Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
23 C 348/2024-92
Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Preislerem, Ph.D., ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované
pro zaplacení částky Anonymizováno Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku částka s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Pokud se žalobkyně domáhá více, než je uvedeno ve výroku I., v tomto rozsahu se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Pokud se žalobkyně domáhá více, než je uvedeno ve výroku I., v tomto rozsahu se žaloba zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalující strana se domáhala, aby soud uložil žalované straně zaplatit jí částku částka s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a dále částku částka jako smluvní pokutu.
2. Žalující strana (dále označená též jako věřitel) tvrdila, že uzavřela se žalovanou stranou (dále označená též jako dlužník) smlouvu o úvěru dne datum, kterou přenechala žalované straně dne datum částku částka a dne datum částku částka s možností postupného a opakovaného čerpání. Dlužník se zavázal zaplatit věřiteli smluvní úrok ve výši 0,866 % denně z jistiny, přičemž úvěrový rámec byl splatný do datum. Dlužník se dále zavázal uhradit žalující straně poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené částky. Dlužník se dostal do prodlení s úhradou úvěru. Věřitel využil svého práva a celý úvěr ke dni datum zesplatnil. Jelikož žalovaná strana jako dlužník úvěr nevrátila, žalující strana se jako věřitel domáhá jejího zaplacení.
3. V řízení je nárokováno:
Dlužná jistina: částka
Poplatek za vyplacení úvěru: částka
Smluvní úrok za období čerpání úvěru: částka
Úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení
Smluvní pokuta ve výši částka.
4. Žalovaná strana zůstala v řízení nečinná, na svoji obranu proti žalobou uplatněnému nároku netvrdila ani neprokazovala žádné skutečnosti.
5. K jednání soudu dne datum se žalující ani žalovaná strana nedostavily. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř. “), vycházejíce přitom z obsahu spisu a z označených důkazů.
6. Ze smlouvy o úvěru č. hodnota bylo zjištěno, že žalující strana a žalovaná strana uzavřely dne datum distančním způsobem smlouvu o spotřebitelském úvěru, kterou se žalující strana zavázala poskytnout žalované straně úvěr do maximální výše částka, a žalovaná strana se zavázala zaplatit úrok ve výši 0,866 % denně z nesplacené jistiny snížené o nesplacenou část již vypočtených denních splátek jistiny z předchozích dní až do úplného splacení úvěru, a to v denních splátkách, přičemž první splátka byla splatná dne datum, celý úvěr pak dne datum. Žalovaná strana se na základě smlouvy zavázala dále zaplatit poplatek za vyplacení úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky. Pro případ prodlení žalující strany s úhradou denní splátky si strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky. Součástí smlouvy byly rovněž Všeobecné obchodní podmínky, ze kterých soud zjistil, že v článku 9.1 zakotvují právo věřitele odstoupit od smlouvy v případě, že dlužník uvedl při uzavírání smlouvy nesprávné či zavádějící informace.
7. Z dokumentu na č.l. 10-11 byly zjištěny obecné principy posuzování úvěruschopnosti společnosti žalobkyně.
8. Z dokumentu nazvaného Identifikované příjmy vypracovaného žalobkyní byly zjištěny příjmové transakce na dvou účtech, přičemž žalobkyní bylo uvedeno, že tyto příjmy byly doloženy žalovanou prostřednictvím bankovního výpisu.
9. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že výše ověřeného čistého měsíčního příjmu žalované činila částka, výše pravidelných měsíčních splátek na ostatní závazky žalované činila částka, výše měsíčních výdajů žalované na bydlení činila částka, další nezbytné výdaje žalované částka, disponibilní příjem tak činil částka.
10. Z informací pro spotřebitele byly zjištěny základní parametry úvěru.
11. Z Přílohy nazvané Předpis denních splátek bylo zjištěno, že denní splátka od datum do datum byla stanovena na částka.
12. Z výzvy ze dne datum zaslané žalobkyní na emailovou adresu e-mail bylo zjištěno, že žalobkyně oznámila žalované, že vypověděla smlouvu o půjčce, přičemž celková dlužná částka činila částka.
13. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby a připojeného podacího lístku ze dne datum bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně zaslal žalované téhož dne výzvu k úhradě dlužné částky s upozorněním na možnost podání žaloby, pokud nebude výzvě vyhověno.
14. Z dokumentu Autorizace ověření totožnosti bylo zjištěno, že žalobkyně ověřila totožnost žalované prostřednictvím přímého náhledu na bankovní účet č. č. účtu.
15. Z výpisu z běžného účtu pořízeného systémem Kontomatik bylo zjištěno, že žalovaná vlastní Anonymizováno bankovní účty, přičemž na prvním z účtu byla startovní bilance k datum 0 Kč a konečná bilance k datum Anonymizováno Kč, na druhém účtu byla startovní bilance k datum 0 Kč a konečná bilance k datum Anonymizováno Kč, přičemž na druhém z účtů byla jediným příjem žalované v roce Anonymizováno mzda v průměrné výši částka, všechny další příjmy pochází z různých půjček – věřitelé např. Anonymizováno, právnická osoba
16. Soud učinil následující skutkový a právní závěr.
17. Žalovaná obdržela peníze. Protože se jedná o smlouvu o spotřebitelském úvěru, bylo povinnosti poskytovatele, aby posoudil schopnost dlužníka úvěr splácet (§ 86 zákona č. 257/2016 Sb. ).
18. Žalující strana předložila listin u „výpis o posouzení úvěruschopnosti“, „identifikované příjmy“ a souhrnné výpisy z účtu. Soud tyto listin y zhodnotil a dospěl k závěru, že na jejich základě nelze učinit žádný věrohodný závěr o tom, jak byla posouzena úvěruschopnost spotřebitele, aby nevznikly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet a že byly vyvozeny z těchto listin y správné závěry. Skutečnosti uvedené na předmětných listinách totiž poskytovatel prokazatelně neověřoval z jiných věrohodných zdrojů, přičemž zákon poskytovateli ukládá posuzovat schopnost dlužníka úvěr splácet na základě spolehlivých informací. Spolehlivost (věrohodnost) informací přitom musí být v řízení možné ověřit. Identifikované příjmy tvoří pouze tabulka částek s datem a údajem, že tyto příjmové transakce byly doloženy bankovním výpisem. Není však patrné, o jaké příjmové transakce se jedná, od koho příjem pochází, zda na účtu existovaly i výdaje a jaká byla jeho celková bilance. Žalobkyně tak dokládá splnění své povinnosti o tom, že důkladně posoudila schopnost dlužníka úvěr splácet listino u, jejíž je sama původkyní. Pokud jde o výpis z běžného účtu, pak z tohoto výpisu se podává, že žalovaná nebyla schopna úvěr řádně splácet, neboť její příjem činil toliko částka a výdaje, které jsou na účtu vedeny prakticky celý příjem spotřebovaly. Ostatní příjmy na účtu jsou tvořeny jinými spotřebitelskými úvěry a kreditní skóre dlužníka tak ještě více snižují. Za této situace nelze mít splnění povinnosti posoudit schopnost dlužníka úvěr splácet za řádně splněnou. Listin y, ze kterých poskytovatel vycházel, neumožňují učinit závěr o tom, že neexistují důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.
19. Z rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 5.32020, OPR-právnická osoba., C679/18, ECLI:EU:C:2020:167 plyne:
Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
20. Vzhledem k tomu, že poskytovatel neposoudil schopnost dlužníka úvěr splácet, je s ohledem na to, aby případná sankce za to byla dostatečně účinná ve smyslu výše uvedeného rozhodnutí, takovou smlouvu posoudit jako neplatnou dle § 580 odst. 1, § 588 o.z., § 87 odst. 1 z.s.ú. S ohledem na § 87 odst. 1 věta třetí z.s.ú. pak soud uložil dlužníku poskytnutou jistinu, která nebyla dosud splacena, vrátit (srov. NS 33 Cdo 3675/2021 ). K jiným případným platbám ve smlouvě s ohledem na neplatnost smlouvy nemohlo být přihlédnuto.
21. Vzhledem k tomu, že žalovaná strana byla v řízení nečinná, nebylo možné zjistit, v jaké době je schopna dluh splatit (§ 87 odst. 1 z.s.ú., srov. NS 33 Cdo 3675/2021 ). Je proto třeba vycházet z obecných pravidel tak, že od okamžiku, kdy měla být částka vrácena, je dlužník v prodlení a věřiteli vznikl nárok na úrok z prodlení (§ 1970 o.z.). Úrok z prodlení náleží ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni okamžiku prodlení. Ze stejných důvodů pak lhůta k plnění byla stanovena zákonná obecná.
22. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud postupoval dle § 142 odst. 2 o.s.ř. , podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Protože předmětem řízení (věcí samou) bylo vedle jistiny i příslušenství, počítá se procesní úspěch z celého předmětu řízení, tedy i z příslušenství (viz např. nález Ústavního soudu ze dne datum sp. zn. I. ÚS 2717/08 , usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne datum sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 ). Jelikož obě strany měly úspěch ve věci přibližně shodný, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Liberci.
Nebude-li uložená povinnost splněna dobrovolně, lze se domáhat soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.