Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
117 C 74/2025-55
Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní JUDr. Silvií Morongovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného
adresa pro doručování: Adresa žalovaného
pro 55 889,98 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá proti žalovanému úhrady částky ve výši 55 889,98 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 4 747,63 Kč a dále ve výši 15 % ročně z částky 55 889,98 Kč za dobu od 26. 6. 2024 do zaplacení a spolu s úrokem ve výši 4 559,66 Kč a dále ve výši 26 % ročně z částky 52 394,98 Kč za dobu od 23. 11. 2023 do zaplacení, se v celém rozsahu zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá proti žalovanému úhrady částky ve výši 55 889,98 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 4 747,63 Kč a dále ve výši 15 % ročně z částky 55 889,98 Kč za dobu od 26. 6. 2024 do zaplacení a spolu s úrokem ve výši 4 559,66 Kč a dále ve výši 26 % ročně z částky 52 394,98 Kč za dobu od 23. 11. 2023 do zaplacení, se v celém rozsahu zamítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhá proti žalovanému zaplacení částky 55 889,98 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že na ni byla postoupena pohledávka původního věřitele právnická osoba. ze smlouvy o spotřebitelském splátkovém revolvingovém úvěru s pojištěním schopnosti splácet Expres plus uzavřené s žalovaným dne 2. 1. 2017, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut původním věřitelem revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 85 000 Kč z úvěrového účtu č. č. účtu. První čerpání úvěru bylo provedeno bezplatně, bez stanovení účelu a bez žádosti žalovaného převodem na běžný účet sjednaný ve smlouvě. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli poskytnutý úvěr spolu s úrokem sjednaným ve výši 26 % ročně a spolu s poplatky za poskytnuté bankovní služby formou pravidelných měsíčních splátek v neměnné výši stanované procentem z vyčerpané jistiny úvěru. V rámci posouzení úvěruschopnost žalovaného právní předchůdce žalobkyně kontroloval veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MVČR, atd. a vycházel z příjmu žalovaného doloženého potvrzením o výši příjmu ze dne 21. 12. 2016, ze kterého bylo zjištěno, že žalovaný je zaměstnán na dobu neurčitou a výše jeho průměrného příjmu za poslední 3 měsíce činila 712 EUR. Ze mzdy žalovaného nebyly prováděny žádné srážky. Žalovaný současně uvedl, že bydlí u družstevním bytě a celkový příjem domácnosti činí 20 000 Kč. Při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdce žalobkyně porovnal příjem žalovaného a výdaje odhadnuté na základě historických dat ČSÚ, kdy bylo vycházeno z částky životního minima a normativních nákladů na bydlení, výpočtem byla získána částka disponibilních výdajů žalovaného. Ze svých interních zdrojů původní věřitel zjistil, že žalovaný měl v době podání žádosti o úvěr závazky v úhrnu splátek 250 Kč a z externích zdrojů bylo zjištěno, že žalovaný měl v době podání žádosti o úvěr závazky s celkovou výší měsíčních splátek 1 517 Kč. Po individuálním hodnocení žalovaného původní věřitel žádosti žalovaného vyhověl. Žalovaný poskytnutý úvěr opakovaně čerpal, za dobu do zesplatnění úvěru vyčerpal celkem 92 533 Kč. Žalovaný však svůj dluh nesplácel řádně a včas, s úhradou splátek se opakovaně dostával do prodlení, proto původní věřitel využil svého práva sjednaného v čl. 13 produktových podmínek ve spojení se závěrečnými ustanoveními smlouvy a dopisem ze dne 22. 11. 2023 ukončil poskytování úvěru a úvěr ke dni 22. 11. 2023 zesplatnil. Za dobu trvání úvěru do jeho zesplatnění žalovaný na svůj dluh uhradil celkem 156 644,42 Kč. Po zesplatnění úvěru již neuhradil ničeho. Dle čl. III odst. 4 smlouvy a současně čl. 35 všeobecných produktových podmínek byl žalovaný povinen platit poplatky související s úvěrem dle platného sazebníku. Za období do zesplatnění, tj. do 22. 11. 2023, vyúčtoval původní věřitel dlužné poplatky za pojištění schopnosti splácet (159 Kč měsíčně za měsíce červenec až listopad 2023), 4x poplatek za písemnou upomínku po 600 Kč a poplatek za prohlášení úvěru za ihned splatný ve výši 300 Kč, tj. celkem 3 495 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2024, s účinností ke dni 21. 6. 2024, byla pohledávka za žalovaným postoupena původním věřitelem na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno doporučeně zaslaným dopisem dne 12. 7. 2024. Žalobkyně žalobou po žalovaném požadovala úhradu dlužné jistiny úvěru ve výši 52 394,98 Kč, dlužných poplatků ve výši 3 495 Kč, úroku kapitalizovaného za dobu od 30. 6. 2023 do 22. 11. 2023 ve výši 4 559,66 Kč a úroku z prodlení kapitalizovaného za dobu od 30. 6. 2023 do 17. 6. 2024 ve výši 4 747,63 Kč. Dále žalobkyně požadovala po žalovaném úrok sjednaný ve výši 26 % ročně z dlužné jistiny, tj. z částky 52 394,98 Kč, za dobu od 23. 11. 2023 do zaplacení a úrok z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z dlužné jistiny a dlužných poplatků, tj. z částky 55 889,98 Kč, za dobu od 26. 6. 2024 do zaplacení. Žalovaný na svůj dluh po postoupení pohledávky neuhradil ničeho, nereagoval ani na předžalobní výzvu k plnění zaslanou mu zástupcem žalobkyně.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání, které bylo ve věci nařízeno na den 14. 5. 2025, se nedostavil, svou neúčast neomluvil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ).
3. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: právní předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba. a žalovaný uzavřeli na základě žádosti žalovaného dne 2. 1. 2017 smlouvu o úvěru, na základě které se právní předchůdce zavázal poskytnout žalovanému revolvingový úvěr ve výši úvěrového rámce 85 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit spolu s úrokem ve výši 20,6 % ročně a pojištěním ve výši 159 Kč měsíčně v měsíčních splátkách ve výši 2,1 % z úvěrového rámce, tj. ve výši 1 785 Kč se splatností vždy k 20. dni v měsíci počínaje dnem 20. 2. 2017. První čerpání úvěru mělo být poskytnuto dne 2. 1. 2017 bezplatně, bez stanovení účelu a bez žádosti žalovaného, a to ve výši 70 000 Kč převodem na běžný účet žalovaného specifikovaný v čl. III bodu 2 smlouvy. Další čerpání mělo být provedeno bez stanovení účelu, na žádost žalovaného. Dle čl. III bodu 11 a 12 smlouvy byl původní věřitel oprávněn prohlásit svým rozhodnutím kterékoli dluhy žalovaného za ihned splatné a požádat jej o jejich předčasné splacení, ocitne-li se žalovaný v prodlení se splněním jakékoli pohledávky vůči původnímu věřiteli. Rovněž v případě prodlení žalovaného vzniká původnímu věřiteli právo požadovat po žalovaném úhradu poplatků sjednaných v čl. III bodu 4 smlouvy, a to ve výši 600 Kč za zaslání každé upomínky a ve výši 300 Kč za prohlášení úvěru za ihned splatný (prokázáno Smlouvou o spotřebitelském splátkovém revolvingovém úvěru s pojištěním schopnosti splácet Expres plus ze dne 2. 1. 2017).
4. Před uzavřením smlouvy žalovaný doložil výši svého příjmu, který za posledních 12 měsíců činil celkem 8 878 EUR čistého (tj. průměrně 739,83 EUR měsíčně), ze mzdy žalovaného nebyly prováděny srážky, pracovní smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. V žádosti o úvěr žalovaný dále uvedl, že bydlí v družstevním bytě, je svobodný, má vyživovací povinnost k jedné osobě a jeho ostatní životní náklady činí 0 Kč, splátky jiných závazků nemá. Interním šetřením byly zjištěny další závazky žalovaného se splátkou 250 Kč a externím šetřením byly zjištěny další závazky žalovaného s celkovou měsíční splátkou 1 517 Kč. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházel původní věřitel z životních nákladů žalovaného ve výši 8 666,02 Kč, přičemž vycházek z částky životního minima dle nařízení vlády č. 409/2011 Sb. a normativních nákladů na bydlení vydaných právnická osoba (prokázáno žádostí o úvěr ze dne 29. 12. 2016, potvrzením o výši příjmu žalovaného ze dne 28. 12. 2016, výsledkem interního a externího šetření původního věřitele a vyjádřením původního věřitele k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne 10. 3. 2025).
5. V období od 2. 1. 2017 do 22. 11. 2023 žalovaný z úvěrového rámce vyčerpal částku v celkové výši 92 533 Kč a uhradil původnímu věřiteli na svůj dluh celkem 156 644,42 Kč (prokázáno výpisem z úvěrového účtu žalovaného a platební historií smlouvy). Původní věřitel opakovaně vyzýval žalovaného k úhradě dlužných splátek, odeslání upomínek žalovanému však nebylo doloženo (prokázáno upomínkou ze dne 31. 7. 2020, ze dne 3. 9. 2020, ze dne 22. 10. 2020 a ze dne 27. 7. 2023). Dne 24. 11. 2023 vypracoval původní věřitel oznámení o prohlášení úvěru za splatný adresované žalovanému, kterým oznamuje, že úvěr byl prohlášen za splatný ke dni 22. 11. 2023 a vyzývá žalovaného k úhradě částky 52 394,98 Kč nejpozději do 8. 12. 2023. Odeslání tohoto oznámení žalovanému nebylo doloženo (prokázáno Oznámením o prohlášení úvěru za splatný ze dne 24. 11. 2023). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2024 původní věřitel společnost právnická osoba. postoupil pohledávku za žalovaným ze smlouvy č. hodnota žalobkyni (prokázáno Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2024 včetně části seznamu postoupených pohledávek). Dne 28. 6. 2024 oznámil původní věřitel žalovanému postoupení pohledávky z předmětné úvěrové smlouvy na žalobkyni (prokázáno Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 28. 6. 2024 a podacím lístkem ze dne 12. 7. 2024). Dne 27. 9. 2024 vyzvala žalobkyně prostřednictvím svého zástupce žalovaného k úhradě dlužné částky z předmětné úvěrové smlouvy v celkové výši 79 116,95 Kč nejpozději do 12. 10. 2024, výzva byla zaslána žalovanému na adresu uvedenou v úvěrové smlouvě dne 27. 9. 2024 (prokázáno výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 27. 9. 2024 a podacím lístkem). Z dalších listinných důkazů soud nic podstatného ve věci nezjistil.
6. Soud má za prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 2. 1. 2017 uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 o. z., na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému bezúčelový revolvingový úvěr do výše úvěrového rámce v částce 85 000 Kč. Žalovaný se poskytnutý úvěr zavázal spolu se sjednanými poplatky a pojistným za sjednané pojištění schopnosti úvěr splácet původnímu věřiteli ve sjednaných měsíčních splátkách. V následujícím období dále žalovaný vyčerpal další částku v celkové výši 92 533 Kč. Po právní stránce soud současně aplikoval ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “), podle něhož je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Z tvrzení žalobkyně v tomto řízení vyplývá, že její právní předchůdce nezkoumal úvěruschopnost žalovaného řádně, když se nezabýval skutečnými výdaji žalovaného a u výdajové stránky vycházel pouze ze statistických údajů. Právní předchůdce žalobkyně měl posoudit schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet podle průměrného čistého měsíčního příjmu žalovaného ověřeného z potvrzení zaměstnavatele ve výši 739,83 EUR, celkových příjmů domácnosti žalovaného ve výši 20 000 Kč, interní informace o dalších závazcích žalovaného ve splátkách ve výši 250 Kč, informace o dalších externích závazcích žalovaného ve splátkách ve výši 1 517 Kč měsíčně a výše výdajů odhadnutých na základě životního minima a historických dat z ČSÚ ve výši 8 666,02 Kč, přičemž sám žalovaný uvedl své výdaje v nulové výši. V řízení navíc nebylo prokázáno tvrzení žalobkyně, že původní věřitel prověřil solventnost žalovaného a jeho platební morálku v dostupných registrech a databázích. Soud má proto za to, že žalobkyně neprokázala, že před uzavřením smlouvy se její právní předchůdce jako profesionál v oboru finančních služeb s řádnou odbornou péčí zabýval úvěruschopnosti žalovaného, a je proto nutno dospět k závěru, že shora uvedená smlouva je ve smyslu § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, přičemž se ve smyslu ustanovení § 588 o. z. k neplatnosti tohoto právního jednání soud přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Plnil-li proto právní předchůdce žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru žalovanému částku v celkové výši 92 533 Kč, pak je dle ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný však žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, před podáním žaloby již částečně plnil, a to částkou ve výši 156 644,42 Kč. Toto plnění je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly (§ 2993 o. z.). S ohledem na výše uvedené byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, když žalovaný uhradil původnímu věřiteli částku převyšující výši vyčerpané jistiny úvěru a zbývající část uplatněného nároku žalobkyně má původ v absolutně neplatné smlouvě. Aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu je dána, neboť na ni byla pohledávka za žalovaným postoupena ve smyslu § 1879 o. z.
7. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ve spojení s ust. § 146 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. rozhodl soud negativním výrokem, když procesně úspěšnému žalovanému dle obsahu spisu v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení prostřednictvím Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově ke Krajskému soudu v Ostravě, písemně, ve dvou vyhotoveních.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.