Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
10 C 286/2024-61
Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudcem Mgr. Ondřejem Moravcem ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného
o zaplacení 17 750 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 4 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Zamítá se žaloba v části požadující zaplacení 13 750 Kč s úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 17 750 Kč od datum do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži soudní poplatek za žalobu ve výši 200 Kč. Soudní poplatek je třeba zaplatit Okresnímu soudu v Kroměříži na účet č. č. účtu, variabilní symbol var. symbol, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 4 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Zamítá se žaloba v části požadující zaplacení 13 750 Kč s úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 17 750 Kč od , datum, do zaplacení.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži soudní poplatek za žalobu ve výši 200 Kč. Soudní poplatek je třeba zaplatit Okresnímu soudu v Kroměříži na účet č. , č. účtu, , variabilní symbol , var. symbol, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 17 750 Kč s příslušenstvím z titulu Smlouvy o úvěru č. hodnota-Anonymizováno, uzavřené dne datum mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO IČO (dále jen „původní věřitelka“). Touto smlouvou získal žalovaný od původní věřitelky 13 000 Kč, tuto částku se zavázal vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru, celkem měl vrátit 15 730 Kč v jediné splátce se splatností dne datum. Žalovaný však závazek včas a řádně nesplnil a od datum byl s vrácením 15 730 Kč v prodlení. Smlouvou ze dne datum postoupila původní věřitelka uvedenou pohledávku žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný následně s žalobkyní uzavřel dne datum Dohodu o uznání dluhu v celkové výši 26 750 Kč (dluh byl navýšen o administrativní poplatek a náklady na inkasní vymáhání), který se zavázal postupně umořovat podle splátkového kalendáře. Jelikož se dostal s úhradou splátek do prodlení, žalobkyně celý dluh zesplatnila a vyzvala žalovaného k jeho úhradě do datum. Předžalobní upomínku zaslala žalobkyně žalovanému dne datum. Od uzavření dohody o uznání dluhu uhradil žalovaný celkem 9 000 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoli si zásilku s žalobou osobně převzal (na poslední soudu známé adrese adresa; adresa trvalého pobytu žalovaného je sídlem ohlašovny).
3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř. “), bez jednání na základě účastníky (žalobkyní) předložených listinných důkazů. Žalobkyně již v žalobním návrhu sdělila, že s takovým postupem souhlasí. Žalovaného soud vyzval, aby se vyjádřil, zda s tímto postupem souhlasí, na tuto výzvu však nereagoval. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. u žalovaného předpokládal, že proti projednání věci bez nařízení jednání nemá žádné námitky.
4. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:
5. Původní věřitelka podepsala s žalovaným dne datum Smlouvu o úvěru č. hodnota-Anonymizováno, na jejímž základě obdržel žalovaný na bankovní účet uvedený ve smlouvě 13 000 Kč (čl. 29) a zavázal se za to vrátit 15 730 Kč v jediné splátce nejpozději do datum na bankovní účet původní věřitelky (čl. 1213). Součástí smlouvy o úvěru byla též Smlouva o všeobecných podmínkách poskytnutí úvěru (čl. 1420, duplicitně na čl. 51-57). Smlouvou ze dne datum (čl. 21-28, čl. 30-31) postoupila původní věřitelka pohledávku za žalovaným žalobkyni, což žalovanému oznámila dopisem ze dne datum (čl. 32), odeslaným dne datum (čl. 33). Dne datum podepsali účastníci řízení Splátkovou dohodu (čl. 34) obsahující ujednání o uznání dluhu co do důvodu a výše 26 750 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit podle měsíčního splátkového kalendáře. Žalovaný podle tvrzení žalobkyně, které nerozporoval, uhradil celkem 9 000 Kč. Dopisem ze dne datum (čl. 35), odeslaným dne datum (čl. 36), oznámila žalobkyně žalovanému zesplatnění dluhu ze smlouvy, který žalovaný podle tohoto dopisu uznal dohodou ze dne datum ve výši 17 750 Kč, neboť se žalovaný ocitl v prodlení k datum. Žalobkyně ho proto vyzvala k úhradě dluhu 17 750 Kč s úrokem z prodlení nejpozději do datum. Dne datum odeslala žalobkyně žalovanému poslední, předžalobní upomínku (čl. 37-38).
6. Žalobkyně neprokázala, že by původní věřitelka před poskytnutím úvěru žalovanému zkoumala jeho příjmy, výdaje a jeho konkrétní finanční i celkovou životní situaci (že by např. zkoumala jeho dosavadní zadluženost, lustrovala žalovaného v příslušných registrech dlužníků apod.).
7. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: Vůlí stran bylo uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru, jejíž poměry se řídí zákonem č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do datum (dále jen „zákon č. 145/2010 Sb. “), a podpůrně dle zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění účinném do datum (dále jen „o. z.“).
8. Podle soudu však původní věřitelka nesplnila svou povinnost vyplývající z § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , podle kterého je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Uvedená úprava vychází z unijního práva, ke kterému Soudní dvůr Evropské unie (dále jen „SDEU“) v rozsudku ze dne datum ve věci C-449/13 zaujal při výkladu čl. 8 a bod 26 preambule směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS takový postoj, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle SDEU zabráněno, aby věřitelé poskytovali úvěry nezodpovědně.
9. Právě naznačený výklad soudu podporuje i Nejvyšší soud, podle kterého povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytnout jen v případě, že „nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“, chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. A v neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka).
10. V projednávané věci žalobkyně konkrétně netvrdila a neprokazovala, jak původní věřitelka zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Odkázala pouze na všeobecné obchodní podmínky původní věřitelky s tím, že pokud by původní věřitelka zjistila v příslušných registrech k osobě žalovaného negativní poznatky, úvěr by mu neposkytla. Záznamy o lustracích žalovaného nicméně žalobkyně nedisponuje. Vzhledem ke zjištěným skutečnostem neměla z pohledu soudu původní věřitelka dostatek (ověřených) informací pro to, aby mohla řádně a s odbornou péčí vyhodnotit, je-li žalovaný úvěruschopný či nikoli. Poskytlali přesto spotřebitelský úvěr, porušila § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb.
11. Uzavřenou smlouvu proto soud shledal absolutně neplatnou, a to s odkazem na zmíněné ustanovení zákona č. 145/2010 Sb. , ve spojení s § 580 o. z. a § 588 věty první o. z., podle kterých soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek Je-li cílem nové úpravy „posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být stanovením účinných sankcí (absolutní, nikoli relativní neplatnosti právního jednání porušujícího zmíněná kogentní ustanovení) dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností. Uvedený výklad je konečně podpořen i nálezem Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , podle kterého „to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“
12. Na uvedeném posouzení nic nemění ani žalobkyní tvrzené uznání dluhu ve smyslu § 2053 o. z. I kdyby soud měl sjednání takové listin y za prokázané ve vztahu k projednávanému dluhu, nic by na jeho právním posouzení nezměnila, neboť uznání dluhu ve smyslu § 2053 o. z. zakládá pouze vyvratitelnou domněnku, že dluh v době uznání trval, s tím, že uznat lze pouze existující dluh. V poměrech spotřebitelských úvěrů je přitom soud povinen z moci úřední zkoumat, zda takový dluh mohl vůbec platně vzniknout; což v projednávané věci neshledal. Spotřebitel se totiž nemůže své ochrany vzdát; jiný výklad uznání dluhu v kontextu spotřebitelských úvěrů by tuto ochranu vyloučil, čímž by zcela pozbyla smyslu. Uznávání dluhů v takovýchto případech vnímá soud jako další způsob vědomého obcházení zákona nepoctivými věřiteli.
13. Žalovaný nárok je tedy nutno posoudit jako bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. Soud vyšel z tvrzení žalobkyně, které žalovaný v řízení nijak nezpochybnil, že původní věřitelka poskytla žalovanému 13 000 Kč a žalovaný dosud zaplatil zpět 9 000 Kč. Žalovaný se tedy na úkor původní věřitelky, dnes žalobkyně (na základě prokázaného a platného postoupení pohledávky ve smyslu § 1879 a násl. o. z.), bezdůvodně obohatil částkou 4 000 Kč, kterou je povinen žalobkyni vrátit. V této části proto soud žalobě vyhověl.
14. Vzhledem k absolutní neplatnosti stranami sjednané smlouvy o úvěru nebylo platně sjednáno žádné příslušenství, ve zbytku proto soud žalobu zamítl, a to i pro požadovaný úrok z prodlení, neboť neplatnost smlouvy je třeba vnímat jako soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů. Poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků. Nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. vznikne žalobkyni teprve v okamžiku prodlení žalovaného s úhradou dluhu v nové době splatnosti podle tohoto rozsudku.
15. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ; ve věci úspěšnějšímu žalovanému pro jeho neaktivitu žádné náklady, které by mu měla žalobkyně nahradit, nevznikly. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
16. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, soud proto doměřil žalobkyni soudní poplatek podle položky 1 bodu 1 písm. a) Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona o soudních poplatcích (tj. do výše 1 000 Kč, dosud žalobkyně zaplatila 800 Kč).
Poučení:
Proti výrokům I až III tohoto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Kroměříži.
Proti výroku IV tohoto rozsudku není odvolání přípustné.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.
Nesplní-li žalobkyně povinnost uloženou jí tímto rozsudkem, může soud pohledávku státu po 30 dnech po jeho právní moci postoupit k vymáhání příslušnému celnímu úřadu.