Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
77 C 98/2025-27
Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Kupkou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o zaplacení 18 231,40 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka do 15 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba o zaplacení částky částka s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, do 15 dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba o zaplacení částky , částka, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení se zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky částka s příslušenstvím s tím, že žalovaný nesplnil povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru č. hodnota, když nevrátil poskytnutý úvěr v souhrnné výši částka spolu s poplatkem za vyplacení tranší úvěru částka, smluvním úrokem částka a úrokem z prodlení.
2. Žalovaný se nevyjádřil a zůstal nečinný.
3. Soud nařídil jednání na den datum a účastníky k němu řádně a včas předvolal. Žalobkyně se z účasti na jednání omluvila. Neúčastí na jednání, na něž žalobkyně byla řádně předvolána, se žalobkyně dobrovolně připravila o případné dobrodiní poučení ve smyslu § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též „o. s. ř.“). Žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud proto jednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 o. s. ř., v nepřítomnosti účastníků, vyšel z obsahu spisu a provedených důkazů.
4. Provedeným dokazováním soud zjistil následující. Účastníci se prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne datum dohodli na uzavření smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota, podle níž žalobkyně poskytne žalovanému úvěr až do výše částka, s tím, že úroková sazba činí 1,016 % denně, celková výše poplatku za vyplacení tranše úvěru 1,99 % z čerpané částky; žalovaný podepsal smlouvu dle jejího textu elektronicky. Žalobkyně předtím podle výpisu BankID ověřila identitu žalovaného prostřednictvím bankovní identity. Z listiny nadepsané „identifikované příjmy“ plyne, že žalobkyně považovala na základě bankovního výpisu obsahujícího pouze příjmové transakce za ověřený čistý měsíční příjem žalované částku částka. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti plyne, že žalobkyně měla mít k dispozici tyto údaje: žalovaný žije ve společně hospodařící domácnosti se dvěma dalšími členem, kteří mají rovněž příjem; výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky činí částka, výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení činí částka, výše dalších nezbytných výdajů činí částka, výše ostatních zbytných výdajů činí částka; výše ověřeného čistého měsíčního příjmu činí částka, výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem (tj. žalovaným) činí částka, regionální koeficient 1, rezerva pro výdaje 500, vypočítané minimální výdaje částka, disponibilní příjem částka, počet doporučených prodloužení 0, posouzení úvěruschopnosti úspěšné. Soud k tomu podotýká, že není vůbec zřejmé, z jakých zdrojů a informací žalobkyně vycházela. Podle přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli žalobkyně odeslala na účet č. č. účtu dne datum částku částka a dne datum částku částka. Ze soudem vyžádaných sdělení právnická osoba. ze dne datum a datum vyplývá, že žalovaný je majitelem běžného účtu č. č. účtu a zmíněné dvě platby jsou na účtu evidovány. Advokát žalobkyně vystavil předžalobní výzvu z datum k zaplacení dluhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v částce částka do tří dnů, kterou dne datum podle podacího lístku podal na právnická osoba zásilku za účelem doručení žalovanému. Žádné jiné důkazy k výzvám k zaplacení žalobkyně nepředložila.
5. O pravosti a pravdivosti žalobkyní předložených provedených listinných důkazů soud neměl v řízení důvod pochybovat. Žalobkyně nicméně neprokázala, že by se jakkoli zabývala nevěrohodně nízkou výší výdajů žalovaného, či že by prováděla její lustraci žalovaného v žalobkyni dostupných databázích. Žalobkyně coby poskytovatelka úvěru se měla lépe zabývat tvrzenými výdaji žalovaného, tyto však nezkoumala zjevně vůbec a spokojila se toliko s příjmy žalobkyně a s velmi nevěrohodnými (ba až očividně nepravdivými) tvrzeními žalovaného (z nich plyne, že jediné měsíční výdaje žalovaného, jsou výdaje na bydlení ve výši částka) o jeho majetkové situaci.
6. Soud učinil na základě provedených důkazů a v kontextu tvrzení žalobkyně tento relevantní závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaný se dohodli na poskytnutí úvěru. Žalovaný čerpal dne datum částku částka a dne datum částku částka. Žalobkyně neprokázala, že před uzavřením smlouvy posuzovala úvěruschopnost žalovaného tak, že vycházela z údajů, jejichž původ není zřejmý a žalobkyně jej nedoložila, nikterak se žalobkyně, nezabývala se dostatečně nevěrohodně tvrzenými výdaji žalovaného. Žalovaný byl výzvou odeslanou dne datum vyzván k zaplacení dluhu do tří dnů.
7. Po právní stránce posoudil soud věc následovně.
8. Žalobkyně a žalovaný coby spotřebitel uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Vzhledem k tomu, že smlouva byla uzavřena mezi podnikatelem a spotřebitelem, jednalo se o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni datum (dále též „ZSÚ“), kterýžto zákon je tak na věc nutno aplikovat.
9. Poskytovatel úvěru je podle § 86 odst. 1 ZSÚ povinen před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. V předmětné věci žalobkyně neprokázala, že by coby poskytovatelka úvěru splnila povinnosti podle § 86 odst. 1 věty druhé ZSÚ, když především nevysvětlila, z jakého důvodu považovala tvrzení žalovaného o jeho finanční situaci za spolehlivá a dostatečná, resp. když neprokázala, že disponovala jinými zdroji k ověření příjmů a výdajů žalovaného. Žalobkyně nemohla dle soudu na základě předložených údajů dospět k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Úvěrová smlouva je proto podle § 87 odst. 1 neplatná, přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. Jedná se o neplatnost absolutní ve smyslu § 588 o. z. Takové nesplnění povinnosti poskytovatelem úvěru totiž odporuje citovanému ustanovení zákona o spotřebitelskému úvěru a současně zjevně narušuje veřejný pořádek, neboť poskytování úvěrů bez prověření úvěruschopnosti spotřebitelům, kteří nejsou schopni tyto včas splácet, může vést k jejich dalšímu zadlužování a konečnému zachycení do sítě státem zajištěného systému sociální podpory, což má pak negativní dopad na celou společnost a je ve zjevném rozporu se zájmem na ekonomicky zdravé a solventní společnosti a jejích členech
12. Žalobkyně podle absolutně neplatné smlouvy žalovanému dle provedených důkazů poskytla peněžní prostředky v částce částka. Z této částky bylo dle tvrzení žalobkyně nebylo žalovaným ničeho vráceno. Žalovaný, jenž se o částka obohatil na úkor žalobkyně, je tedy povinen tuto částku žalobkyni vrátit podle § 87 odst. 1 věty třetí ZSÚ v době přiměřené jeho možnostem. S ohledem na procesní pasivitu žalovaného soudu nezbylo než určit dobu přiměřenou možnostem žalovaného vlastní úvahou vyvažující práva a povinnosti obou stran sporu. Za takovou dobu soudu v předmětné věci shledal dobu 15 dnů od právní moci rozsudku, a to zejména s přihlédnutím k výši dluhu a skutečnosti, že byl žalovaný před zahájením řízení vyzýván k zaplacení. V rozsahu o zaplacení částky částka je tedy žaloba důvodná a soud jí proto vyhověl.
13. Ve zbývajícím rozsahu je, jak bylo osvětleno výše, žaloba pro absolutní neplatnost uzavřené smlouvy nedůvodná. Žalobkyni nevzniklo právo na zaplacení poplatků a úroků, jež byly součástí neplatné úvěrové smlouvy, a proto se k těmto ujednáním nepřihlíží. Žalobkyni nevzniklo ani právo na zaplacení úroku z prodlení, jelikož s ohledem na ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZSÚ dosud pohledávka žalobkyně nedospěla a žalovaný se proto v prodlení dosud neocitl. Soud proto žalobu v této části zamítl.
14. Převážně úspěšný žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť mu žádné ve zdejším řízení nevznikly. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení, protože byla převážně neúspěšná.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím plněna včas a řádně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí nebo exekučním návrhem.