Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
10 C 43/2025-25
Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní JUDr. Alexandrou Vaňkovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované
o 80 391,20 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 30 525 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 25 317 Kč za dobu od 30. 7. 2024 do zaplacení, s kapitalizovanými zákonnými úroky z prodlení ve výši 6 474,55 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 5 208 Kč za dobu od 30. 7. 2024 do zaplacení, s kapitalizovanými zákonnými úroky z prodlení ve výši 1 368,77 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 49 866,20 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 146,51 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 620,70 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,75 % z částky 1 993,13 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení, úroku ve výši 15 % ročně z částky 27 310,13 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 3 351,99 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 004,45 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,75 % z částky 11 171,94 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení, úroku ve výši 15 % ročně z částky 16 379,94 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 30 525 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 25 317 Kč za dobu od 30. 7. 2024 do zaplacení, s kapitalizovanými zákonnými úroky z prodlení ve výši 6 474,55 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 5 208 Kč za dobu od 30. 7. 2024 do zaplacení, s kapitalizovanými zákonnými úroky z prodlení ve výši 1 368,77 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se co do částky 49 866,20 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 146,51 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 620,70 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,75 % z částky 1 993,13 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení, úroku ve výši 15 % ročně z částky 27 310,13 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 3 351,99 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 004,45 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,75 % z částky 11 171,94 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení, úroku ve výši 15 % ročně z částky 16 379,94 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit částku uvedenou v bodě I. výroku tohoto rozsudku. K odůvodnění žaloby uvedla, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba, a žalovanou došlo dne 25. 3. 2022 k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 28 000 Kč. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná ve Smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 28 334 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 20 937 Kč, částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 5 897 Kč. S úrokovou sazbou ve výši 24,81 % ročně po 21. měsíčních splátkách ve výši 2 683 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 25. 12. 2023. Žalovaná na předmětnou smlouvu uhradila částku 2 683 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, byla ze strany právního předchůdce žalobkyně postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 7. 2024 žalobkyni, a to s účinností k témuž dni. Mezi právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba, a žalovanou došlo dále dne 5. 8. 2021 k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 23 000 Kč. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná ve Smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 23 674 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 22 174 Kč a částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč. S úrokovou sazbou ve výši 22,44 % ročně po 21. měsíčních splátkách ve výši 2 223 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 10. 5. 2023. Žalovaná na předmětnou smlouvu uhradila částku 17 792 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, byla ze strany právního předchůdce žalobkyně postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 7. 2024 žalobkyni, a to s účinností k témuž dni.
2. Žalovaná se k podané žalobě nikterak nevyjádřila.
3. Žalobkyně opakovaně nerespektuje ustanovení § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v němž je uvedeno, že u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. Na základě tohoto sdělení soudu vzala žalobkyně žalobu částečně zpět a Okresní soud v Chebu tak rozhodnutím ze dne 31. 3. 2025, č. j. 10 C 43/2025-20 rozhodl tak, že řízení o žalobě, došlé Okresnímu soudu v Chebu dne 2. 12. 2024, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 80 391,20 Kč s příslušenstvím částečně zastavil na základě částečného zpětvzetí ze dne 27. 3. 2025, a to co do kapitalizovaného úroku od 29. 11. 2023 do 29. 7. 2024 ve výši 937,70 Kč, úroků ve výši 9,81 % ročně z částky 27 310,13 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného úroku od 11. 5. 2023 do 29. 7. 2024 ve výši 1 201,74 Kč a úroků ve výši 7,44 % ročně z částky 16 379,94 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení.
4. Žalobkyně i žalovaná daly souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a z. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „OSŘ“), bez nařízení jednání.
5. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Žalobkyně v řízení prokázala, že před podpisem smlouvy č. hodnota vyplatila právní předchůdkyně žalobkyně žalované částku 28 000 Kč. Na předmětný úvěr zaplatila žalovaná částku 2 683 Kč. Soud má za prokázané, že mezi stranami došlo k uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „OZ“), avšak s ohledem na níže uvedené dospěl k závěru, že tato smlouva je pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. § 580 odst. 1 OZ neplatná. Žalobkyně v řízení prokázala, že před podpisem smlouvy č. hodnota vyplatila právní předchůdkyně žalobkyně žalované částku 23 000 Kč. Na předmětný úvěr zaplatila žalovaná částku 17 792 Kč. Soud má za prokázané, že mezi stranami došlo k uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „OZ“), avšak s ohledem na níže uvedené dospěl k závěru, že tato smlouva je též pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. § 580 odst. 1 OZ neplatná.
6. Za vadná (co se týče smlouvy č. hodnota) považuje soud ujednání o výši poplatku za zpracování ve výši 1 500 Kč a poplatku za flexibilní a komfortní splácení ve výši 5 897 Kč, ve spojení se sjednaným úrokem v částce 20 937 Kč, když žalovaná se na poskytnutou jistinu úvěru ve výši 28 000 Kč zavázala uhradit úrok včetně poplatků ve výši 28 334 Kč, tedy celkem částku 56 334 Kč, při sjednané splatnosti závazku v délce 21 měsíců. Dále je ve smlouvě uvedeno, že úroková sazba činí 69 % ročně. V článku 6., 6.1. byla dále sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž se žalovaná ocitne v prodlení. V článku 6., 6.3., 6.4. byly sjednány další poplatky jakožto paušalizovaná náhrada nákladů za vyhotovení a odeslání upomínek. Pokud přitom právní předchůdkyně žalobkyně určuje poplatky ve shora uvedené výši, pak je zřejmé, že v případě těchto „poplatků“ nejde o nic jiného než o další formu úroku. Úrokem se přitom rozumí sjednaná odměna za přenechání peněz k užívání, tedy cena služby poskytované podnikatelským subjektem, která samozřejmě zahrnuje přiměřený zisk a současně náklady na jeho dosažení. V dané smlouvě byl pro dobu trvání smlouvy určen pevný úrok ve výši 69 % ročně, avšak s ohledem na poplatky a úrok se jednalo o úrok ještě ve vyšší výši, v době, kdy se obvyklá průměrná úroková sazba spotřebitelských úvěrů se splatností nad 1 rok do 5 let pohybovala okolo 8,27 % ročně, tj. sjednaná úroková sazba tuto mnohonásobně převyšuje. Nelze přehlédnout, že dlužník uzavírá smlouvu o úvěru často právě z důvodu své tíživé finanční situace; neodpovídá obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, aby dlužník i v takové situaci musel poskytovat věřiteli nepřiměřené nebo dokonce "lichvářské" úroky. Soud zároveň poukazuje na to, že judikatura soudů standardně považuje za nepřiměřenou a odporující dobrým mravům takovou výši úroku, která podstatně přesahuje výši úroku v době jejího sjednání obvyklou (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Podstatným přesahem je zpravidla takový přesah, který původní veličinu navyšuje o desítky procent. Nicméně podstatný přesah obvyklé úrokové sazby může být odůvodněn rizikovostí dané transakce, zejména s ohledem na osobu, které peněžní prostředky poskytuje. Zvláštní rizikovost dané transakce ovšem z ničeho nevyplývá. Tato rizikovost však nemá vliv v situaci, je-li sjednaná výše úroku zcela (extrémně) nepřiměřená obvyklé výši úroku (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005), jak je tomu v daném případě. Při hodnocení souladu smlouvy, jejímž účastníkem je spotřebitel, kterému z ní má vzniknout závazek k placení takto (extrémně) vysokého úroku, s dobrými mravy je nutno přihlédnout i k okolnostem, za kterých byla uzavřena a k jejímu dalšímu obsahu. Žalovaná akceptovala formulářovou dokumentaci vypracovanou právní předchůdkyní žalobkyně, jejíž obsah nemohla reálně nijak ovlivnit. Soud přihlédl rovněž k tomu, že pro případ porušení téže povinnosti, je žalovaná stižena i další podstatnou sankcí, a to smluvní pokutou. Zhodnotil-li uvedené okolnosti soud v jejich souhrnu, včetně toho, že smlouva nestanoví žádné sankce pro případ, kdy by byla porušena právní předchůdkyní žalobkyně, dospěl k závěru, že zkoumaná smlouva je právním jednáním, které se dobrým mravům příčí, a tedy jednáním neplatným.
7. Za vadná (co se týče smlouvy č. hodnota) považuje soud ujednání o výši poplatku za zpracování ve výši 1 500 Kč, ve spojení se sjednaným úrokem v částce 22 174 Kč, když žalovaná se na poskytnutou jistinu úvěru ve výši 23 000 Kč zavázala uhradit úrok včetně poplatků ve výši 23 674 Kč, tedy celkem částku 46 674 Kč, při sjednané splatnosti závazku v délce 21 měsíců. Dále je ve smlouvě uvedeno, že úroková sazba činí 86 % ročně. V článku 6., 6.1. byla dále sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž se žalovaná ocitne v prodlení. V článku 6., 6.3., 6.4. byly sjednány další poplatky jakožto paušalizovaná náhrada nákladů za vyhotovení a odeslání upomínek. Pokud přitom právní předchůdkyně žalobkyně určuje poplatky ve shora uvedené výši, pak je zřejmé, že v případě těchto „poplatků“ nejde o nic jiného než o další formu úroku. Úrokem se přitom rozumí sjednaná odměna za přenechání peněz k užívání, tedy cena služby poskytované podnikatelským subjektem, která samozřejmě zahrnuje přiměřený zisk a současně náklady na jeho dosažení. V dané smlouvě byl pro dobu trvání smlouvy určen pevný úrok ve výši 86 % ročně, avšak s ohledem na poplatky a úrok se jednalo o úrok ještě ve vyšší výši, v době, kdy se obvyklá průměrná úroková sazba spotřebitelských úvěrů se splatností nad 1 rok do 5 let pohybovala okolo 7,48 % ročně, tj. sjednaná úroková sazba tuto mnohonásobně převyšuje. Nelze přehlédnout, že dlužník uzavírá smlouvu o úvěru často právě z důvodu své tíživé finanční situace; neodpovídá obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, aby dlužník i v takové situaci musel poskytovat věřiteli nepřiměřené nebo dokonce "lichvářské" úroky. Soud zároveň poukazuje na to, že judikatura soudů standardně považuje za nepřiměřenou a odporující dobrým mravům takovou výši úroku, která podstatně přesahuje výši úroku v době jejího sjednání obvyklou (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Podstatným přesahem je zpravidla takový přesah, který původní veličinu navyšuje o desítky procent. Nicméně podstatný přesah obvyklé úrokové sazby může být odůvodněn rizikovostí dané transakce, zejména s ohledem na osobu, které peněžní prostředky poskytuje. Zvláštní rizikovost dané transakce ovšem z ničeho nevyplývá. Tato rizikovost však nemá vliv v situaci, je-li sjednaná výše úroku zcela (extrémně) nepřiměřená obvyklé výši úroku (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005), jak je tomu v daném případě. Při hodnocení souladu smlouvy, jejímž účastníkem je spotřebitel, kterému z ní má vzniknout závazek k placení takto (extrémně) vysokého úroku, s dobrými mravy je nutno přihlédnout i k okolnostem, za kterých byla uzavřena a k jejímu dalšímu obsahu. Žalovaná akceptovala formulářovou dokumentaci vypracovanou právní předchůdkyní žalobkyně, jejíž obsah nemohla reálně nijak ovlivnit. Soud přihlédl rovněž k tomu, že pro případ porušení téže povinnosti, je žalovaná stižena i další podstatnou sankcí, a to smluvní pokutou. Zhodnotil-li uvedené okolnosti soud v jejich souhrnu, včetně toho, že smlouva nestanoví žádné sankce pro případ, kdy by byla porušena právní předchůdkyní žalobkyně, dospěl k závěru, že zkoumaná smlouva je právním jednáním, které se dobrým mravům příčí a tedy jednáním neplatným.
8. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru o neplatnosti právního jednání pro rozpor s dobrými mravy, mohla se žalobkyně domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 ObčZ. Žalobkyni tak vznikl nárok na vydání bezdůvodné obohacení (nárok č. 1) představující vyplacenou částku ve výši 28 000 Kč, když žalovaná uhradila částku 2 683 Kč, výrokem I. tak soud žalobě co do částky 25 317 Kč vyhověl, a to z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 ObčZ. Žalobkyni dále vznikl nárok na vydání bezdůvodné obohacení (nárok č. 2) představující vyplacenou částku ve výši 23 000 Kč, když žalovaná uhradila částku 17 792 Kč, výrokem I. tak soud žalobě co do částky 5 208 Kč vyhověl, a to z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 ObčZ. Z judikatury Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2009, sp. zn. 30 Cdo 3722/2007 vyplývá, že má-li být bezdůvodné obohacení vydáno v penězích a nesplní-li dlužník svoji platební povinnost včas, má věřitel právo požadovat též úroky z prodlení. Z těchto důvodu soud žalobě vyhověl, a to co do částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku, a to včetně požadavků na úrok z prodlení, jež jsou v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
9. Výrokem II. soud rozhodl tak, že ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť s ohledem na právní posouzení uzavřených smluv o úvěru jakožto neplatného právního jednání byly další nároky spočívající v úrocích a poplatcích nedůvodné s ohledem na absenci právního základu, na základě něhož, by se žalobkyně těchto oprávněně domáhala.
10. Výrokem III. soud rozhodl ve smyslu ust. § 142 odst. 2 z. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, kdy v případě částečného úspěchu soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že větší poměr úspěchu byl na straně žalované, která však žádné náklady neuplatňovala a ani jí dle názoru soudu žádné nevznikly, rozhodl soud tak, že žádnému z účastníků toto právo nenáleží.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku se lze odvolat do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím Okresního soudu v Chebu.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.