Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
34 C 47/2025-19
Okresní soud Praha-východ rozhodl soudkyní Mgr. Terezou Valešovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalované: Jméno žalované A, narozená Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A
o zaplacení 16 874,98 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 996,46 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 6 996,46 Kč od 28. 3. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 9 343,94 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 903,22 Kč od 28. 3. 2024 do zaplacení a částky 534,58 Kč.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 996,46 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 6 996,46 Kč od 28. 3. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 9 343,94 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 903,22 Kč od 28. 3. 2024 do zaplacení a částky 534,58 Kč.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným k soudu dne 16. 12. 2024 domáhala zaplacení částky 16 874,98 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne 21. 9. 2023. Na základě předmětné smlouvy žalovaná čerpala úvěr jiný než na bydlení ve výši až do výše 66 400 Kč, který měl být splacen nejpozději do 13. 3. 2025. Úvěruschopnost žalované ověřovala žalobkyně podle interní metodiky schválené ČNB. Žalobkyně nejprve nahlédla do databází vedených spol. CNBC, insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, a to se závěrem, že žalovaná je schopna platit poskytnutý úvěr. Dále žalobkyně vycházela z informací získaných prostřednictvím licence AISP, případně ze žalované předložených výpisů z účtu a výplatních pásek prokazujících jeho pravidelný příjem. Žalobkyní ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalované činila 24 469 Kč. Žalovaná částka 16 874,98 Kč se skládá z nevrácené jistiny ve výši 6 996,50 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru 136,56 Kč, smluvního úroku 8 440,72 Kč, poplatku za službu „Klidné spaní“ ve výši 95,16 Kč, poplatku za službu „Presto“ ve výši 646,50 Kč a poplatku za službu „Informační SMS servis“ ve výši 24,96 Kč. Žalobkyně dále podanou žalobou požaduje zaplacení smluvní pokuty ve výši 534,58 Kč za období prodlení od 5. 11. 2023 do 3. 2. 2024. Žalovaná načerpala celkem 7 000 Kč. Žalovaná do dnešního dne žalovanou částku neuhradila, a to ani přes zaslání předžalobní upomínky ze dne 20. 5. 2023.
2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.
3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o. s. ř. ”)., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Žalobkyně a žalovaná jednali dne 21. 9. 2023 o uzavření smlouvy o úvěru č. hodnota, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku až do výše 66 400 Kč a žalovaná se zavázala žalobkyni vrátit tuto částku spolu s příslušenstvím ve lhůtě do 13. 3. 2025 spolu s poplatky a smluvním úrokem (zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru a údajů o poskytovateli spotřebitelského úvěru s postupným čerpáním). adresa 000 Kč žalobkyně poskytla žalované ve dnech 21. až 26. 9. 2023 v drobných částkách (dne 21. 9. 2023 částka 3 000 Kč, dne 24. 9. 2023 částka 1 000 Kč, dne 25. 9. 2023 částka 1 000 Kč, dne 26. 9. 2023 částka 2x 1 000 Kč) převodem na účet (zjištěno z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli). Na jistinu žalovaná zaplatila celkem 3,54 Kč. O zaplacení dlužné částky byla žalovaná upomínána předžalobní upomínkou z 4. 12. 2024 (soud zjistil z předžalobní upomínky a podacího lístku). Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že žalobkyně vycházela z toho, že žalovaná žije na adrese adresa-Jméno žalované B. Domácnost má tři členy, příjem mají dva členové domácnosti. Pravidelné měsíční výdaje má žalovaná ve výši 3 500 Kč, pravidelné minimální výdaje 4 030 Kč měsíčně. Výše čistého měsíčního příjmu žalované činila 24 469 Kč.
5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotř. úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
7. Podle § 75 zákona o spotř. úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
8. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotř. úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotř. úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že smlouva, kterou žalobkyně a žalovaná uzavřely, je smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že v právním vztahu vystupovala žalovaná jako spotřebitel, řídí se smlouva i příslušnými ustanoveními zákona o spotř. úvěru.
11. Zákon o spotř. úvěru ukládá poskytovateli spotřebitelského úvěru, v tomto případě tedy žalobkyni, před uzavřením smlouvy posoudit schopnost úvěrovaného spotřebitele, tedy žalovaného, poskytnutý úvěr splatit. V případě, že poskytovatel spotřebitelského úvěru neprověří úvěruschopnost spotřebitele v souladu se zákonem a přesto spotřebiteli úvěr poskytne, je smlouva o úvěru stižena absolutní neplatností (viz rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-679/18 ze dne 5. 3. 2020). Zákon o spotř. úvěru jasně stanovuje povinnost poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to před uzavřením smlouvy, a poskytovateli zakazuje smlouvu uzavřít, pokud by posoudil, že spotřebitel nebude schopen úvěr splácet. Tuto povinnost měla žalobkyně plnit s odbornou péčí a nespoléhat se pouze na údaje sdělené žalovaným. Tuto povinnosti na straně poskytovatele spotřebitelských úvěrů a zápůjček nelze odbýt poukazem na to, že kdyby žadatel o úvěr neuvedl pravdivé informace, mohl by se dopustit trestného činu. Povinnost kladená zákonem na poskytovatele spotřebitelských úvěrů je povinnost nezávislá na případné odpovědnosti žalované v trestněprávní rovině.
12. Z listin označených žalobkyní k důkazu a založených ve spise nelze považovat za prokázané, že příjmy a výdaje žalované jako klienta byly náležitým způsobem zkoumány, a její schopnost splácet poskytnutý úvěr řádně prověřena. Žalobkyně blíže nezkoumala výdaje žalované, tedy kde žalovaná bydlí, jaké konkrétní výdaje vynakládá na poplatky za služby poskytované v souvislosti s bydlením (voda, elektřina, příp. plyn), které lze doložit poměrně snadno (např. výpisem z účtu). Žalobkyní zřejmě nebyly zkoumány ani další běžné měsíční výdaje žalované jako např. na jízdné, platby mobilnímu operátorovi, záliby, ošacení, atd. Žalobkyně svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalované nesplnila. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015 -39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb. ). Pouhé vyplnění formuláře, resp. v tomto případě žádosti o úvěr žalobkyně nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným ustanovením § 86 odst. 2 zákona o spotř. úvěru poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů k příjmům a výdajům žalovaného v daném případě nemohlo dojít.
13. Při sjednávání smlouvy o úvěru byla splněna zákonná povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného dlužníka, je třeba nahlížet na předmětnou smlouvu o úvěru jako na absolutně neplatnou (§ 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotř. úvěru ve spojení s ustanovením § 588 o. z.). Za stavu, kdy mezi účastníky nebyl sjednán platný závazek, se při vypořádání vztahu mezi nimi namísto obecných ustanovení o bezdůvodném obohacení uplatní speciální ustanovení § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru, podle kterého vzniká žalobkyni vůči žalovanému pouze nárok na vrácení poskytnuté jistiny.
14. Soud se poté zabýval otázkou, jaká byla žalované poskytnuta jistina a jakou částku žalovaná uhradila. Z předložených listinných důkazů bylo zjištěno, že žalovaná celkem čerpala částku ve výši 7 000 Kč a zaplatila na jistinu částku 3,54 Kč. Soud tak žalobě vyhověl co do čerpané jistiny ve výši 6 996,46 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 28. 3. 2024 do zaplacení. Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do částky ve výši 9 343,94 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 903,22 Kč od 28. 3. 2024 a smluvní pokuta ve výši 534,58 Kč do zaplacení pak byla žaloba zamítnuta (výroky I. a II.).
15. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 o. s. ř. o. s. ř. , dle kterého v případě, že měl účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V právě projednávané věci měla žalovaná převážný úspěch, avšak žádné náklady jí v souvislosti s řízením nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
16. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř. o. s. ř. ); náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.