Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
8 C 280/2024-61
Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Knotkem ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o zaplacení 99 231 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 54 914 Kč se zákonným úrokem z prodlení 14,75 % ročně z částky 54 914 Kč od 7. 6. 2024 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 44 317 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 12 251,75 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 668,44 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 68 223,22 Kč od 30. 1. 2024 do 6. 6. 2024, zákonného úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 54 914 Kč od 7. 6. 2024 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 309,22 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení a úroku ve výši 29,04 % ročně z částky 68 223,22 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 54 914 Kč se zákonným úrokem z prodlení 14,75 % ročně z částky 54 914 Kč od 7. 6. 2024 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 44 317 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 12 251,75 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 668,44 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 68 223,22 Kč od 30. 1. 2024 do 6. 6. 2024, zákonného úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 54 914 Kč od 7. 6. 2024 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 309,22 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení a úroku ve výši 29,04 % ročně z částky 68 223,22 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 99 231 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost právnická osoba, IČO IČO (dále jen „Společnost“), a žalovaný uzavřeli dne 13. 7. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota (dále též „Smlouva“), na jejímž základě Společnost po předchozím přezkoumání úvěruschopnosti žalovaného poskytla peněžní prostředky ve výši 80 000 Kč a žalovaný se zavázal Společnosti vrátit jistinu úvěru společně s úrokem ve výši 41 545 Kč a částkou ve výši 1 500 Kč za zpracování úvěru, a to v 15 měsíčních splátkách po 8 362 Kč, konče dnem 18. 10. 2023. Žalovaný nicméně řádně a včas nesplácel, kdy uhradil pouze 25 086 Kč. Žalovaná částka 99 231 Kč sestává z dlužné jistiny ve výši 68 223,22 Kč a z dlužné částky poplatku ve výši 31 007,78 Kč. Na příslušenství žalobkyně požaduje úrok ve výši 29,04 % ročně z částky 68 223,22 Kč od 19. 10. 2023 do 29. 1. 2024 v kapitalizované výši 5 668,44 Kč a od 30. 1. 2024 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 68 223,22 Kč od 25. 11. 2022 do 29. 1. 2024 v kapitalizované výši 12 251,75 Kč a od 30. 1. 2024 do zaplacení. Žalovaný ničeho neuhradil ani na předžalobní upomínku.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř. “), za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé.
3. Soud přitom zjistil následující:
4. Společnost a žalovaný si ujednali dne 13. 7. 2022 Smlouvu, na jejímž základě poskytla Společnost žalovanému při podpisu Smlouvy peněžní prostředky ve výši 80 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit Společnosti společně s úrokem ve výši 41 545 Kč, částkou ve výši 1 500 Kč za zpracování úvěru a doplňkovým pojištěním ve výši 2 385 Kč, tj. celkově Společnosti uhradit částku 125 430 Kč v 15 měsíčních splátkách po 3 906 Kč splatných vždy na konci splátkového období, které je měsíční a začíná uzavřením smlouvy; úrok byl sjednán na 69 % ročně. Žalovaný ve smlouvě prohlásil, že od Společnosti převzal jistinu úvěru v hotovosti při podpisu Smlouvy (viz Smlouva na č. l. 30). Žalovaný při sjednávání Smlouvy uvedl, že žije ve vlastním bydlení, je rozvedený, nemá kreditní kartu ani jiné úvěry, je podnikatelem a pracuje jako řidič, přičemž jeho čistý příjem činí 15 819 Kč, ostatní příjmy 10 000 Kč, další příjmy domácnosti 30 000 Kč a odhadované měsíční výdaje pak činí 3 000 Kč (viz zákaznická karta). V zákaznické kartě je uvedeno, že příjem žalovaného Společnost ověřila pracovní smlouvou/ŽL z 19. 11. 1997, daňovým přiznáním za rok 2021 a výplatními páskami za měsíce 4 a 5/2022 (viz karta zákazníka). Žalovaný na Smlouvu uhradil 25 086 Kč (viz tabulka umoření).
5. Dne 29. 1. 2024 si Společnost jako postupitel a žalobkyně jako postupník sjednaly smlouvu o postoupení pohledávek, kterou Společnost postoupila žalobkyni pohledávky specifikované v příloze č. 1 smlouvy, v níž byly specifikovány pohledávky za žalovaným z uvedené smlouvy (viz smlouva o postoupení pohledávek). Dopisem odeslaným dne 20. 2. 2024 oznámila Společnost žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni (viz oznámení o postoupení pohledávky vč. podacího lístku, podací lístek). Dopisem ze dne 22. 5. 2024 odeslaným téhož dne oznámila žalovanému postoupení pohledávek také žalobkyně, která jej zároveň vyzvala k úhradě dlužné částky 126 665,60 Kč do 6. 6. 2024 na účet ve výzvě uvedený s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky (viz výzva k plnění, podací lístek); žalovaný už dále ničeho neuhradil (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně).
6. Soud věc posoudil následovně:
7. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Společnost na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 1. 2024 postoupila pohledávku za žalovaným ze Smlouvy na žalobkyni, což bylo doloženo smlouvou o postoupení pohledávek a seznamem postupovaných pohledávek, přičemž žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena Společností dopisem odeslaným dne 20. 2. 2024, čímž i vůči němu nabylo postoupení pohledávky účinnosti. Žalobkyně je tak dle § 1879 a § 1880 o. z. (zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku ) aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.
8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Pokud jde o uzavření smlouvy, ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že uvedená smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně k tomu uvedla, že Společnost splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr a to na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy, kdy žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného a zaznamenány do karty zákazníka; doklady byly uvedeny do části „ověřené dokumenty“. Na základě získaných informací dospěla Společnost k závěru, že schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr je dostatečná. Na výzvu soudu, na základě jakých konkrétních údajů Společnost ověřila úvěruschopnost žalovaného, reagovala žalobkyně tak, že příjmy byly stanoveny z pracovní smlouvy a daňového přiznání. Dokumenty k ověření výdajů přitom žalobkyně ani Společnost nedisponují (tedy nebyly ani soudu předloženy); současně si Společnost z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřila, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Soud se však s řádným posouzením úvěruschopnosti neztotožňuje. Jak vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ), Společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovaným), nýbrž musí provést sama patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Z karty zákazníka se podává, že žalovaný měl mít čistý měsíční příjem z podnikání ve výši 15 819 Kč, což Společnost ověřila výplatními páskami a daňovým přiznáním za rok 2021. Žalovaný uvedl další příjmy ve výši 10 000 Kč, aniž by bylo zřejmé, o jaké příjmy se jedná a Společnost tuto skutečnost také nijak blíže neověřovala. Ani další příjem domácnosti ve výši 30 000 Kč není v kartě nijak specifikován, není zřejmé, o jaký příjem se jedná, zda jde o příjem žalovaného či jiného člena jeho domácnosti a z karty také vyplývá, že ani tento příjem Společnost nijak neověřovala. Ohledně odhadovaných měsíčních výdajů se Společnost spokojila toliko s jejich odhadovanou výší 3 000 Kč, což je dle soudu už na první pohled podezřele nízká částka. Přitom skutečná výše výdajů může zásadním způsobem ovlivnit úvěruschopnost spotřebitele a výši použitelného příjmu k hrazení stanovených splátek. Společnost rovněž zcela rezignovala na vlastní přezkumnou činnost, neprováděla lustraci žalovaného ve veřejně či i neveřejně dostupných registrech (např. SOLUS, NRKI, BRKI). Z těchto důvodů soud shledal posuzování úvěruschopnosti nedostatečným.
11. S účinností od 29. 5. 2022 stanoví § 87 zákona č. 257/2016 Sb. , že v případě poskytnutí úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , je taková smlouva neplatná, přičemž k její neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Z povahy věci tak jde, ve smyslu § 588 o. z., o neplatnost absolutní. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost úvěrové smlouvy v celém rozsahu.
12. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze spotřebitelského úvěru založeného uvedenou smlouvou. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu úvěru s dlužnou částkou poplatků, jakož ani požadované příslušenství (smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení).
13. Při závěru o neplatnosti smlouvy je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi Společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z.
14. Žalovaný obdržel od Společnosti v případě Smlouvy částku 80 000 Kč náležející Společnosti, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Bylo zjištěno, že žalovaný poskytl Společnosti celkově částku 25 086 Kč, která měla sloužit jako platba splátek; jelikož však Smlouva je neplatná, je nezbytné tuto částku použít na vzniklé bezdůvodné obohacení. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok na vrácení částky 54 914 Kč coby poskytnuté jistiny (poskytnutá jistina ve výši 80 000 Kč mínus zaplacené částky ve výši 25 086 Kč).
15. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ). Pokud jde o lhůtu „podle možností dlužníka“, tak žalovaný byl v řízení nečinný, proto soud vycházel ze lhůty stanovené na základě výzvy žalobkyně po postoupení pohledávky, tj. že měl zaplatit do 6. 6. 2024, tedy od 7. 6. 2024 se ocitl žalovaný dle § 1970 o. z. v prodlení, a proto soud přiznal zákonné úroky z prodlení z přiznané jistiny 54 914 Kč od tohoto data ve výši 14,75 % ročně dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
16. Proto soud v souladu s § 160 odst. 1 věty první o. s. ř. o. s. ř. tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 54 914 Kč a uvedené úroky z prodlení do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a ve zbytku žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II.).
17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Žalovaný byl v řízení zjevně převážně úspěšný, proto má nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Jelikož z obsahu soudního spisu nevyplývá, že by žalovanému nějaké náklady vznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně.
Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená splněna dobrovolně, je možné podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.