Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
7 C 403/2024-47
Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Jankem ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
pro zaplacení 59 278,08 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 295,32 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 7 295,32 Kč od 13. 7. 2024 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Co do částky 51 982,76 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 180,68 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 381,98 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 59 278,08 Kč od 27. 3. 2024 do 12. 7. 2024, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 51 982,76 Kč od 13. 7. 2024 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 2,25 % ročně z částky 7 295,32 Kč od 13. 7. 2024 do zaplacení a úroku ve výši 14,20 % ročně z částky 56 408,08 Kč od 20. 9. 2023 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 295,32 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 7 295,32 Kč od 13. 7. 2024 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Co do částky 51 982,76 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 180,68 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 381,98 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 59 278,08 Kč od 27. 3. 2024 do 12. 7. 2024, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 51 982,76 Kč od 13. 7. 2024 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 2,25 % ročně z částky 7 295,32 Kč od 13. 7. 2024 do zaplacení a úroku ve výši 14,20 % ročně z částky 56 408,08 Kč od 20. 9. 2023 do zaplacení, se žaloba zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení částky 59 278,08 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru, kterou uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba. (dále jen „Banka“). Tvrdila, že Banka uzavřela se žalovaným dne 8. 8. 2019 smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet - Expres půjčka, na základě které poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 82 000 Kč oproti závazku žalovaného zaplatit úroky ve výši 14,20 % ročně a poplatky za poskytnuté bankovní služby. Žalovaný měl úvěr splatit formou pravidelných měsíčních splátek, tuto svou povinnost však opakovaně porušoval. Banka proto úvěr zesplatnila ke dni 19. 9. 2023 a uplatnila právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 20 % z celkové částky všech splátek splatných po dni prohlášení úvěru za splatný. Dlužná částka vč. úroků, poplatků a smluvní pokuty činila 62 860,40 Kč. Dlužná částka nebyla žalovaným uhrazena a pohledávka byla postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 3. 2024, přičemž ke dni postoupení (tj. 21. 3. 2024) činila dlužná částka 66 840,74 Kč. Žalobkyně požaduje zaplacení dlužné jistiny ve výši 56 408,08 Kč, poplatků a smluvní pokuty ve výši 2 870 Kč a úroků zákonných úroků z prodlení ve výši dle výrokové části tohoto rozsudku. Před podáním žaloby žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě žalovaných částek předžalobní upomínkou.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
3. Ve věci bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), když účastníci se k výzvě soudu, zda s takovým postupem souhlasí, ve stanovené lhůtě nevyjádřili, v důsledku čehož má soud za to, že s takovým postupem souhlasí.
4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:
5. Banka s žalovaným jednala o uzavření smlouvy o úvěru ze dne 8. 8. 2019. Banka od žalovaného získala vybrané informace o jeho poměrech, přičemž pracovala s tím, že žalovaný je zaměstnán na dobu neurčitou, pracuje v gastronomii, dosahuje čistého měsíčního příjmu 15 000 Kč, je svobodný, bydlí ve vlastním domě/bytě, čistý měsíční příjem domácnosti činí 40 000 Kč, jeho podíl na nákladech na bydlení činí 37,5 %, interní splátky činí 8 187,03 Kč, externí splátky činí 0 Kč a ostatní výdaje činí 0 Kč. Banka pro přezkum úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy využila matematické modely výpočtu úvěruschopnosti schválené ČNB. Dospěla k závěru, že maximální měsíční splátka v případě žalovaného činí 1 549,59 Kč, ukazatel DSTI činí 64,89 % a ukazatel DTI činí 3,27. V rámci matematického výpočtu žalobkyně zohledňovala příjem žalovaného ve výši 15 000 Kč, interní splátky ve výši 8 187,03 Kč a životní náklady ve výši 5 263,38 Kč (prokázáno vyjádřením Banky k procesu úvěruschopnosti ze dne 28. 1. 2025, žádostí o úvěr ze dne 2. 8. 2019).
6. Banka se následně dne 8. 8. 2019 se žalovaným dohodla, že mu poskytne úvěr ve výši 82 000 Kč s čerpáním téhož dne. Úvěr měl být dle smlouvy splacen v 84 měsíčních splátkách po 1 699,75 Kč vč. úhrady pojištění splatných vždy k 17. dni v měsíci, počínaje dnem 17. 9. 2019. Úvěr byl poskytnut s roční úrokovou sazbou ve výši 14,20 %, s tím, že bude načerpán na běžný účet č. č. účtu a z něj pak bude splácen na úvěrový účet č. č. účtu formou zápočtu. Dle čl. III. odst. 11 Smlouvy je Banka oprávněna prohlásit svým rozhodnutím kterékoli dluhy žalovaného za ihned splatné a požádat o jejich předčasné splacení mimo jiné tehdy, ocitne-li se žalovaný v prodlení se splněním jakékoli pohledávky Banky (prokázáno smlouvou o úvěru ze dne 8. 8. 2019).
7. Na úvěrovém účtu žalovaného č. č. účtu bylo dne 8. 8. 2019 zaevidováno čerpání úvěru ve výši 82 000 Kč. Na úvěr žalovaný splatil celkem 74 704,68 Kč (prokázáno výpisem z úvěrového účtu č. č. účtu, platební historií).
8. Banka prohlásila úvěr č. č. účtu poskytnutý žalovanému za okamžitě splatný ke dni 19. 9. 2023. Žalovaného vyzvala k úhradě částky 62 860,40 Kč do 5. 10. 2023 (prokázáno oznámením ze dne 21. 9. 2023).
9. Na základě smlouvy o postoupení byla pohledávka Banky za žalovaným postoupena na žalobkyni (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 3. 2024, seznamem postupovaných pohledávek). Postoupení pohledávky Banka oznámila žalovanému dopisem ze dne 2. 4. 2024, odeslaným dne 15. 4. 2024 (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 2. 4. 2024 vč. potvrzení o odeslání).
10. Před podáním žaloby byla ze strany žalobkyně zaslána předžalobní upomínka a žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu do 12. 7. 2024 (prokázáno výzva k plnění ze dne 27. 6. 2024 vč. potvrzení o odeslání).
11. Z ostatních provedených důkazů nebyly zjištěny žádné relevantní skutečnosti, další dokazování soud neprovedl pro nadbytečnost.
12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
13. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
14. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
15. Podle § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
16. Podle § 588 o. z. přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
17. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
18. Podle ustanovení § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
19. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně plnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanovení vláda nařízení; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
20. Po právní stránce soud na základě předložených listinných důkazů dospěl k závěru, že mezi žalovaným a Bankou byla uzavřena smlouva o úvěru, která je zároveň smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy posoudit schopnost úvěrovaného spotřebitele, tedy žalovaného, poskytnutý úvěr splatit. V případě, že poskytovatel spotřebitelského úvěru neprověří úvěruschopnost spotřebitele v souladu se zákonem, a přesto spotřebiteli úvěr poskytne, je smlouva o úvěru stižena neplatností.
21. Judikatura Soudního dvora Evropské unie (srov. např. rozsudek z 5. 3. 2020, OPR-Finance, C-679/18 nebo ve věci C-679/18 ze dne 5. 3. 2020) pak zdůrazňuje povinnost soudů zkoumat podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti byl povinen spotřebitel vznést. Zjistí-li porušení této povinnosti, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho bez dalšího zákonem předvídané důsledky. Smyslem harmonizované unijní úpravy spotřebitelských úvěrů je podle Evropského soudního dvora zajistit, aby věřitelé přistupovali k půjčování zodpovědně a aby neposkytovali úvěry bez předchozího posouzení úvěruschopnosti na základě informací získaných od žadatele o úvěr a z dostupných databází. Cílem směrnice harmonizující vnitrostátní právní úpravu této oblasti je chránit spotřebitele před nadměrným zadlužením a platební neschopností, neboť spotřebitel se nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli úvěru a jeho vyjednávací pozice často vede k akceptaci předem stanovených neměnných smluvních podmínek. Účinnou ochranu pak poskytuje sankce v podobě absolutní neplatnosti uzavřené smlouvy, v důsledku které věřitel ztrácí nárok na ostatní smluvní finanční plnění, vyjma poskytnuté částky a zákonných nároků (úrok z prodlení).
22. V řešeném případě dospěl soud k závěru, že Banka dostatečně nesplnila povinnost prošetřit úvěruschopnost žalovaného plynoucí z § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně tvrdila, že Banka provedla vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy. Soud však konstatuje, že způsob ověřování byl v daném případě zjevně nedostatečný a nedůsledný.
23. Z žádosti o úvěr se podává, že žalovaný deklaroval svůj čistý měsíční příjem 15 000 Kč ze zaměstnání, avšak tuto informaci Banka nikterak neověřovala, žalobkyně ji nemá ničím doloženu ( v žádosti o úvěr není u předloženého dokladu o hlavním příjmu toto pole vyplněno ), stejně jako informaci, že příjem ostatních členů domácnosti je 40 000 Kč. Banka zcela rezignovala na zjišťování skutečných výdajů (vedle výdajů na splátky) žalovaného, žádným prokazatelným způsobem je neověřovala oproti doloženým podkladům. Tyto zjistila pouze automatizovaným výpočtem, kdy vycházela z částky životního minima a dále z částky normativních nákladů na bydlení, přičemž dospěla k částce 5 263,38 Kč. Banka se omezila toliko na výpočet výdajů žalovaného pomocí statistických údajů, avšak tyto sama blíže neověřovala oproti dokladům, nežádala konkretizovat, vyjasnit, natož doložit.
24. Soud dále konstatuje, že žalovaný byl v době poskytnutí úvěru již značně zatížen, když jeho dosavadní splátky ve výši 8 187,03 Kč činily téměř 55 % jeho deklarovaného příjmu. K tomu soud poukazuje na to, že Banka při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného zjistila, že index DSTI překračuje doporučenou hodnotu o 24,89 % (40 % je doporučená horní hranice dle ČNB). I tento faktor měl přispět tomu, aby Banka postupovala při hodnocení úvěruschopnosti maximálně obezřetně. Takto však nejednala, na zjišťování výdajů zcela rezignovala a spokojila se výlučně se statistickými modely. Tyto modely v případě zvýšeného rizika není možné vnímat jako dostatečné a je třeba se je pokusit alespoň ověřit s ohledem na konkrétní situaci. Za situace, kdy žalovaný byl již v době žádosti o úvěr úvěrově zatížen četnými splátkami, vyžadoval proces ověření jeho úvěruschopnosti zvýšenou obezřetnost, kterou však Banka nevynaložila. Naopak při tvrzeném příjmu 15 000 Kč, po odečtu již placených splátek žalovaným ve výši 8 187,03 Kč a veškerých dalších měsíčních výdajů žalovaného včetně podílu nákladů na bydlení ( min. energie, vodné, stočné, topení… ), kde uvažovala Banka se zjevně nízkou částkou 5 263,38 Kč, zbývalo na splátku úvěru 1 549,59 Kč. Včetně pojištění však splátky žalovaného měly činit 1 699,75 Kč, tedy zbývající částku dokonce převyšovaly.
25. Jak uvádí rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR spis. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.
26. Soud má tedy za to, že Banka řádně nezjišťovala konkrétní příjmy a výdaje žalovaného, které jsou pro ověření schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet minimálně stejně důležité jako šetření ve veřejně dostupných databázích. V řízení bylo prokázáno, že zkoumání úvěruschopnosti žalovaného bylo omezeno na zjištění údajů získaných od žalovaného v rámci automatizovaného a redukovaného procesu, aniž by byly přezkoumány listiny dokládající konkrétní příjmy a výdaje žalovaného, zjištěna podrobně jeho osobní situace. Banka výdaje žalovaného blíže nezkoumala. Neověřila, zda žalovaný skutečný bydlí ve vlastním době/bytě, nezkoumala, jaké konkrétní výdaje vynakládá na poplatky za služby poskytované v souvislosti s bydlením (voda, elektřina, příp. plyn), které lze doložit poměrně snadno (např. výpisem z účtu). Bankou nebyly zkoumány ani další běžné měsíční výdaje žalovaného jako např. na jízdné, platby mobilnímu operátorovi, záliby, ošacení atd. Banka ani nijak blíže nezkoumala příjem žalovaného, vystačila si pouze se žalovaným tvrzeným příjmem ve výši 15 000 Kč měsíčně. Pokud se tedy jedná o výdaje žalovaného, tak je zřejmé, že se Banka spokojila s pouhým vyplněním údajů do shora uvedené žádosti o úvěr a žádné další listiny od žalovaného dokládající jeho tvrzení nepožadovala. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Pouhé vyplnění formuláře a následný výpočet za pomocí statistických modelů nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným ustanovením § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů k příjmům a výdajům žalovaného v daném případě nemohlo dojít. Za situace, kdy skutečnost, že žalovaný při svém nízkém příjmu splácí více něž jeho polovinu na již předešlé dluhy a je zřejmé, že jeho příjem není dostačující k tomu, aby zajistil veškeré jeho výdaje, považuje soud také postup Banky, která se spolehla pouze na automatizovaný výpočet, kdy vycházela z částky životního minima a dále z částky normativních nákladů na bydlení, za nedostatečný.
27. S ohledem na shora uvedené soud konstatuje, že smlouva o úvěru je ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 588 o. z. absolutně neplatná, neboť Banka se nezabývala konkrétní a individuální situací žalovaného a posouzení úvěruschopnosti bylo tedy podle názoru soudu učiněno pouze formalisticky a nesplňuje požadavky stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 26. února 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18).
28. Žalobkyni tak náleží z titulu bezdůvodného obohacení (finanční prostředky byly žalovanému poskytnuty na základě neplatné smlouvy a jsou tak posuzovány podle § 2991 o. z.) pouze jistina poskytnuté částky, přičemž soud vycházel z toho, že na závazek dle neplatné smlouvy byla vyplacena částka 82 000 Kč, a tak při zohlednění žalovaným uhrazených splátek (74 704,68 Kč) byla žalobkyni přiznána částka 7 295,32 Kč. Dále žalobkyni náleží úrok z prodlení z přiznané jistiny ve výši stanovené nařízením vlády (§ 1968, § 1970 o. z., § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), tedy zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z přiznané částky 7 295,32 Kč, a to ode dne následujícího po uplynutí lhůty k úhradě dle předžalobní výzvy, tj. od 13. 7. 2024, neboť splatnost bezdůvodného obohacení se odvíjí od výzvy k plnění (výrok I.). Ve zbytku soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II.).
29. O nákladech řízení soud rozhodl podle úspěšnosti účastníků v řízení dle § 142 odst. 2 o. s. ř. V řízení byl z větší části úspěšný žalovaný. Při vyčíslení poměru úspěchu a neúspěchu v řízení, vycházel soud z částek dospělých k okamžiku soudního rozhodnutí, vyčíslil tak i příslušenství ve výši ke dni 28. 3. 2025. Žalobkyni byla z požadovaného nároku přiznána částka 7 954,15 Kč a zamítnuta částka 79 987,90 Kč. Poměr úspěchu a neúspěchu tedy činí 9,04 % ku 90,96 %. Vzhledem k tomu, že žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku.
30. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.