Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

48 C 16/2025-25

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Beránkovou ve věci

žalobkyně:Jméno žalobkyně., IČO: IČO žalobkyně

sídlem Adresa žalobkyně

zastoupená advokátem Jméno advokáta

sídlem Adresa advokáta

proti

žalované:Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované

bytem Adresa žalované

o 66 350,69 Kč s příslušenstvím – úvěr

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 32.842,99 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 33.507,70 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 32.976,95 Kč od 25. 4. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 32.842,99 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se co do částky 33.507,70 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 32.976,95 Kč od 25. 4. 2024 do zaplacení, zamítá.III. Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

1. Předmětem řízení byla žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 66.350,69 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne 27. 9. 2023 uzavřené distančním způsobem na adrese Anonymizováno, na základě, které byl žalované poskytnut spotřebitelský úvěr až do výše 38.600 Kč. Úvěr ve výši 20.000 Kč byl žalované na její bankovní účet č. účtu č. účtu poskytnut dne 8. 3. 2023 a ve výši 14.998 Kč dne 15. 12. 2023. Žalovaná si sjednala další volitelné služby. Žalovaná na jistinu uhradila částku 2.155,01 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení se splátkami, žalobkyně smlouvu vypověděla, o čemž žalovanou zpravila e-mailem ze dne 24. 4. 2024. Žalovaná dluží žalobkyni na jistině částku 32.842,97 Kč, na úroku částku 32.308,64 Kč a na poplatcích částku 106,14 Kč a částku 27,84 Kč.

2. Soud žalobkyni usnesením ze dne 3. 2. 2025, č. j. -18, vyzval ke sdělení konkrétních informací a listin, které žalobkyně měla k dispozici při zkoumání úvěruschopnosti žalované. Žalobkyně na tuto výzvu soudu nikterak nereagovala.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. V souladu s soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

5. Na základě předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav.

6. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne 27. 9. 2023 bylo zjištěno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena dálkovým způsobem smlouva o úvěru, na základě, které žalobkyně žalované poskytla úvěr až do výše 38.600 Kč. Úvěr měl být žalované poskytnut na její bankovní účet č. účtu č. účtu pod VS var. symbol. Smlouva byla žalovanou podepsána elektronicky. Totožnost žalované byla ověřena prostřednictvím služby BankID. Úvěr ve výši 20.000 Kč byl žalované poskytnut na bankovní účet č. účtu č. účtu pod VS var. symbol dne 27. 9. 2023 a ve výši 14.998 Kč dne 15. 12. 2023 (viz přehled bankovních transakcí). Zy – identifikovatelné příjmy – vyplývá, že žalovaná doložila svůj měsíčný příjem ve výši 23.295 Kč čistého. Z výpisu posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že žalovaná splácela z titulu půjček měsíčně částku 8.500 Kč, měla náklady na bydlení ve výši 4.500 Kč měsíčně a další pravidelné výdaje v celkové výši 3.200 Kč. Ze sdělení právnická osoba. ze dne 21. 2. 2025 bylo zjištěno, že majitelem bankovního účtu č. účtu č. účtu byla ke dni 27. 9. 2023 žalovaná a byla na něj pod VS var. symbol připsána dne 27. 9. 2023 částka 20.000 Kč a dne 15. 12. 2023 částka 14.998 Kč. Žalovaná úvěr žalobkyni zcela neuhradila, byť byla k jeho úhradě a dále i k úhradě poplatků vyzvána e-mailem žalobkyně ze dne 24. 4. 2024 a následně i právním zástupcem žalobkyně prostřednictvím předžalobní výzvy ze dne 10. 9. 2024 zaslané jí téhož dne doporučeně na adresu adresa.

7. Vzhledem k tomu, že v projednávaném sporu jde o právní poměr vzniklý po 1. 1. 2014, posuzoval soud daný závazkový vztah již podle z. č. , (dále jen jako „“). Totéž platí pro posouzení práva na úroky z prodlení, jejichž výše se řídí

8. Dle smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Dle z. č. , o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Dle § 87 odst. 1 z. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Dle neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Dle soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Dle má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

14. Dle kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

15. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod shora citovaná ustanovení a zákona o spotřebitelském úvěru soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, a to co do jistiny ve výši 32.842,99 Kč, a proto jí soud ve výroku I tohoto rozsudku částečně vyhověl, ve zbytku ji pak jako nedůvodnou zamítl.

16. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu a násl. , na základě, které byl žalované poskytnut dne 27. 9. 2023 spotřebitelský úvěr ve výši 20.000 Kč a dne 15. 12. 2023 spotřebitelský úvěr ve výši 14.998 Kč.

17. Žalobkyně smlouvu uzavřela jako osoba podnikající, žalovaná jako spotřebitel, což je zřejmé z jejího označení uvedeného v záhlaví smlouvy a z obsahu samotné smlouvy a jejích smluvních podmínek. Soud se tedy nejdříve z úřední povinnosti (SDEU C-679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila schopnost žalované úvěr splácet s odbornou péčí, tak jak jí ukládá z. č. , o spotřebitelském zákonu (viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel úvěru nespoléhá na údaje o schopnosti splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. ) a dospěl k závěru, že nikoliv.

18. Žalobkyně se vůbec nezabývala výdaji žalované ani její sociální situací. Z ničeho není zřejmé, že příjmové transakce zachycené naě – identifikovatelné příjmy – se týkají žalované. Příjem žalované tam uvedený není nijak doložen a ani není zřejmý původ příjmu či příp. jeho skladba apod. Současně není známo, s kým žalovaná sdílí domácnost, zdali např. s další výdělečně činnou osobou či na ni výživou odkázaným dítětem apod. Stejně jako není soudu ničeho známo o typu bydlení žalované, což je pro posouzení úvěruschopnosti žalované dle soudu zcela zásadní informace mající zcela zásadní vliv na zodpovězení otázky, zdali je žadatel o úvěr schopen či neschopen zamýšlený úvěr splácet či splatit. Lze tak uzavřít, že výdajovou stránkou žalované se žalobkyně při zkoumání schopnosti žalované úvěr splácet zevrubně nezabývala a svá tvrzení o výdajích ani o příjmech žalovaná nijak nedoložila. Žalobkyně se tak pouze formálně spokojila s příjmy žalované, stran jejích výdajů pak ničeho nezkoumala; nenechala si stran nákladů od žalované ničeho předložit, natož pak, aby se výdajovou stránkou žalované zevrubně zabývala. Žalobkyně poměry žalované vůbec nezjišťovala, ani je nikterak formálně nesepsala, natož pak, aby se zabývala prověřením všech konkrétních výdajů žalované a tyto položky pak v jejich souhrnu srovnala tak, aby z nich nemohla jinak než zjistit, že je žalovaná natolik solventní, aby si mohla dovolit smlouvu o úvěru uzavřít a předpokládaný úvěr zaplatit. Schopnost řádně splácet úvěr není určena pouze výší příjmu, ale celou řadou dalších faktorů, zejména pak výší reálných výdajů, otázkou životního stylu či skutečností, zda dlužník nesplácí současně i jiné splátky. Přitom právě výdajovou stránku žadatele o úvěr má žalobkyně povinnost řádně zkoumat, aby mohla srovnáním příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis jeho příjmů nad skutečnými výdaji, a tedy jaká je jeho reálná schopnost zvažovaný úvěr řádně a bez problémů splácet. Lze tedy uzavřít, že pokud se žalobkyně před uzavřením smlouvy spokojila pouze s nikterak nedoloženou výší příjmů žalované, tak při posouzení schopnosti žalované splácet úvěr nedostála své povinnosti postupovat s odbornou péčí.

19. Pokud žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála své povinnosti posoudit schopnost žalované splácet ho s odbornou péčí, je smlouva s odkazem na zákona o spotřebitelském úvěru a s ohledem na pro rozpor se zákonem absolutně neplatná, neboť jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018 zn. či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ).

20. Absolutní neplatnost právního jednání přitom působí přímo (automaticky) ze zákona (ex lege), a to od počátku (ex tunc), proto subjektivní práva a povinnosti z takto absolutně neplatného právního jednání nevzniknou a absolutně neplatné právní jednání nemůže vyvolat smluvními stranami předvídané důsledky.

21. Žalovaná ale na základě neplatné smlouvy o úvěru čerpala od žalobkyně prokazatelně dne 27. 9. 2023 částku 20.000 Kč a dne 15. 12. 2023 částku 14.998 Kč, celkem tedy částku 34.998 Kč a tuto částku měla také jako bezdůvodné obohacení žalobkyni vrátit. Žalobkyně v žalobě uvedla, že žalovaná žalobkyni z titulu uzavřené smlouvy uhradila celkem částku 2.155,01 Kč. Soud proto žalovanou zavázal k úhradě částky 32.842,99 Kč (34.998 Kč – 2.155,01 Kč).

22. Při plnění z neplatné smlouvy je nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených . Ustanovení a odst. 2 z. o spotřebitelském úvěru však představuje lex specialis k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení upraveném v obecném , které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Smyslem z. o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle tohoto zákona výrazem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny v souladu citovaného nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení podle . Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení dle . Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit podle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané podle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. ). Mezi účastníky nebyla sjednána lhůta splatnosti poskytnuté a dosud nevrácené jistiny. Žalovaná je nekontaktní; na výzvy soudu ani žalobkyně nereaguje a soudu tak nejsou známy její majetkové a výdělkové poměry, na jejíchž základě by pak bylo možné stanovit splatnost nevrácené jistiny a určit způsob jejího splácení. Žalovaná nerozporovala složení ani výši dlužné částky; neprokázala, že by dlužnou částku žalobkyni zaplatila a netvrdila ani nedoložila jiné rozhodné skutečnosti, jež by prokazovaly, že nárok proti ní žalobou uplatněný je z hlediska hmotně právního nedůvodný. Soud proto ve výroku I tohoto rozsudku zavázal žalovanou pouze k úhradě bezdůvodného obohacení ve výši 32.842,99 Kč a ve zbylém rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II rozsudku).

23. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z Žalobkyně se v řízení po žalovaném domáhala zaplacení částky 66.350,69 Kč s příslušenstvím (100 % předmětu řízení). Žalobkyně byla v řízení procesně úspěšná v rozsahu výroku I rozsudku a procesně neúspěšná v rozsahu výroku II rozsudku. Žalobkyně tak v řízení byla procesně úspěšná co do částky 32.842,99 Kč a procesně neúspěšná co do částky 33.507,70 Kč a příslušenství uvedeného ve výroku II rozsudku. Soud v tomto kontextu odkazuje na nález Ústavního soudu České republiky ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. , dle kterého, je-li předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství (např. úroky z prodlení), je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci ( ) zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství. Soud pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení kapitalizoval příslušenství žalobkyní požadované, ve vztahu, ke kterému byla žalobkyně současně procesně neúspěšná, k datu vyhlášení rozhodnutí v této věci v případě úroku z prodlení částkou 4.450,98 Kč. Žalobkyně tak v řízení byla procesně úspěšná co do částky 32.842,99 Kč a procesně neúspěšná co do částky 37.958,68 Kč. Již z pouhého porovnání obou částek je zřejmé, že v řízení byla procesně úspěšnější žalovaná, které ale dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žalované právo na jejich náhradu nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.

Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.