Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
18 C 220/2024-25
Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Kopeckou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o zaplacení částky 103 224 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba se, co do částky částka, kapitalizovaného úroku za období od datum do datum ve výši částka, kapitalizovaného úroku z prodlení za období od datum do datum ve výši částka a úroku ve výši 17,9 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, zamítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku částka, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žaloba se, co do částky , částka, , kapitalizovaného úroku za období od , datum, do , datum, ve výši , částka, , kapitalizovaného úroku z prodlení za období od , datum, do , datum, ve výši , částka, a úroku ve výši 17,9 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zamítá.II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku , částka, , a to do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala zaplacení částky částka s kapitalizovaným úrokem za období od datum do datum ve výši částka, kapitalizovaným úrokem z prodlení za období od datum do datum ve výši částka, úrokem ve výši 17,9 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení. Uvedla, že smlouvou o postoupení pohledávky se společností AnonymizovánoAnonymizovánoAnonymizováno a.s. na ní byla převedena pohledávka za žalovaným, kterou tato společnost získala od původního věřitele společnosti právnická osoba., IČ IČO (dále jen „poskytovatel úvěru“). Předmětná pohledávka vznikla z titulu Smlouvy o půjčce č. hodnota, kterou uzavřel poskytovatel úvěru s žalovaným dne datum. Na základě této smlouvy poskytl poskytovatel úvěru žalovanému úvěr ve výši částka na jeho účet zřízený u poskytovatele úvěru. Byla dohodnuta úroková sazba ve výši 17,90 % a pojištění schopnosti splácet. Úvěr měl být splacen v 36měsíčních splátkách po částka měsíčně. Žalovaný však na tento úvěr ničeho neuhradil. Úvěr byl proto poskytovatelem úvěru ke dni datum zesplatněn. Dluh nebyl uhrazen ani na základě předžalobní výzvy, kterou žalobkyně žalovanému zaslala. Při zkoumání úvěruschopnosti poskytovatel úvěru vycházel z informací poskytnutých samotným žalovaným v souhrnném přehledu „Identifikace žádosti“ před poskytnutím úvěru, a to jméno, příjmení, adresa trvalého pobytu, rodné číslo, rodinný stav, typ bydlení, zaměstnání a příjmy, deklarované výdaje a dále ověřoval schopnost žalovaného splácet úvěr lustrací v externích registrech.
2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil.
3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise a žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez jednání již v samotném návrhu, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se žalovaný k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ač mu byla řádně doručena, proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise, z nichž zjistil následující skutkový stav:
4. Z protokolu o ověření úvěruschopnosti, identifikačního formuláře a kreditního reportu se podává, že poskytovatel úvěru před schválením předmětného úvěru posuzoval úvěruschopnost žalovaného z externích zdrojů (dosavadní zadlužení, exekuce, záznamy v externích úvěrových registrech BRKI/NRKI/SOLUS, insolvenční rejstřík, neplatné doklad, záznam na blacklistu), z těchto zdrojů nebyly zjištěny žádné negativní záznamy. Deklarovaný příjem částka poskytovatel úvěru ověřil s využitím komplexního statistického nástroje, který určuje reálně dosažitelné příjmy na základě klientových osobních předpokladů. Poskytovatel úvěru zohlednil výdaje ve výši částka, z toho výdaje na splátky půjček částka, výdaje na bydlení vč. hypotéky a ST. úvěru ve výši částka, výdaje na živobytí ve výši částka a ostatní výdaje ve výši částka. Na základě toho vyhodnotil, že žalovanému na splátku nové půjčky a nepředvídané výdaje zbývá celkem částka a byl tedy schopen/a půjčku splácet.
5. Z návrh na uzavření smlouvy o půjčce č. hodnota se podává, že návrh smlouvy na poskytnutí úvěru ve výši částka s úrokem ve výši 17,9 % ročně a splatností ve 36měsíční splátkách po částka včetně pojištění žalovaný digitálně podepsal dne datum. Z akceptace návrhu smlouvy o půjčce č. hodnota soud zjistil, že tento návrh poskytovatel úvěru akceptoval, čímž byla smlouva uzavřena. Úvěr měl být poskytnut na účet č. č. účtu a z tohoto účtu měl být také splácen.
6. Z návrhu na uzavření smlouvy o poskytnutí bankovních a dalších služeb se podává, že žalovaný si zřídil běžný účet u poskytovatele úvěru č. č. účtu ke dni datum.
7. Z mimořádného výpisu z účtu č. hodnota za období od datum do datum soud zjistil, že první pohyb na účtu je ke dni datum, kdy byla žalovanému poskytnuta předmětná půjčka převodem na tento účet. Celou půjčku žalovaný dne datum z účtu vybral. Do datum nebyla na tento účet připsána žádná částka, pouze byly evidovány dluhy po splatnosti.
8. Z výpisu minutové půjčky soud zjistil, že na předmětný úvěr nebylo ze strany žalovaného ničeho uhrazeno.
9. Z dopisu poskytovatele úvěru ze dne datum včetně dokladu o odeslání soud zjistil, že poskytovatel úvěru zesplatnil předmětný úvěr ke dni datum a vyzval žalovaného k okamžité úhradě celého dluhu. Přípis byl zaslán na trvalou adresu žalovaného v ČR.
10. Z vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne datum a dokladu o odeslání se podává, že poskytovatel úvěru informoval žalovaného o tom, že pohledávku z titulu předmětného úvěru postoupil na společnost I-právnická osoba., IČ IČO. Toto oznámení bylo zasláno žalovanému na adresu trvalého pobytu v ČR i na Ukrajině.
11. Z oznámení o postoupení pohledávky společnosti I-právnická osoba. ze dne datum včetně dokladu o odeslání soud zjistil, že tato společnost oznámila žalovanému, že pohledávku z titulu předmětné smlouvy o půjčce postoupila na žalobkyni. Oznámení bylo zasláno žalovanému na adresu trvalého pobytu v ČR i na Ukrajině.
12. Z předžalobní výzvy právního zástupce žalobkyně ze dne datum včetně dokladu o odeslání se podává, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu z titulu předmětné smlouvy o půjčce dopisem ze dne datum, který byl zaslán žalovanému na trvalou adresu v ČR i na Ukrajině.
13. Z dalších předložených listin soud neučinil žádná skutková zjištění rozhodná pro posouzení věci.
14. Hmotněprávní posouzení věci bylo založeno na právní úpravě zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do datum (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).
15. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
16. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
17. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
18. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
19. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
20. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
21. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, v účinném znění (dále jen „směrnice“), zajistí členské státy, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.
22. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že poskytovatel úvěru a žalovaný zamýšleli uzavřít smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že v právním vztahu vystupoval žalovaný jako spotřebitel, řídí se smlouva i příslušnými ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru.
23. Z žalobkyní předložených listin se podává, že její právní předchůdce – poskytovatel úvěru nesplnil svou povinnost řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, když nijak neověřil příjmy žalovaného, který u poskytovatele úvěru neměl žádnou transakční historii, a zcela rezignoval na zkoumání jeho skutečných výdajů alespoň v rozsahu jeho mandatorních výdajů na bydlení, které jsou pro posouzení úvěruschopnosti nezbytné, viz například rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne datum, č. j. spisová značka: „Odvolací soud si je vědom toho, že předmětné ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon již nestanoví taxativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Odvolací soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně, pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta (zejména pak již ve fázi vymáhání či insolvence), ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele zásadně očekávat. Takovými výdaji jsou především již zmíněné náklady na bydlení. Neověření uváděných výdajů působí účelově – snahou uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.“ Soud proto uzavřel, že pro nesplnění zákonné povinnosti k řádnému zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, je předmětná úvěrová smlouva neplatná. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti (k tomu blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, rozhodnutí Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18 a zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne datum, sp. zn. C-679/18).
24. Protože je smlouva absolutně neplatná, náleží žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení (finanční prostředky byly žalovanému poskytnuty na základě neplatné smlouvy podle § 2991 o. z.) pouze nesplacená jistina úvěru. Při stanovení výše bezdůvodného obohacení vyšel soud z toho, že žalovanému byla poskytnuta částka částka a na úvěr nebylo ničeho uhrazeno. Dále žalobkyni náleží úrok z prodlení podle § 1968 a 1970 o. z. ve spojení s § 1958 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ohledně data prodlení žalované vyšel soud z výzvy poskytovatele úvěru k okamžité úhradě zaslané žalované dne datum, kdy soud vycházel z domněnky § 573 o. z. a lhůty k zaplacení, kterou žalobkyně žalované poskytla, tedy okamžitě, kterou třeba vykládat jako lhůtu zpravidla do 3 dnů. Soud proto uzavřel, že dluh z titulu bezdůvodného obohacení měl být uhrazen do pondělí datum a následující den se žalovaný dostal do prodlení s úhradou svého peněžitého dluhu. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala úrok z prodlení až od datum, soud úrok přiznal od tohoto data, které nepředchází shora stanovenému datu splatnosti. V tomto rozsahu je tedy nárok žalobkyně důvodný a soud mu proto vyhověl (výrok I.). Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).
25. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobkyně byla se svým nárokem úspěšná v rozsahu 75 % a žalovaný v rozsahu 25 %. Žalobkyni tak přísluší náhrada nákladů ve výši částka, tedy v rozsahu 50 % účelně vynaložených nákladů, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši částka a nákladů právního zastoupení advokátem, kterému náleží odměna dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění do datum (dále jen „a. t. „) za tři úkony právní služby po částka a tři paušální náhrady nákladů po částka a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka ve výši částka (výrok III).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu (§ 251 o. s. ř.) nebo za podmínek zvláštního zákona (zákona č. 120/2001 Sb.) u soudního exekutora.