Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
11 C 13/2025-26
Okresní soud v Jeseníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Procházkovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Anonymizováno sídlem adresa
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o 12 000 Kč s Anonymizováno
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, v níž žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 12 000 Kč od 28. 4. 2022 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 3 660 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se zamítá v části, v níž žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 12 000 Kč od 28. 4. 2022 do zaplacení.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 3 660 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 11. 10. 2024 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 000 Kč jako nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 12 000 Kč od 28. 4. 2022 do zaplacení s odůvodněním, že tyto nároky vyplývají ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne datum. Žalobkyně uvedla, že prověřila schopnost žalovaného splácet úvěr nahlédnutím do databáze SOLUS a z informací získaných od žalovaného. Z výstupu z databáze SOLUS žalobkyně zjistila, že žalovaný neměl ke dni poskytnutí úvěru žádný dluh po splatnosti, žalovaný ke svým poměrům uvedl, že je svobodný, žije s rodinou, je zaměstnán u jméno FO, IČ IČO, a uvedl výši svého příjmu a výdajů, přičemž žalobkyni předložil výplatní pásky za měsíce prosinec roku 2021 až únor roku 2022. Dle žalobkyně žalovaný neuhradil na úvěr ničeho.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání nařízenému ve věci se bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán.
3. Dotazníkem vedeným na jméno žalovaného bylo prokázáno, že je v něm uvedeno následující: osobní stav – svobodný, bydlení – s rodinou, hlavní zdroj příjmu – jméno FO, profese práce, obor činnosti zaměstnavatele – profese, neočekává se snížení příjmu během půjčky, celkový měsíční čistý příjem – částka, měsíční úvěrové výdaje – 3 100 Kč, měsíční celkové výdaje – 10 000 Kč, počet závislých osob – 0, počet členů rodiny s příjmem – 2.
4. Výplatními páskami bylo prokázáno, že žalovaný obdržel od svého zaměstnavatele jméno FO, IČ IČO, za měsíc prosinec roku 2021 čistou mzdu ve výši částka, za měsíc leden roku 2022 čistou mzdu ve výši částka a za měsíc únor roku 2022 čistou mzdu ve výši částka.
5. Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. hodnota, listinou nazvanou „shrnutí úvěru“ a formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru je prokázáno, že dne datum prostředky komunikace na dálku podepsali žalobkyně a žalovaný smlouvu o spotřebitelském úvěru, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 12 000 Kč převodem na bankovní účet žalovaného č. hodnota a žalovaný se tyto prostředky zavázal vrátit do 30 dnů od odeslání finančních prostředků. Úrok ani poplatky ve smlouvě sjednány nebyly.
6. Potvrzením o provedené platbě bylo prokázáno, že z účtu žalobkyně byla odeslána dne datum částka 12 000 Kč na účet č. č. účtu.
7. Zprávou právnická osoba., bylo prokázáno, že majitelem účtu č. č. účtu je žalovaný, na tento účet byla v měsíci březnu roku 2022 připsána částka 12 000 Kč.
8. Fakturou č. hodnota bylo prokázáno, že ji vystavila žalobkyně dne datum na jméno žalovaného, faktura zní na částku 12 000 Kč a její splatnost je stanovena do 27. 4. 2022, ve zprávě pro příjemce je uvedeno: úhrada půjčky.
9. Předžalobní výzvou ze dne 1. 2. 2023 a podacím archem z téhož dne bylo prokázáno, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovaného k zaplacení pohledávky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne datum, výzva byla předána k poštovní přepravě dne 1. 2. 2023.
10. Z ostatních listinných důkazů soud nečinil žádné skutkové zjištění.
11. Na základě provedeného dokazování soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Žalovaný požádal žalobkyni o poskytnutí spotřebitelského úvěru, k jeho poměrům bylo žalobkyní zjištěno, že je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost, žije s rodinou, je zaměstnán u jméno FO, IČ IČO, jeho měsíční úvěrové výdaje činí 3 100 Kč a měsíční celkové výdaje pak 10 000 Kč. Žalovaný předložil žalobkyni své výplatní pásky za měsíce prosinec roku 2021 až únor roku 2022, dle nichž průměrný měsíční čistý příjem žalovaného činil částka. Dne datum podepsali žalobkyně a žalovaný prostředky komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 12 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit do 30 dnů od poskytnutí finančních prostředků. Úrok ani žádné poplatky ve smlouvě sjednány nebyly. Úvěr byl vyplacen žalovanému dne datum na jeho účet č. č. účtu. Žalovaný na spotřebitelský úvěr neuhradil ničeho. Žalobkyně výzvou odeslanou dne 1. 2. 2023 vyzvala žalovaného k úhradě pohledávky ze shora uvedené smlouvy o spotřebitelském úvěru.
12. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval níže uvedená ustanovení právních předpisů:
13. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
14. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, ve znění pozdějších předpisů (dále též „Směrnice“) členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.
15. Podle čl. 23 Směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.
16. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen „z. s. ú.“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
17. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
18. Podle § 86 odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
19. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
20. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
21. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
22. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
23. Soud dospěl k následujícímu právnímu posouzení: Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru v podobě zápůjčky dle § 2390 a násl. o. z. Ten den totiž právní předchůdkyně poskytla žalovanému částku 12 000 Kč jako zápůjčku, kterou se žalovaný zavázal vrátit ve sjednané lhůtě. Není sporu o tom, že žalovaný v době uzavření smlouvy vystupoval jako spotřebitel, právní předchůdkyně vystupovala při poskytnutí zápůjčky jako podnikatelka. Žalobkyně tvrdila, že před poskytnutím spotřebitelského úvěru řádně ověřila úvěruschopnost žalovaného, a to na základě informací poskytnutých žalovaným a nahlédnutím do databáze SOLUS. Je však zřejmé, že žalobkyně nepostupovala s řádnou pečlivosti při vyhodnocování informací od žalovaného, neboť nijak neověřovala tvrzené výdaje žalovaného, nezabývala se blíže již existujícím závazkem žalovaného, lustraci žalovaného v databázi SOLUS soudu neprokázala. K jednání se žalobkyně nedostavila a připravila se tak o beneficium poučení soudem o této okolnosti. Soud tedy uzavírá, že žalobkyně neověřila řádně úvěruschopnost žalovaného a s ohledem na to je smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se žalobkyně domáhá zaplacení shora uvedených částek, absolutně neplatná dle § 588 o. z. ve spojení s § 86 odst. 1 z. s. ú., neboť zanedbáním náležité péče při poskytování spotřebitelského úvěru, splnění povinnosti zkoumat tzv. úvěruschopnost, byla zjevně porušena zákonná ustanovení chránící spotřebitele jako slabší smluvní stranu, čímž došlo ke zjevnému narušení veřejného pořádku, jakož i dobrých mravů. Je-li absolutně neplatná smlouva jako celek, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích. K neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu, když zanedbání povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele vede k uzavření smlouvy v rozporu se zákonem (porušení § 87 z. s. ú.), jedná se o porušení v neprospěch slabší strany (spotřebitele, jako laika a ekonomicky a zpravidla i odborně slabšího subjektu) a dané jednání zjevně narušuje veřejný pořádek, když poskytování úvěrům potenciálně neúvěruschopným osobám vede k sociálně nežádoucím jevům a poškozuje nejen dlužníka samotného ale společnost jako celek. Nadto soud upozorňuje, že dle rozsudku Soudního dvora EU ve věci C-679/18 OPR Finance ze dne 5. 3. 2020 jsou soudy povinny zkoumat posouzení úvěruschopnosti ze zákona a jedná se o neplatnost absolutní a vnitrostátní právní úprava tomuto bránící je rozporná s komunitním právem. Na to konečně reagoval i český zákonodárce novelou z. s. ú. účinnou od 29. 5. 2022, kterou výslovně zanesl do z. s. ú. absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru pro případy, kdy není řádně posouzena úvěruschopnost spotřebitele. Soud tak vykládal § 87 odst. 1 z. s. ú. ve znění do 28. 5. 2022 v tomto světle a vzal smlouvu za absolutně neplatnou. Je-li absolutně neplatná smlouva jako celek, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku, poplatcích a smluvních pokutách.
24. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně poskytla žalovanému částku ve výši 12 000 Kč a žalovaný z této částky nevrátil ničeho. Ve smyslu § 2991 a § 2993 věty první o. z. se žalovaný v rozsahu částky 12 000 Kč bezdůvodně obohatil na úkor žalobkyně.
1. Ze všech shora uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen co do nároku na zaplacení částky 12 000 Kč a v tomto rozsahu tedy soud žalobě vyhověl (výrok I.), ve zbylém rozsahu byla žaloba zamítnuta (výrok II.). K požadavku na zaplacení úroků z prodlení soud odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, a rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, ze dne 31. 10. 2023, sp. zn. 75 Co 252/2023-100, podle kterého § 87 z. s. ú. je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Dohoda mezi účastníky řízení o době splatnosti nebyla žádným z účastníků tvrzena, natož prokázána, a proto ji určil soud. Jelikož žalovaný netvrdil v průběhu řízení žádné skutečnosti, které by soud vedly k tomu, aby se odchýlil od obecné lhůty k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř., rozhodl soud tak, že žalovaný je povinen dlužnou jistinu vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší. Nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. tak v době rozhodování soudu dán nebyl.
25. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Podle poměru úspěchu a neúspěchu má žalobkyně nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 48 %, přičemž náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, z odměny advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní upomínky a sepis žaloby) ve výši 4 740 Kč dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., z náhrady hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby ve výši 900 Kč dle § 13 vyhl. č. 177/1996 Sb. a z náhrady DPH ve výši 1 184,40 Kč dle § 137 o. s. ř. Náklady žalobkyně činí celkem 7 624,40 Kč, z toho 48 % činí 3 660 Kč. Náhradu nákladů řízení ve výši 3 660 Kč je žalovaný povinen zaplatit dle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně.
26. Lhůta k plnění byla stanovena třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., když pro stanovení lhůty delší či pro povolení splátek nebyly shledány žádné důvody.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, pobočce v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Jeseníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat výkonem rozhodnutí dle části šesté o. s. ř., či exekucí dle příslušných ustanovení zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.