Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
27 C 4/2025-37
Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudcem JUDr. Romanem Hlaváčem ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalované: Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované
o zaplacení částky 100 821,01 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 71 560 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 29 261,01 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 82 391,01 Kč od 21. 5. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 %, zamítá.
III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 10 912 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 71 560 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 29 261,01 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 82 391,01 Kč od 21. 5. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 %, zamítá.III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 10 912 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobou doručenou soudu dne 19. 12. 2024 domáhala se žalobkyně na žalované zaplacení částky 100 821,01 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že uzavřela se žalovanou dne 14. 6. 2023 smlouvu o úvěru č. hodnota, na základě níž poskytla žalované částku 80 000 Kč. Žalovaná se zavázala splácet jistinu spolu s úroky v sjednaných měsíčních splátkách. Žalovaná však úvěr řádně a včas nesplácela, proto úvěr zesplatněn ke dni 16. 4. 2024. Specifikace dlužné částky: Splátky splatné do sesplatnění 7 909 Kč, Jistina v důsledku zrušení úvěrové smlouvy 74 482,01 Kč, Smluvní pokuta v důsledku zrušení úvěrové smlouvy 16 973 Kč, Úrok z prodlení 332 Kč, Účelně vynaložené náklady na odeslání upomínky 450 Kč, Účelně vynaložené náklady na odeslání oznámení o okamžité splatnosti úvěru 200 Kč, Smluvní pokuta za prodlení s úhradou jednotlivých splátek 475 Kč. Dluh ke dni podání žaloby tedy činí 100 821,01 Kč. Žalovaná dosud uhradila pouze 8 440 Kč.
2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila.
3. Soud provedl důkaz sdělením podstatného obsahu listin, a to: smlouva o úvěru, žádost, obchodní podmínky, sazebník, sdělení o ukončení smlouvy včetně dodejky, výpis z účtu, předsmluvní informace, přehledy splátek, přehledy plateb, mandátní smlouva, potvrzení o poskytnutí úvěru, předžalobní výzva včetně podacího archu, listin y na čl. 22 - 25.
4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil tento skutkový stav:
5. Ze smlouvy o úvěru č. hodnota bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 14. 6. 2023 mezi žalobkyní a žalovanou. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované částku 80 000 Kč. Žalovaná se zavázala splácet poskytnutý úvěr spolu s úrokem 15,88 % v pravidelných 84 měsíčních splátkách po 1 585 Kč splatných vždy k 15 dni v měsíci počínaje dnem 15. 7. 2023. Z potvrzení o pskytnutí úvěru soud zjistil, že žalované byla dne 15. 6. 2023 na její účet žalobkyní zaslána částka 80 000 Kč. Žalobkyně nepředložila soudu žádné listin y vztahující se k příjmům a výdajům žalované, pouze výpisy z běžného účtu u České spořitelny a.s. za období duben a květen 2023 a u MONETA Money Bank a.s. za období duben a květen 2023. Z Akvizičního formuláře soud zjistil, že žalovaná uvedla svůj příjem 26 500 Kč, příjem domácnosti 52 881 Kč, že je zaměstnána na dobu neurčitou, je vdaná, počet vyživovaných osob 1, žije v družstevním bytě, náklady na bydlení činí 6 000 Kč, nemá jiné dluhy. Ze skutkových tvrzení žalobkyně vzal soud za prokázáno, že žalovaná na tuto smlouvu dosud uhradila částku 8 440 Kč. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné další skutečnosti rozhodné pro jeho skutkové závěry.
6. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně jen zčásti. Žalobkyně prokázala, že žalovaná na základě uzavřené smlouvy o úvěru obdržela částku 80 000 Kč. Žalovaná tuto skutečnost ani nijak nerozporovala. Soud však má za to, že smlouvu o úvěru je nutno hodnotit jako neplatnou, neboť žalobkyně ani přes poučení soudu dostatečně neprokázala, že by jako poskytovatel úvěru při uzavírání smluv o úvěru prověřovala s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen ZoSÚ) schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet. Žalobkyně si sice prověřovala žalovanou v různých veřejně přístupných databázích (SOLUS, CEE, insolvenční rejstřík, rejstřík neplatných dokladů, interní Black List aj.) a nechala si doložit její výpisy z účtu, ale nedoložila žádné jiné doklady k příjmové a výdajové stránce žalované. Soud na základě zjištěných skutečností dospěl k závěru, že žalobkyně jako profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel nebankovních úvěrů nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele. V rámci posouzení příjmové a výdajové stránky žalované nezkoumala žalobkyně dostatečně řádně příjmy žalované, zda má pracovní smlouvu skutečně na dobu neurčitou či určitou, což má vzhledem k sedmiletému trvání úvěrového vztahu nepochybně velký vliv, nezkoumala náklady žalované na bydlení, ani netrvala na doložení výše nákladů na bydlení a na energie a služby, nezkoumala náklady na dopravu do zaměstnání, náklady na léky nebo jiné výdaje, podrobněji nezkoumala, zda žalovaná splácí jiné úvěry nebo zápůjčky u jiných subjektů a jaká je výše měsíčních splátek. Žalobkyně tedy nesplnila povinnost s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele. Soud proto dospěl k závěru o neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 2395 občanského zákoníku (dále jen o. z.). Jelikož jde o neplatnost absolutní, soud k ní musí přihlížet z úřední povinnosti. Soud odkazuje na ustálenou judikaturu Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 ZoSÚ, a tedy určení druhu neplatnosti zmiňované v tomto ustanovení, neboť Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je tak povinen provést výklad vnitrostátního práva (v této věci § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z.) v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Výklad je tak nutno provést zejména tak, aby dosáhl výsledku zamýšleného touto směrnicí, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C-106/89, EU:C:1990:395, Océano Grupo SA C-240–244/98, EU:C:2000:346, Konstantinos Adeneler C-212/04, EU:C:2006:443). Toto zcela akceptoval také Nejvyšší soud ČR např. v rozsudku ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. 33 Cdo 1201/2012 . Soudní dvůr mnohokrát průřezově unijním spotřebitelským právem potvrdil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z moci úřední porušení některých jeho ustanovení - ve vztahu ke směrnici 93/13 rozsudkem ze dne 4. 6. 2009, Pannon GSM, C-243/08, EU:C:2009:350, bod 32, ke směrnici Rady 85/577/EHS rozsudek ze dne 17. 12. 2009, Martín Martín, C-227/08, EU:C:2009:792, bod 29, ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES rozsudkem ze dne 3. 10. 2013, Duarte Hueros, C-32/12, EU:C:2013:637, bod 39. Odvolací soud tak nemá jakékoliv pochybnosti o tom, že tento závěr je nezbytné vztáhnout i na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES. Existuje totiž nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně (srov. rozsudek ze dne 4. 6. 2015, Faber, C-497/13, EU:C:2015:357, bod 42 a citovaná judikatura). Z toho jednoznačně vyplývá, že spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva (obdobně viz rozsudek ze dne 4. 10. 2007, Rampion a Godard, C-429/05, EU:C:2007:575, body 61 a 65). Tato koncepce byla obecně akceptována i v ústavněprávní rovině (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 , bod 41). O správnosti výše uvedených závěrů nemohou být jakékoliv důvodné pochybnosti, a to zejména s ohledem na jednoznačné závěry aktuálního rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18. V této věci položil předběžnou otázku Okresní soud v Ostravě a dotazoval se na výklad článků 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ve vazbě na vnitrostátní právo, konkrétně § 87 ZoSÚ, který formuluje neplatnost smlouvy jako relativní. V tomto rozsudku Soudní dvůr jednoznačně dovodil, že články 8 a 23 směrnice č. 2008/48/ES musí být jednoznačně vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 směrnice, tj. k porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil z toho příslušné důsledky. Neposoudí-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení § 86 ZoSÚ schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 2395 občanského zákoníku přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se tedy o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (§ 86 ZoSÚ), a které současně i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. Jeho smyslu a účelu totiž nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Následkem neplatnosti smlouvy o úvěru je pak povinnost stran neplatné smlouvy vzájemný vztah vypořádat v režimu ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb.
7. Soud proto žalovanou zavázal vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši prokazatelně vyplacené a žalovanou nevrácené jistiny, tedy částku 71 560 Kč (rozdíl mezi jistinou 80 000 Kč a dle tvrzení žalobkyně již žalovanou uhrazenou částkou 8 440 Kč). Ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. upravující vydání bezdůvodného obohacení v takovém případě je pak speciální k § 2991 a násl. občanského zákoníku , jehož úprava zde použije jen subsidiárně. Z ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V tomto případě určuje splatnost nesplacené jistiny soud, poněvadž nedošlo k dohodě mezi účastníky. V tomto směru lze odkázat na usnesení Nejvyššího soud ČR ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021 -262, či rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2024, č.j. 8 Co 5/2024 -160. Vzhledem k tomu, že lhůta ke splatnosti dluhu byla určena soudem do tří dnů od právní moci rozsudku, tedy až tímto soudním rozhodnutím, žalovaná se nemohla dostat v době vydání tohoto rozsudku do prodlení s plněním dluhu. Ve zbytku, tedy aby žalovaná zaplatila žalobkyni částku 29 261,01 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 82 391,01 Kč od 21. 5. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 %, soud žalobu z výše uvedených důvodu pro neplatnost smlouvy a ujednání ohledně těchto dalších nároků, jakož i z důvodu, že se žalovaná dosud nedostala se zaplacením přiznaného dluhu do prodlení, zamítnul.
8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Soud považuje za úspěch žalobkyně přiznání části žalované jistiny v rozsahu uvedeném v I. výroku rozsudku, za neúspěch žalobkyně zamítnutí žaloby v rozsahu uvedeném v II. výroku rozsudku. Úspěch žalobkyně tak ke dni rozhodnutí soudu tvoří 63 % původně žalované částky, neúspěch spolu se zamítnutým příslušenstvím 37 %. Rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem činí 26 %. Náklady řízení v celkové výši 41 972,41 Kč zde tvoří žalobkyní zaplacený soudní poplatek ve výši 5 042 Kč, odměna právního zástupce žalobkyně za 4 úkony právní pomoci po 5 140 Kč dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (za převzetí věci, předžalobní výzvu a sepis a podání žaloby a účast u jednání), 3 režijní paušály po 300 Kč a 1 režijní paušály po 450 Kč dle § 13 odst. 3 téže vyhlášky, náhrada za ztrátu času za 16 půlhodin po 150 Kč za cestu k jednání a zpět, náhrady cestovních výdajů v celkové výši 8 611 Kč za cestu automobilem z Prahy do Karviné a zpět a 21% DPH. 26 % z 41 972,41 Kč činí 10 912 Kč a tuto částku soud uložil žalované k povinnosti nahradit žalobkyni.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15-ti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Karviné, a to písemně, ve dvou vyhotoveních.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o.s.ř. ).