Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

17 C 59/2025-30

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní Mgr. Milenou Rejchovou ve věci

žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

o zaplacení částky 32 643,01 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 20 964,06 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 20 964,06 Kč od 5. 12. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení

- částky 11 678,95 Kč,

- kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 367,55 Kč,

- kapitalizovaného úroku ve výši 4 511,05 Kč,

- úroku ve výši 29,70 % ročně z částky 26 415,15 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení,

- zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 27 915,15 Kč od 30. 7. 2024 do 4. 12. 2025,

- zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 6 951,09 Kč od 5. 12. 2025 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 719 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 20 964,06 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 20 964,06 Kč od 5. 12. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení- částky 11 678,95 Kč,- kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 367,55 Kč,- kapitalizovaného úroku ve výši 4 511,05 Kč,- úroku ve výši 29,70 % ročně z částky 26 415,15 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení,- zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 27 915,15 Kč od 30. 7. 2024 do 4. 12. 2025,- zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 6 951,09 Kč od 5. 12. 2025 do zaplacení.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 719 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 2. 12. 2024 domáhal proti žalovanému zaplacení částky 32 643,01 Kč (z toho jistina 26 415,15 Kč) s příslušenstvím. Dle žalobních tvrzení právní předchůdce žalobce společnost právnická osoba, IČO IČO uzavřel se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne 1. 5. 2023. Na základě této smlouvy žalovaný čerpal částku ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit právnímu předchůdci žalobce čerpanou jistinu a úroky ve výši 54 % ročně. Úhrady žalovaného měly podobu závazku minimálních měsíčních plateb, a to vždy do doby, dokud neuhradí celkovou dlužnou částku. Informace o konkrétní výši, počtu a četnosti plateb, které byl žalovaný povinen hradit, byl žalovanému sdělen každý kalendářní měsíc prostřednictvím rozpisu plateb, který byl žalovanému dostupný online na účtu Anonymizováno www.Anonymizováno.cz. Žalovaný nesplácel dohodnuté splátky řádně a včas, když z titulu této smlouvy uhradil toliko 9 035,94 Kč. Úvěr tak byl v souladu se smlouvou a s čl. 11.3 smluvních podmínek zesplatněn ke dni 4. 1. 2024. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek postoupena na žalobce, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou, avšak bezvýsledně.

2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu a poučení soudu nevyjádřil.

3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání, neboť byly splněny podmínky dané , (dále také ). Z listinných důkazů soud zjistil následující právně významné skutečnosti:

4. Z y nazvané smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným dne 1. 5. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru, kterou žalovanému poskytl úvěrový limit do výše 30 000 Kč s možností opakovaného čerpání. Úrok byl sjednán ve výši 54 % ročně (RPSN 70,81 = ročně). Žalovaný se zavázal hradit minimální měsíční platby, a to vždy do doby, dokud neuhradí celkovou dlužnou částku. Informace o konkrétní výši, počtu a četnosti plateb, které je povinen hradit, byla sdělena každý kalendářní měsíc prostřednictvím rozpisu plateb (viz smlouva o úvěru). Přehledem plateb bylo prokázáno, že žalovaný vyčerpal celkem částku 30 000 Kč (převedeno na bankovní účet) a uhradil celkem 9 035,94 Kč.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce. Z oznámení o postoupení pohledávky vzal soud za prokázané, že žalobce písemně informoval žalovaného o postoupení pohledávky.

6. Žalobci byla soudem zaslána výzva, aby řádně tvrdil a vysvětlil, jakým způsobem zkoumal schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr a doplnil důkazy, ze kterých by vyplynulo, jak byly zkoumány schopnosti žalovaného splácet úvěr, především okolnosti ověření žalovaným uváděných příjmů a výdajů.

7. Žalobce však reagoval vyjádřením – bez doložení jakýchkoliv důkazů – ve kterém uvedl, že byl žalovaný lustrován v registru k ověření jeho závazků, dále byly zjištěny příjmy žalovaného z bankovního účtu, přičemž s ohledem na výši jeho příjmu dospěl předchůdce žalobce k názoru, že schopnost žalovaného splácet tento úvěr je dostatečná.

8. Žalobce tedy ani na výzvu soudu nevysvětlil, jak ověřoval měsíční výdaje včetně posuzování výše existujících závazků, resp. s jakým konkrétními částkami pracoval. Doloženy nebyly ani výpisy z účtu žalovaného ohledně prokázání jeho příjmu, ani podklady k ověření výdajů.

9. Z písemné výzvy bylo zjištěno, že advokát žalobce před podáním žaloby vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky, a to předžalobní výzvou odeslanou dne 1. 11. 2024.

10. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému dne 1. 5. 2023 částku ve výši 30 000 Kč, a to převodem na bankovní účet. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce jistinu ve výši 30 000 Kč a dále úrok a poplatky. Předchůdce žalobce spol. Provident si ale nikterak neověřil tvrzení žalovaného o jeho skutečných příjmech a výdajích, když nebylo prokázáno, jakým konkrétním způsobem tedy předchůdce žalobce ověřoval skutečnou úvěruschopnost žalovaného.

11. Dle ustálené judikatury soudů a Soudního dvora EU platí, že věřitel je povinen využívat i veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

12. Vzhledem k tomu, že žalovaný při sjednání smlouvy o úvěru vystupoval v pozici spotřebitele, soud při právním posouzení věci vycházel z ustanovení , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů ve spojení s ustanoveními , .

13. Bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce a žalovaný jednali o uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu ustanovení a násl. , kdy právní předchůdce žalobce před poskytnutím peněžitých prostředků ve smyslu až zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí neposuzoval schopnost žalovaného – spotřebitele – splácet poskytnuté peněžní prostředky.

14. Podle ustanovení až zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Pro právního předchůdce žalobce – podnikatele – podle ustanovení platí, že jako podnikatel vystupující vůči žalovanému v hospodářském styku nesmí zneužít svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Dle a zákona o spotřebitelském úvěru byl právní předchůdce žalobce povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí a s žalovaným jako spotřebitelem jednat čestně, transparentně a zohledňovat práva a zájmy spotřebitele. Současně bylo povinností věřitele ( , ) před uzavřením smlouvy řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Platí, že spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledků tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, když pro porušení této povinnosti je smlouva neplatná a spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy a je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. , o spotřebitelském úvěru, jímž se v této věci právní vztahy účastníků řídí, vychází ze zásady rovnosti stran, kdy fakticky nerovné postavení spotřebitele ve vztahu s podnikatelem je dorovnáváno dotčenou právní úpravou směřující k vyvážení této faktické nerovnosti, projevující se ochranou slabší strany. Žalovaný – spotřebitel – byl ve vztahu s podnikatelem – poskytovatelem úvěru slabší stranou, a byl tak vůči poskytovateli při uzavírání smlouvy znevýhodněn. Žalovaný neměl před uzavřením smlouvy dostatek profesionálních zkušeností v oboru peněžnictví a neměl možnost stanovovat si smluvní podmínky smlouvy o úvěru.

16. Ústavní soud v nálezu sp. zn. ze dne 26. 2. 2019 uvedl, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v článku 36 odst. 1 d.

17. Důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy, a to i v poměrech K tomuto závěru vede rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, z něhož plyne, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnout jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Poskytovatel úvěru či zápůjčky je tedy povinen vždy posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele.

18. V daném případě právní předchůdce žalobce nesplnil svoji povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného – spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle , o spotřebitelském úvěru, je absolutní neplatnost smlouvy o úvěru.

19. Podle , (dále jen „ “) platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

20. V řízení bylo zjištěno, že žalovaný přijal z titulu neplatné smlouvy peněžitou částku 30 000 Kč a vrátil z ní zpět toliko 9 035,94 Kč. Práva a povinnosti pak soud mezi účastníky posoudil dle zásad pro vypořádání bezdůvodného obohacení, které vzniklo na straně žalovaného dle ust. § 2993 o. z., když se mu dostalo plnění z neplatného právního jednání. Soud proto žalovaného zavázal k zaplacení částky 20 964,06 Kč (30 000 – 9 035,94 = 20 964,06). S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy nebylo možné vycházet z data splatnosti dluhu smluvně stanoveného, soud tedy pro účely stanovení data prodlení žalované s vydáním bezdůvodného obohacení vycházel z § 1958 odst. 2 o. z., dle něhož neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ve světle citovaných zákonných ustanovení soud vycházel z okamžiku, kdy žalovanému byla doručena výzva k plnění (předžalobní výzva). Soud vycházel z domněnky doby dojití dle § 573 o. z, když výzva byla žalobcem odeslána 1. 11. 2024. Dle zmíněného ustanovení totiž platí, že se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Dle domněnky dojití proto došla výzva žalovanému dne 4. 12. 2024. obsahovala výzvu k okamžité úhradě dluhu, přičemž žalovaný svůj peněžitý dluh řádně a včas nesplnil, dostal se dnem 5. 12. 2024 do prodlení. Žalobce tak má vůči žalovanému právo na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu ust. o. z. Výše úroku z prodlení se řídí (výrok I.).

21. Výrokem rozsudku pod bodem II. pak soud žalobu s odkazem na absolutní neplatnost smlouvy ve zbytku zamítl, tj. co do žalované částky 11 678,95 Kč a příslušenství. Jestliže byla smlouva o úvěru neplatná, nebyly mezi účastníky řízení platně sjednány platby úroků ani „poplatků“.

22. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s , tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Žalobce byl úspěšný co do 20 964,06 Kč (64 %) a žalovaný co do částky 11 678,95 Kč (36 % žalované částky); žalobce má proto nárok na náhradu 28 % nákladů (64 % - 36 %). Náklady řízení žalobce tvoří jednak soudní poplatek 1 117 Kč a dále náklady právního zastoupení sestávající z odměny advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí věci, sepis žaloby, předžalobní výzva) dle , advokátní tarif, ve výši 300 Kč/úkon (z puncta 26 415,15 Kč). Ke každému úkonu náleží náhrada hotových výdajů advokáta 100 Kč za každý úkon právní služby dle advokátního tarifu. K odměně a náhradě hotových výdajů soud přiznal daň z přidané hodnoty ( , ), tj. 21 % z částky 1 200 Kč. Náklady žalobce tedy činí celkem 2 569 Kč, z čehož 28 % činí 719 Kč, které je žalovaný povinen hradit k rukám právního zástupce žalobce dle (výrok III).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Hradci Králové, prostřednictvím Okresního soudu v Hradci Králové. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li povinný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se oprávněný domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.