Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 43/2025-22

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Irenou Hluštíkovou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený datum bytem Adresa žalovaného

o 20 000 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni

a) částku 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 20 000 Kč od datum do zaplacení,

b) náklady řízení ve výši 2 534 Kč, k rukám právního zástupce žalobkyně,

to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 5 000 Kč měsíčně se splatností vždy k 15. dni příslušného kalendářního měsíce s tím, že první měsíční splátka je splatná 15. dne v měsíci následujícím po měsíci, ve kterém toto rozhodnutí nabude právní moci, až do úplného zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 1 000 Kč, se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna doplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku soudní poplatek ve výši 160 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkynia) částku 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 20 000 Kč od , datum, do zaplacení,b) náklady řízení ve výši 2 534 Kč, k rukám právního zástupce žalobkyně,to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 5 000 Kč měsíčně se splatností vždy k 15. dni příslušného kalendářního měsíce s tím, že první měsíční splátka je splatná 15. dne v měsíci následujícím po měsíci, ve kterém toto rozhodnutí nabude právní moci, až do úplného zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek.II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 1 000 Kč, se zamítá.III. Žalobkyně je povinna doplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku soudní poplatek ve výši 160 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou soudu dne datum domáhala po žalovaném zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že uzavřela s žalovaným dne datum smlouvu o úvěru č. hodnota, na základě které poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a tento se je zavázal vrátit v měsíčních splátkách po 4 000 Kč. Žalobkyně dále požadovala částku 1 000 Kč představující náklad na upomínání.

2. Žalovaný ve věci uvedl, že je pravdou, že si půjčil peníze a dluh mu vznikl z toho důvodu, že byl propuštěn ze zaměstnání. Dále uvedl, že by chtěl dluh splatit, je pravdou, že dosud nic neuhradil. Požádal o splátky ve výši 5 000 Kč měsíčně.

3. Soud nařídil ústní jednání na datum, ke kterému se nedostavila žalobkyně, která svou neúčast omluvila.

4. U ústního jednání soud provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní, a to:

5. Smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne datum, včetně přílohy č. hodnota, ze kterých soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný se dohodli, že žalobkyně zapůjčí žalovanému částku 20 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto vrátit spolu s úrokem ve výši 48 000 Kč, celkem tedy 68 000 Kč, při úrokové sazbě 20 % měsíčně.

6. Dvěma výpisy z internetového bankovnictví, ze kterých vyplývá, že na účet č. č. účtu byla dne datum zaúčtována platba ve výši 20 000 Kč, přičemž název účtu je „Jméno žalovaného.“

7. Upomínkami ze dne datum a datum, včetně emailových upomínek, ze kterých soud zjistil, že žalovaný byl opakovaně vyzýván k úhradě dluhu.

8. Předžalobní výzvou ze dne datum, včetně podacího lístku, ze kterého soud zjistil, že žalovaný byl vyzýván k úhradě dlužné částky, výzva byla žalovanému předána k přepravě dne datum.

9. Předsmluvními informacemi, ze kterých soud zjistil, že žalovaný při uzavírání smlouvy žalobkyni uvedl, že je má měsíční příjem 37 819 Kč a měsíční náklady 7 000 Kč, z toho 3 000 Kč náklady na bydlení a 4 000 Kč představují splátky žalobkyni.

10. Na základě provedeného dokazování dospěl k následujícímu skutkovému závěru:

11. Žalobkyně se dne datum dohodla s žalovaným, že mu poskytne peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu s úroky ve výši 48 000 Kč při měsíční úrokové sazbě 20 %, celkem tedy se zavázal vrátit částku 68 000 Kč. Dne 30. 5. žalobkyně převedla žalovanému na jeho účet částku 20 000 Kč. Žalovaný dosud žalobkyni neuhradil ničeho. Žalovaný byl vyzýván k úhradě dluhu, bezvýsledně.

12. Podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 5. 2024 (dále jen „ZSU“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 odst. 1 ZSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle , (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

17. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná částečně. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z. Jelikož žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalovanému při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i ZSU, jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 2 ZSU).

18. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele - žalovaného, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří, nebo neověří dostatečně, pravdivost uváděných výdajů, implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. .

19. Pokud jde tedy o úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně pouze odkázala na přílohu úvěru, ve které jsou uvedeny údaje, že žalovaný měl měsíční příjem 37 819 Kč a měsíční náklady 7 000 Kč, z toho 3 000 Kč náklady na bydlení a 4 000 Kč představují splátky žalobkyni, což je však zcela nedostatečné a nic nevypovídající o majetkových poměrech žalovaného. Žalobkyně se o své vlastní vůli nedostavila k nařízenému ústnímu jednání, nemohla tak být poučena ve smyslu , 3 , aby doplnila tvrzení a označila důkazy k prokázání řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného.

20. Na základě toho lze dospět k závěru, že žalobkyně nedostála svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit smlouvu o zápůjčce za absolutně neplatnou v souladu se zněním § 87 odst. 1 ZSU, protože je soud povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet. V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18. Dnes je tato skutečnost již zakotvena v § 87 odst. 1 ZSU ve znění účinném od 29. 5. 2022.

21. Nad rámec soud uvádí, že by smlouva byla neplatná i z důvodu nepřiměřeně vysokých úroků. V daném případě byla výše úroků ujednána na částku 48 000 Kč, což činí 240 % jistiny. V této souvislosti soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. , ve kterém je judikováno, že „Při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“ Soud tak má za to, že úrok ve výši 240 % jistiny představuje zcela nepřiměřený úrok s ohledem na běžné průměrné úroky v bankovním sektoru. V době poskytnutí zápůjčky činila úroková míra u úvěrů poskytovaných bankami kolem 5 % ročně. Vzhledem k tomu, že dohodnutá výše úroků (ve výši 240 % ročně) podstatně přesahovala horní hranici této obvyklé úrokové míry, je za tohoto stavu věci odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy, a proto je toto ujednání dle § 580 o. z. absolutně neplatné.

22. Jelikož byla smlouva mezi účastníky posouzena jako absolutně neplatná, bylo potřeba vztah mezi účastníky posoudit ve smyslu § 87 ZSU a na žalovaném pak bylo vrátit žalobkyni toliko poskytnutou jistinu. Žalobkyně v řízení prokázala a žalovaný ani nepopíral, že poskytla žalovanému částku 20 000 Kč, přičemž žalovaný dosud neuhradil ničeho. Soud tak zavázal žalovaného k úhradě částky 20 000 Kč a ve zbytku žalovaného nároku představující náklad na upomínku ve výši 1 000 Kč žalobu zamítl, když s ohledem na neplatnost smlouvy je neplatné i u jednání o tomto poplatku.

23. Pokud se týká žalobkyní požadovaného zákonného úroku z prodlení, soud jej žalobkyni přiznal od uplynutí lhůty, kterou žalovanému poskytl k úhradě dlužné částky v předžalobní upomínce ze dne datum, tedy od datum.

24. Vzhledem k tomu, že žalovaný projevil vůli uhradit dluh ve splátkách tak, jak bylo určeno ve výroku, soud tomuto návrhu vyhověl, když má za to, že úhrada dluhu v takto stanovených splátkách je zcela přiměřená celkové výši dluhu a požadavku žalobkyně na úhradě dluhu v přiměřeném čase, přičemž zároveň stanovil ztrátu výhody splátek, tedy pokud žalovaný neuhradí řádně a včas byť jedinou splátku, stane se dluh okamžitě splatným.

25. Žalobkyně byla ve věci procesně úspěšná ve výši 95 % a žalovaný ve výši 5 %, vycházeje z částky 21 894,25 Kč (součet částek 20 000 Kč, 1 000 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ke dni vyhlášení rozhodnutí), přiznal jí soud vůči žalovanému podle náhradu nákladů řízení ve výši 90 %, sestávající z náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši 840 Kč a doplatek 160 Kč (viz bod 27 odůvodnění) a odměny za 3 úkony právní pomoci po 400 Kč (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, žaloba), celkem 1 200 Kč, plus 3x režijní paušál po 100 Kč, celkem 300 Kč, a to vše dle , odst. 6 , plus DPH 21 % (nikoli ze soudního poplatku), tj. 315 Kč. Dohromady náklady řízení představují částku 2 815 Kč, z toho 90 % činí 2 534 Kč. Soud na tento případ aplikoval citované vyhlášky, když je mu z úřední činnosti známo, že žalobkyně ve skutkově a právně obdobných případech podává žaloby, které mají ustálenou formu, navíc se jedná o nárok nepřevyšující částku 50 000 Kč.

26. Žalovaný je povinen náklady řízení uhradit v souladu s k rukám právního zástupce žalobkyně.

27. Soud zavázal žalobkyni doplatit na soudním poplatku částku 160 Kč, a to v souladu s Položkou 2, bod 2 Sazebníku poplatků, který je přílohou k , o soudních poplatcích, podle kterého soud doměří žalobci soudní poplatek, pokud nebyl vydán ve věci elektronický platební rozkaz, a to do výše podle Položky 1 Sazebníku.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.