Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 C 4/2025-37

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudcem JUDr. Romanem Hlaváčem ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalované: Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované

o zaplacení částky 100 821,01 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 71 560 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 29 261,01 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 82 391,01 Kč od 21. 5. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 %, zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 10 912 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 71 560 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 29 261,01 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 82 391,01 Kč od 21. 5. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 %, zamítá.III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 10 912 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne 19. 12. 2024 domáhala se žalobkyně na žalované zaplacení částky 100 821,01 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že uzavřela se žalovanou dne 14. 6. 2023 smlouvu o úvěru č. hodnota, na základě níž poskytla žalované částku 80 000 Kč. Žalovaná se zavázala splácet jistinu spolu s úroky v sjednaných měsíčních splátkách. Žalovaná však úvěr řádně a včas nesplácela, proto úvěr zesplatněn ke dni 16. 4. 2024. Specifikace dlužné částky: Splátky splatné do sesplatnění 7 909 Kč, Jistina v důsledku zrušení úvěrové smlouvy 74 482,01 Kč, Smluvní pokuta v důsledku zrušení úvěrové smlouvy 16 973 Kč, Úrok z prodlení 332 Kč, Účelně vynaložené náklady na odeslání upomínky 450 Kč, Účelně vynaložené náklady na odeslání oznámení o okamžité splatnosti úvěru 200 Kč, Smluvní pokuta za prodlení s úhradou jednotlivých splátek 475 Kč. Dluh ke dni podání žaloby tedy činí 100 821,01 Kč. Žalovaná dosud uhradila pouze 8 440 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila.

3. Soud provedl důkaz sdělením podstatného obsahu listin, a to: smlouva o úvěru, žádost, obchodní podmínky, sazebník, sdělení o ukončení smlouvy včetně dodejky, výpis z účtu, předsmluvní informace, přehledy splátek, přehledy plateb, mandátní smlouva, potvrzení o poskytnutí úvěru, předžalobní výzva včetně podacího archu, y na - 25.

4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil tento skutkový stav:

5. Ze smlouvy o úvěru č. hodnota bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 14. 6. 2023 mezi žalobkyní a žalovanou. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované částku 80 000 Kč. Žalovaná se zavázala splácet poskytnutý úvěr spolu s úrokem 15,88 % v pravidelných 84 měsíčních splátkách po 1 585 Kč splatných vždy k 15 dni v měsíci počínaje dnem 15. 7. 2023. Z potvrzení o pskytnutí úvěru soud zjistil, že žalované byla dne 15. 6. 2023 na její účet žalobkyní zaslána částka 80 000 Kč. Žalobkyně nepředložila soudu žádné y vztahující se k příjmům a výdajům žalované, pouze výpisy z běžného účtu u České spořitelny a.s. za období duben a květen 2023 a u MONETA Money Bank a.s. za období duben a květen 2023. Z Akvizičního formuláře soud zjistil, že žalovaná uvedla svůj příjem 26 500 Kč, příjem domácnosti 52 881 Kč, že je zaměstnána na dobu neurčitou, je vdaná, počet vyživovaných osob 1, žije v družstevním bytě, náklady na bydlení činí 6 000 Kč, nemá jiné dluhy. Ze skutkových tvrzení žalobkyně vzal soud za prokázáno, že žalovaná na tuto smlouvu dosud uhradila částku 8 440 Kč. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné další skutečnosti rozhodné pro jeho skutkové závěry.

6. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně jen zčásti. Žalobkyně prokázala, že žalovaná na základě uzavřené smlouvy o úvěru obdržela částku 80 000 Kč. Žalovaná tuto skutečnost ani nijak nerozporovala. Soud však má za to, že smlouvu o úvěru je nutno hodnotit jako neplatnou, neboť žalobkyně ani přes poučení soudu dostatečně neprokázala, že by jako poskytovatel úvěru při uzavírání smluv o úvěru prověřovala s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen ZoSÚ) schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet. Žalobkyně si sice prověřovala žalovanou v různých veřejně přístupných databázích (SOLUS, CEE, insolvenční rejstřík, rejstřík neplatných dokladů, interní Black List aj.) a nechala si doložit její výpisy z účtu, ale nedoložila žádné jiné doklady k příjmové a výdajové stránce žalované. Soud na základě zjištěných skutečností dospěl k závěru, že žalobkyně jako profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel nebankovních úvěrů nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele. V rámci posouzení příjmové a výdajové stránky žalované nezkoumala žalobkyně dostatečně řádně příjmy žalované, zda má pracovní smlouvu skutečně na dobu neurčitou či určitou, což má vzhledem k sedmiletému trvání úvěrového vztahu nepochybně velký vliv, nezkoumala náklady žalované na bydlení, ani netrvala na doložení výše nákladů na bydlení a na energie a služby, nezkoumala náklady na dopravu do zaměstnání, náklady na léky nebo jiné výdaje, podrobněji nezkoumala, zda žalovaná splácí jiné úvěry nebo zápůjčky u jiných subjektů a jaká je výše měsíčních splátek. Žalobkyně tedy nesplnila povinnost s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele. Soud proto dospěl k závěru o neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu ZoSÚ ve spojení s (dále jen o. z.). Jelikož jde o neplatnost absolutní, soud k ní musí přihlížet z úřední povinnosti. Soud odkazuje na ustálenou judikaturu Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu ZoSÚ, a tedy určení druhu neplatnosti zmiňované v tomto ustanovení, neboť Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je tak povinen provést výklad vnitrostátního práva (v této věci ZoSÚ ve spojení s o. z.) v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Výklad je tak nutno provést zejména tak, aby dosáhl výsledku zamýšleného touto směrnicí, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C-106/89, EU:C:1990:395, Océano Grupo SA C-240–244/98, EU:C:2000:346, Konstantinos Adeneler C-212/04, EU:C:2006:443). Toto zcela akceptoval také Nejvyšší soud ČR např. v rozsudku ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. . Soudní dvůr mnohokrát průřezově unijním spotřebitelským právem potvrdil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z moci úřední porušení některých jeho ustanovení - ve vztahu ke směrnici 93/13 rozsudkem ze dne 4. 6. 2009, Pannon GSM, C-243/08, EU:C:2009:350, bod 32, ke směrnici Rady 85/577/EHS rozsudek ze dne 17. 12. 2009, Martín Martín, C-227/08, EU:C:2009:792, bod 29, ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES rozsudkem ze dne 3. 10. 2013, Duarte Hueros, C-32/12, EU:C:2013:637, bod 39. Odvolací soud tak nemá jakékoliv pochybnosti o tom, že tento závěr je nezbytné vztáhnout i na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES. Existuje totiž nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně (srov. rozsudek ze dne 4. 6. 2015, Faber, C-497/13, EU:C:2015:357, bod 42 a citovaná judikatura). Z toho jednoznačně vyplývá, že spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva (obdobně viz rozsudek ze dne 4. 10. 2007, Rampion a Godard, C-429/05, EU:C:2007:575, body 61 a 65). Tato koncepce byla obecně akceptována i v ústavněprávní rovině (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. , bod 41). O správnosti výše uvedených závěrů nemohou být jakékoliv důvodné pochybnosti, a to zejména s ohledem na jednoznačné závěry aktuálního rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18. V této věci položil předběžnou otázku Okresní soud v Ostravě a dotazoval se na výklad článků 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ve vazbě na vnitrostátní právo, konkrétně ZoSÚ, který formuluje neplatnost smlouvy jako relativní. V tomto rozsudku Soudní dvůr jednoznačně dovodil, že články 8 a 23 směrnice č. 2008/48/ES musí být jednoznačně vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v směrnice, tj. k porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil z toho příslušné důsledky. Neposoudí-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení ZoSÚ schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu ZoSÚ ve spojení s přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se tedy o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu ( ZoSÚ), a které současně i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. Jeho smyslu a účelu totiž nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Následkem neplatnosti smlouvy o úvěru je pak povinnost stran neplatné smlouvy vzájemný vztah vypořádat v režimu ust.

7. Soud proto žalovanou zavázal vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši prokazatelně vyplacené a žalovanou nevrácené jistiny, tedy částku 71 560 Kč (rozdíl mezi jistinou 80 000 Kč a dle tvrzení žalobkyně již žalovanou uhrazenou částkou 8 440 Kč). Ustanovení upravující vydání bezdůvodného obohacení v takovém případě je pak speciální k a násl. , jehož úprava zde použije jen subsidiárně. Z ust. vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V tomto případě určuje splatnost nesplacené jistiny soud, poněvadž nedošlo k dohodě mezi účastníky. V tomto směru lze odkázat na usnesení Nejvyššího soud ČR ze dne 20. 4. 2022, č.j. -262, či rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2024, č.j. -160. Vzhledem k tomu, že lhůta ke splatnosti dluhu byla určena soudem do tří dnů od právní moci rozsudku, tedy až tímto soudním rozhodnutím, žalovaná se nemohla dostat v době vydání tohoto rozsudku do prodlení s plněním dluhu. Ve zbytku, tedy aby žalovaná zaplatila žalobkyni částku 29 261,01 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 82 391,01 Kč od 21. 5. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 %, soud žalobu z výše uvedených důvodu pro neplatnost smlouvy a ujednání ohledně těchto dalších nároků, jakož i z důvodu, že se žalovaná dosud nedostala se zaplacením přiznaného dluhu do prodlení, zamítnul.

8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle Soud považuje za úspěch žalobkyně přiznání části žalované jistiny v rozsahu uvedeném v I. výroku rozsudku, za neúspěch žalobkyně zamítnutí žaloby v rozsahu uvedeném v II. výroku rozsudku. Úspěch žalobkyně tak ke dni rozhodnutí soudu tvoří 63 % původně žalované částky, neúspěch spolu se zamítnutým příslušenstvím 37 %. Rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem činí 26 %. Náklady řízení v celkové výši 41 972,41 Kč zde tvoří žalobkyní zaplacený soudní poplatek ve výši 5 042 Kč, odměna právního zástupce žalobkyně za 4 úkony právní pomoci po 5 140 Kč dle (za převzetí věci, předžalobní výzvu a sepis a podání žaloby a účast u jednání), 3 režijní paušály po 300 Kč a 1 režijní paušály po 450 Kč dle téže vyhlášky, náhrada za ztrátu času za 16 půlhodin po 150 Kč za cestu k jednání a zpět, náhrady cestovních výdajů v celkové výši 8 611 Kč za cestu automobilem z Prahy do Karviné a zpět a 21% DPH. 26 % z 41 972,41 Kč činí 10 912 Kč a tuto částku soud uložil žalované k povinnosti nahradit žalobkyni.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15-ti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Karviné, a to písemně, ve dvou vyhotoveních.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí ( ).