Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
13 C 382/2024-56
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Zavadilovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného, 294 71 Benátky nad Jizerou
t. č. neznámého pobytu
zastoupený opatrovníkem Jméno opatrovníka, advokátkou
sídlem Laurinova 1268, 293 01 Mladá Boleslav
o 20 682 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky částka s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do datum a s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna uhradit České republice na účet Okresního soudu v adresa náklady řízení, jejichž výše bude stanovena samostatným usnesením, a to do tří dnů od právní moci samostatného usnesení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se co do částky , částka, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, a s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.IV. Žalobkyně je povinna uhradit České republice na účet Okresního soudu v , adresa, náklady řízení, jejichž výše bude stanovena samostatným usnesením, a to do tří dnů od právní moci samostatného usnesení.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši částka s příslušenstvím z titulu nezaplaceného úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba. uzavřela prostřednictvím prostředků komunikace na dálku se žalovaným dne datum smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovaném úvěr ve výši částka. Žalovaný měla poskytnutý úvěr splatit nejpozději do dne datum společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši částka. Právní předchůdkyně žalobkyně provedla lustraci žalovaného ve veřejně dostupných rejstřících a databázích (NRKI, BRKI, SOLUS, Centrální evidence exekucí a insolvenční rejstřík) a došla k závěru, že nejsou dány pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet úvěr. Žalovaný se ocitl v prodlení se splácením, proto byl právní předchůdkyní žalobkyně opakovaně vyzýván k úhradě dluhu. Žalobou uplatněná pohledávka se sestává z dlužné jistiny ve výši částka a dlužného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši částka. Pohledávka za žalovaným byla postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum. Žalobkyně žalovaným vyzývala k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou dne datum, žalovaný však na svém dluhu ničeho neuhradil. Pro případ, že by soud nárok žalobkyně ze smlouvy o spotřebitelském úvěru neuznal, domáhá se žalobkyně přiznání jistiny z důvodu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
3. Opatrovník žalovaného se k žalobě vyjádřil tak, že nárok uplatněný žalobou neuznává. Z předložených listin nevyplývá, že by skutečně žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel smlouvu o úvěru a že by ji jakkoli porušil. Mohlo dojít ke zneužití osobních údajů žalovaného a žalovaný smlouvu o úvěru vůbec nemusel uzavřít. Rovněž není jisté, že bylo žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky a že mu byla doručena předžalobní upomínka. Dále má opatrovník za to, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného, neboť lustrace v registrech není dostačující. Poplatek za sjednání úvěru považuje za nepřiměřeně vysoký a namítl jeho rozpor s dobrými mravy. Žalobkyně by maximálně mohla po žalovaném požadovat částku, která mu skutečně byla poukázána na účet, avšak opatrovník se domnívá, že zde není dán žádný nárok a navrhl žalobu zamítnout.
4. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), na základě listinných důkazů předložených účastníky, neboť opatrovník žalovaného s tímto postupem výslovně souhlasil a souhlas žalobkyně soud předpokládal postupem podle § 101 odst. 4 o. s. ř.
5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. B0005920808807631 ze dne datum (dále jen „smlouva o úvěru“) včetně formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že společnost právnická osoba. (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) se žalovaným dne datum prostředky komunikace na dálku podepsala smlouvu o úvěru, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovaném poskytnout úvěr ve výši částka na bankovní účet žalovaném č. č. účtu a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit do datum v jediné splátce společně s úrokem ve výši 40 % ročně a poplatkem ve výši částka za poskytnutí úvěru.
6. Z potvrzení o provedené odchozí platbě ze dne datum soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně dne datum zaslala na bankovní účet č. účtu, který žalovaný uvedl ve smlouvě o úvěru, částku částka.
7. Z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum včetně seznamu postupovaných pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovaným ze smlouvy č. B0005920808807631 ve výši částka byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni.
8. Z oznámení o postoupení pohledávky a výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne datum a podacího lístku ze dne datum soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného před podáním žaloby informovala o postoupení pohledávky na žalobkyni a žalobkyně jej vyzvala k úhradě dlužné jistiny ve výši částka do tří dnů.
9. Při právním hodnocení věci soud vycházel z následujících právních předpisů a tyto na zjištěný skutkový stav aplikoval následovně:
10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
12. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
13. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
14. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.
15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
16. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od datum, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
17. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
18. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
19. V rozsudku č. j. spisová značka ze dne datum Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.
20. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele – zde poskytovatele spotřebitelského úvěru.
21. V rozsudku sp. zn. spisová značka ze dne datum Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.
22. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 ZoSÚ. Podle názoru soudu, v daném případě právní předchůdkyně žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (ust. § 86 a § 78), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr. Žalobkyně neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala jejho skutečné měsíční příjmy a výdaje a toto ani netvrdila. Žalobkyně pouze v žalobě uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně provedla lustraci žalovaného v registru CRKI, EUCB, v insolvenčním rejstříku a centrální evidenci exekucí, avšak ani k tomuto tvrzení neoznačila a nepředložila žádné důkazy.
23. Na podkladě uvedených zjištění soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatelka úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je smlouva o úvěru neplatná; k této neplatnosti přihlédl bez návrhu. Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení. Bezdůvodné obohacení žalovaného vyčíslil soud částkou částka, která představuje částku, kterou právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému prokazatelně poskytla převodem na jeho bankovní účet v souvislosti s tímto úvěrem. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by cokoli v souvislosti s úvěrem uhradil.
24. Žalobkyně pro případ, že soud neuzná nárok žalobkyně na zaplacení celé dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, navrhla, aby soud přiznal žalobkyni toliko jistinu z titulu bezdůvodného obohacení.
25. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nebyla platně uzavřena, nemohla být ani stanovena splatnost vrácení zaslaných peněžních prostředků, žalovaný tak byl povinen podle § 1958 odst. 2 o. z. splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. Od následujícího dne je tak žalovaný v prodlení a je povinen hradit žalobkyni úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný byl poprvé vyzvána k úhradě dlužné částky výzvou před podáním žaloby ze dne datum, která mu byla odeslána téhož dne. Touto výzvou byl žalovaný vyzván, aby uhradil dlužnou částku do tří dnů. V souladu s § 573 o. z. byla výzva žalovanému doručena dne datum, dne datum tak marně uplynula lhůta k úhradě dluhu a ode dne datum se žalovaný ocitl v prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení ode dne datum ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
26. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena v souladu s § 1879 a § 1880 o. z. právní předchůdkyní žalobkyně. Žalobkyně je tak ve věci aktivně legitimována.
27. Jelikož, jak výše uvedeno, mezi účastníky nebyla platně uzavřena smlouva o úvěru včetně sjednání v žalobě uplatněných úroků a poplatků, soudu nezbylo než žalobu co do částky ve výši částka spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do datum a s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení zamítnout.
28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť v řízení byl úspěšnější žalovaný, kterému však vzhledem k jeho pasivitě žádné náklady řízení nevznikly.
29. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalovaném podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.
30. Žalovanému, který byl ve věci převážně úspěšný, byl z důvodu, že jeho pobyt není znám, ustanoven opatrovník z řad advokátů, Jméno opatrovníka. Podle § 148 odst. 1 o.s.ř. stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil. Žalobkyně je proto povinna tyto náklady státu hradit ve výši 51,65 %, a to podle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci (žalovaný byl úspěšný z 51,65 %, žalobkyně z 48,35 %). Výše odměny opatrovníka žalovaného bude vyčíslena v samostatném usnesení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.