Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
13 C 52/2025-21
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. Marianem Babicem ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o 14 290 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 971,68 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 4 318,32 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 290 Kč od 29. 7. 2022 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 126 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve adresa číslo účtu č. účtu, variabilní symbol var. symbol, doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 971,68 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se zamítá v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 4 318,32 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 290 Kč od 29. 7. 2022 do zaplacení.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 126 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve , adresa, číslo účtu , č. účtu, , variabilní symbol , var. symbol, , doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 14 290 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností Emmas právnická osoba., smlouvu o úvěru, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému dne 28. 6. 2022 peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tento úvěr vrátit nejpozději do 28. 7. 2022, a to spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 994,11 Kč a smluvním úrokem ve výši 295,89 Kč. Žalovaný poskytnutý úvěr ve sjednané splatnosti nevrátil. Pohledávka za žalovaným byla postoupena nejdříve společnosti právnická osoba. a následně byla postoupena žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 11. 2024. Před ani po postoupení pohledávky, žalovaný na tuto neuhradil ničeho, a to ani po zaslání předžalobní výzvy.
2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že její právní předchůdkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného nahlédnutím do nebankovních registrů a dále výpočtem mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji, které však žalobkyně nijak nespecifikovala.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
4. Jelikož ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (resp. nereagovali na výzvu soudu, aby se vyjádřili k možnému rozhodnutí věci bez jednání), postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval.
5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že dne 28. 6. 2022 právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 10 000 Kč, a to bezhotovostní převodem na bankovní účet specifikovaný ve smlouvě (smlouva o úvěru č. číslo, 2x potvrzení o platbě). Dodatkem ke smlouvě ze dne 6. 10. 2023 si smluvní strany ujednaly prodloužení splatnosti úvěru do 11. 10. 2023, přičemž výše dluhu žalovaného ke dni uzavření dodatku činila 9 971,68 Kč (dodatek ze dne 6. 10. 2023). Společnost právnická osoba k úhradě dluhu (oznámení o postoupení pohledávky, předžalobní výzva).
6. Na základě zjištěného skutkového stavu soud učinil závěr, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Jelikož žalovaný smlouvu uzavíral v postavení spotřebitele, uplatní se na tuto smlouvu i právní úprava zakotvená v zákoně č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ “), a to včetně ustanovení § 86 a 87 tohoto zákona.
7. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ , poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
8. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
9. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Ustanovení § 86 a § 87 ZoSÚ je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka prověřovat.
11. Poté co soud takto aplikoval citovaná ustanovení na zjištěný skutkový stav, dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí a dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně ani jen netvrdila, z jakých konkrétních příjmů a výdajů žalovaného bylo při posuzování jeho úvěruschopnosti vycházeno, natož jak byla úvěruschopnost žalovaného ověřována. Soudu proto nezbývá než konstatovat, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila povinnosti vyplývající jí z § 86 ZoSÚ , což má za následek neplatnost předmětné úvěrové smlouvy, k níž soud přihlíží i bez návrhu.
12. V důsledku této neplatnosti je nutné vzájemný vztah účastníků vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ , podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru. V řízení bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 10 000 Kč. Žalobkyně sice tvrdila, že žalovaný na úvěr nezaplatil ničeho, ovšem z dodatku k úvěrové smlouvě ze dne 6. 10. 2023 vyplývá, že v okamžiku jeho uzavření činila výše nesplacené jistiny 9 971,68 Kč. Jelikož v řízení nebylo tvrzeno, ani zjištěno, že by žalovaný na úvěr zaplatil jakékoliv další částky, soud žalobě vyhověl právě co do částky 9 971,68 Kč. Další plnění ze smlouvy, včetně smluvních úroků, poplatků, případně smluvních pokut, nelze žalobkyni přiznat, když pro neplatnost úvěrové smlouvy nebyl žalovaný závazky ze smlouvy vázán.
13. Současně platí, že v případě neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, má věřitel nárok na nesplacenou jistinu úvěru v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele) - srov. rozhodnutí NS ČR, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 . Vzhledem k tomu, že v nyní posuzované věci se účastníci na nové době splatnosti nedohodli, byla tato stanovena soudem, a to v délce tří dnů od právní moci rozsudku, tedy v délce obvyklé pariční lhůty. Soud přitom přihlížel k výši a povaze dluhu, době, která uplynula od poskytnutí úvěru, jakož i k dosavadnímu pasivnímu postoji žalovaného, který ohledně svých platebních možností ničeho neuvedl.
14. Jelikož dlužná částka byla žalovanému uložena k úhradě v nově stanovené lhůtě splatnosti, žalovaný se s její úhradou dosud nedostal do prodlení, a proto žalobkyni nelze přiznat ani požadovaný zákonný úrok z prodlení (srov. rozhodnutí KS Ostrava, č. j. 8 Co 123/2024 -66 nebo č. j. 8 Co 245/2024 -44).
15. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci se žalobkyně domáhala zaplacení částky 14 290 Kč, přičemž přiznána jí byla částka 9 971,68 Kč. Lze tedy konstatovat, že žalobkyně byla procesně úspěšná v rozsahu 70 % a ve zbývajícím rozsahu (30 %) byl úspěšný žalovaný. Žalobkyni proto byla přiznána náhrada v rozsahu 40 % účelně vynaložených nákladů, sestávajících z odměny advokáta dle vyhlášky 177/1996 Sb. , advokátní tarif (dále jen „a. t.“) za 3 úkony právní služby po 400 Kč (§ 14b odst. 1 a. t.), 3x režijní paušál po 100 Kč (§ 14b odst. 5 a. t.), což po zvýšení o 21 % DPH (315 Kč) a připočtení soudního poplatku (včetně jeho doměřené části – viz níže) v částce 1 000 Kč, činí celkem 2 815 Kč. 40 % z této částky pak odpovídá částce 1 126 Kč, kterou soud uložil zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení. Soud v daném případě aplikoval § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , jelikož z úřední činnosti mu je známo, že žalobkyně ve skutkově a právně obdobných věcech podává větší množství návrhů na vydání elektronického platebního rozkazu (tj. podání na ustáleném vzoru), a zároveň požadované plnění nepřevyšuje částku 50 000 Kč.
16. Žalobkyně se svým návrhem na zaplacení částky ve výši 14 290 Kč s příslušenstvím domáhala vydání elektronického platebního rozkazu a zaplatila soudní poplatek ve výši 800 Kč. Elektronický platební rozkaz však nebyl ve věci vydán a soud pokračoval v řízení. Z toho důvodu soud doměřil žalobkyni poplatek do výše 1 000 Kč podle položky 1 bod 1. písm. a), ve spojení s položkou 2 bod 2. Sazebníku poplatků, tedy doplatek ve výši 200 Kč. Soudní poplatek je splatný do tří dnů od právní moci rozhodnutí (§ 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebude-li splněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat výkonem rozhodnutí dle části šesté občanského soudního řádu , případně exekucí dle příslušných ustanovení zákona č. 120/2001 Sb. , exekučního řádu.