Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 10/2025-26

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Hankovou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně A., IČO IČO žalobkyně A sídlem adresa zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

Anonymizováno

žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované

o zaplacení částky 18 168,95 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Řízení se co do částky 18 168,95 Kč zastavuje.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 302,95 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 100% náhradu nákladů řízení, tj. částku 2 252 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Řízení se co do částky 18 168,95 Kč zastavuje.II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 302,95 Kč od , datum, do zaplacení, se zamítá.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 100% náhradu nákladů řízení, tj. částku 2 252 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 18 168,95 Kč s příslušenstvím s následujícím odůvodněním. Žalobkyně a žalovaná spolu dne datum uzavřely smlouvu o úvěru č. hodnota na základě žádosti žalované, dle které žalobkyně poskytla žalované částku 12 999 Kč na účet prodejce s tím, že žalovaná tuto částku vrátí ve 24 měsíčních splátkách po 756 Kč, čemuž žalovaná ale nedostála a dostala se do prodlení, a to i když ji žalobkyně upomínala prostřednictvím upomínek ze dne datum, datum a datum (zpoplatněno částkou 150Kč za jednu upomínku). Žalobkyně pak využila svého práva a dopisem ze dne datum oznámila žalované, že došlo k zesplatnění dluhu ke dni datum. Žalovaná asi přesto nic nezaplatila, a proto ji žalobkyně znovu vyzvala k úhradě dluhu před podáním žaloby, což bylo rovněž neúspěšné. Žalobkyně proto požaduje po žalované zaplacení splátek splatných do zesplatnění ve výši 3 780 Kč, jistiny v důsledku zrušení úvěrové smlouvy ve výši 10 522,95 Kč, smluvní pokutu 2 853 Kč a 228 Kč (10 % dlužných splátek a 28 Kč za z prodlení s úhradou jednotlivých splátek), úroku z prodlení 135 Kč (z jednotlivých měsíčních splátek od jejich splatnosti do data splatnosti pohledávky), nákladů na upomínky ve výši 450 Kč, vynaložených nákladů na odeslání oznámení k okamžité úhradě ve výši 200 Kč, a to vše s úrokem z prodlení od datum do zaplacení. Žalobkyně k výzvě soudu doplnila žalobu tak, že zkoumala úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, vycházela zejména z informací, které si sama zjišťuje a ověřuje z veřejných a neveřejných nezávislých zdrojů a vychází také z historických informací o spotřebiteli za celou skupinu právnická osoba. V intencích uvedeného žalobkyně hodnotila informace získané především z bankovních a nebankovních registrů (NRKI, BRKI, Registr rizikových subjektů Komerční banky) a registru SOLUS, ze kterých nezjistila žádné negativní informace, dále z interní platební morálky klienta a interního Black Listu společnosti právnická osoba., ve kterých rovněž nebyly negativní informace, žalovaná neměla platební historii u žalobkyně, nebyla vedena v insolvenčním rejstříku. Žalobkyně čerpala z evidence adres obecních/městských úřadů, registru hledaných osob, centrální evidence exekucí, a to s výsledkem 0 exekucí. Žalobkyně dále vycházela z příjmů a výdajů žalované, jakož i z demografických a statistických informací (skóringový model).

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud ve věci usnesením ze dne datum vyzval žalobkyni a usnesením ze dne datum vyzval žalovanou, aby se vyjádřily, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a přitom je poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud jejich souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo zástupci žalobkyně doručeno dne datum a žalované bylo doručeno dne datum. Žalobkyně ani žalovaná se k této výzvě nijak nevyjádřily a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Podáním ze dne datum žalobkyně vzala žalobu částečně zpět, co do částky 18 168,95 Kč, kterou započetla na jistinu, protože žalovaná tuto částku dne datum uhradila, jak bylo doloženo výpisem z účtu. S ohledem na dispoziční úkon žalobkyně soud výrokem pod bodem I. rozsudku rozhodl podle , odst. 2 věty prvé , (dále jen „“), za použití o zastavení řízení v rozsahu požadovaném žalobkyní. K tomuto rozhodnutí nebyl potřeba souhlas žalované, neboť ke zpětvzetí došlo před rozhodnutím ve věci samé.

5. Soud vyšel ze žalobkyní předložených listin, jejichž pravost a správnost nebyla žádnou ze stran namítána, a dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Písemnou dohodou označenou jako úvěrová smlouva č. číslo se žalobkyně dohodla se žalovanou, že jí poskytne úvěr na pořízení zboží ve výši 12 999 Kč, který poskytne na účet prodejce právnická osoba. oproti závazku žalované tuto částku vrátit v pravidelných 24 měsíčních splátkách po 756 Kč s tím, že první splátka je splatná datum (Úvěrová smlouva). Před uzavřením dohody žalobkyně zkoumala schopnost žalované splácet uvedené splátky tak, že hodnotila informace získané z bankovních a nebankovních registrů, ze kterých nezjistila žádné negativní informace o žalované, dále z interní platební morálky klienta a interního Black Listu společnosti právnická osoba., ve kterých rovněž nebyly negativní informace, žalovaná neměla platební historii u žalobkyně, nebyla v insolvenčním rejstříku a neměla žádné exekuce. Žalobkyně dále vycházela z prohlášení žalované o příjmu ve výši 10 260 Kč měsíčně (Úvěrová smlouva), o příjmu domácnosti 50 000 Kč. Výdaje žalovaná v dohodě uvedla ve výši 10 000 Kč na bydlení a u dalších výdajů uvedla 0 Kč (Úvěrová smlouva). Žalobkyně si ničím dalším neověřila příjem žalované, ani její výdaje, a navíc nezkoumala další běžné výdaje žalované, využila naproti tomu demografické a statistické údaje zanesené do skóringového modelu. Na základě všech těchto výstupů žalobkyně dospěla k tomu, že žalovaná je úvěruschopná a shora uvedenou dohodu s ní uzavřela. Žalobkyně svůj závazek splnila a částku 12 999 Kč za žalovanou uhradila prodejci (výpis pohybu na účtu). Žalovaná na svůj závazek uhradila celkem částku 756 Kč (pouze první splátku, jak vyplývá z tabulky umoření) a po podání žaloby byla na její dluh připsána částka 18 168,95 Kč, které žalobkyně započetla na jistinu. Z důvodu opakovaného prodlení se splácením splátek žalobkyně dopisem ze dne datum oznámila žalované, že v důsledku prodlení se splácením došlo ke dni datum k zesplatnění dosud nesplatných dlužných částek v celkové výši 15 275,95 Kč a vyzvala žalovanou, aby dlužnou částku uhradila na účet žalobkyně do datum (dopis o zrušení). Zástupce žalobkyně před podáním žaloby vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky z uvedené dohody dopisem ze dne datum, který byl žalované zaslán (předžalobní upomínka). Z ostatních předložených důkazů soud již více nezjišťoval vzhledem k níže rozvedenému právnímu závěru.

6. Podle , o spotřebitelském úvěru, (dále jen „“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

7. Podle poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba po jejím částečném zpětvzetí již není důvodná. Žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o zápůjčce ve smyslu , , (dále jen „o. z.“), na základě které byly žalované poskytnuty prostředky ve výši 12 999 Kč. Jelikož žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalované při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i , jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem ( ).

11. Podle je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalované, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. .

12. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, když údaje, sdělené žalovanou stran jejích příjmů a výdajů, si ověřila pouze částečně a nedostatečně. Žalobkyně si ničím neověřila jak příjmy, tak uváděné výdaje žalované. Soud má za to, že v tomto případě nepostačí ověření udávaných skutečností dle skóringového modelu žalobkyně, do kterého zaznamenává údaje demografické a statistické, ale musí si je ověřit v každém individuálním případě, a to ideálně potvrzením zaměstnavatele, výplatními páskami za několik měsíců předcházejících uzavření smlouvy, případně výpisy z účtu za delší období. Shodné lze uvést i o výdajích, které navíc žalobkyně ani důkladně nezjišťovala, natož aby si je čímkoliv ověřila. Náklady na bydlení sice možná odpovídají standartní částce, za kterou se nájmy poskytují, nicméně žalobkyni zcela chybí přehled a ověření dalších výdajů, které žalovaná v průběhu měsíce vynaloží (potraviny, léky, cestovné a další výdaje, které běžný člověk má). Nelze neupozornit na to, že žalobkyně jako poskytovatel spotřebitelských úvěrů má povinnost archivovaty sloužící ke zkoumání úvěruschopnosti kromě spotřebitele, jak jí ukládá . Posouzení úvěruschopnosti žalované proto nebylo dle závěru soudu dostatečně a správné, proto žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalované. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit smlouvu o zápůjčce za absolutně neplatnou v souladu se zněním , protože je povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet. V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18. Dnes je tato skutečnost již zakotvena v . Pro poučení žalobkyně ze strany soudu ve smyslu přitom nebyly předpoklady, neboť žalobkyně tvrdila všechny skutečnosti a předložila všechny důkazy, kterými disponovala ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované. Soud tedy nerozhodoval na základě neunesení břemene důkazního nebo břemene tvrzení, ale na podkladě zjištěného skutkového stavu, který ve vztahu k úvěruschopnosti, vyhodnotil jako nedostatečný.

13. Jelikož byla smlouva mezi účastníky posouzena jako absolutně neplatná, bylo potřeba vztah mezi účastníky posoudit ve smyslu a uložit žalované vrácení poskytnuté jistiny. Žalobkyně v řízení prokázala, že poskytla žalované částku 12 999 Kč nicméně po podání žaloby sdělila, že jistina již byla uhrazena (resp. jistinu vzala svým podáním zpět). Nezbyla zde tedy žádná, kterou by žalovaná byla povinna vrátit, jinými slovy řečeno, vrátila již to, co jí bylo zapůjčeno a žalobkyni již z tohoto titulu nic nedluží.

14. Ze stejného důvodu nebylo možno vyhovět žalobě ani, co do zákonného úroku z prodlení. Nad rámec uvedeného soud dodává, že i pokud se jednalo o prodlení z jistiny před jejím zaplacením po podání žaloby, neměla na něj žalobkyně nárok, když s ohledem na absenci dohody stran a rozhodnutí soudu dosud splatnost zbývající části jistiny nenastala, pročež nemohl zatím vzniknout ani nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení. Z , které je ustanovením speciálním k úpravě bezdůvodného obohacení v , totiž vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, tedy lhůta splatnosti neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , který zdůrazňuje, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má v případě aplikace nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků nadto v nové době splatnosti, která je buď mezi účastníky dohodnutá anebo soudem určená). Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaná jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení. K tomu lze odkázat i na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2024, č. j. -160, nebo rozsudek ze dne 18. 2. 2025, č. j. , které tuto rozhodovací praxi rovněž respektují. Jelikož žalovaná dle tvrzení žalobkyně a předložené transakční historie uhradila pouze první splátku splatnou dne datum a do zaplacení zbytku nic neuhradila, bylo naprosto zjevné, že nebylo v jejích možnostech uvedený dluh splnit.

15. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř, s tím, že žalobkyni přiznal plné právo na náhradu nákladů řízení, když její neúspěch byl pouze nepatrný, a to i vzhledem k tomu, že žaloba byla nakonec zamítnuta pouze, co do příslušenství. V kontextu rozhodování o náhradě nákladů řízení je totiž potřeba zmínit, že zpětvzetí žaloby, které má odraz ve výroku I. rozsudku, bylo zaviněno žalovanou. V souladu s rozhodovací praxí (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČSR z 26. 2. 1982, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2015, sp. zn. ) je třeba k tomu, aby se při zpětvzetí žaloby nejednalo o zavinění žalobce, naplnit zároveň dvě podmínky, a to že žaloba byla podána důvodně a že ke zpětvzetí došlo pro chování žalované, což byl daný případ. Jen tehdy, jsou-li zároveň splněny obě podmínky, má žalobce právo, aby mu žalovaný nahradil náklady, které účelně vynaložil na uplatňování svého práva. V průběhu řízení vzal zástupce žalobkyně žalobu zpět v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku s odkazem, že na dluh žalované byla splněna celá jistina Protože žaloba byla, co do jistiny důvodná a žalovaná zavinila zastavení řízení tím, že i přes zaslanou předžalobní upomínku plnila na dluh až po podání žaloby, soud výrok I. považoval za „úspěch žalobkyně“. Soud při výpočtu nákladů řízení postupoval dle ve znění do 31. 12. 2024 (dále jen „AT“) a na věc aplikoval citované vyhlášky, když z úřední činnosti je mu známo, že žalobkyně podává ve skutkově a právně obdobných případech opakovaně žaloby na ustáleném vzoru a dále se jedná o nárok nepřesahující částku 50 000 Kč. Sazba odměny advokáta za jeden úkon právní služby činí dle bodu 2. AT částku 300 Kč (za 3 úkony právní služby učiněné právním zástupcem žalobkyně do podání žaloby – za přípravu a převzetí zastoupení, sepis kvalifikované výzvy k plnění a sepis žaloby), celkem 900 Kč. Dále žalobkyni byla přiznána náhrada hotových výdajů dle AT 3krát 100 Kč a 21% DPH (počítáno ze základu 1 200 Kč) ve výši 252 Kč, když zástupce žalobkyně jako advokát prokázal, že je registrovaným plátcem DPH. Celkové náklady řízení před soudem prvého stupně, včetně zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, činí 2 252 Kč. Pokud by se týkalo odměny za vyjádření k výzvě soudu stran úvěruschopnosti, nejednalo se o účelně vynaložený náklad řízení, když tato tvrzení měla být již součástí žaloby. Pokud se týká dalších úkonů právní služby, tak jelikož zástupce žalobkyně další úkony neuplatnil, soud je v rámci rozhodování o náhradě nákladů řízení nezohledňoval, neboť jestliže strana požádá o náklady v nižší míře, zpravidla se jí tyto náklady přiznají právě v této nižší míře, zvláště pokud je zastoupena advokátem, protože je její povinností střežit si právo; pokud požádá o méně, pak se má za to, že její vůle odpovídá jejímu projevu vůle, a že tedy více nepožaduje (shodně BÍLÝ, Martin. [Určení nákladů a vykonatelnost rozhodnutí]. In: SVOBODA, Karel, SMOLÍK, Petr, LEVÝ, Jiří, DOLEŽÍLEK, Jiří a kol. . 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 718). Lhůta k plnění byla stanovena na 3 dny podle věty před středníkem , když k jinému postupu soud neshledal podmínkyAnonymizováno

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve FrýdkuMístku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.