Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
12 C 329/2024-48
Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Pomahačem ve věci
žalobkyně: právnická osoba., IČO IČO sídlem adresa zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o zaplacení 310 749,56 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 263 612,48 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. V části, ve které se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 47 137,08 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 21 593,63 Kč od 22.5.2023 do 12.12.2023, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 599,12 Kč od 31.5.2023 do 12.12.2023, úroku 9,99 % ročně z částky 310 749,56 Kč od 13.4.2024 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 310 749,56 Kč od 13.4.2024 do zaplacení ve výši 15 % ročně, se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 48 236 Kč.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 263 612,48 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.II. V části, ve které se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 47 137,08 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 21 593,63 Kč od 22.5.2023 do 12.12.2023, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 599,12 Kč od 31.5.2023 do 12.12.2023, úroku 9,99 % ročně z částky 310 749,56 Kč od 13.4.2024 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 310 749,56 Kč od 13.4.2024 do zaplacení ve výši 15 % ročně, se žaloba zamítá.III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 48 236 Kč.
1. Žalobce přednesl, že žalovaný uzavřel dne 14.02.2022 se společností právnická osoba. smlouvu o půjčce na kliknutí č. číslo, na základě které mu byl poskytnut úvěr ve výši 400 000,00 Kč. Žalovaný se zavázal tento úvěr splácet v 72 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 7 408,32 Kč, spolu se smluvním úrokem ve výši 9,99 % p.a. a dalšími poplatky dle smlouvy a ceníku. Žalovaný však úvěr nesplácel dle smluvních podmínek a splátky nezasílal řádně a včas. Vzhledem k porušení smluvních podmínek ze strany žalovaného přistoupila banka dne 14.12.2023 k zesplatnění úvěru. Dlužná částka sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 310 749,56 Kč, z dlužného kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 21 593,63 Kč a z dlužného kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 599,12 Kč. Dlužná částka nebyla uhrazena ani přes zaslání předžalobní výzvy, žalobce se proto domáhá splnění svého nároku prostřednictvím soudu. Žalovaný doposud žalobci zaplatil částku 136 387,52 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k ústnímu jednání se ač řádně a včas předvolán bez omluvy nedostavil.
3. Okresní soud provedl dokazování v následujícím rozsahu a z provedených důkazů zjistil následující skutečnosti.
4. Mezi účastníky bylo fakticky nesporné, že žalovaný doposud žalobci zaplatil částku 136 387,52 Kč (resp. se jedná o tvrzení žalobce, které je ve prospěch žalovaného s tím, že žalovaný netvrdil, že by splatil více).
5. Ze souhrnu žádosti o úvěrový produkt, návrhu Smlouvy o Půjčce na kliknutí, Smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb, Smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb z 7.10.2019, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, akceptace návrhu Smlouvy o Půjčce na kliknutí ze dne 14.2.2022, přípisu nazvaného „Údaje klienta“ ze dne 8.12.2022, okresní soud zjistil, že dne 14.02.2022 uzavřela společnost právnická osoba. se žalovaným smlouvu o půjčce na kliknutí č. číslo, na jejímž základě se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 400 000,00 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splácet v 72 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 7 408,32 Kč, spolu se smluvním úrokem ve výši 9,99 % p.a. a dalšími poplatky dle smlouvy a ceníku.
6. Z Protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta a prohlášení k protokolu o posouzení úvěruschopnosti ze dne 28.5.2024 okresní soud zjistil, že společnost právnická osoba., jako poskytovatel úvěru při zjišťování výdajů žalovaného vycházel primárně ze statistických údajů. Žalovaný při žádosti o úvěr deklaroval příjem 130 000 Kč měsíčně, přičemž banka uvažovala o příjmu 32 060,64 Kč a výdajích ve výši 7 344 Kč.
7. Z Přípisu ve věci CBL ze dne 28.5.2024 okresní soud zjistil, že dne 28.5.2024 právnická osoba., provedla šetření v databázi CBL (Centrální registr úvěrů).
8. Z výpisu z úvěru za období 14.2.2022 až prosinec 2022, výpisu z účtu č. hodnota za období listopad 2022 až prosinec 2023, souhrnného výpisu pohybů na účtu za období od 1.1.2020 do 7.5.2024, okresní soud zjistil, že dne 14.02.2022 žalovaný čerpal úvěr ve výši 400 000 Kč.
9. Z mimořádného výpisu z účtu č. hodnota za období 1.1.2020 až 7.5.2024 okresní soud zjistil, že 3 měsíce před poskytnutím úvěru činily výběry žalovaného z účtu č. hodnota u právnická osoba., v průměru částku 28 744 Kč měsíčně, tedy 52 980 Kč v listopadu 2021, 33 252 Kč v prosinci 2021, resp. 89 130 Kč v lednu 2022. Výši pravidelného příjmu (ať již ve výši 130 000 kč měsíčně či bankou uvažovaných 32 060,64 Kč) z výpisu zjisti nelze.
10. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek č. 12/2023/04 ze dne 3.5.2024, přílohy č. 1 ke Smlouvě o postoupení pohledávek, potvrzení úplaty ze dne 7.5.2024, vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne 16.5.2024, okresní soud zjistil, že pohledávka za žalovaným ze smlouvy o půjčce na kliknutí č. číslo ze dne 14.02.2022 byla postoupena původním věřitelem, společností právnická osoba., na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek č. 12/2023/04 ze dne 3.5.2024.
11. Z přehledu podacích čísel ze dne 23.5.2024, oznámení o právním zastoupení/výzvy k úhradě dluhu ze dne 11.6.2024, seznamu odeslaných předžalobních výzev společnosti právnická osoba. ze dne 11.6.2024, oznámení o právním zastoupení/výzvy k úhradě ze dne 11.6.2024, přehledu podacích čísel z 23.5.2024, okresní soud zjistil, že žalovaný byl opakovaně vyzýván k zaplacení dlužné částky, odeslání výzev však žalobce prokazuje toliko potvrzením původního věřitele či potvrzením svého právního zástupce, což však odpovídá spíše skutkovému tvrzení než důkazu.
12. Z prohlášení o okamžité splatnosti a výzvy k uhrazení dluhu ze dne 14.12.2023, produktových podmínek pro osobní úvěry právnická osoba., ceníku produktů a služeb pro soukromé osoby a všeobecných obchodních podmínek okresní soud neučinil žádná nová skutková zjištění významná pro posuzovanou věc, a to s ohledem na níže uvedený právní názor (nedostatek aktivní legitimace žalobce k podání žaloby, neplatnost smlouvy v důsledku poskytnutí spotřebitelského úvěru v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru).
13. Následně ani jedna z procesních stran již žádné další důkazní návrhy neměla. Soud hodnotil všechny provedené důkazy v souladu s ust. § 132 o.s.ř., a to každý důkaz jednotlivě a potom všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti.
14. Z provedeného dokazování tedy okresní soud zjistil, že dne 14.02.2022 uzavřela společnost právnická osoba. se žalovaným smlouvu o půjčce na kliknutí č. číslo, na jejímž základě se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 400 000,00 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splácet v 72 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 7 408,32 Kč, spolu se smluvním úrokem ve výši 9,99 % p.a. a dalšími poplatky dle smlouvy a ceníku. Společnost právnická osoba., jako poskytovatel úvěru při zjišťování výdajů žalovaného vycházel primárně ze statistických údajů. Žalovaný při žádosti o úvěr deklaroval příjem 130 000 Kč měsíčně, přičemž banka uvažovala o příjmu 32 060,64 Kč a výdajích ve výši 7 344 Kč. Dne 28.5.2024 právnická osoba., provedla šetření v databázi CBL (Centrální registr úvěrů). V období 3 měsíců před poskytnutím úvěru činily výběry žalovaného z účtu č. č. účtu u právnická osoba., v průměru částku 28 744 Kč měsíčně, tedy 52 980 Kč v listopadu 2021, 33 252 Kč v prosinci 2021, resp. 89 130 Kč v lednu 2022. Z předkládaného mimořádného výpisu z účtu č. č. účtu u právnická osoba., výši pravidelného příjmu žalovaného zjistit nelze. Dne 14.02.2022 žalovaný čerpal úvěr ve výši 400 000 Kč. Dne 3.5.2024 byla pohledávka za žalovaným ze smlouvy o půjčce na kliknutí č. číslo ze dne 14.02.2022 postoupena původním věřitelem, společností právnická osoba., a to na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek č. 12/2023/04 ze dne 3.5.2024. Žalovaný doposud žalobci zaplatil částku 136 387,52 Kč.
15. Po právní stránce soud posoudil uzavřenou smlouvu dle ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku (dále také jen „obč. zák.“). Současně, dle ust. § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se jedná o spotřebitelský úvěr.
16. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
17. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).
18. Jak uvedl např. Krajský soud v Praze rozsudku č.j. 22 Co 71/2024- 69 ze dne 14. května 2024, zákon o spotřebitelském úvěru převzal transpoziční úpravu směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Cílem směrnice vyloženým v rozhodovací praxi Soudního dvora EU je, aby věřitel v rámci zodpovědného jednání neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní. Z článku 8 odst. 1 směrnice 2008/48 Soudní dvůr vyvodil povinnost věřitele posoudit před uzavřením úvěrové smlouvy úvěruschopnost spotřebitele, přičemž tato povinnost může popřípadě zahrnovat i vyhledávání v příslušných databázích. Porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost úvěrujícího spotřebitele vede k neplatnosti úvěrové smlouvy, přičemž se jedná o neplatnost, ke které přihlíží soud z úřední povinnosti. Jen takový výklad ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je výkladem eurokonformním (viz rozhodnutí Soudního dvora /EU/ z 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, OPR-Finance, ze dne 18. prosince 2014 ve věci CA Consumer Finance,C449/13 a ze dne 10. června 2021 ve věci Ultimo Portfolio Investment (Luxembourg), C303/20).). Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Dostatečnými informacemi dokládajícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit. S porušením uvedené povinnosti poskytovatele úvěru je spojena neplatnost úvěrové smlouvy, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti (někdy též označovaná jako absolutní), tak tomu bylo i za právní úpravy obsažené v zákoně č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinné do 30. 11. 2016, u které byla tato neplatnost dovozována (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).
19. S ohledem na výše uvedené soud uzavírá, že poskytovatel úvěru řádně nezjišťoval úvěruschopnost žalovaného, nezabýval se ověřováním jeho příjmu. Skutečnou výši příjmu nelze zjistit z předkládaného mimořádného výpisu z účtu č. č. účtu u právnická osoba., jestliže na tento účet žalovanému žádné pravidelné platby nepřicházely. Je zřejmé, že na účet žalovaného přicházely různé platby, bez dalšího vysvětlení od žalovaného (které si žalobce měl vyžádat před poskytnutím úvěru) nelze určit, o jaké platby se jedná (a to ani v případě příchozích, ani u odchozích plateb). Žalobce se však řádně nezabýval ani skutečnými výdaji žalovaného. Přestože poskytovatel úvěru měl k dispozici výpis z běžného účtu žalovaného, ze kterého vyplývá, že v období 3 měsíců před poskytnutím úvěru činily výběry žalovaného v průměru částku 28 744 Kč měsíčně, poskytovatel úvěru přesto při posuzování úvěruschopnosti počítal s výdaji ve výši toliko 7 344 Kč (podle statistických údajů). Předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru je tudíž neplatná dle ust. § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, k čemuž soud přihlíží z úřední povinnosti.
20. Po právní stránce soud věc posuzoval dle ustanovení o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a násl. obč. zák.).
21. V případě spotřebitelského úvěru je při posuzování bezdůvodného obohacení nutné přihlížet i ke speciální úpravě uvedené v ust. § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru.
22. Při výpočtu výše bezdůvodného obohacení soud vycházel z tvrzení žalobce, když žalovaný ani netvrdil (a neprokazoval), že by zaplatil žalobci více, než je uvedeno v žalobě. Žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 400 000 Kč. Žalovaný dle žalobkyně doposud splatil celkovou částku 136 387,52 Kč. Výše bezdůvodného obohacení tudíž činí 263 612,48 Kč.
23. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
24. Podle ust. § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
25. Ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru stanoví zvláštní splatnost (hmotněprávní splatnost, nikoliv pariční lhůtu) nároku na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého absolutně neplatnou smlouvou o spotřebitelském úvěru v důsledku porušení povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele. Do prodlení s povinností vrátit jistinu spotřebitelského úvěru se spotřebitel dostane tehdy, pokud nevrací jistinu v době přiměřené jeho možnostem a schopnostem. Břemeno tvrzení a důkazní, že není v jeho možnostech a schopnostech vrátit poskytnutou jistinu ihned, nese v plném rozsahu spotřebitel. Pokud je v řízení pasivní a netvrdí žádné skutečnosti, z nichž by se podávalo, že nebylo a není v jeho možnostech a schopnostech vrátit dlužnou jistinu, pak neunáší břemeno tvrzení ohledně této skutečnosti (třeba i proto, že se nedostaví k jednání a nemůže být soudem o svém břemeni řádně poučen podle ust. § 118a o.s.ř.), důsledkem čehož je závěr, že byl schopen vrátit dlužnou jistinu bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele. Výše uvedené není v rozporu se závěry rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, neboť v něm dovolací soud řešil skutkově odlišný případ, kdy soudy odvozovaly splatnost nároku na vydání bezdůvodného obohacení rovnou od výzvy věřitele, aniž by se zabývaly možnostmi a schopnostmi spotřebitele jistinu vracet, přestože aktivní spotřebitel se jednání řádně účastnil a v tomto směru i řádně tvrdil.
26. V přezkoumávaném případě je spotřebitel procesně neaktivní, ničeho o svých poměrech a možnostech a schopnostech nevrátit jistinu bez zbytečného odkladu netvrdí. Žalobce však neprokázal, že by odeslal žalovanému výzvu k úhradě (viz shora), soud tedy úrok z prodlení za dobu před vyhlášením rozsudku nepřiznal (výrok ad I.).
27. S odkazem na shora uvedené skutečnosti a citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že co do zbytku žaloba nebyla podána důvodně a v této části žalobu zamítl (výrok ad II.).
28. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst 2 občanského soudního řádu, kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí. Účastník má ve věci plný úspěch tehdy, když soud vyhoví jeho žalobě (popřípadě všem žalobám společně projednávaným a rozhodnutým) v plném rozsahu. Tam, kde má být náhrada nákladů rozdělena (§ 142 odst. 2), je třeba určit poměr úspěchu obou účastníků (obou stran) ve věci a od úspěchu účastníka (vítězné strany) odečíst její neúspěch (tj. míru úspěchu druhé strany). Ve výši rozdílu má účastník právo, aby mu druhý účastník (druhá strana) nahradil poměrnou část nákladů, které vynaložil při účelném uplatňování nebo bránění práva (srov. např. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. Praha : C. H. Beck, 2006, strana 651 a násl.). Soud přihlédl k tomu, že ohledně částky 47 137,08 Kč zamítl nárok žalobce. Původně žaloval žalobce 310 749,56 Kč s přísl. Žalobce měl úspěch 84,83%, neúspěch 15,17%. Odečteme-li od úspěchu neúspěch, pak žalobce má nárok na 69,66% nákladů, které v řízení vynaložil. Jeho náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 12 430 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 310 749,56 Kč sestávající z částky 9 580 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne 19. 7. 2024, z částky 4 790 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. ze dne 19. 7. 2024 a z částky 9 580 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 19. 7. 2024 včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 310 749,56 Kč sestávající z částky 9 580 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 11. 2. 2025 a z částky 9 580 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 1. 4. 2025 včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a, cestovní náhrada v celkové výši 2 043,06 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 11. 2. 2025 náhrada 1 239,06 Kč za 75 ujetých km v částce 639,06 Kč (35,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 7,6 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou (autobusem) realizovanou dne 1. 4. 2025 náhrada 804 Kč za cestovné v částce 204 Kč podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 46 953,06 Kč ve výši 9 860,14 Kč. Soud naopak nepřiznal náhradu za další nárokované úkony právní služby, tj. vyjádření ze dne 22.10.2024 a 17.2.2025, kdy skutková tvrzení, k jejichž doplnění soud žalobce vyzýval, měla být součástí žaloby s tím, že za tento úkon právní služby (sepis žaloby) již soud žalobci náhradu nákladů přiznal (viz shora). Celkem tedy náklady řízení činí 69 243,20 Kč s tím, že 69,66% z této částky představuje po zaokrouhlení částku 48 236 Kč (výrok ad III.).
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).