 10 000 Kč. Žalovaná uvedla, že je svobodná, bydlí ve vlastním bytu/domu a nemá žádné dítě. Žalovaná žádala o spotřebitelský úvěr ve výši 127 000 Kč.
7. Z listin y posouzení úvěruschopnosti klienta bylo zjištěno, jakým způsobem žalobkyně postupuje při posuzování úvěruschopnosti klienta, metodiku hodnocení a judikaturu vztahující se k úvěruschopnosti.
8. Z úvěrové zprávy bylo zjištěno, že žalovaná měla dva ukončené splátkové úvěry, dvě již existující kreditní karty a jeden splátkový úvěr odvolán.
9. Ze smlouvy o hotovostním úvěru a smlouvě o revolvingovém úvěru č. hodnota ze dne 5. 1. 2021 bylo zjištěno, že tuto smlouvu uzavřela žalobkyně a žalovaná. Z obsahu textu této listin y bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši hotovostního úvěru 127 000 Kč. Žalovaný se měl zavázat vrátit poskytnuté peníze, včetně úroku v pravidelných 60měsíčních splátkách ve výši 3 418 Kč. Dle smlouvy měl být úvěr poskytnut převodem na účet č. č. účtu. právnická osoba se žalobkyně zavázala poskytnout žalované bezúčelový revolvingový úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peníze, včetně úroku v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2,56 % z úvěrového rámce, tj. 768 Kč. Žalovaná měla ve smlouvě ke svým poměrům uvést, že je svobodná, nemá žádné vyživované dítě, má střední vzdělání, bydlí ve vlastním bytu/domu, je zaměstnancem od 4/2020 u společnosti jméno FO s měsíčním příjmem 25 000 Kč.
10. Ze zprávy Anonymizováno, a.s. bylo zjištěno, že účet č. č. účtu je účet žalované.
11. Z výzva k zesplatnění ze dne 20. 5. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k uhrazení zesplatněného úvěru. Dlužná částka 68 792,35 Kč měla být uhrazena do 14 dnů ode dne sepsání této výzvy. Tato výzva byla dle poštovního podacího archu žalované odeslána dne 21. 5. 2024.
12. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad bylo zjištěno, že se jedná o interní dokument žalobkyně, kdy dne 13. 1. 2021 byla čerpána částka 127 000 Kč. Dne 20. 5. 2024 došlo k zesplatnění úvěru, dlužná částka žalované dle předpisu činila 197 891,60 Kč, žalovaná uhradila 124 306 Kč a dluh činí 73 585,60 Kč.
13. Z předžalobní výzvy ze dne 6. 6. 2024 bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dluhu ve výši 69 322,25 Kč, a to nejpozději do 13. 6. 2024. Tato výzva byla dle poštovního podacího archu odeslána žalované dne 7. 6. 2024.
14. Z úvěrových podmínek žalobkyně, informací o pojištění schopnosti splácet, rámcové pojistné smlouvy soud žádná skutková zjištění nečinil, neboť z nich pro projednávaný případ nevyplývaly žádné podstatné skutečnosti.
15. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav: Žalovaná se žalobkyní dne 5. 1. 2021 uzavřela smlouvu o poskytnutí hotovostního úvěru č. hodnota. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 127 000 Kč, a to převodem na bankovní účet a žalovaná se zavázala úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 418 Kč. Žalovaná na poskytnutý úvěr uhradila částku 124 306 Kč. Žalovaná porušila svůj závazek uhradit poskytnutý úvěr řádně a včas, a tak žalobkyně využila svého práva a celý úvěr ke dni 20. 5. 2024 zesplatnila. Žalovaná byla dopisem ze dne 20. 5. 2024 žalobkyní vyzvána k uhrazení celého zesplatněného úvěru. Právní zástupce žalobkyně žalované zaslal dne 6. 6. 2024 předžalobní výzvu, žalovaná však na tuto výzvu nereagovala a ničeho neuhradila.
16. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o.z. “) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
17. Dle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
18. Dle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
19. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
20. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
21. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
22. Porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je sankcionováno neplatností, kterou lze v kontextu závěrů nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , považovat za neplatnost absolutní. Ústavní soud dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy.
23. Soud po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že žalobkyně s žalovanou uzavřely smlouvy o úvěru (dle § 2395 o.z. ) shora specifikovanou, na jejímž základě žalovaná obdržela finanční prostředky v celkové ve výši 127 000 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními.
24. Je zřejmé, a tvrdila to konečně i žalobkyně, že na právní vztah, od nějž žalobkyně odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o spotřebitelském úvěru (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Dle tvrzení žalobkyně byla úvěruschopnost žalované prověřena, a to prostřednictvím pracovníků, kteří pomocí kreditního skóre žadatele posoudili jeho příjmovou a výdajovou stránku a přezkoumali žadatelem uvedené údaje (věk, zaměstnání, počet dětí, zdroj příjmů, způsob bydlení) a taktéž nahlížením do externích úvěrových registrů. Úvěruschopnost žalované byla zkoumána s ohledem na metodiky posouzení úvěruschopnosti klienta a kartu. Toto bylo doplněno konkrétními výpočty hodnoty MLS žalované. Pro výpočty MLS klienta se započítává částka životního minima a eventuelně jim vyživované děti, spolu se splátkovou zátěží klienta vč. splátky schváleného úvěru. Žalobkyně taktéž při zkoumání úvěruschopnosti využívá statistický model, jehož výstupem je pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta. Dle MLS žalované má tato příjem uvedený v žádosti 16 000 Kč, při zohlednění životního minima klienta ve výši 3 860 Kč, splátky jiným společnostem ve výši 2 836 Kč a výši splátky konsolidovaných úvěrů ve výši 786 Kč, výši splátek schváleného úvěru 3 418 Kč, zbývající MLS žalované částka 6 672 Kč. Ohledně MLS domácnosti je navíc uveden údaj měsíční výdej domácnosti 10 000 Kč, zbývající MLS domácnosti 2 582 Kč. Žalobkyně dále provedla lustraci žalované ve veřejně dostupných registrech (SOLUS, NKRI, CEE, ISIR) s negativním výsledkem. Při výpočtu nejvyšší možné měsíční splátky klienta žalobkyně vycházela z příjmu žalované 16 000 Kč (zaměstnanec) (ve smlouvě uvedena částka 25 000 Kč), výdajů domácnosti 10 000 Kč. Žalovaná uvedla, že je svobodná, bydlí ve vlastním bytu/domu a nemá žádné dítě.
25. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně aktuálním potvrzením zaměstnavatele dlužníka o tom, že žalovaná je v době před uzavřením smlouvy zaměstnána a s jakým výdělkem. Zároveň je třeba řádně zjistit a ověřit způsob uspokojování bytových potřeb žalované, náklady na bydlení, ale i další náklady související s uspokojováním ostatních životních potřeb žalované. V daném případě žalobkyně doložila, pouze potvrzení o příjmech žalované (příjem žalované měsíc 9/2020 činil 433,80 euro (10 992 Kč) a za 10/2020 činil příjem žalované 1 301,77 euro (32 987 Kč). Dále žalobkyně ani netvrdila, že by zjišťovala zcela konkrétní výdaje žalované na bydlení, energie, ostatní potřeby, že by tyto údaje zároveň ověřila. Neoznačila ani žádný důkaz na podporu tvrzení, že žalovaná žije ve vlastním. Pokud žalobkyně vycházela při posouzení úvěruschopnosti žalované ze statistických údajů možné k těmto přihlédnout, avšak toliko jako doplňujícímu údaji, nikoliv jako k údaji, se kterým je při výpočtu disponibilního zůstatku možno operovat. Lustrace v různých interních a externích registrech je sama o sobě nedostačující, tím spíše, když žalobkyně ani řádně nedoložila, že by před uzavřením smlouvy do těchto registrů vůbec nahlížela (předložená úvěrová karta obsahující záznamy o nahlížení do registrů je pouze interní listino u žalobkyně). Lze tedy uzavřít, že předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalované do určité míry zkoumala, avšak nikoliv s odbornou péčí a poznatky takto získané řádně nevyhodnotila. Porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 v kombinaci s § 87 odst. 1 ZSÚ sankcionováno neplatností, kterou lze v kontextu závěrů nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , považovat za neplatnost absolutní. Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele, tak dle § 580 odst. 1 o.z. ). Svou neúčastí při jednání soudu se žalobce vzdal možnosti být poučen dle § 118a o.s.ř. o.s.ř. o nutnosti doplnit v ohledu zkoumání úvěruschopnosti tvrzení a důkazy (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 2528/2010 ze dne 23.5.2012).
26. Žalovaná je za daného stavu povinna vrátit poskytnutou jistinu úvěru (jistina ve výši 127 000 Kč) poníženou o již učiněné splátky (dle tvrzení žalobkyně bylo uhrazeno 124 306 Kč) v době přiměřené jejím možnostem, v daném případě je tedy povinna vrátit částku v celkové výši 2 694 Kč (127 000 – 124 306), když ve zbytku žalovaného nároku spočívajícího v nárocích pramenících ze samotné neplatné smlouvy soud žalobu zamítl. Pro úplnost soud dodává, že se v daném případě nejedná o bezdůvodné obohacení na straně žalované dle zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , neboť úprava obsažená v zákoně o úvěru ve vztahu k obecné úpravě obsažené v občanskému zákoníku úpravou speciální. Žalobce tak touto optikou nemá ani nárok na úroky z prodlení (§ 1968 , § 1970 o.z. ), když dle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022 splatnost zbývající jistiny úvěru zatím nenastala a tedy nemohl ani vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení, když specifický nárok poskytovatele úvěru dle § 87 zákona o SP spočívající v nesplacené jistině úvěru má novou dobu splatnosti, buď mezi účastníky dohodnutou nebo soudem určenou, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaná jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobce může požadovat zaplacení úroku z prodlení. Jelikož však možnostem žalované neodpovídají žádné splátky a ani nedeklarovala očekávání jakýchkoliv příjmů v budoucnosti, uložil mu soud dluh uhradit ve standardní lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.
27. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. ). V daném případě byl převážně úspěšným účastníkem žalovaná a náleželo by mu tudíž právo na poměrnou náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o.s.ř. o.s.ř. ). Žalované však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto soud právo na jejich náhradu nepřiznal žádnému z účastníků.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.