Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
10 C 9/2025-25
Okresní soud v Táboře rozhodl soudkyní JUDr. Lenkou Pávkovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o zaplacení 29 652,50 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 16. 8. 2024 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba o zaplacení částky 15 652,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 278,59 Kč od 16. 8. 2024 do zaplacení se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit na účet Okresního soudu v Táboře soudní poplatek ve výši 296 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 16. 8. 2024 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba o zaplacení částky 15 652,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 278,59 Kč od 16. 8. 2024 do zaplacení se zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.IV. Žalobkyně je povinna zaplatit na účet Okresního soudu v Táboře soudní poplatek ve výši 296 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se domáhá vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 29 652,50 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. hodnota uzavřené mezi účastníky řízení dne 16. 4. 2024. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěrový rámec ve výši 69 300 Kč, z něhož žalovaný vyčerpal peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč. Ty měl vrátit ve splátkách dle smlouvy. Žalovaný však nedostál svým smluvním povinnostem, když úvěr nesplácel řádně a včas. Předžalobní výzvou žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. Žalovaný však ke dni podání žaloby nezaplatil na dluh ničeho.
2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. o. s. ř. vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. ). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání v rámci podané žaloby. Žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř. o. s. ř. Proto soud rozhodoval na základě obsahu spisu.
3. Ze smlouvy o úvěru ze dne 16. 4. 2024 ve spojení se všeobecnými obchodními podmínkami a sazebníkem poplatků žalobkyně a dále ze sdělení o zesplatnění úvěru ze dne 15. 8. 2024 je prokázáno, že účastníci řízení dne 16. 4. 2025 uzavřeli smlouvu o úvěru č. hodnota, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr s možností opakovaného a postupného čerpání až do výše 69 300 Kč. Ze sdělení právnická osoba. ze dne 15. 1. 2025 vyplývá, že na bankovní účet žalovaného byla z účtu žalobkyně dne 16. 4. 2024 připsána částka 14 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal hradit úvěr ve splátkách společně s úrokem ve výši 0,903 % denně a s poplatkem za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) činí 1 314,77 %. Datum splatnosti úvěru byl sjednána na 10. 8. 2025. Žalovaný se v článku VII. smlouvy dále zavázal platit žalobkyni základní poplatky. Kromě poplatku za vyplacení tranše úvěru a smluvního úroku si dle obsahu žaloby sjednal poplatek za volitelnou službu Presto ve výši 165 Kč za expresní vyplacení každé tranše. V případě prodlení byl povinen žalovaný hradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky, jejíž zaplacení žalobkyně požaduje ve výši 298,92 Kč za období od 17. 5. 2024 do 15. 8. 2024, zákonný úrok z prodlení, účelně vynaložené náklady v paušální výši 35 Kč denně, maximálně 490 Kč za kalendářní měsíc a náklady na zasílání upomínek zpoplatněných částkou 105 Kč za každou upomínku. Žalovaný nezaplatil ničeho, proto žalobkyně úvěr k 16. 8. 2024 zesplatnila. Žalobou požaduje žalobkyně zaplacení jistiny úvěru ve výši 13 999,99 Kč, poplatku za vyplacení tranše úvěru ve výši 278,60 Kč, přirostlého smluvního úroku ve výši 15 074,99 Kč a smluvní pokuty ve výši 298,92 Kč. Výzvou ze dne 27. 11. 2024 byl žalovaný žalobkyní upomínán o zaplacení dluhu a zároveň upozorněn na možnost jeho soudního vymáhání.
4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
5. Soud se v dané věci nejprve zabýval platností smlouvy o úvěru, neboť k případné absolutní neplatnosti smlouvy soud přihlíží ex offo a účastník v takovém případě nemusí tvrdit a namítat neplatnost takového úkonu, neboť soud je povinen zkoumat všechny důvody absolutní neplatnosti (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 30 Cdo 833/2008 ). V dané věci byl dle předložené smlouvy o úvěru sjednán úrok z úvěru ve výši 329,59 % ročně s uváděnou RPSN úvěru ve výši 1 314,77 %. Ohledně úroků z poskytnutých finančních prostředků (ať již formou úvěru či zápůjčky) existuje poměrně bohatá judikatura Nejvyššího soudu České republiky (dále jen NS ČR), kdy lze konkrétně uvést např. rozhodnutí ve věcech sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 , sp. zn. 20 Cdo 474/2006 , sp. zn. 32 Cdo 2773/2009 a sp. zn. 32 Cdo 3516/2009 , od kterých také není žádný důvod se v dané věci odchylovat. Konkrétně v rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 NS ČR dovodil, že „Nemohou být žádné pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy.“ Dále se v něm NS ČR odkázal na svoji ustálenou judikaturu ohledně pojmu dobrých mravů (viz NS ČR sp. zn. 21 Cdo 486/2002 ) a věc uzavřel se závěrem, že „Vzhledem k tomu, že dohodnutá výše úroků (ve výši 60 % ročně) podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahovala horní hranici této obvyklé úrokové míry, je za tohoto stavu věci odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy.“ Podle rozhodnutí NS ČR ve věci sp. zn. 32 Cdo 2773/2009 lze úroky z prodlení „posoudit z hlediska souladu nebo rozporu s dobrými mravy pouze jako platné či neplatné a nelze je shledat neplatné jen co do výše, která přesahuje rámec dobrých mravů. Veškerá tato judikatura vydaná za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb. , občanský zákoník (dále jen obč. zák.), je přitom plně použitelná i za účinnosti o. z. (viz Lavický, P. a kol., Občanský zákoník I., komentář, 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, str. 2077 – 2091). Také Ústavní soud České republiky (dále jen ÚS) již v nálezu sp. zn. III. ÚS 4084/12 dospěl k závěru, že úvěrová smlouva s úrokem 79 % ročně a RPSN ve výši 115,32 % ročně (spolu s dalšími sankcemi) naplňuje svým obsahem kritéria zjevné nespravedlnosti a je namístě přistoupit k zastavení exekuce dle § 268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř. “). Tato judikatura se dále prohlubovala a např. nález ÚS ve věci sp. zn. II. ÚS 3194/18 dovodil, že v případě zcela a naprosto zjevného nesouladu přisouzeného plnění s dobrými mravy v neprospěch spotřebitele není vyloučeno, že již tato okolnost sama o sobě může vést k zastavení exekuce dle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. o. s. ř. V návaznosti na judikaturu ÚS pak NS ČR v rozhodnutích sp. zn. 20 Cdo 1857/2019 , 20 Cdo 3811/2019 , 20 Cdo 2884/2019 nebo 20 Cdo 75/2020 uzavřel, že přiznané plnění je ve svém souhrnu natolik nemravné a vedoucí k nepřiměřenému postižení dlužníka, že je namístě exekuci dle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. o. s. ř. zastavit bez ohledu na pasivitu dlužníka, s tím, že další okolnosti se stávají podružnými, přičemž šlo o případy, kde se RPSN pohybovala od 94,98 % po 148,17 %, a jejíž zaplacení bylo zajištěno smluvními pokutami. Podepsaný soud má v souladu s právním názorem odvolacího Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře (např. rozsudek č. j. spisová značka ze dne datum), že uvedené právní závěry NS ČR a ÚS, které ve své většině byly vysloveny v rámci exekučního řízení, jsou o to více použitelné i pro řízení nalézací. Podle uvedeného rozhodnutí: „exekuční řízení je totiž už z principu určeno pouze pro faktický výkon rozhodnutí, nikoliv tedy pro nalézání práva a pro přezkum exekučního titulu. I proto je vhodné a účelné, aby se posouzení platnosti spotřebitelských smluv o úvěru přesunulo už do řízení nalézacího, v němž je vydáváno meritorní rozhodnutí a jež je svou podstatou určeno k tomu, aby v něm byly posouzeny všechny relevantní aspekty hmotného práva.“
6. V dané věci byla smlouvou o úvěru mezi účastníky sjednána úroková sazba z úvěru ve výši 329,59 % ročně. Obvyklá výše úroků dle obecně dostupného přehledu statistických údajů zveřejněných Českou národní bankou pro období duben 2024 činila pro korunové úvěry poskytnutými bankami domácnostem v ČR na spotřebu v průměru 8,71 % ročně. Dohodnutá výše úroků tedy sama o sobě převyšuje mnohonásobně tuto obvyklou úrokovou míru. Úrok dohodnutý v poměrech dané smlouvy je nepřiměřeně vysoký, odporující dobrým mravům. Tato skutečnost je zjevná již ze samotné kapitalizace tohoto úroku provedené žalobkyní v žalobě, z níž je zřejmé, že za dobu od 16. 4. 2024 (čerpání úvěru) do 15. 8. 2024 (zesplatnění úvěru) činil tento úrok z částky 14 000 Kč celkem 15 047,99 Kč. Jedná se o 100 % nárůst za dobu 4 měsíců. Jednotlivá smluvní ujednání přitom nelze vytrhovat z kontextu celé smlouvy, ale naopak každé je nutno posoudit v souvislosti s ostatními. V dané věci jsou tato ujednání ve svém souhrnu zjevně nevyvážená. Žalovaný se totiž kromě uvedeného úroku zavázal žalobkyni platit poplatek za vyplacení každé tranše úvěru. Pro případ neplnění povinností přistupuje smluvní pokuta v procentuální výši 0,1 % za každý den prodlení a náhrada nákladů za prodlení dlužníka, které spolu s úrokem již pouze podtrhují takto zcela zjevně nepřiměřenou výši finančního zatížení dlužníka. Neobstojí ani argumentace, že se jednalo o vyjádření svobodné vůle účastníků s důsledky pacta sunt servanda, neboť korektiv dobrých mravů se uplatňuje právě na smluvní ujednání. Smluvní ujednání nejsou vyloučené ze soudního přezkumu, naopak tyto musí soud ex offo vždy přezkoumávat z hlediska souladu s dobrými mravy. „Následkem rozporu s dobrými mravy je podle § 580 odst. 1 neplatnost právního jednání, ve spojení s ustanovením § 588 je třeba dospět k závěru, že se jedná vždy o neplatnost absolutní.” (viz výše uvedená odborná literatura, str. tamtéž). Na toto posouzení nemá žádný vliv § 1793 o. z. nebo § 1813 o. z., neboť jimi nejsou vyloučena ustanovení o absolutní neplatnosti právního jednání, které je zjevně v rozporu s dobrými mravy; právě k takovému absolutně neplatnému právnímu jednání došlo v dané věci.
7. Podle výše uvedené judikatury NS ČR, která navazuje na judikaturu ÚS (viz celá řada rozhodnutí ÚS uváděná ve zmíněných rozhodnutích NS ČR), je třeba zkoumat neplatnost spotřebitelských smluv způsobenou nepřiměřenými úroky nikoli izolovaně, ale v celém souhrnu uzavřené spotřebitelské smlouvy, neboť není přípustné nepřiměřené vychýlení v právech a povinnostech stran v zásadní neprospěch spotřebitele. Ve výše uvedených rozhodnutích, která se týkala další fáze uplatnění práva v exekučních řízeních, a to právě ve věcech spotřebitelských smluv o poskytnutí peněžních prostředků, bylo dovozeno, že v případě takovéto nepřiměřenosti se neplatnost vztahuje na celý závazkový vztah. NS ČR dovodil, že pokud jsou povinnosti dlužníka ve svém kontextu nepřiměřené jeho právům, že je na místě exekuci zcela zastavit, a tedy smlouvu je třeba jako celek považovat za neplatnou (viz v podrobnostech shora uvedená judikatura). Tak je tomu i v dané věci, kdy ujednání o nemravné výši úroků z úvěru jsou základním ujednáním spotřebitelském úvěru, přičemž vedle nemravné výše úroků z úvěru smlouva stanovila dále toliko v neprospěch spotřebitele smluvní pokutu a dále i účelně vynaložené náklady pro případ prodlení spotřebitele a další poplatky. Jednotlivá ustanovení dané smlouvy o spotřebitelském úvěru poskytnuté podnikatelem spotřebiteli jsou natolik provázaná, že je nelze od sebe oddělit, neboť bez takto sjednaných úroků by žalobkyně peněžní prostředky žalovanému neposkytla. Ustanovení dané smlouvy zakládají proto tak nevýhodný a nevyvážený vztah mezi věřitelem a dlužníkem, že způsobují absolutní neplatnost smlouvy.
8. Z výše uvedených závěrů vyplývá, že poskytnutí peněžních prostředků žalovanému je s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru třeba posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení dle citovaného § 2991 odst. 1 o. z. Jak již bylo výše uvedeno, žalobkyně poskytla žalovanému částku 14 000 Kč a ze žalobních tvrzení plyne, že žalovaný nezaplatil na dluh ničeho. Při výše uvedeném závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru a posouzení vztahu mezi účastníky jako bezdůvodného obohacení, musí žalovaný vydat bezdůvodné obohacení žalobkyni, neboť tato má právo na vrácení toho, co bylo plněno (§ 2993 o. z.). Proto je nárok žalobkyně na zaplacení částky 14 000 Kč důvodný, stejně jako na úrok z prodlení z této dlužné částky, neboť žalovaný byl a je v prodlení s plněním peněžitého dluhu. Výše žalobkyní požadovaných úroků z prodlení je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. Ve zbytku soud žalobu zamítl.
9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Žalovaný byl úspěšnější stranou sporu, jemu ovšem žádné náklady řízení nevznikly.
10. Vzhledem k tomu, že žalobkyně uhradila při podání žaloby soudní poplatek ve výši 1 187 Kč podle položky 2 bod 1 písm. c) Sazebníku poplatků k zák. č. 549/1991 Sb. , soud však elektronický platební rozkaz nevydal a pokračoval v řízení, je žalobkyně povinna zaplatit na soudním poplatku podle položky 1 bod 1 písm. b) ve spojení s položkou 2 bod 2 Sazebníku poplatků k zák. č. 549/1991 Sb. částku 1 483 Kč. Proto soud ve výroku IV. žalobkyni uložil uhradit na účet Okresního soudu doplatek soudního poplatku ve výši 296 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích – pobočce v Táboře, prostřednictvím Okresního soudu v Táboře. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.
Žalobkyně je povinna zaplatit částku dle výroku IV. rozsudku bankovním převodem na účet u České národní banky, č. ú. 3703-729301/0710, v. s. 1011000925, anebo v pokladně zdejšího soudu. Nezaplatí-li žalobkyně dle pravomocného rozhodnutí uvedenou částku do 30 dnů od její splatnosti, bude její zaplacení vymáháno celním úřadem.