Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 C 62/2025-36

Okresní soud v Písku rozhodl samosoudcem Mgr. Václavem Volkem ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému: jméno FO, narozený datum bytem adresa adresa

o 83 376,53 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 46 290 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 37 086,53 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 9 475,94 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6 413,58 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 47 183,09 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení ve výši 15 %, a úroku 15 % ročně z částky 47 183,09 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 7 770,16 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně, advokáta tituly před jménem právnická osoba, tituly za jménem

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 46 290 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se zamítá co do částky 37 086,53 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 9 475,94 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6 413,58 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 47 183,09 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení ve výši 15 %, a úroku 15 % ročně z částky 47 183,09 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 7 770,16 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně, advokáta , tituly před jménem, , právnická osoba, , , tituly za jménem

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky s tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba, uzavřel s žalovaným dne 27. 6. 2022 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota (dále jen „Smlouva“). Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 38 332 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 26 214 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 18,17 % ročně, poplatek ve výši 8710 Kč a 1500 Kč za zpracování zápůjčky. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku a pojistného se žalovaný ve Smlouvě zavázal uhradit v 12 měsíčních splátkách po 7361 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 27. 6. 2023. Právní předchůdce posoudil schopnost žalovaného požadovanou zápůjčku splácet na základě vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné Smlouvy. Na základě informací, že žalovaný je zaměstnaný, s příjmem 22 000 Kč, žije v nájmu, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku a s ohledem na výši jeho příjmu a výši požadované zápůjčky dospěl právní předchůdce žalobkyně k názoru, že schopnost žalovaného splácet tuto zápůjčku je dostatečná. Neuhrazená jistina činí 47 183,09 Kč a dlužný poplatek 36 193,44 Kč. Dále žalobkyně požaduje kapitalizovaný úrok ve výši 7311,01 Kč (ve výši 18,17 % z částky z dlužné jistiny od 28. 6. 2023 do 29. 4. 2024), Kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 9 475,94 Kč (ve výši 15 % z dlužné jistiny od 4. 1. 2023 do 29. 4. 2024, zákonný úrok z prodlení z od 30. 4. 2024 do zaplacení, kapitalizovaný úrok a úrok 15 % ročně z dlužné jistiny od 30. 4. 2024 do zaplacení.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Soud učinil následující skutková zjištění:

4. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 27. 6. 2022 je zjištěno, že žalovanému byla poskytnuta ze strany právního předchůdce žalobkyně částka ve výši 50 000 Kč. Za poskytnutí spotřebitelského úvěru náleží poskytovateli poplatek ve výši 36 424 Kč. Celková dlužná částka činí 88 332 Kč, a je splatná v 12 měsíčních splátkách po 7361 Kč. Současně se žalovaný přihlásil k doplňkovému pojištění ve výši 1908 Kč. Úroková míra činila 86 % ročně. RPSN činilo dle smlouvy 139,16 %. Smlouva je podepsaná žalovaným, čímž dle znění smlouvy potvrdil, že mu byla vyplacena hotovostně částka ve výši 50 000 Kč.

5. Z žádosti o spotřebitelský úvěr – zákaznické karty ze dne 27. 6. 2022 je zjištěno, že žalovaný tímto žádá poskytovatele o spotřebitelský úvěr. Žalovaný uvedl, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako operátor ve společnosti Pozipra s. r. o., jeho měsíční příjem činí 16 000 Kč, další příjem domácnosti činil 6000 Kč, žije v nájmu, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti. Jeho příjem byl dle žádosti ověřen pracovní smlouvou. Jako odhadované měsíční výdaje uvedl žalovaný částku 3000 Kč. Z přehledu plateb předloženého žalobkyní vyplývá, že žalovaný skutečně zaplatil na úvěru právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 3710 Kč.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 4. 2024 včetně přílohy tvořené seznamem postupovaných pohledávek bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně jako postupitel postoupil soubor pohledávek, a mezi nimi i pohledávku za žalovaným, žalobkyni jako postupníkovi. O postoupení pohledávek byl žalovaný informován přípisem ze dne 29. 4. 2024, k přepravě byla zásilka dána 30. 5. 2024, jak vyplývá z podacího lístku.

7. Z přehledu plateb je zjištěno, že žalovaný zaplatil celkem 3710 Kč.

8. Po právním zhodnocení uvedeného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

9. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný je občanem Bulharska, musel se soud nutně zabývat otázkou mezinárodní příslušnosti soudu a dále otázkou rozhodného práva. Mezinárodní příslušnost obecných soudů České republiky je v dané věci určena Článkem 4 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť aktuální bydliště žalovaného se nachází v České republice. Rozhodným hmotným právem, podle něhož se řídí vztahy mezi účastníky řízení, je pak podle Článku 4 odst. 1 písm. b) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy, právo české.

10. Podle o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je do nezbytné s daty umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 86 odst. 2 citovaného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

12. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě, běží ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakožto i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Soud z dostupných důkazů došel k závěru, že právní předchůdce žalobkyně úvěruschopnost žalovaného řádně nezkoumal. Jak žalobkyně sama v žalobě uvádí, údaje sdělené žalovaným (o příjmu a dalších nákladech) byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Avšak z dokazování (ze žádosti o úvěr) vyplynulo, že předchůdkyně žalobkyně ověřila pouze příjem žalovaného (a to pouze smlouvou, nikoli výplatními páskami), nikoli další příjem domácnosti a jeho výdaje, kdy nelze očekávat, že člověk bydlící ve dvou v nájmu, bude mít výdaje pouze 3000 Kč, již fakt, že bylo vycházeno z takových výdajů, svědčí o nikoli řádném šetření úvěruschopnosti žalovaného. Jelikož právní předchůdce žalobkyně dostatečně neověřoval údaje tvrzené v žádosti žalovaným, již toto svědčí o tom, že úvěruschopnost nebyla řádně zkoumána, právní předchůdce žalobkyně tedy nedostál své zákonné povinnosti.

16. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že bylo postupováno s odbornou péčí a že s odbornou péčí byla ověřena schopnost žalovaného splácet daný úvěr, a proto je smlouva pro porušení povinnosti uvedené v § 86 o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná.

17. Za této situace je žalovaný, jakožto spotřebitel podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit žalobkyni pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální vůči obecné úpravě bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 o. z. a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok jen na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo určené). Výzva neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č. j. ). Žalobkyně má tedy právo pouze na vrácení poskytnuté jistiny, nikoli na úroky, poplatky apod. Žalovanému byla poskytnuta částka 50 000 Kč, žalovaný je proto povinen poskytnuté finanční prostředky po odečtení toho, co na základě úvěrové smlouvy uhradil, žalobkyni vrátit jakožto dlužnou jistinu, a proto soud žalobě jako důvodné vyhověl co do částky 46 290 Kč (50 000 – 3710). Ohledně zbylých nároků, tedy částky 37 086,53 Kč představující rozdíl mezi žalovanou částkou a částkou, ohledně níž bylo žalobě vyhověno, a ohledně kapitalizovaných úroků a úroků proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť se nejedná o dlužnou jistinu. Vzhledem ke skutečnosti, že nárok na úroky z prodlení vzniká věřiteli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny v době určené dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, soud zamítl žalobu rovněž ohledně úroků z prodlení, neboť dosud nenastala splatnost jistiny.

18. Podle § 87 odst. 1 věta poslední zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru „v době přiměřené jeho možnostem.“

19. Předmětná právní norma směřuje k ochraně spotřebitele, přičemž nikdo jiný než právě dotčený spotřebitel potřebné informace o jeho aktuální situaci („příjmu a jeho celkových sociálních a majetkových poměrech“) nemá. Povinnost tvrdit a prokázat skutečnosti vedoucí k závěru, že doba uvedená věřitelem není přiměřená aktuálním možnostem spotřebitele, má proto právě spotřebitel (dlužník). Ten také musí své právo (právo plnit v jiné době) aktivně a v přiměřené době u věřitele uplatnit a případně též u soudu dokázat. To na něm nepochybně lze spravedlivě požadovat. Tímto způsobem lze získat skutkové podklady pro postup podle § 87 cit. zákona. Je v rozporu se zásadou rovnosti stran, a překračuje i meze případného možného odklonu od této zásady odůvodnitelné ochranou slabší strany spotřebitele, pokud by důkazní břemeno k výše uvedenému nesla žalobkyně, případně aby sám soud informace vyhledával. Za shora popsané situace, kdy nadto o (přiměřenou) dobu plnění nebylo a není mezi účastníky řízení sporu (žalovaným není nic v daném směru navrhováno, ani tvrzeno), nejsou naplněny zákonem stanovené předpoklady pro to, aby soud sám stanovil přiměřenou dobu plnění, a to bez jakýchkoli podkladů a znalostí o možnostech žalovaného plnit. Vzhledem k výše uvedenému při absenci jakýchkoli konkrétních tvrzení stran situace žalovaného dospěl soud k závěru, že splatnost nastává právní mocí rozsudku, respektive následným uplynutím obecné pariční doby dle , tedy 3 dnů od právní moci rozsudku, kdy dřívější doba splatnosti není v souladu s ochrannou funkcí ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , , (dále jen „”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 770,16 Kč, přičemž tato částka představuje 80 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 90 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 10 %, kdy základem pro výpočet úspěchu je považována částka požadované jistiny 47 183,09 Kč, kdy zbytek částky je poplatek, tedy příslušenství, avšak je nutno vzít v potaz rovněž příslušenství, které tvoří zásadní část žalované částky, tudíž soud došel k závěru o úspěchu v poměru 90:10, viz Nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. ). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 336 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 47 183,09 Kč (tarifní hodnota je předmět bez příslušenství, kterým jsou poplatky úvěru) sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle a. t. a odměna stanovená dle a a. t. z tarifní hodnoty ve výši 47 183,09 Kč sestávající z částky 3 020 Kč za jeden úkon uvedený v a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci včetně paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč dle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 270 Kč ve výši 1 106,70 Kč. K užití a. t. soud uvádí, že jelikož předmět řízení je nižší než 50 000 Kč a jde o návrh na opakovaném vzoru, soud přistoupil k jeho užití (pokud by bral jako předmět celou částku uvedenou v návrhu, tedy jistinu s poplatkem, tak by při zohlednění příslušenství nárok na náhradu nákladů řízení žalobkyni vůbec nevznikl). Úkony částečného zpětvzetí (bez chování žalovaného) a doplnění žaloby soud neshledal účelnými úkony právní služby, kdy se jednalo pouze o perfekci, resp. opravu žaloby.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích, prostřednictvím Okresního soudu v Písku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.