Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 C 16/2025-80

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Stachovou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

o 93.185 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 50.742,86 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 50.742,86 Kč od 13. 10. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba na zaplacení 16.355,65 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 5.454,70 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2.072,85 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 67.098,51 Kč od 26. 6. 2024 do 12. 10. 2024, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16.355,65 Kč od 13. 10. 2024 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 2,25 % ročně z částky 50.742,86 Kč od 13. 10. 2024 do zaplacení, s úrokem 9,2 % ročně z částky 64.998,51 Kč od 22. 11. 2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žaloba na zaplacení částky ve výši 26.086,49 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3.422,70 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3.045,32 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 26.086,49 Kč od 23. 6. 2024 do zaplacení, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 22.737,49 Kč od 2. 8. 2023 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 50.742,86 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 50.742,86 Kč od 13. 10. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba na zaplacení 16.355,65 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 5.454,70 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2.072,85 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 67.098,51 Kč od 26. 6. 2024 do 12. 10. 2024, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16.355,65 Kč od 13. 10. 2024 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 2,25 % ročně z částky 50.742,86 Kč od 13. 10. 2024 do zaplacení, s úrokem 9,2 % ročně z částky 64.998,51 Kč od 22. 11. 2023 do zaplacení, se zamítá.III. Žaloba na zaplacení částky ve výši 26.086,49 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3.422,70 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3.045,32 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 26.086,49 Kč od 23. 6. 2024 do zaplacení, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 22.737,49 Kč od 2. 8. 2023 do zaplacení, se zamítá.IV. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení nároků celkem ze 2 smluv. Tvrdila, že uzavřela (její právní předchůdce společnost právnická osoba.) se žalovaným dne datum smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty č. hodnota a žalovanému byl poskytnutý úvěrový rámec ve výši 32.000 Kč. Z této smlouvy požaduje žalobkyně uhradit dlužnou jistinu úvěru 22.737,49 Kč, poplatky 3.349 Kč, kapitalizované úroky 3.045,32 Kč a kapitalizované úroky z prodlení 3.422,70 Kč. Dále z dlužné jistiny požaduje žalobkyně úroky z úvěru ve výši 15 % ročně a dále z dlužné jistiny a poplatků zákonné úroky z prodlení. Dále mezi stejnými účastníky byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru – Expres půjčka a žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 82.000 Kč. Z této smlouvy požadovala žalobkyně zaplatit jistinu ve výši 64.998,51 Kč, poplatky a smluvní pokuty ve výši 2.100 Kč, kapitalizované úroky 2.072,85 Kč a kapitalizované úroky z prodlení ve výši 5.454,70 Kč. Dále z dlužné jistiny požadovala žalobkyně zaplatit úroky 9,20 % ročně a zákonné úroky z prodlení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Proti uplatněnému nároku nevznesl žádné skutkové a ani právní námitky.

3. Provedeným dokazováním zjistil soud skutkový stav věci a má za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne datum prostředky komunikace na dálku uzavřena smlouva o spotřebitelském revolvingovém úvěru č. hodnota a byl poskytnut úvěrový rámec 32.000 Kč. Byla sjednaná procentuální sazba použitá k výpočtu minimální splátky 2 % z vyčerpaného úvěrového rámce. Roční úroková sazba ve výši 22,99 %. Smlouva obsahuje i sjednané poplatky a podmínky čerpání a splácení úvěru. Žalovanému byla poskytnuta kreditní karta hodnota, jejímž prostřednictvím byl oprávněn čerpat peněžní prostředky formou bezhotovostních nákupů nebo výběrem hotovosti až do výše úvěrového rámce (smlouva, výčet transakcí kreditní kartou). Vzhledem k tomu, že žalovaný nehradil řádně sjednané splátky, právní předchůdce žalobkyně dne 1. 8. 2023 ukončil smlouvu a vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky do 15. 8. 2023 (viz upomínka – rozhodnutí o zesplatnění a žádost o splacení dluhů z úvěru ze dne 1. 8. 2023).

4. Dále bylo prokázáno, že mezi stejnými subjekty došlo následně dne datum k uzavření další úvěrové smlouvy, a to smlouvy o úvěru Expres půjčka, a to také prostředky komunikace na dálku. Byla sjednaná výše úvěru 82.000 Kč s tím, že sjednaný úvěr je žalovaný povinen vrátit formou pravidelných měsíčních splátek po 1.327,64 Kč. Roční úroková sazba činí 9,20 % Celková částka, kterou má spotřebitel zaplatit: 111.087,54 Kč. Jedná se o spotřebitelský úvěr bez stanovení jeho účelu. Částka 82.000 Kč byla žalovanému poskytnuta jednorázově převodem na účet uvedený ve smlouvě (smlouva o úvěru, výpis z úvěrového účtu – poskytnutí úvěru). Vzhledem k tomu, že žalovaný poskytnutý úvěr řádně nesplácel, věřitel prohlásil úvěr za splatný ke dni 21. 11. 2023 a vyzval k úhradě dlužných částek nejpozději do 7. 12. 2023 (viz oznámení o prohlášení úvěru za splatný).

5. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě vzniklého dluhu před podáním žaloby nejpozději ve lhůtě do 12. 10. 2024 (předžalobní výzva a podací lístek z 27. 9. 2024).

6. K výzvě soudu žalobkyně doplnila svá tvrzení a důkazy podáním ze dne 18. 2. 2025. K pohledávce ze smlouvy č. hodnota uvedla, že žalovaný čerpal 82.000 Kč a uhradil celkem 31. 257,14 Kč. Dále žalobkyně objasnila vyúčtované poplatky ve výši 2.100 Kč, výpočet kapitalizovaného úroku 2.072,85 Kč a výpočet kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 5.453,62 Kč. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele před poskytnutím úvěru uvedla, že právní předchůdce vycházel z údajů poskytnutých věřiteli žalovaným v žádosti ze dne datum. Žalovaný dále doložil potvrzení o výši příjmu ze dne 1. 10. 2020, kde je uvedeno, že byl od 24. 5. 2017 na dobu neurčitou zaměstnán jako seřizovač ve společnosti právnická osoba a výše průměrného čistého příjmu za poslední 3 měsíce činila 18.493 Kč a ze mzdy nebyly prováděny žádné srážky, žalovaný nebyl ve zkušební době a nebylo vedeno jednání o skončení pracovního poměru a neměl vyživovací povinnost vůči dalším osobám (viz ověřeno z předloženého potvrzení o výši příjmů ze dne 1. 10. 2020). Z předložené žádosti bylo ověřeno, že je v obsahu uvedeno, že žalovaný je fyzická osoba spotřebitel, stav svobodný, vlastní dům/byt, vzdělání odborné/učňovské, celkový příjem domácnosti 45.000 Kč. Jiné nezbytné náklady na klienta 0 Kč a splátky mimo MMB 0 Kč, pracovní poměr na dobu neurčitou u právnická osoba s čistým měsíčním příjmem za 3 měsíce 19.000 Kč (žádost o úvěr, vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti). Žalobkyně uvedla, že zjistila u žalovaného interní splátky 6.760,80 Kč a externí spotřebitelské závazky 3.442 Kč. Od příjmu 19.000 Kč dále odečetla životní náklady 6.635,71 Kč = MMS (vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti ke smlouvě o Expres půjčce). Dále žalobkyně uvedla, že věřitelka porovnávala příjem žalovaného s výdaji odhadnutými na základě historických dat z ČSÚ.

7. K pohledávce ze smlouvy hodnota uvedla žalobkyně, že žalovaný čerpal peněžní prostředky ve výši 86.177,94 Kč a uhradil celkem 86.443,73 Kč. Dále uvedla, že co se týká posouzení úvěruschopnosti žalovaného, původní věřitel vycházel z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty ze dne 29. 4. 2020. Žalovaný deklaroval příjem 18.600 Kč a uvedl, že od 24. 5. 2017 na dobu neurčitou je zaměstnán jako dělník/řemeslník u zaměstnavatele právnická osoba., že má vlastní bydlení a celkový čistý měsíční příjem domácnosti činí 45.000 Kč (viz žádost). Při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného původní věřitel porovnával příjem žalovaného a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Z interních zdrojů zjistil, že žalovaný měl v době podání žádosti o úvěr závazky s celkovou výši měsíčních splátek 4.289 Kč (viz žádost, vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti, potvrzení o výši příjmu z 1. 10. 2020).

8. Aktivní legitimaci k podání žaloby prokázala žalobkyně předloženou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum a příslušnou stranou seznamu postupovaných pohledávek, potvrzením o zaplacení úplaty a oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum s dokladem o odeslání z 12. 7. 2024).

9. Po právní stránce posoudil soud uzavřené smlouvy o úvěru ve smyslu ust. a násl. , kdy smlouvy byly uzavřeny ve formě spotřebitelského úvěru, tedy mezi právním předchůdcem žalobkyně – podnikatelem v oblasti finančních služeb a žalovaným jako spotřebitelem. Vztah účastníků je proto nutné posoudit podle o spotřebitelském úvěru, když předmětem bylo poskytnutí finančních prostředků za úrok, což vyplývá z textu samotné úvěrové smlouvy.

10. Podle věta prvá , o spotřebitelském úvěru (dále jen zákona o spotřebitelském úvěru). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle věta první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s větou druhou, je smlouva neplatná.

11. V principu odpovědného úvěrování, potažmo ochrany spotřebitele, před neúměrným zadlužováním a zároveň ochrany věřitele před nedobytností pohledávky navazuje zákon o spotřebitelském úvěru na právní úpravu účinnou do 30. 11. 2016 zejména na novelu , o spotřebitelském úvěru provedenou , také při výkladu ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru se pak musí prosadit závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. (zejména bod 26), podle nichž se má s odbornou péčí na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovanou), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu aktivní a pasivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zajištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě, pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat (srovnej rozsudek KS v Ostravě č. j. -103 ze dne 5. 11. 2019).

12. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně, jakožto profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel spotřebitelských úvěrů nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Co se týká příjmové stránky, žalobkyně předložila potvrzení o výši příjmu žalovaného ze dne 1. 10. 2020, ve kterém je uvedena výše čistého měsíčního příjmu za posledních 12 měsíců a je uvedeno, že z příjmu nejsou vypláceny žádné srážky. Je uveden zaměstnavatel právnická osoba., zaměstnání na dobu neurčitou. Jedná se o uvedení příjmu žalovaného za období od 1. 10. 2019 do 1. 10. 2020 (vystaveno 1. 10. 2020). Posuzované smlouvy jsou ze dne datum a ze dne datum. Potvrzení bylo vystaveno až po poskytnutí prvního úvěru a je zjevné, že před poskytnutím úvěru právní předchůdce příjem žalovaného neověřil. K ověření příjmů ke smlouvě druhé pak nelze potvrzené použít s ohledem na uběhlý časový úsek. Je tak zjevné, že právní předchůdce žalobkyně před poskytnutím úvěru neprověřil řádně příjem žalovaného. Výdaje pak zjišťoval pouze v interních a veřejných registrech, tj. pouze případné další úvěry/půjčky. Další výdaje žalovaného zjišťovány nebyly. Soud dospěl k závěru, že se právní předchůdce žalobkyně dostatečně nezabýval výdajovou a ani příjmovou stránkou poměrů žalovaného s ohledem na výše uvedené. Tím, že právní předchůdce žalobkyně zcela nedostatečně zkoumal a neprověřil otázku příjmů a ani výdajů žalovaného, nesplnil nároky požadované v souvislosti s odbornou péčí poskytovatele úvěru a důsledkem je absolutní neplatnost obou daných úvěrových smluv, ke které soud přihlédl i bez návrhu.

13. Podle § 588 o. z. soud k neplatnosti právního jednání přihlíží i bez návrhu, je-li v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání [v tomto je možno se opřít i o závěry občanskoprávní teorie – Lavický, P. a kol., I. Obecná část (-654). Komentář. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2084]. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli (jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti) pozitivním zásahem ze strany soudu. Tomu zcela konvenuje ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu ZoSÚ, a tedy určení druhu neplatnosti zmiňované v tomto ustanovení, neboť Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je tak povinen provést výklad vnitrostátního práva (v této věci ZoSÚ ve spojení s o. z.) v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Výklad je tak nutno provést zejména tak, aby dosáhl výsledku zamýšleného touto směrnicí, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C-106/89, EU:C:1990:395, Océano Grupo SA C-240-244/98, EU:C:2000:346, Konstantinos Adeneler C-212/04, EU:C:2006:443). Toto zcela akceptoval také Nejvyšší soud ČR např. v rozsudku ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. . Soudní dvůr mnohokrát průřezově unijním spotřebitelským právem potvrdil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z moci úřední porušení některých jeho ustanovení – ve vztahu ke směrnici 93/13 rozsudkem ze dne 4. 6. 2009, Pannon GSM, C-243/08, EU:C2009:350, bod 32, ke směrnici Rady 85/577/EHS rozsudek ze dne 17. 12. 2009, Martín Martín, C-277/08, EU:C:2009:792, bod 29, ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES rozsudkem ze dne 3. 10. 2013, Duarte Hueros, C-32/12, EU:C:2013:637, bod 39. Odvolací soud tak nemá jakékoliv pochybnosti o tom, že tento závěr je nezbytné vtáhnout i na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES. Existuje totiž nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně (srov. rozsudek ze dne 4. 6. 2015, Faber, C-497/13, EU:C:2015:357, bod 42 a citovaná judikatura). Z toho jednoznačně vyplývá, že spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva (obdobně viz rozsudek ze dne 4. 10. 2007, Rampion a Godard, C-429/05, EU:C:2007:575, body 61 a 65). Tato koncepce byla obecně akceptována i v ústavněprávní rovině (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. , bod 41). Stejný závěr pak vyplývá z aktuálního stanoviska generální advokátky Juliane Kokott ve věci C-616/18 Cofidis SA proti YU, ZT a ve věci C-679/18, OPR. – Finance s. r. o. proti GK, v němž generální advokátka k žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě, ve smyslu výkladu článku 8 Směrnice 2008/4//ES, o spotřebitelském úvěru, navrhla soudnímu dvoru EU, aby na předběžnou otázku, zda se musí spotřebitel porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost na své straně při uzavření smlouvy o úvěru dovolovat neplatnosti smlouvy, či zda k porušení této povinnosti přihlíží vnitrostátní soud z úřední povinnosti, navrhla stanovisko, podle jehož obsahu v případě, že vnitrostátní zjistí z úřední povinnosti porušení článku 8 Směrnice 2008/48/ES, musí s výhradou případné opačné vůle spotřebitele vyvodit všechny důsledky, které podle vnitrostátního práva z tohoto zjištění plynou, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, a to případně bez přihlédnutí k uplynutí prekluzivní lhůty, jsou-li sankce ustanovené tímto právem účinné, odrazující a přiměřené.

14. Neposoudí-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení § 86 ZoSÚ schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z. přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se tedy o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (§ 86 ZoSÚ), a které současně i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. Jeho smyslu a účelu totiž nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti.

15. S ohledem na neplatnost smluv o úvěru jsou si pak strany neplatné smlouvy povinny vzájemný vztah vypořádat v režimu ust. § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. Další uplatněné nároky žalobkyni z neplatné smlouvy nevznikly.

16. S ohledem na výše uvedené pak soud žalobu zamítl co do nároků uplatněných ze smlouvy č. hodnota, když v tomto případě žalovaný věřiteli vrátil celou poskytnutou jistinu a další nároky žalobkyni z neplatné smlouvy nevznikly. V případě smlouvy č. hodnota žalovaný obdržel 82.000 Kč a uhradil věřiteli 31.257,14 Kč. Soud vyhověl žalobě co do nevrácené jistiny ve výši 50.742,86 Kč. Současně přiznal soud žalobkyni právo na uplatněné zákonné úroky z prodlení z přiznané jistiny od 13. 10. 2024 do zaplacení, a to v souladu s ustanovením o. z., a Splatnost nároku z titulu bezdůvodného obohacení byla dovozena z výzvy k plnění učiněné žalobkyní v předžalobní výzvě, ve které je stanovena lhůta k plnění do 12. 10. 2024. Od 13. 10. 2024 je tak žalovaný v prodlení. Další nároky žalobkyni z neplatné smlouvy nevznikly.

17. Co se týká náhrady nákladů řízení, rozhodl soud podle a procesně úspěšnému žalovanému nepřiznal náhradu nákladů řízení, když tento žádné náklady řízení nepožadoval a dle obsahu spisu soud vyvodil závěr, že žalovanému žádné náklady řízení v průběhu vedení sporu nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, dvojmo ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Bruntále.

Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí ( ).