Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

35 Co 141/2025-138

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Naděždy Zachystalové a soudců Mgr. Pavla Riedlbaucha a JUDr. Ivy Zemanové ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A

proti

žalované: Jméno žalované, IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B

o zaplacení 110 166,67 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 27. ledna 2025, č. j. -112,

takto:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení 22 324 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta Jméno advokáta A

Odůvodnění:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení 22 324 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta , Jméno advokáta A

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil zaplatit částku 110 166,67 Kč spolu se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,3 % denně z částky 100 000 Kč od 26. 11. 2023 do zaplacení a z částky 1 666,67 Kč od 26. 11. 2023 do zaplacení a z částky 10 166,67 Kč od 4. 9. 2024 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a uložil žalované zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 55 662,02 Kč k rukám Jméno advokáta A advokáta, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). Rozhodl tak o žalobě doručené soudu prvního stupně dne 25. 9. 2024 na zaplacení jistiny, smluvní pokuty a příslušenství ze smlouvy o úvěru.

2. Po skutkové stránce soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyně a jméno FO poskytli žalované dne 25. 11. 2021 ke smlouvě o úvěru č. číslo uzavřené téhož dne částku ve výši 100 000 Kč na koupi nákladního automobilu, kterou se žalovaná zavázala do 24 měsíců vrátit i se sjednaným příslušenstvím. Žalovaná žalovanou částku do 25. 11. 2023 nevrátila, a to ani k následné výzvě žalobkyně.

3. Po právní stránce soud prvního stupně odkázal na , , , , a , (dále jen „o. z.“). Uvedl, že žalobkyně a jméno FO na jedné straně jako úvěrující a žalovaná na straně druhé jako úvěrovaný uzavřeli smlouvu o úvěru podle a násl. o. z. Ve smlouvě si strany sjednaly smluvní úrok v souladu s a násl. o. z. a pro případ prodlení i smluvní pokutu podle o. z. a smluvní úrok z prodlení podle o. z., u kterého si v souladu s o. z. ujednaly, že na smluvní úrok z prodlení ve výši 0,3 % denně mají věřitelé nárok i z dlužných úroků. K námitce žalované ohledně aktivní věcné legitimace žalobkyně, kdy podle žalované nebyla žalobkyně úvěrující, ale pouze zprostředkovatelem, uvedl, že již ze smlouvy o úvěru plyne, že žalobkyně je spolu s jméno FO věřitelem poskytujícím žalované úvěr. Rovněž skutečnost, že žalobkyně vzhledem k účelu svého podnikání, kdy propojuje investory a podnikatele potřebující úvěr ke svému podnikání, finanční prostředky, jež úvěrovaným poskytuje, nevlastní, neznamená, že nemůže být úvěrujícím, neboť na podobném principu fungují i banky. Zároveň jsou žalobkyně i jméno FO oprávněni proti žalované společně a nerozdílně ve smyslu o. z., tedy sama žalobkyně může po žalované požadovat uhrazení celého dluhu, kdy vypořádání mezi věřiteli navzájem je následně řešeno již jen mezi nimi. Za rozporný s dobrými mravy neshledal soud prvního stupně ani požadavek na úroky z úroků, ani smluvní pokutu ve výši 10 % z dlužné částky vedle smluvního úroku z prodlení, přičemž žalovaná ani nenavrhla moderaci smluvní pokuty ve smyslu o. z. Žalobu tedy soud prvního stupně shledal důvodnou a přiznal žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení podle , (dále jen „ “) a vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , advokátního tarifu (dále jen „ “).

4. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné a přípustné odvolání, ve kterém soudu prvního stupně vytkla, že na ústním jednání dne 13. 1. 2025 poučil žalobkyni postupem podle a 3 vč. nebezpečí neúspěchu ve věci, pokud nebudou předloženy ostatní smlouvy o úvěru a dohody mezi investory a žalobkyní. Na dalším ústním jednání dne 27. 1. 2025 však konstatoval, že žalobkyně na předchozí výzvu reagovala po uplynutí poskytnuté lhůty a k doplnění tvrzení a důkazů tedy nemůže přihlížet. Žalovaná tedy očekávala, že žaloba bude zamítnuta pro neunesení důkazního břemene, pročež napadený rozsudek je překvapivý, což je v rozporu se zásadami civilního procesu, vč. ochrany legitimního očekávání a zásady rovného postavení účastníků, neboť v období mezi ústními jednáními muselo dojít k nějaké události, o které nebyla žalovaná informována, a v důsledku které soud prvního stupně změnil svůj názor na věc. Tím též byly způsobeny zbytečné náklady za účast právních zástupců na dalším jednáním. Podle žalované měla být žaloba zamítnuta též z důvodu, že o. z. jednoznačně jako jednu z podstatných náležitostí úvěrové smlouvy požaduje určení osoby úvěrujícího, který poskytne peněžní prostředky úvěrovanému. Žalobkyně však na ústním jednání dne 13. 1. 2025 přímo sdělila, že žalované žádné finanční prostředky neposkytla; přirovnání k bance je pak zcela nepřiléhavé. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítne pro neunesení důkazního břemene a přizná žalované náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

5. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání žalované poté, co zrekapitulovala svůj žalobní požadavek, vyslovila přesvědčení o tom, že prokázala, že žalované poskytla částku 100 000 Kč, a to spolu s dalšími úvěry poskytnutými žalované v předmětném projektu, když jí celkem poskytla částku 1 957 000 Kč, přičemž částka 1 881 000 Kč odpovídá celkové výši poskytnutých úvěrů (částce částka) ponížené o poplatek podle smlouvy o administraci (částce 76 000 Kč). Je pravdou, že žalobkyně byla soudem prvního stupně vyzvána, nechť doplní důkazní prostředky ke svým žalobním tvrzením stran poskytnutí úvěru ve výši 1 957 000 Kč a doložila dohodu o vypořádání nároků mezi ní a druhým věřitelem a že došlo k tomu, že ze strany žalobkyně byly důkazní prostředky poskytnuty po uplynutí stanovené lhůty a soud prvního stupně k těmto důkazním prostředkům nepřihlédl. Soud prvního stupně však konstatoval, že již poskytnuté důkazní prostředky jsou věrohodné, neodporují si, navzájem se doplňují a vyplývá z nich, že uplatněná částka byla žalobkyní žalované poskytnuta, resp. že žalované byla poskytnuta částka 100 000 Kč, kterou byla povinna vrátit žalobkyni s příslušenstvím, a protože tak řádně a včas neučinila, byla také řádně vyzvána k úhradě smluvní pokuty s příslušenstvím. Rozhodnutí soudu prvního stupně tak pro žalovanou nemohlo být překvapivé, když poučením podle soud nepředjímá výsledek sporu, nýbrž pouze upozorňuje na skutečnost, že poučená strana nemusí unést břemeno důkazní. Smyslem uvedeného ustanovení je, aby žaloba nebyla zamítnuta proto, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení, aniž by o této alternativě byla poučena soudem. Nepoučení soudem by tak mohlo přinést překvapivost rozhodnutí pouze pro žalobkyni a žalovaná proto legitimně nemohla očekávat zamítnutí žaloby. Námitka žalované o nedostatku aktivní legitimace žalobkyně je pak absurdní, když výslovně upravuje institut solidárního věřitelství, a to ve svém , kdy je-li dlužník zavázán plnit několika věřitelům oprávněným vůči němu společně a nerozdílně, může kterýkoliv z nich žádat celé plnění a dlužník je povinen splnit tomu, kdo o plnění požádal jako první. Solidární věřitelství poté vyplývá přímo ze smlouvy o úvěru. Vzájemné vypořádání žalobkyně a jejího partnera je poté vnitřní záležitostí těchto subjektů, které nemá vliv na vztah mezi solidárními věřiteli a dlužníkem a nemůže ovlivnit povinnost dlužníka plnit tomu, kdo o plnění požádal jako první. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

6. Při jednání odvolacího soudu žalovaná nad rámec svého písemného odvolání uvedla, že obdobná úvěrová smlouva byla již posuzována se závěrem Obvodního soudu pro adresa o její neplatnosti pro rozpor s § 2395 o. z., přičemž rozsudek soudu prvního stupně byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v adresa ze dne 27. 3. 2025, sp. zn. spisová značka.

7. Při jednání odvolacího soudu žalobkyně zdůraznila, že ze smlouvy o úvěru vyplývá aktivní legitimace žalobkyně, která byla dle smlouvy výslovně solidárním věřitelem.

8. Odvolací soud po nařízeném jednání ( ) přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo ( a ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

9. Žalovaná omezila své odvolání na dvě odvolací námitky, a to na porušení zákazu překvapivých rozhodnutí a legitimního očekávání žalované, pokud po marném uplynutí soudcovské lhůty na splnění pokynu v poučení soudu prvního stupně udělené žalobkyni podle a 3 nezamítl žalobu pro neunesení procesních břemen, a pokud v rozporu s o. z. nezamítl žalobu pro nedostatek aktivní věcné legitimace, jestliže smlouva o úvěru neobsahuje řádné označení žalobkyně coby úvěrující osoby.

10. K první námitce lze uvést, že samo žalovanou dovozované porušení uvedených procesních zásad nemůže dosahovat intenzity vedoucí ke zrušení nebo změně napadeného rozsudku. Ustanovení bylo zavedeno za účelem naplnění zásady předvídatelnosti rozhodnutí, avšak především pro adresáty takového poučení tak, že toto řádné poučení umožňuje soudu zamítnout žalobu pro neunesení některého z příslušných procesních břemen (srov. např. Remeš, J. Praktický úvod do civilního řízení sporného. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 250 a násl., marg. č. 189 a 192). To však nelze vykládat tak, že by toto poučení k tomuto postupu soud též nutilo, pokud mu jeho adresát nedostojí. Platí to tím spíše, pokud žalovaná ani netvrdí, že by soud prvního stupně opožděně uplatněné důkazy reálně provedl a použil je pro základ svého rozhodnutí (a nerespektoval tak zákonnou koncentraci ve smyslu ; žalovaná však výslovně uvádí, že soud prvního stupně opožděně předložené důkazy žalobkyně odmítl provést, o čemž svědčí též protokol z ústního jednání konaného dne 27. 1. 2025 na č. l. 106 a násl. spisu, stejně jako zvukový záznam z tohoto jednání na č. l. 105 spisu), nebo že by soud prvního stupně např. bez předchozího poučení změnil i svůj účastnicím sdělený předběžný právní názor na věc. Soud prvního stupně však účastnicím na druhém ústním jednání (před vyhlášením rozhodnutí) sdělil, že nepředložení požadovaných důkazů nebrání vyhovění žalobě, neboť doposud nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by v jiných řízeních byla poskytnutá část úvěru vyčerpána, a nyní žalovaná částka přesahuje žalobkyní poskytnutou celkovou částku. Soud prvního stupně poté a po sdělení, že nárok považuje za prokázaný, ponechal oběma účastnicím prostor k vyjádření. Za těchto okolností tak nelze uvažovat o tom, že řízení je stiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

11. K druhé odvolací námitce odvolací soud uvádí, že předmětná úvěrová smlouva v čl. II odst. 5 stanoví: „Poskytnutím úvěru se rozumí den, v němž budou peněžní prostředky odpovídající výši poskytnutého úvěru (po případném odečtení nároků Věřitele 2 [tj. nynější žalobkyně – pozn. odvolacího soudu] vyplývající ze Smlouvy o administraci, uzavřené mezi Věřitelem 2 a Dlužníkem) převedeny Věřitelem 2 z Provozního účtu projektu na běžný účet Dlužníka, číslo účtu č. účtu,“ (viz č. l. 18 spisu). Též z výpisu z účtu č. č. účtu, jehož majitelem byla žalobkyně, se podává, že z něj byla dne 25. 11. 2021 poskytnuta na účet č. č. účtu částka 1 881 000 Kč (viz č. l. 24 spisu; oba důkazy byly již soudem prvního stupně provedeny na ústním jednání dne 27. 1. 2025). Žalobkyně tedy byla v příslušné úvěrové smlouvě označena jako úvěrující a byla to též žalobkyně, z jejíhož účtu byly prostředky úvěru poskytnuty; případné interní ujednání mezi žalobkyní a investory o tom, že jim poskytnuté prostředky jen spravuje, uvolňuje a vymáhá (viz protokol z ústního jednání 13. 1. 2025 na č. l. 28 spisu), je v tomto směru bez právního významu a odvolací soud rovněž jako nerozhodné hodnotí to, že předcházející den, než byly žalobkyní žalované prostředky poskytnuty, druhý věřitel (partner žalobkyně) žalobkyni finance na její účet zaslal. Žádný rozpor s § 2395 o z. tedy nelze dovodit. Tento závěr odvolací soud učinil přesto a poté, co se seznámil se závěry soudů učiněnými v řízení vedeném u téhož soudu prvního stupně pod sp. zn. spisová značka a v řízení před odvolacím soudem pod sp. zn. spisová značka, když se s nimi z důvodů shora rozvedených neztotožnil.

12. Vzhledem k tomu, že žalovaná nevznesla žádné důvodné odvolací námitky, odvolací soud shledal, že napadený rozsudek soudu prvního stupně je ve výroku o věci samé věcně správný, a podle jej proto potvrdil, vč. závislého výroku o náhradě nákladů řízení.

13. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ve spojení s Žalobkyně byla v odvolacím řízení plně úspěšná, neúspěšná žalovaná je proto povinna jí nahradit náklady ve formě odměny jejího právního zástupce za vyjádření k odvolání a účast na jednání před odvolacím soudem dne 29. 4. 2025 ve výši 11 080 Kč podle bodu 5, a , g) s připočtením dvou paušálních náhrad hotových výdajů za tyto úkony ve výši 900 Kč podle , náhrady promeškaného času ve výši 1 800 Kč podle , odst. 3 , náhrady DPH podle ve výši 2 893,80 Kč z odměny a náhrad a s připočtením požadovaného a doloženého cestovného ve výši 5 650,25 Kč, celkem tak částku 22 324 Kč po zaokrouhlení. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle , o platebním místě podle

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu I. stupně ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení, avšak jen za splnění podmínek a z důvodů stanovených v - jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Proti tomuto rozsudku v části týkající se výroku o nákladech řízení není dovolání přípustné.