Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
64 C 424/2024-51
Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Veronikou Targa ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o zaplacení 452 359,58 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 351 899 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 11 629,01 Kč a úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 351 899 Kč od 16. 4. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 100 460,58 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 40 843,31 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3 354,75 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 451 025,58 Kč od 16. 4. 2024 do zaplacení, a úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 100 460,58 Kč od 16. 4. 2024 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 30 103 Kč k rukám zástupce Jméno advokáta, LL. M., a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 351 899 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 11 629,01 Kč a úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 351 899 Kč od 16. 4. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 100 460,58 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 40 843,31 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3 354,75 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 451 025,58 Kč od 16. 4. 2024 do zaplacení, a úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 100 460,58 Kč od 16. 4. 2024 do zaplacení, zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 30 103 Kč k rukám zástupce , Jméno advokáta, , LL. M., a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 452 359,58 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 9. 8. 2022 uzavřela s žalovaným úvěrovou smlouvu č. hodnota (dále jen „smlouva“), na základě níž poskytla žalovanému úvěr ve výši 486 785 Kč, jenž se žalovaný zavázal žalobkyni vrátit spolu s úrokem ve výši 17,57 % ročně, a to v 96 pravidelných měsíčních splátkách po 9 570 Kč. Žalovaný uhradil celkem částku 134 886 Kč, která byla postupně započítávána na úrok, poplatky a jistinu. Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas, v důsledku čehož se závazek stal splatným v návaznosti na výzvu žalobkyně ze dne 10. 1. 2024. Žalobkyně tak po žalovaném požadovala zaplacení dlužné jistiny ve výši 451 025,58 Kč, poplatky ve výši 234 Kč, náklady na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvní pokutu ve výši 500 Kč, dále kapitalizovaný úrok z načerpané jistiny v sazbě 17,57 %, resp. 15 % ročně za období od 11. 1. 2024 do 15. 4. 2024 výši 40 843,31 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení za období od 25. 1. 2024 do 15. 4. 2024 ve výši 14 983,76 Kč, běžící úrok ve výši 15 % ročně a úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně od 16. 4. 2024 do zaplacení. K výzvě soudu žalobkyně doplnila tvrzení ohledně procesu zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy s tím, že vycházela jednak ze své metodiky posouzení úvěruschopnosti klienta, kdy v rámci karty klienta jsou pak uvedeny konkrétní zjištěné informace k jeho osobě, dále provedených výpočtů hodnot MLS klienta a lustrací k jeho osobě v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR. Zároveň si od žalovaného vyžádala výpisy z jeho účtu za období 6-7/2022 k ověření příjmů a výdajů, přičemž vyšla ze zjištění, že žalovaný pobíral invalidní důchod 3. stupně, co se pak výdajů týče, velká část byla hrazena hotově (s ohledem na hotovostní výběry z účtu žalovaného). Žalobkyně dále poukázala na skutečnost, že žalovaný plnil na smlouvu po dobu delší než 1 rok, byl tak dle jejího názoru schopen úvěr splácet. Připojila rovněž právní rozbor relevantní právní úpravy a dotčené judikatury, akcentovala závěry obsažené v rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 33 Cdo 1819/2023 k otázce materiálního pojetí povinnosti posouzení úvěruschopnosti a neplatnosti smlouvy.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázáno:
- z listin y označené smlouva o účelovém úvěru a smlouva o revolvingovém úvěru č. hodnota ze dne 9. 8. 2022 včetně přílohy č. hodnota, že uvedeného dne žalobkyně a žalovaný uzavřeli písemnou dohodu, na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému účelový úvěr k úhradě dluhů uvedených v příloze č. hodnota ve výši 486 785 Kč a žalovaný se jej zavázal splatit v 96 splátkách po 9 570 Kč měsíčně se sjednanou roční úrokovou sazbou 17,5 %, RPSN 19,4 % s tím, že celková předpokládaná částka splatná žalovaným měla činit 911 232 Kč. Žalobkyně uzavírala smlouvu jako podnikatelka poskytující spotřebitelské úvěry, žalovaný, označený jménem, datem narození a rodným číslem, jako fyzická osoba-spotřebitel. Smlouva obsahuje kontaktní informace o žalovaném včetně jeho rodinného stavu, vzdělání a příjmu, kdy je uveden jako zdroj příjmu důchod v částce 17 300 Kč měsíčně, příjem ostatních členů v částce 21 000 Kč měsíčně. Z přílohy č. hodnota ke smlouvě, že část jistiny úvěru bude poskytnut na předčasné splacení dluhů žalovaného ze smluv u společnosti právnická osoba., IČO Anonymizováno, v částce 97 036 Kč (na úvěr ve výši 300 000 Kč), společnosti právnická osoba., IČO IČO, jednak v částce 269 809 Kč (na úvěr 320 000 Kč), dále v částce 22 432 Kč (na úvěr ve výši 30 000 Kč), a u žalobkyně z titulu smlouvy o úvěru č. hodnota v částce 53 535 Kč (výše úvěru 55 000 Kč).
- z výpisu čerpání, splátek a úhrad k osobě žalovaného, že žalovaný dne 10. 8. 2022 načerpal úvěr v částce 486 785 Kč, zároveň pravidelnými splátkami od 5. 9. 2022 do 10. 1. 2024 (dne zesplatnění) zaplatil žalobkyni celkem částku 134 886 Kč.
- z úvěrové zprávy k osobě žalovaného, že u žalovaného byly evidovány tři existující splátkové kontrakty (osobní a spotřební úvěry) s měsíčními splátkami v celkové částce 16 291 Kč, nesplacená částka po splatnosti 6 352 Kč, dále dvě kreditní karty.
- z výpisů z účtu žalovaného č. č. účtu, vedeného u společnosti právnická osoba., za období 1. 6. - 30. 6. 2022 a 1. 7. - 31. 7. 2022, že v měsíci červnu 2022 měl žalovaný evidovánu příchozí platbu od ČSSZ z invalidního důchodu 3. stupně v částce 17 303 Kč, celkové příjmy v daném měsíci činily 18 899 Kč a výdaje 18 673 Kč, počáteční zůstatek na účtu činil mínus 568,14 Kč, konečný zůstatek mínus 342,77 Kč (nepovolený debet), v měsíci červenci 2022 měl pak žalovaný evidovánu příchozí platbu od ČSSZ z invalidního důchodu 3. stupně v částce 17 303 Kč, celkové příjmy v daném měsíci činily 24 484,43 Kč a výdaje 24 554,71 Kč, počáteční zůstatek na účtu činil mínus 342,77 Kč, konečný zůstatek mínus 413,05 Kč (nepovolený debet),
- z potvrzení o provedení ověření bonity klienta ze dne 15. 4. 2024, že v tomto je popsáno, jakým způsobem bylo žalobkyní provedeno ověření úvěruschopnosti žalovaného, jaké lustrace provedla a z jakých údajů vycházela, přičemž u specifikace klienta (žalovaného) je uveden rodinný stav rozvedený, žádné děti, druh bydlení - vlastní byt/dům, zdroj příjmu klienta - důchodce, výše příjmu - 17 300 Kč, příjem ostatních členů domácnosti - 21 000 Kč, měsíční výdaje domácnosti - 10 000 Kč.
- ze zesplatňovacího dopisu ze dne 10. 1. 2024 včetně poštovního podacího archu, že žalobkyně v důsledku prodlení s úhradou závazků z úvěru č. hodnota vyzvala žalovaného ke splacení celého úvěru ve výši 472 567,24 Kč nejpozději do 14 dnů ode dne sepsání výzvy, výzva byla dne 11. 1. 2024 odeslána na adresu žalovaného.
- z předžalobní výzvy k plnění ze dne 1. 2. 2024 včetně poštovního podacího archu, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky 478 805,12 Kč do 8. 2. 2024, výzva byla dne 2. 2. 2024 zaslána na adresu žalovaného.
4. Pokud soud v řízení provedl další důkazy (čtením listin - úvěrových podmínek žalobkyně platných od 2. 5. 2022, metodiky k posouzení úvěruschopnosti klienta), ze kterých v rozhodnutí nevycházel, bylo to z toho důvodu, že z nich nezjistil skutečnosti, které by měly význam pro jeho rozhodnutí s ohledem na níže prezentovaný právní závěr.
5. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu podstatnému závěru o skutkovém stavu. Žalovaný dne 9. 8. 2022 uzavřel s žalobkyní písemnou dohodu, jíž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr v částce 486 785 Kč se sjednaným úrokem 17,5 % ročně za účelem úhrady dluhů žalovaného u finančních institucí označených v příloze č. hodnota smlouvy. Žalovaný měl úvěr splácet ve formě pravidelných měsíčních splátek po 9 570 Kč. Dne 10. 8. 2022 byla ve prospěch žalovaného načerpána celkem částka 486 785 Kč, přičemž žalovaný žalobkyni uhradil pouze částku 134 886 Kč. Žalovaný tak byl v důsledku prodlení s úhradou úvěru vyzván žalobkyní k zaplacení celého dluhu výzvou ze dne 10. 1. 2024 do 14 dnů od sepsání této výzvy, která byla žalovanému odeslána na adresu uvedenou ve smlouvě dne 11. 1. 2024. Přes předžalobní výzvu zástupce žalobkyně zbývající dlužnou částku však dosud žalobkyni neuhradil.
6. Dle § 2991 odst. 1 , 2 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
7. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
8. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Po právním posouzení shora uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná co do části. Bylo prokázáno, že mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným byla dne 9. 8. 2022 uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., na kterou je nutno aplikovat rovněž ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, zejména shora citovaná ustanovení § 86 a § 87 ZoSÚ , upravující povinnost poskytovatele úvěru zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele, jinak je uzavřená smlouva neplatná.
12. Zkoumání úvěruschopnosti je povinen provést poskytovatel úvěru s odbornou péčí a lze jej provést jen řádným poměřením pravidelných příjmů a výdajů žadatele v kontextu jeho konkrétních osobních poměrů. V posuzované věci má soud za to, že žalobkyně této povinnosti nedostála. Žalobkyní sice byly předloženy listin y označené „Potvrzení o ověření bonity klienta“, „Úvěrová zpráva“, jakož i výpisy z běžného účtu žalovaného za dva měsíce (předcházející uzavření smlouvy), dle názoru soudu však tyto neosvědčují majetkové poměry žalovaného po všech stránkách. Z označených listin nelze učinit spolehlivý závěr o pravidelném hospodaření žalovaného za delší časové období, zejména co do vynakládaných (nezbytných) výdajů.
13. Z výpisu z běžného účtu žalovaného za období 6-7/2022, tedy před poskytnutím předmětného úvěru plyne, že pravidelným příjmem žalovaného byl příjem (toliko) z invalidního důchodu (3. stupně) ve výši 17 303 Kč, jinak byly v převážné většině činěny platby kartou a odchozí úhrady. V obou měsících pak činil zůstatek na účtu žalovaného mínusovou hodnotu (nepovolený debet) 342,77 Kč, resp. 413,05 Kč. Jeho výdaje tak byly vyšší než dosahovaný příjem, neboť byl v mínusovém zůstatku, a to ještě předtím, než mu byl poskytnut předmětný úvěr. Již tato skutečnost měla žalobkyni jako profesionála vést ke zvýšené opatrnosti. Nelze poté odhlédnout, že žalovaný byl osobou staršího věku s dlouhodobě zhoršeným zdravotním stavem, pročež byl příjemcem invalidního důchodu.
14. Argument žalované, že úvěr byl poskytnut za účelem konsolidace dalších závazků žalovaného, resp. jako účelový úvěr k úhradě dluhů žalovaného u označených finančních institucí shora, dle názoru soudu nemění podmínky v otázce posuzování úvěruschopnosti žalovaného. Z úvěrové zprávy bylo zjištěno, že žalovaný měl evidovány další tři (spotřební) úvěry, přičemž výše měsíčních splátek činila celkem 16 291 Kč, po splatnosti byl pak s částkou 6 352 Kč. Při porovnání s jeho příjmem 17 303 Kč by mu tak na nezbytné výdaje (jídlo, bydlení, ošacení) zůstala pouze částka 1 012 Kč. Pokud žalovaný v žádosti uvedl další příjmy domácnosti, nebyly nijak doloženy, resp. ze strany žalobkyně prověřeny. Žalobkyně zcela objektivně musela mít důvodné pochybnosti o tom, že žalovaný bude schopen úvěr splácet. Nadto úvěr ve výši takřka půl miliónu korun. V kontextu závěrů přijatých v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1819/2023 ze dne 27. 9. 2023 tak žalovaný již v době uzavření předmětné smlouvy prokazatelně nebyl bonitní, žalobkyně jako poskytovatelka úvěru pochybila v procesu posouzení jeho úvěruschopnosti, přičemž na uvedeném nemění ničeho zjištění, že část poskytnutých peněžních prostředků byla uhrazena.
15. Ani skutečnost, že žalobkyně provedla šetření k osobě žalovaného v databázích ministerstva vnitra či BRKI a NRKI, jakož i insolvenčním rejstříku a centrální evidenci exekucí, sama o sobě nemůže vést k závěru, že ze strany žalobkyně byla řádně splněna povinnost dle § 86 a § 87 ZoSÚ . Naopak žalobkyně zcela neprověřovala výdajovou stránku žalovaného, vycházela jen z tvrzení žalovaného jako žadatele o výdajích v částce 10 000 Kč. Pokud pak uvedla výdaje vyplývající z provedených plateb z účtu žalovaného (potraviny, léky), z těchto nelze dovodit (ověřit) celkové nezbytné výdaje žalovaného za delší časové období.
16. Soud tak dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy pro rozpor se zákonem podle § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 580 odst. 1 o. z., kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.). Pro úplnost lze doplnit, že závěr o absolutní neplatnosti dané smlouvy vychází z eurokonformního výkladu shora citovaných ustanovení ZoSÚ (srovnej rozsudek Evropského soudního dvora sp. zn. C-679/18 ze dne 5. 3. 2020).
17. Bylo však prokázáno, že žalobkyně poskytla ve prospěch žalovaného částku v celkové výši 486 785 Kč, přičemž ze strany žalovaného bylo před podáním žaloby uhrazeno 134 886 Kč. Žalobkyni tak náleží právo na vrácení toho, co bez prokázaného právního důvodu poskytla žalovanému, tj. toho, o co se žalovaný bezdůvodně obohatil ve smyslu § 2991 odst. 2 a § 2993 o. z. Soud tedy shledal žalobu důvodnou co do částky 351 899 Kč (jako rozdílu částky 486 785 Kč a částky 134 886 Kč).
18. Vzhledem k tomu, že žalovaný se dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku, žalobkyně má rovněž právo na úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z. za dobu od 25. 1. 2024 do zaplacení. Splatnost nebyla sjednána (s ohledem na absenci platně uzavřené smlouvy), žalovaný tak byl podle 1958 odst. 2 o. z. povinen dlužnou částku zaplatit k výzvě žalobkyně. Žalobkyně prokazatelně vyzvala žalovaného k plnění již výzvou ze dne 10. 1. 2024 s lhůtou 14 dnů, která mu byla následujícího dne zaslána na jeho adresu, do jeho dispoziční sféry se pak dostala nejpozději dne 16. 1. 2024. Lze tedy shrnout, že od 25. 1. 2024 je žalovaný v prodlení s úhradou. Soud tak přiznal z částky 351 899 Kč úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně za dobu od 25. 1. 2024 do 15. 4. 2024 v kapitalizované podobě ve výši 11 629,01 Kč a dále v běžící podobě od 16. 4. 2024 do zaplacení, přičemž jeho výše je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
19. Ve zbývajícím rozsahu (výrok II.) soud poté žalobu s ohledem na shora uvedené závěry jako nedůvodnou zamítl.
20. Výrok o náhradě nákladů řízení (III.) je poté odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. a vyplývá z poměru procesního (ne)úspěchu žalobkyně a žalovaného. Žalobkyně se domáhala zaplacení celkem částky 611 745,06 Kč (úrok a úrok z prodlení byly kapitalizovány ke dni rozhodnutí soudu), úspěšná pak byla co do částky 403 529,01 Kč (výrok I. tohoto rozhodnutí), celkový úspěch žalobkyně tak představuje 66 % a neúspěch 34 %. Na náhradě nákladů řízení proto soud žalobkyni přiznal 32 % nákladů řízení, které žalobkyni vznikly. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 18 095 Kč, odměny zástupce za celkem 6 úkonů právní služby po 10 140 Kč (převzetí a příprava věci, předžalobní výzva, sepis žaloby, sepis vyjádření ze dne 2. 12. 2024, účast u jednání soudu ve dnech 25. 11. 2024 a 17. 3. 2025) podle § 7 bodu 6 ve spojení s § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „vyhláška “), tj. celkem 60 840 Kč, dále náhrady hotových výdajů ke každému z úkonů, a to za 5 úkonů po 300 Kč (5 x 300 Kč) podle § 13 odst. 4 vyhlášky, ve znění účinném do 31. 12. 2024, a za úkon účasti u jednání dne 17. 3. 2025 ve výši 450 Kč podle § 13 odst. 4 vyhlášky, v účinném znění, tj. celkem 1 950 Kč, navýšeno o 21 % DPH k odměně a náhradě hotových výdajů ve výši 13 186 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , celkem náklady řízení činí 94 071 Kč. Z této částky pak náleží žalobkyni 32 %, což představuje částku 30 103 Kč, jíž je žalovaný povinen zaplatit k rukám zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
21. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , a sice do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když nebyly shledány okolnosti pro stanovení lhůty delší či splátek.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě ke Krajskému soudu v Ostravě.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné soudní rozhodnutí, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí (exekuce).