Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 C 91/2024-31

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl samosoudcem JUDr. Romanem Winklerem ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A

proti

žalovanému: Jméno žalovaného A, narozený Datum narození žalovaného A t. č. pobyt neznámý

zastoupenému Jméno žalovaného B, advokátem

se sídlem tř. Jméno advokáta B. Anonymizováno Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno

o zaplacení 63 060,90 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni částku 12 000 Kč, a to do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 51 060,90 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 465,93 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 2 644,41 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 22 618,24 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně, úrokem 20,94 % ročně z částky 22 618,24 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a dále s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 733,69 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 780,02 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 4 019,89 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně a úrokem 20,79 % ročně z částky 4 019,89 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit ČR – Okresnímu soudu ve Strakonicích na náhradě nákladů řízení částku, jejíž výše bude uvedena v samostatném rozhodnutí, a to do 3 dnů od právní moci uvedeného rozhodnutí.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni částku 12 000 Kč, a to do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba o zaplacení částky 51 060,90 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 465,93 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 2 644,41 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 22 618,24 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně, úrokem 20,94 % ročně z částky 22 618,24 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a dále s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 733,69 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 780,02 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 4 019,89 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně a úrokem 20,79 % ročně z částky 4 019,89 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, se zamítá.III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.IV. Žalobkyně je povinna zaplatit ČR – Okresnímu soudu ve Strakonicích na náhradě nákladů řízení částku, jejíž výše bude uvedena v samostatném rozhodnutí, a to do 3 dnů od právní moci uvedeného rozhodnutí.

1. Žalobkyně se domáhá vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost uhradit žalobkyni celkovou částku 63 060,90 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smluv o úvěru č. hodnota a č. hodnota uzavřených dne 10. 6. 2021 a 28. 4. 2021 mezi právním předchůdcem žalobkyně (společností právnická osoba, IČO IČO, dále jen právní předchůdce žalobkyně) a žalovaným, na jejímž základě poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 27 000 Kč a 15 000 Kč, které měl žalovaný vrátit v 21. měsíčních splátkách a 78 týdenních splátkách do 10. 3. 2023 a 26. 10. 2022. Žalovaný však nedostál svým smluvním povinnostem, když úvěry nesplácel řádně a včas. Původnímu věřiteli zaplatil pouze částku 16 000 Kč na první úvěrovou smlouvu a částku 14 000 Kč na druhou úvěrovou smlouvu. Předžalobní výzvou žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě zbývajících dlužných částek. Žalovaný již ke dni podání žaloby nezaplatil ničeho.

2. Ze smlouvy o úvěru ze dne 10. 6. 2021 a smluvních podmínek k této smlouvě je prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 10. 6. 2021 uzavřena smlouva č. hodnota (úvěr č. hodnota), na jejímž základě původní věřitel poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 27 000 Kč. Součástí smluvních ujednání byl závazek žalovaného zaplatit věřiteli v souvislosti s poskytnutím finančních prostředků poplatek v celkové výši 33 153 Kč sestávající z úroku ve výši 26 031 Kč, poplatku za zpracování půjčky ve výši 1 500 Kč, poplatku za komfortní poskytnutí a splácení v částce 2 314 Kč a za flexibilní splácení ve výši 3 308 Kč. Úvěr měl žalovaný splácet v celkem 21 měsíčních splátkách po 2 994 Kč, když poslední splátka měla být uhrazena v částce 2 982 Kč. Celkově tak měl žalovaný právnímu předchůdci zaplatit částku 62 862 Kč. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) činí 138,73 %, úrok byl sjednán ve výši 86 % ročně. Součástí smluvních ujednání je i potvrzení, že úvěr bude vyplacen v hotovosti. Žalovaný však svoji povinnost dluh věřiteli splácet neplnil dle obsahu smluvních ujednání řádně a včas, když do 21. 9. 2023 zaplatil pouze částku 16 000 Kč. Od 22. 9. 2023 byl v prodlení se zaplacením všech neuhrazených splátek a věřitel mohl požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky. Dále pak dle bodu 6. 1. Smluvních podmínek a následujících mohl věřitel v případě prodlení dlužníka požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a dále poplatky za zaslanou upomínku či za návštěvu oprávněného zástupce věřitele v částce 300 Kč, když v případě 21 měsíčních splátek může být účtováno až 14 upomínek či návštěv. Současně mohl být účtován poplatek za vymáhání dluhu v částce 1 000 Kč. Z tabulky umoření úvěru č. 1 je patrno, že žalovaný hradil předmětný úvěr pravidelně až do 18. 11. 2024, kdy došlo k úhradě poslední platby od žalovaného.

3. Ze smlouvy o úvěru ze dne 28. 4. 2021 a smluvních podmínek k této smlouvě je prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 28. 4. 2021 uzavřena smlouva č. hodnota (úvěr č. hodnota), na jejímž základě původní věřitel poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč. Součástí smluvních ujednání byl závazek žalovaného zaplatit věřiteli v souvislosti s poskytnutím finančních prostředků poplatek v celkové výši 16 708 Kč sestávající z úroku ve výši 11 770 Kč, poplatku za zpracování půjčky ve výši 1 500 Kč, poplatku za komfortní poskytnutí a splácení v částce 1 638 Kč a za flexibilní splácení ve výši 1 800 Kč. Úvěr měl žalovaný splácet v celkem 78 týdenních splátkách po 437 Kč, když poslední splátka měla být uhrazena v částce 399 Kč. Celkově tak měla žalovaná věřiteli zaplatit částku 31 708 Kč. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) činí 156,84 %, úrok byl sjednán ve výši 86 % ročně. Součástí smluvních ujednání je i potvrzení, že úvěr bude vyplacen v hotovosti. Žalovaný však svoji povinnost dluh věřiteli splácet neplnil dle obsahu smluvních ujednání řádně a včas, když do 8. 8. 2021 zaplatil pouze částku 14 000 Kč. Od 27. 10. 2022 byl pak v prodlení se zaplacením všech neuhrazených splátek a věřitel mohl požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky. Dále pak dle bodu 6. 1. Smluvních podmínek a následujících mohl věřitel v případě prodlení dlužníka požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a dále poplatky za zaslanou upomínku či za návštěvu oprávněného zástupce věřitele v částce 300 Kč, když v případě 78 týdenních splátek může být účtováno až 12 upomínek či návštěv. Současně mohl být účtován poplatek za vymáhání dluhu v částce 1 000 Kč. Z tabulky umoření úvěru č. 2 je patrno, že žalovaný nehradil předmětný úvěr pravidelně. Místo týdenních plateb, hradil většinou jedenkrát až dvakrát za měsíc, a to ne v částce, která by odpovídala 2 či 4násobku týdenní splátky. Poslední platba od žalované byla uhrazena dne 8. 8. 2021. Postoupení žalobou uplatněných pohledávek žalobkyni je prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 včetně její přílohy – seznamu postoupených pohledávek. Výzvou ze dne 28. 3. 2024 byl žalovaný žalobkyní upomínána o zaplacení celého svého dluhu a zároveň upozorněn na možnost jeho soudního vymáhání.

4. Podle , (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

5. Předmětné smlouvy byly uzavřeny za účinnosti , o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení stanoví povinnost poskytovatele před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ust. větou druhou, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ust. zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy (srov. rozsudek Soudního dvora EU druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel). Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

6. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informacemi od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (srov. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář; autor Lukáš Vacek, Wolters Kluwer: Praha 2015, komentář k § 9). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 č. j. -39). K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil Nejvyšší soud ČR a Ústavní soud ČR v níže uvedených rozhodnutích.

7. V dané věci ze skutkových tvrzení žalobkyně vyplývá, že právní předchůdce žalobkyně posuzoval úvěruschopnost žalovaného tak, že vycházel z informací požadovaných a získaných od žalovaného a z náhledu do insolvenčního rejstříku. Žalobkyně uvedla, že byla splněna zákonná povinnost, neboť byla s odbornou péčí posouzená schopnost žalovaného splatit spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné Smlouvy a lustrací v insolvenčním rejstříku. Z Karty klienta je zjevné, že žalovaný k úvěru č. hodnota uvedl, že je zaměstnán s čistým příjmem ve výši 46 723 Kč, když k této skutečnosti nepředložil ani pracovní smlouvu ani výplatní pásky. Dále uvedl, že žije v nájmu, nemá splátky vůči jiným společnostem vyjma právního předchůdce žalobkyně v částce 2 000 Kč. Odhadované měsíční výdaje pak byly uvedeny v částce 1 500 Kč. Z karty klienta k úvěru č. hodnota je zřejmé, že žalovaný k úvěru č. hodnota uvedl, že je zaměstnán s čistým příjmem ve výši 40 200 Kč, když k této skutečnosti předložil pracovní smlouvu a dvě výplatní pásky. Dále uvedl, že žije v nájmu, nemá splátky vůči společnostem. Odhadované měsíční výdaje pak byly uvedeny v částce 2 500 Kč.

8. Z karet klienta tak vyplývá, že žalovanému měl vzrůst plat za období měsíce a půl o cca 4 500 Kč a naopak výdaje se měli snížit o 1 000 Kč. Z tabulky umoření úvěru č. hodnota má soud za prokázané, že v době poskytnutí úvěru č. hodnota. již byl žalovaný v prodlení z úhradou úvěru. Dlužné splátky žalovaný doplatil právnímu předchůdci žalobkyně až dnem 10. 6. 2024, tedy dnem, kdy obdržel v hotovosti finanční prostředky z úvěru č. hodnota. Již z pouhých těchto skutečností je možno učinit závěr o nedostatečném zjištění úvěruschopnosti žalovaného při poskytnutí úvěru č. hodnota. Dalším nedostatek pak soud spatřuje v tom, že žalovaný v rámci posouzení úvěruschopnosti neuvedl konkrétní výdaje, pouze příjmy své a celé domácnosti. Z tvrzení žalobkyně tak vyplývá, že sice právní předchůdce žalobkyně zjišťoval příjmy žalovaného, avšak výdaje blíže neověřoval.

9. Za této situace, kdy právní předchůdce žalobkyně vyšel ohledně výdajů žalovaného pouze ze statistických údajů a od žalovaného tvrzených informací o dluzích, které nijak neověřoval, soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně při posouzení schopnosti žalovaného úvěry splácet nedostál povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru postupovat s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. a ze dne 20. 3. 2019 sp. zn. nebo nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. ). Vzhledem ke shora uvedenému soud uzavírá, že právní předchůdce žalobkyně řádně neprovedl posouzení úvěruschopnosti žalované. Důsledkem tohoto postupu (nesprávného, neobjektivního, bez odborné péče posouzení úvěruschopnosti) je ta skutečnost, že předmětné úvěrové smlouvy jsou i z tohoto důvodu taktéž neplatné.

10. Za situace, kdy právní předchůdce žalobkyně řádně nesplnil svou zákonnou povinnost (posouzení úvěruschopnosti žalovaného), v důsledku čehož soud shledal předmětnou Smlouvu absolutně neplatnou, vede tento postup právního předchůdce žalobce k omezenosti nároku žalobce vůči žalovanému na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru. Převzal-li totiž žalovaný plnění ze spotřebitelského úvěru na základě neplatné Smlouvy, je povinen tuto částku vrátit dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (které je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a § 2993 o. z.).

11. V dané věci vyšlo najevo, že na základě Smluv právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl částku ve výši 27 000 Kč a 15 000 Kč, na které žalovaný uhradil částku 30 000 Kč. Vzhledem k tomu, že právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru, a proto soud shledal smlouvu neplatnou, je žalovaný povinen vrátit jistinu spotřebitelského úvěru (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Dlužné jistiny poskytnutých spotřebitelských úvěrů soud vyčíslil částkou ve výši 12 000 Kč, která zohledňuje, že žalovaný uhradil částku 30 000 Kč. V této části proto soud důvodně podané žalobě vyhověl. Za této situace má poskytovatel úvěru, resp. jeho právní nástupce nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o. z. vzniká žalobci teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č. j. -262). S ohledem na shora uvedené soud ve zbývající části žalobu jako nedůvodnou zamítl.

12. Dále se soud zabýval lhůtou k vrácení poskytnuté jistiny, jež je vymezena v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru tak, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Jedná se o ustanovení, které představuje speciální právní úpravu splatnosti nároku na vrácení úvěru, která má přednost před obecným ustanovením § 2993 o. z. o vypořádání nároků z neplatně uzavřené smlouvy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. ). V dané věci se žalovaný, který nejlépe zná své aktuální osobní a majetkové poměry, k jednání soudu nedostavil a ke svým možnostem úhrady dané pohledávky se ani přes výzvu soudu nevyjádřil. Kromě toho, že žalovaný tyto skutečnosti netvrdil, ani z obsahu spisu nelze dovodit okolnosti, které by nějakým způsobem osvědčovaly aktuální možnosti a schopnosti žalovaného a jakkoli by odůvodňovaly stanovení určité formy splatnosti (srov. rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 25. 4. 2023, sp. zn. -94). Je to právě žalovaný, který nejlépe zná své majetkové a osobní poměry a schopnosti, nicméně ani přes výzvu soudu žalovaný své majetkové poměry nedoložil. Žalobce, jenž má povinnost tvrdit a prokazovat skutečnosti týkající se doby přiměřené možnostem žalovaného pro vrácení poskytnuté jistiny, tyto tvrzení nedoplnil a důkazy nenavrhl. Za této situace soud nemá informace o konkrétních příjmech žalovaného.

13. Vycházeje z obecných principů dokazování, proto soud maje na paměti zvýšenou ochranu spotřebitele určil žalovanému lhůtu pro vrácení zbývající poskytnuté jistiny ve lhůtě 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť takový časový horizont se soudu jeví být v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran a zároveň je dostačující pro případné opatření těchto finančních prostředků. Pro úplnost soud odkazuje na § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru, podle něhož změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

14. Závěrem soud upozorňuje, že i za situace, kdyby smlouvy nehodnotil jako absolutně neplatné z důvodu nedostatečného zjištění úvěruschopnosti žalovaného, musel by smlouvy hodnotit jako absolutně neplatné z důvodu jejich nevyváženosti.

15. Z hlediska právního posouzení by tak bylo pro soud zásadní zjištění, že na základě uzavřené smlouvy o úvěru mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalované byly žalovanému poskytnuty původním věřitelem dva úvěry, a to v částce 27 000 Kč, přičemž vrátit měl částku 60 153 Kč a z této částky úroky činili částku 26 031 Kč, tedy téměř dvojnásobek plnění poskytnutého věřitelem. Takto razantní navýšení výše závazku dlužníka je způsobeno konstrukcí poplatků za poskytnutí úvěru, zahrnujících nejen zákonem předvídaný smluvní úrok, ale také (a především) neadekvátně vysoké poplatky za administrativní činnost věřitele. Neadekvátnost jejich výše soud dovozuje z obsahu smlouvy (jednoduchá formulářová smlouva, nenáročná na zpracování či formulaci) a ze způsobu administrace pohledávek nebankovními poskytovateli zápůjček a úvěrů, který je vysoce automatizovaný a v případě všech jednotlivých dlužníků prakticky shodný. Jen stěží lze uvažovat o tom, že věřiteli v souvislosti s uzavřením smlouvy se žalovaným a její administrací vznikly tak vysoké náklady, jak smlouva uvádí – jen za zpracování smlouvy a její formální administraci se žalovaný zavázal zaplatit částku 1 500 Kč. Dále se zavázal zaplatit poplatek ve výši 5 622 Kč za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení. Obsah služeb, které by mu měly být za tuto částku poskytnuty, je přitom formulován vágním, neurčitým a nepřezkoumatelným způsobem. Z obsahu smlouvy nevyplývá důvod takto vysoké nákladnosti položek představujících vysoce automatizované a ze své povahy jednoduché činnosti. Z toho soud uzavírá, že skutečným účelem sjednání těchto poplatků nebylo pokrytí nákladů administrativní činnosti věřitele, ale skryté navýšení smluvního úroku tak, aby svojí deklarovanou výší nepřesahoval hranici, která s největší pravděpodobností dle názoru žalobkyně je v souladu s dobrými mravy. Pokud je smluvní úrok v právní praxi vnímán jako odměna za poskytnutí peněz, je v daném případě tato odměna ve své reálné výši naprosto nepřiměřená výši plnění, které věřitel žalovanému poskytl. Nákladnost úvěru pro dlužníka, která je u smlouvy vyjádřena u RPSN ve výši 138,73 % ročně je přitom vysoká i v poměrech rizikovějších úvěrů poskytovaných nebankovními institucemi. Shodným zásadním zjištěním pak byla i skutečnost, že na základě uzavřené smlouvy o úvěru mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla žalovanému poskytnuta původním věřitelem částka 15 000 Kč, přičemž vrátit měl částku 31 708 Kč a z této částky úroky činili částku 11 70 Kč, tedy téměř dvojnásobek plnění poskytnutého věřitelem. Nákladnost úvěru tak pro žalovaného je vyjádřena u RPSN ve výši 156,84 % ročně.

16. Nevyváženost smluv v neprospěch žalovaného jako dlužníka dále vyniká v případě jeho prodlení se splácením, kdy dlužná neuhrazená částka je ode dne následujícího po datu splatnosti sjednané splátky postižena smluvní pokutou ve výši 0,1 % denně, tedy 36,5 % ročně. Uvedená problematická ujednání smlouvy přitom nejsou oddělitelná od jejího dalšího obsahu ve smyslu § 576 o. z., neboť nákladnost úvěru, konkrétně výše všech problematických administrativních poplatků, je zahrnuta již ve výši jednotlivých splátek, které byla žalovaná povinna dle smlouvy platit. Smlouvu je z tohoto důvodu nutno posuzovat jako celek, jehož jednotlivá ujednání jsou vnitřně provázána. Takto uzavřené smlouvy o úvěru jsou ve smyslu § 588 o. z. absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle V daném případě žalobkyně požadovala po žalovaném zaplatit částku 63 060,90 Kč. Rozsudkem jí však byla přiznána pouze částka 12 000 Kč. Je tedy jednoznačné, že v řízení byl úspěšnější žalovaný. Soud však náhradu nákladů řízení žalovanému nepřiznal, neboť tento se řízení nijak neúčastnil, a tudíž mu žádné náklady řízení nevznikly.

18. Žalovanému byl dne 28. 6. 2024 usnesením Okresního soudu ve Strakonicích čj. spisová značka ustanoven opatrovník z řad advokátů (Jméno žalovaného B), neboť žalovaný nemá na území ČR trvalý pobyt, a tudíž je osobou jejíž pobyt není znám.

19. O náhradě nákladů řízení státu bylo rozhodnuto dle , kdy žalobkyni byla v poměru úspěchu a neúspěchu v řízení (úspěch žalobkyně je v rozsahu 19,03 % a neúspěch v rozsahu 80,97 %), uložena povinnost uhradit státu náhradu nákladů řízení. Tyto náklady pak sestávají z odměny opatrovníka, která bude soudem určena a advokátovi přiznána, kdy následně bude rozhodnuto o částce, v poměru úspěchu a neúspěchu žalobkyně, která je jí uložena k zaplacení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích, prostřednictvím Okresního soudu ve Strakonicích. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.