Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
5 C 67/2025-51
Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Pomichálkem ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. Petrem Maškem sídlem Boušova 792, 190 14 Praha 9 - Klánovice
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o 87 970,90 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 66 201,11 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 942,50 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 66 201,11 Kč od 12. 11. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 21 769,79 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 211,22 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 122,79 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 21 769,79 Kč od 12. 11. 2024 a s úrokem ve výši 7,9 % ročně z částky 87 970,90 Kč od 12. 11. 2024 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 12 245,73 Kč k rukám zástupce žalobkyně advokáta JUDr. Petra Maška, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 66 201,11 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 942,50 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 66 201,11 Kč od 12. 11. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 21 769,79 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 211,22 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 122,79 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 21 769,79 Kč od 12. 11. 2024 a s úrokem ve výši 7,9 % ročně z částky 87 970,90 Kč od 12. 11. 2024 do zaplacení, zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 12 245,73 Kč k rukám zástupce žalobkyně advokáta JUDr. Petra Maška, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení zažalované částky s tím, že účastníci uzavřeli dne 7. 3. 2022 smlouvu o úvěru, jejíž nedílnou součástí jsou úvěrové podmínky banky. Na základě této smlouvy žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši 155 000 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 7,9 % ročně. Žalovaný úvěr čerpal a zavázal se jej splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve sjednané výši 3 777 Kč splatných vždy k 17. dni v měsíci, a vedle splátek se dále zavázal hradit poplatky dle smlouvy. Splátky však neplnil řádně a včas a byl tak v prodlení s úhradou anuitních splátek a poplatků, pročež žalobkyně po marném upomínání v souladu se smluvními ujednáními oznámila žalovanému, že celý zbytek úvěru zesplatnila ke dni 10. 8. 2024. Dlužná částka se sestává z neuhrazené jistiny ve výši 86 170,90 Kč a poplatků ve výši 1 800 Kč. Dále žalobkyně požadovala kapitalizovaný úrok ve výši 5 122,79 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 2 153,72 Kč, běžící úrok a běžící zákonný úrok z prodlení za dobu od 12. 11. 2024 do zaplacení. Přes výzvu žalovaný po zesplatnění úvěru ničeho na svém dluhu neuhradil.
2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil.
3. Soud ve věci jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “), bez přítomnosti žalovaného, který svou neúčast na jednání ani neomluvil.
4. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. ), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle § 132 o.s.ř. o.s.ř. byl v řízení prokázán následující skutkový stav:
Účastníci uzavřeli smlouvu, kterou se žalobkyně zavázala, že poskytne žalovanému finanční prostředky ve výši 155 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto finanční prostředky vrátit žalobkyni v pravidelných měsíčních splátkách (celkem 48 splátek) včetně příslušenství a smluvených poplatků ve výši 3 777 Kč ke každému 17. dni v měsíci. Úroková sazba byla sjednána ve výši 7,9 % ročně. Žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve smluvené výši převodem na účty uvedené ve smlouvě, z toho částka 94 521,35 Kč byla použita ke splacení (konsolidaci) již dříve čerpaného úvěru (prokázáno smlouvou o úvěru č. 014267250A ze dne 4. 3. 2022 včetně oznámení o změně, sazebníku a obchodních podmínek, předsmluvními informacemi a žádostí o poskytnutí spotřebitelského úvěru, výpisem z účtu žalovaného).
Před uzavřením smlouvy žalobkyně zjistila, že žalovaný má čistý měsíční příjem ve výši 27 440 Kč a jeho měsíční výdaje činí 6 000 Kč bez splátek úvěrů, které byly uvedeny zvlášť ve výši 3 500 Kč měsíčně; žalovaný měl jeden spotřebitelský úvěr v nesplacené výši 94 305,81 Kč, který žádal konsolidovat, a nebyl v prodlení s úhradou svých závazků; splátky úvěru činily 2 342 Kč měsíčně (prokázáno daty o žádosti a informacemi z CBCB, výpisy z účtu žalovaného).
Protože žalovaný nehradil splátky v souladu se smlouvou a podmínkami, žalobkyně po marném upomínání dluh žalovaného zesplatnila ke dni 10. 8. 2024 (prokázáno výzvami k zaplacení dluhu a oznámením o zesplatnění úvěru ze dne 12. 8. 2024 včetně dodejek). Žalovaný dosud na dluh zaplatil celkem 88 798,89 Kč (prokázáno přehledem splátek). Přes výzvu žalovaný pohledávku v zažalované výši nezaplatil (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 29. 10. 2024 včetně podacího archu).
5. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o.z. “), a zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “).
6. Žalobkyně smlouvu uzavírala v postavení podnikatele (§ 420 o.z. ) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o.z. ), a jedná se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o.z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v o.z. , ale i úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, kdy peněžité zápůjčka nebo úvěr je ve smyslu § 2 odst. 1 citovaného zákona spotřebitelským úvěrem.
7. Podle § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli.
8. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Povinností je zejména uchovávat mj. dokumenty a záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Dokumenty je nutno uchovávat nejméně po dobu pěti let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty a záznamy vznikly.
10. Podle § 2991 odst. 1 , 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. Ze shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost poskytovatele úvěru zkoumat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr nastává tehdy, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby bez jakýchkoliv problémů a omezení mohl splácet jednotlivé splátky úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr (tj. konkrétní příjmy ze zaměstnanecké či jiné činnosti, konkrétní náklady na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, v neposlední řadě též případné závazky žadatele z dříve uzavřených smluv). Analýza pouze některé ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení úvěruschopnosti nepostačuje.
12. V nyní projednávané věci soud dospěl k závěru, že zde není prostor pro aplikaci ustanovení § 5 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru, a to již o ohledem na skutečnost, že žalovanému byl poskytován nový úvěr, jehož část (nikoliv celá úvěrovaná částka) byla použita na splacení stávajících závazků žalovaného. Nejednalo se tak o pouhou změnu způsobu splácení stávajícího úvěrového produktu, jak předpokládá § 5 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru. Nelze tak dospět k závěru, že na žalobkyni se nevztahovaly povinnosti plynoucí ze shora uvedených ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Za shora zjištěného skutkového stavu přitom soud nemá prokázáno, že žalobkyně dostatečným způsobem zkoumala schopnost žalovaného splácet úvěr, a to co se týče jeho příjmů, tak i jeho výdajů a celkových majetkových poměrů. Žalobkyně vycházela z informací zjištěných od žalovaného, které ověřovala pouze z výpisů z jeho účtu. Dále žalovaného prověřovala v databázi CBCB, aby zjistila míru jeho zadluženosti a ověřila, zda žalovaný není osobou, která již v době poskytnutí úvěru nebyla schopna splácet své závazky. Takto zjistila čistý měsíční příjem žalovaného ze zaměstnání, dále že žalovaný hradí měsíčně na splátkách úvěrů celkem částku 3 500 Kč, přitom ovšem splátky jediného úvěru zjištěného z registru CBCB měly činit pouze 2 342 Kč a tento rozpor nebyl vysvětlen. Výdaje žalovaného potom zjistila v celkové výši 6 000 Kč měsíčně, aniž by zkoumala jejich skladbu a posoudila jejich věrohodnost, a to především s ohledem na nízkou výši, která příliš neodpovídá aktuálním životním nákladům v ČR. Žalobkyně dále nezkoumala podrobnosti o pracovním poměru žalovaného (zda je zaměstnán na dobu určitou či neurčitou, a tedy zda bude mít zajištěný příjem po celou dobu splácení), rodinné poměry žalovaného (např. počet vyživovacích povinností), ani jeho bytové poměry (zda bydlí v nájmu, ve vlastním bytě, či jako spolubydlící a jaké má náklady na bydlení, což je pravidelně nejvýznamnější výdaj). Žalobkyně tak zjišťovala majetkové poměry žalovaného ryze formálně, když se spokojila pouze s neověřenými a nekonkrétními informacemi od žalovaného, aniž by si od něho vyžádala příslušná vysvětlení a doklady (např. pracovní smlouvu, nájemní smlouvu, doklady o výši záloh za energie apod.). Pokud žalobkyně ověřovala tvrzení žalovaného z výpisu z jeho účtu, tak (především v otázce výdajů) není vůbec zřejmé, jakým způsobem tak učinila, a k jakým zjištěním přitom došla. Nutno připomenout, že ve smyslu § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je pak i zákonnou povinností poskytovatele úvěru dokumenty a záznamy týkající se posuzování schopnosti spotřebitele splácet úvěr uchovávat, a to nejméně po dobu pěti let.
13. Výše uvedené dokumenty vážící se k povinnosti věřitele řádně posuzovat schopnost žalovaného splácet úvěr, a to s přihlédnutím k výdajům žalovaného, nebyly v žalobě ani v jiném podání žalobkyně označeny a přiloženy. Soud nepostupoval dle § 115a o.s.ř. o.s.ř. a ve věci nařídil jednání mj. za tím účelem, aby mohl žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1 , 3 o.s.ř. o.s.ř. poskytnout poučení, že jí dosud nebyly vylíčeny všechny rozhodující skutečnosti a nebyla prokázána tvrzení o tom, že věřitel skutečně zkoumal úvěruschopnost žalované, a to včetně následků spojených s nesplněním výzvy k jejich dotvrzení a označení. Žalobkyně žalobní tvrzení nedoplnila a důkazy neoznačila.
14. S ohledem na skutečnost, že v projednávané věci nebylo zjištěno, že by věřitel při poskytování spotřebitelského úvěru zkoumal úvěruschopnost žalovaného, soud dospěl k závěru, že mezi stranami uzavřená smlouva o úvěru je neplatná. Ačkoliv znění § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru podmiňuje neplatnost smlouvy námitkou učiněnou spotřebitelem v promlčecí lhůtě, takové ustanovení je v rozporu s články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, které mají být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, přičemž stejná ustanovení směrnice zároveň brání tomu, aby sankce (neplatnost smlouvy) spojená s porušením této povinnosti byla podmíněna uplatněním námitky spotřebitele v promlčecí lhůtě (srovnej rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, OPR-Finance s.r.o. proti GK). Soud tedy k nesplnění povinnosti věřitele zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr přihlédl z úřední povinnosti (srovnej § 588 o.z. ).
15. V projednávané věci tak soud dospěl k závěru, že nebylo-li v řízení prokázáno splnění povinnosti žalobkyně zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr, smlouva o úvěru uzavřená mezi žalovaným a žalobkyní je neplatná, a to s účinky ex tunc. Proto žalobkyně nemůže po právu požadovat zaplacení smluvního úroku a dalších případných poplatků uvedených ve smlouvě a má toliko právo na vrácení poskytnutých peněžních prostředků, které soud v případě absolutní neplatnosti smlouvy v souladu s ustanovením § 2991 odst. 2 o.z. považuje za bezdůvodné obohacení na straně žalované, ke kterému došlo bez právního důvodu. Proto soud rozhodl, že žalovaná je povinna v souladu s § 2991 odst. 1 o.z. zaplatit žalobkyni pouze poskytnuté peněžní prostředky (155 000 Kč), jejichž výše je ponížena o část, kterou již žalovaný uhradil (88 798,89 Kč). Soud přiznal žalobkyni i právo na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , avšak až od marného uplynutí lhůty k zaplacení dluhu určené výzvou při zesplatnění včetně zákonné výše vážící se k tomuto dni, neboť na základě ujednání obsažených v absolutně neplatné smlouvě nelze určovat splatnost dluhu, přičemž žalovaná byla k uhrazení dluhu žalobkyní prokazatelně vyzvána až právě touto výzvou. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 věta první o.s.ř. o.s.ř. , když neshledal důvody pro její prodloužení. Ve zbytku pak soud s ohledem na výše uvedené žalobu jako nedůvodnou zamítl.
16. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Pro účely rozhodování o nákladech řízení v této věci soud nevycházel pouze z „jistiny“, tedy žalované částky samotné, nýbrž do posouzení míry úspěchu a neúspěchu ve věci zahrnul i příslušenství, a to včetně běžícího a zkapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08 , usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 7. 2013, sp. zn. 30 Co 363/2013 ). Po zohlednění těchto částek se podává, že větší úspěch ve věci měla žalobkyně. Za předmět řízení je třeba považovat součet těchto částek, tj. částku 103 459,42 Kč. Rozdíl úspěchu a neúspěchu žalobkyně činí 39,1 % (69,55 % úspěch – 30,45 % neúspěch). Konkrétně má žalobkyně nárok na náhradu částky:
- 3 520 Kč (zaplacený soudní poplatek),
- Advokát žalobkyně učinil v řízení celkem pět úkonů právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ adv. tarifu), návrh ve věci samé, výzva k plnění, doplnění žaloby ze dne 20. 3. 2025 (§ 11 odst. 1 písm. d/ ; vyhl. č. 177/1996 Sb. , adv. tarifu), účast na jednání soudu dne 25. 4. 2025 (§ 11 odst. 1 písm. g/ adv. tarifu),
o Mimosmluvní odměna za pět úkonů právní služby činí 5 x 4 620 Kč (§ 8 odst. 1 a § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. , adv. tarifu),
o Paušální náhrada hotových výdajů advokáta činí 3 x 300 Kč (§ 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. , adv. tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024),
o Paušální náhrada hotových výdajů advokáta činí 2 x 450 Kč (§ 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. , adv. tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025),
- 83,50 Kč - náhrada jízdného za cestu vlakem z Prahy do Kutné Hory a zpět v poloviční výši z důvodu účasti na dvou jednáních v tentýž den,
- 900 Kč - náhrada za promeškaný čas advokáta strávený cestou do místa úkonu v celkové délce šesti započatých půlhodin po 150 Kč (dle § 14 odst. 1 písm. a/, odst. 3 adv. tarifu),
- 5 435,53 Kč (náhrada za 21 % daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobkyně a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř. o.s.ř. ).
Celkem tak má žalobkyně nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 39,1 % z částky 31 319 Kč, tj. 12 245,73 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1 , § 160 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. ).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Kutné Hoře.
Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci.