Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 C 18/2025-53

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Pomichálkem ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Mgr. Šimonou Maškovou sídlem Boušova 792, 190 14 Praha 9

proti

žalované: jméno FO jméno FO, narozená datum narození. datum narození. datum narození bytem adresa adresaadresaadresa, adresa adresa adresa adresaadresaadresa adresa zastoupená opatrovnicí Mgr. Alenou Stehlíkovou sídlem R. Těsnohlídka 420/5, 286 01 Čáslav

o 173 882,28 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 148 992,99 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 148 992,99 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 24 889,29 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 919,40 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 14 379,58 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 173 383,28 Kč od datum do datum, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 24 390,29 Kč od datum do zaplacení a s úrokem ve výši 14,9 % ročně z částky 173 383,28 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 21 918,33 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně advokátky Mgr. Šimony Maškové, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 148 992,99 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 148 992,99 Kč od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 24 889,29 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 919,40 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 14 379,58 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 173 383,28 Kč od , datum, do , datum, , se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 24 390,29 Kč od , datum, do zaplacení a s úrokem ve výši 14,9 % ročně z částky 173 383,28 Kč od , datum, do zaplacení, zamítá.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 21 918,33 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně advokátky Mgr. Šimony Maškové, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení zažalované částky s tím, že její právní předchůdkyně, společnost právnická osoba. (dříve právnická osoba právnická osoba, právnická osobaprávnická osobaprávnická osoba.), uzavřela se žalovanou dne datum smlouvu o úvěru, jejíž nedílnou součástí jsou úvěrové podmínky banky. Na základě této smlouvy banka poskytla žalované úvěr ve výši 200 000 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 14,9 % ročně. Žalovaná úvěr čerpala a zavázala se jej splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve sjednané výši 4 748 Kč splatných k 16. dni v měsíci. Splátky však neplnila řádně a včas, pročež banka po marném upomínání v souladu se smluvními ujednáními oznámila žalované, že celý zbytek úvěru zesplatnila ke dni datum. Žalovaná na dluh dosud zaplatila 51 007,01 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, o čemž byla žalovaná písemně vyrozuměna. Přes výzvu žalobkyně žalovaná zbylou část dluhu neuhradila.

2. Skutečnost, že žalovaná je cizí státní příslušnicí, zakládá cizí prvek ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) číslo 1215/2012, když situace, kdy pobyt žalované není znám, může vyvolat otázky ohledně určení mezinárodní příslušnosti soudu. Protože se nepodařilo přes rozsáhlé pátrání soudu zjistit, na území jakého členského státu má žalovaná bydliště, pak má soud za to s odkazem na závěry rozhodnutí Soudního dvora C-327/10 ze dne 17. 11. 2011 ve věci Hypoteční banka a.s. proti Udovi Mikovi Lindnerovi, ECR I-00117, že obdobně v této věci je soudem příslušným o věci rozhodnout, neboť na území ČR se nacházelo poslední známé bydliště žalované a žalovaná před podáním žaloby žalobci jinou adresu neoznámila. Pak tedy soud pokračoval podle vnitrostátního procesního práva a ustanovil k ochraně zájmů žalované v řízení opatrovníkem advokáta.

3. Opatrovnice žalované uvedla, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti nedostatečně analyzovala osobní rozpočet žalované, když její tvrzení neověřovala, nevyžádala si od žalované dokumenty prokazující její příjmy a výdaje, a vycházela z fiktivních částek, které vypočetla na základě svých interních postupů. V konečném důsledku tak příjmy a výdaje žalované neodpovídaly skutečnosti. Žalobkyně také nezkoumala platnost dokladů žalované, která v případě cestovního pasu končila ještě před splatností celého úvěru dnem datum. Žalobkyně se spokojila pouze s lustrací v registru SOLUS a veřejných databázích, což je v případě cizí státní příslušnice nedostatečné. Dále měla k dispozici výpis z účtu žalované, ze kterého ovšem nevyplývá, že by žalovaná měla nějaký příjem ze zaměstnání. Opatrovnice navrhla, aby soud posoudil smlouvu jako neplatnou pro rozpor s a žalobkyni přiznal pouze právo na nesplacenou jistinu úvěru a ve zbytku žalobu zamítl.

4. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ustanovení ), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a po postupu dle byl v řízení prokázán následující skutkový stav:

Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba. (dříve právnická osoba právnická osoba, právnická osobaprávnická osobaprávnická osoba.), a žalovaná uzavřely dne datum smlouvu, na základě které se původní věřitel zavázal žalované poskytnout peněžní prostředky ve výši 200 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy jsou všeobecné a produktové obchodní podmínky. Žalovaná se zavázala tyto finanční prostředky vrátit v pravidelných měsíčních splátkách (celkem hodnota splátek) ve výši 4 748 Kč ke každému 16. dni v měsíci, včetně příslušenství a smluvených poplatků. Úroková sazba byla sjednána ve výši 14,9 % ročně. Původní věřitel poskytl žalované finanční prostředky ve smluvené výši převodem na účet uvedený ve smlouvě. Žalovaná se při uzavření smlouvy prokázala cestovním pasem platným do datum (prokázáno rámcovou smlouvou o poskytování bankovních služeb ze dne datum včetně sazebníku a všeobecných obchodních podmínek, kopií občanského průkazu a cestovního pasu žalované, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, smlouvou č. hodnota ze dne datum včetně sazebníku a obchodních podmínek a akceptace návrhu na uzavření smlouvy ze dne datum, výpisem z účtu žalované).

Žalobkyně před uzavřením smlouvy zjistila, že žalovaná má pravidelný měsíční čistý příjem ze zaměstnání ve výši 25 000 Kč, a vypočítané výdaje na bydlení ve výši 4 550 Kč měsíčně (žalovaná uvedla pouze 1 200 Kč), výdaje na živobytí ve výši 4 250 Kč (žalovaná uvedla pouze 800 Kč) a ostatní výdaje ve výši 600 Kč, přičemž nebyla zatížena splátkami jiných úvěrových produktů; žalovaná byla svobodná a žila ve sdíleném bydlení. Žalobkyně dále prověřovala žalovanou v registrech SOLUS a BRKI/NRKI se závěrem, že žalovaná má pouze pozitivní úvěrovou historii a nebyl zjištěn aktuální dluh po splatnosti (prokázáno protokolem o ověření úvěruschopnosti včetně příloh).

Protože žalovaná nehradila splátky v souladu se smlouvou a podmínkami, tak původní věřitel po marném upomínání dluh žalované zesplatnil ke dni datum. Žalovaná dosud na dluh zaplatila celkem částku 51 007,01 Kč (prokázáno prohlášením o okamžité splatnosti ze dne datum, výpisy z účtu žalované a přehledem splácení). Žalobkyně nabyla pohledávku od své předchůdkyně postoupením, které bylo žalované písemně oznámeno (prokázáno rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum včetně dodatku č. hodnota a dílčí smlouvy o postoupení pohledávek včetně příloh, oznámeními o postoupení pohledávky včetně potvrzení o odeslání a přehledu podacích čísel). Žalobkyně před podáním žaloby řádně vyzvala žalovanou k zaplacení zbylé části dluhu (prokázáno předžalobní výzvou ze dne datum včetně potvrzení o odeslání).

5. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků dle ustanovení , (dále jen „“), a , o spotřebitelském úvěru (dále jen „“).

6. Žalobkyně smlouvu uzavírala v postavení podnikatele ( ) a žalovaná v postavení spotřebitele ( ), a jedná se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení a násl. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v , ale i úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, kdy peněžité zápůjčka nebo úvěr je ve smyslu citovaného zákona spotřebitelským úvěrem.

7. Podle § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli.

8. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Povinností je zejména uchovávat mj. dokumenty a záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Dokumenty je nutno uchovávat nejméně po dobu pěti let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty a záznamy vznikly.

10. Podle , 2 kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Ze shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost poskytovatele úvěru zkoumat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr nastává tehdy, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby bez jakýchkoliv problémů a omezení mohl splácet jednotlivé splátky úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr (tj. konkrétní příjmy ze zaměstnanecké či jiné činnosti, konkrétní náklady na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, v neposlední řadě též případné závazky žadatele z dříve uzavřených smluv). Analýza pouze některé ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení úvěruschopnosti nepostačuje.

12. Na základě zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně neposoudila schopnost žalované splácet úvěr. Žalobkyně vycházela pouze z informací poskytnutých žalovanou o jejích příjmech a výdajích, které za pomocí svých interních postupů přepočítala, aniž by je ovšem reálně ověřovala, resp. k žalobě nebyly přiloženy žádné dokumenty prokazující příjmy, výdaje a závazky žalované v době uzavírání smlouvy (např. pracovní smlouvy, výplatní pásky, nájemní smlouvy). Žalobkyně byla především povinna na základě reálných a dostatečných podkladů posoudit, zda žalovaná bude s ohledem na její měsíční rozpočet schopna uhradit nový závazek. Žalobkyně k posuzování úvěruschopnosti přistupovala zjevně nikoli individuálně, ale spíše formálně a statisticky, když z provedených důkazů nevyplývá, že by si podklady k finanční situaci žalované aktivně opatřovala. Žalobkyně tak sice možná postupovala podle svých interních postupů, avšak věrohodnosti vstupních údajů nevěnovala patřičnou pozornost. Je třeba dodat, že žalovaná uváděla své pravidelné měsíční výdaje v tak nepřiměřeně nízké a jen stěží uvěřitelné výši, že poskytovatel úvěru měl zaujmout podezření k žalovanou sděleným údajům a trvat na jejich skutečném doložení. Nutno připomenout, že ve smyslu § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je pak i zákonnou povinností poskytovatele úvěru dokumenty a záznamy týkající se posuzování schopnosti spotřebitele splácet úvěr uchovávat, a to nejméně po dobu pěti let.

13. Výše uvedené dokumenty vážící se k povinnosti věřitele řádně posuzovat schopnost žalovaného splácet úvěr, nebyly v žalobě ani v jiném podání žalobkyně označeny a k takovému podání připojeny. Soud nepostupoval dle a ve věci nařídil jednání mj. za tím účelem, aby mohl žalobkyni ve smyslu , 3 poskytnout poučení, že jí dosud nebyly vylíčeny všechny rozhodující skutečnosti a nebyla prokázána tvrzení o tom, že původní věřitel skutečně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a to včetně následků spojených s nesplněním výzvy k jejich dotvrzení a označení.

14. S ohledem na skutečnost, že v projednávané věci nebylo zjištěno, že by věřitel při poskytování spotřebitelského úvěru zkoumal úvěruschopnost žalované, soud dospěl k závěru, že mezi stranami uzavřená smlouva o úvěru je neplatná. Ačkoliv znění § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru podmiňuje neplatnost smlouvy námitkou učiněnou spotřebitelem v promlčecí lhůtě, takové ustanovení je v rozporu s články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, které mají být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, přičemž stejná ustanovení směrnice zároveň brání tomu, aby sankce (neplatnost smlouvy) spojená s porušením této povinnosti byla podmíněna uplatněním námitky spotřebitele v promlčecí lhůtě (srovnej rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, OPR-Finance s.r.o. proti GK). Soud tedy k nesplnění povinnosti věřitele zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr přihlédl z úřední povinnosti (srovnej ).

15. V projednávané věci tak soud dospěl k závěru, že nebylo-li v řízení prokázáno splnění povinnosti právního předchůdce žalobkyně zkoumat schopnost žalované splácet úvěr, smlouva o úvěru uzavřená mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně je neplatná, a to s účinky ex tunc. Proto žalobkyně nemůže po právu požadovat zaplacení smluvních úroků a dalších případných poplatků uvedených ve smlouvě a má toliko právo na vrácení skutečně poskytnutých peněžních prostředků, které soud v případě absolutní neplatnosti smlouvy v souladu s ustanovením považuje za bezdůvodné obohacení na straně žalované, ke kterému došlo bez právního důvodu. Proto soud rozhodl, že žalovaná je povinna v souladu s zaplatit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky (200 000 Kč), jejichž výše je ponížena o část, kterou již žalovaná uhradila (51 007,01 Kč). Soud přiznal žalobkyni i právo na úrok z prodlení ve smyslu v zákonné výši dle , avšak až od marného uplynutí lhůty k zaplacení dluhu určené v předžalobní výzvě včetně zákonné výše vážící se k tomuto dni, neboť na základě ujednání obsažených v absolutně neplatné smlouvě nelze určovat splatnost dluhu, přičemž žalovaný byl k uhrazení dluhu žalobkyní prokazatelně vyzván až právě výše uvedenou výzvou. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení věta první , když neshledal důvody pro její prodloužení. Ve zbytku pak soud s ohledem na výše uvedené žalobu jako nedůvodnou zamítl.

16. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn Pro účely rozhodování o nákladech řízení v této věci soud nevycházel pouze z „jistiny“, tedy žalované částky samotné, nýbrž do posouzení míry úspěchu a neúspěchu ve věci zahrnul i příslušenství, a to včetně běžícího a zkapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. , usnesení Krajského soudu v Praze ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Po zohlednění těchto částek se podává, že větší úspěch ve věci měla žalobkyně. Za předmět řízení je třeba považovat součet těchto částek, tj. částku 246 504,84 Kč. Rozdíl úspěchu a neúspěchu žalobkyně činí 37,44 % (68,72 % úspěch – 31,28 % neúspěch). Konkrétně má žalobkyně nárok na náhradu částky:

- 6 956 Kč (zaplacený soudní poplatek),

- Advokátka žalobkyně učinila v řízení celkem pět úkonů právní služby: převzetí a příprava zastoupení ( adv. tarifu), návrh ve věci samé, výzva k plnění, doplnění žaloby ze dne datum (; vyhl. č. , adv. tarifu), účast na jednání soudu dne datum ( adv. tarifu),

o Mimosmluvní odměna za pět úkonů právní služby činí 5 x 8 060 Kč ( a vyhl. č. , adv. tarifu),

o Paušální náhrada hotových výdajů advokáta činí 3 x 300 Kč ( vyhl. č. , adv. tarifu, ve znění účinném do datum),

o Paušální náhrada hotových výdajů advokáta činí 2 x 450 Kč ( vyhl. č. , adv. tarifu, ve znění účinném od datum),

- 83,50 Kč - náhrada jízdného za cestu vlakem z adresa a zpět v poloviční výši z důvodu účasti na dvou jednáních v tentýž den,

- 450 Kč - náhrada za promeškaný čas advokáta strávený cestou do místa úkonu v celkové délce tří započatých půlhodin po 150 Kč (dle § 14 odst. 1 písm. a/, odst. 3 adv. tarifu; žalobkyně více nepožadovala z důvodu účasti na dvou jednáních v tentýž den),

- 8 953,04 Kč (náhrada za 21 % daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobkyně a jeho hotových výdajů podle ).

Celkem tak má žalobkyně nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 37,44 % z částky 58 542,54 Kč, tj. 21 918,33 Kč, a to k rukám zástupkyně žalobkyně ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (, ).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Kutné Hoře.

Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci.