Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
10 C 260/2024-85
Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivetou Derikovou ve věci
žalobce: Jméno žalobce, IČO IČO žalobce
sídlem Adresa žalobce
zastoupený advokátem Jméno advokáta
sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného
bytem Adresa žalovaného
o zaplacení 32 906,32 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % p.a. z částky částka od datum do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % p.a. z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zamítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne datum domáhal po žalovaném zaplacení částky částka se zákonným úrokem z prodlení z žalované částky jdoucím od datum do zaplacení. Tvrdil, že dne datum byla uzavřena mezi žalobcem jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem Smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. hodnota (dále jen „smlouva o úvěru“), kterou se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši částka, úvěr byl ve prospěch žalovaného vyplacen v souladu s ujednáním smluvních stran uvedeným v článku IV. odst. 4.3. smlouvy o úvěru. Smlouva o úvěru byla sjednána elektronicky prostřednictvím klientské zóny v souladu s článkem X. smlouvy o úvěru, na čemž se smluvní strany dohodly a s čímž žalovaný souhlasil. Žalovaný nedodržel splátkový kalendář a dostal se do prodlení se splátkou splatnou dne datum. Na základě tohoto porušení smluvních povinností zaslal žalobce žalovanému první písemnou upomínku ze dne datum, kde vyzval žalovaného k úhradě dlužné splátky. Žalovaný však vůči žalobci své splatné závazky neuhradil, proto žalobce zaslal žalovanému druhou písemnou upomínku ze dne datum, kde opětovně vyzval žalovaného k úhradě dlužné splátky. I přes zaslání několika písemných upomínek tak nebyla ze strany žalovaného řádně uhrazena pravidelná měsíční splátka úvěru splatná dne datum. Na jednotlivé upomínky nebylo reagováno zaplacením, proto žalobce přistoupil dne datum k zesplatnění úvěru, a vyzval žalovaného s ohledem na porušení smlouvy o úvěru k úhradě zbývající jistiny úvěru a nákladů právního zastoupení. Žalobce tak požaduje po žalovaném zaplacení částky ve výši částka představující zesplatněnou jistinu poskytnutého úvěru a zákonný úrok z prodlení. Do dne podání žaloby žalovaný dlužnou částku ani na základě předžalobní výzvy neuhradil.
právnická osoba výzvě soudu žalobce doplnil, že u posouzení úvěruschopnosti žalovaného postupoval v souladu se zákonnými i smluvními ustanoveními, kdy při posuzování bonity dlužníka učinila všechny nezbytné kroky, které v těchto případech lze rozumně očekávat. Žalobce posoudil schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet pravidelné splátky spotřebitelského úvěru dle podepsaného Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Žalobce si pro účely úvěrové smlouvy a posouzení úvěruschopnosti spotřebitele (žalovaného) vyžádal od spotřebitele následující dokumenty oboustrannou kopii občanského průkazu, doklad o existenci výpisu z bankovního účtu spotřebitele, dodatečný doklad o příjmech – výplatní páska, potvrzení o příjmu od zaměstnavatele, důchodový výměr, rozhodnutí o přiznání rodičovského příspěvku, daňové přiznání. Žalobce dále posoudil schopnost spotřebitele splácet podle dalších podkladů – výpis z centrální evidence exekucí (pro zjištění, zda vůči spotřebiteli není vedena exekuce a v případě že ano, kolik exekucí a v jaké výši), kdy žalobce v případě zjištění exekuce úvěr neposkytuje; výpis z OR zaměstnavatele žalovaného; výpis z databáze neplatných dokladů a výpis z Nebankovního registru. Žalobce dle zák. 257/2016 Sb., zejména ve smyslu ust. § 86 odst. 1 a 2, na základě dokumentace předané spotřebitelem, jakož na základě i prohlášení spotřebitele uvedených v uzavřené smlouvě, před uzavřením této smlouvy posoudil úvěruschopnost spotřebitele (viz zejména dotazník ve spojení s dalšími listinami), tyto tedy posoudil na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, z databází a z jiných zdrojů. Žalovaný uvedl, že je svobodný a nemá vyživované děti 0, je zaměstnán na dobu neurčitou u zaměstnavatele právnická osoba. na dělnické pozici, a to od roku 2017, není majitelem nemovitosti. Příjem ze závislé činnosti činil částka, náklady na spotřebitele částka, náklady na bydlení částka, pravidelné závazky žalovaného představovaly splátky částka (právnická osoba) a částka (jméno FO), jednorázový přehled závazků zahrnoval – právnická osoba – částka; právnická osoba. – částka; právnická osoba – částka; OPR-právnická osoba. – částka + částka a částka; právnická osoba. – částka. Požadovaná výše činila částka, výše splátky úvěru částka, počet splátek 72, měsíční příjmy celkem částka, měsíční závazky celkem částka a měsíční zůstatek celkem částka. Jako podklad pro analýzu slouží dokumenty doložené spotřebitelem. Výše zůstatku musí být po odečtení výše splátky úvěru v dostatečné výši i pro hrazení běžných nákladů spotřebitele a jeho rodiny. U všech klientů žalobce vyžaduje doložení dokumentů, které jsou kontrolovány po obsahové i věrohodnostní stránce. Žalobce dále uvedl, že žalovaný uhradil celkem částka, a to ve 22 splátkách po částka. Žalovaná částka ve výši částka představuje pouze zůstatek jistiny poskytnutého úvěru, rozdíl ve výši částka je způsoben zaokrouhlováním.
3. Usnesením č.j. spisová značka ze dne datum soud žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, a zároveň ho poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude předpokládat, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Usnesení bylo žalovanému včetně žaloby doručeno dne datum, přičemž soud považoval usnesení se žalobou žalovanému za doručené v souladu s ust. § 46b a § 49 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), neboť písemnosti byly doručovány na adresu bydliště žalovaného evidovanou v centrální evidenci obyvatel.
4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně již v žalobě souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání a žalovaný se k výzvě soudu dle ust. § 115a o. s. ř., nevyjádřil, rozhodl soud v souladu se shora citovaným ustanovením bez nařízení jednání, vycházel přitom z obsahu spisu a předložených listinných důkazů.
5. Smlouvou o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. hodnota ze dne datum (včetně přílohy 1., přílohy 2. – Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, přílohy č. hodnota – Tabulka umoření, přílohy č. hodnota – Smlouva o inkasní službě, přílohy č. hodnota – Dotazník k posouzení bonity žadatele, , přílohy č. hodnota – Smlouva o zřízení doplňkové služby Podpora, přílohy č. hodnota – Souhlas se zpracováním osobních údajů, Žádost o doplňkové služby PODPORA), Dokladem o bezhotovostním vyplacení úvěru, Upomínkou č. hodnota ze dne datum, Upomínkou č. hodnota ze dne datum, Předžalobní výzvou a zesplatněním úvěru ze dne datum bylo prokázáno, že mezi účastníky byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru, žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši částka, a to tak, že částka částka byla dne datum vyplacena na účet žalovaného, částka částka byla vyplacena na základě žádosti žalovaného ve prospěch věřitele CFIG za účelem úplné úhrady předchozího závazku ze smlouvy č. hodnota ze dne datum a částka částka byla na základě žádosti žalovaného vyplacena ve prospěch věřitele na náklady poskytovatele vyplývající z čl. 4.8 úvěrové smlouvy. Úvěr se žalovaný zavázal žalobci splácet v pravidelných 72 měsíčních splátkách, jejichž výše činila částka (splátka úvěru částka, inkasní služba částka, služba PODPORA částka), splatných vždy k 15. dni kalendářního měsíce, celková částka spotřebitelského úvěru byla splatná dne datum. Úroková sazba byla sjednána ve výši 23 % ročně, RPSN ve výši 38,71 %. Na základě žádosti žalovaného o doplňkové služby PODPORA byla uzavřena i Smlouva o zřízení Doplňkové služby PODPORA a právnická osoba. Žalovaný svoji splátkovou povinnost neplnil, přes upomínky dlužnou částku nevyrovnal, proto žalobce přistoupil k zesplatnění úvěru v souladu s čl. V, bod 5.5 Smlouvy, kdy pohledávka žalobce činila na jistině částka. Na poskytnutý úvěr žalovaný uhradil celkem částka (22 splátek po částka). Posouzením úvěruschopnosti žalovaného bylo prokázáno, že žalovaný uvedl, že je svobodný, bez vyživovacích povinností, s příjmem ve výši částka, jeho náklady na bydlení činily částka, pravidelné finanční závazky v celkové výši částka a jednorázové závazky v celkové výši částka. Žalovaný neměl žádný záznam centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku, databázi odcizených dokladů, SOLUS, REPI, AML a AML/CFT, interní databázi žalobce, jak bylo doloženo výstupy z těchto databází. Totožnost žalovaného byla ověřena z občanského průkazu, byla ověřena existence běžného účtu žalovaného u právnická osoba. za období od datum do datum (konečný zůstatek minus částka). Ukazatel míry zadlužení – měsíční zůstatek ve výši částka.
6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 86 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle § 87 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
10. V posuzované věci je zřejmé, že smlouva o úvěru byla žalobcem uzavřena jako podnikatelem při jeho podnikatelské činnosti a ze strany žalovaného jako spotřebitelem, když z této smlouvy neplyne, že by byla uzavřena pro účel, který by se týkal profesionální nebo podnikatelské činnosti žalovaného. Právní vztah mezi účastníky smlouvy se řídí nejen obecnou právní úpravou smlouvy o úvěru, ale také zvláštní právní úpravou ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany, a to ve znění účinném ke dni, kdy mělo dojít k uzavření smlouvy, tj. zejména právní úpravou § 419, § 420, § 1810, § 2395 a § 2991 odst. 1 a 2 o. z., a zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 183/2017 právnická osoba žalobce proto v souladu s § 433 o. z. platí, že jako podnikatel vystupující vůči žalovanému v hospodářském styku nesmí zneužít svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Dle výslovné právní úpravy citovaného zákona o spotřebitelském úvěru bylo povinností žalobce (§ 86 a § 87) před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Platí, že spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledků tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, když pro porušení této povinnosti je smlouva neplatná a spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy a je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Nutnost zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektoval shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, plyne z již ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. spisová značka, rozsudek sp. zn. spisová značka) i Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. spisová značka), nedávno jej pak výslovně zdůraznil Ústavní soud ČR ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne datum, kdy uvedl, že „poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková‘‘. Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Je sice skutečností, že všechna výše uvedená rozhodnutí se v zásadě týkala posouzení úvěruschopnosti dle režimu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném do datum (viz § 9 odst. 1 citovaného zákona), nicméně nutno zdůraznit, že důvod ke změně náhledu, pokud jde o důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele v podobě absolutní neplatnosti smlouvy, zde zjevně není ani při posouzení dané otázky dle zákona č. 257/2016 Sb. O tom jednoznačně svědčí rozsudek SDEU (druhého senátu) z datum ve věci C-679/18, z něhož plyne, že „články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnout jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době‘‘. Vycházeje ze shora citovaných hledisek je třeba trvat na tom, že poskytovatel úvěru je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem, v případě nezbytnosti též z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Na místě je přitom taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení.
11. Žalobce soudu předložil pouze občanský průkaz žalovaného, výplatní pásky za březen a duben 2019, výsledky lustrace (exekuce, nebankovní registry) a výpis z běžného účtu žalovaného za období datum – datum (z tohoto výpisu bylo zjištěno, že žalovaný uzavíral úvěry i u dalších subjektů, v daném období se jednalo o poskytnutí finančních prostředků od nebankovních subjektů ve výši částka). Absence objasnění skutečných poměrů, potřeb a s tím spojených životních výdajů žalovaného (nutno zdůraznit, že výdaje žalovaného na bydlení byly uvedeny pouze ve výši částka) neumožňuje zjistit poměr mezi příjmy a výdaji žalovaného, tedy posoudit to, zda mu zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Nutno tak konstatovat, že žalobce se úvěruschopností žalovaného nezabýval. To samo o sobě diskvalifikuje posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Soud nepřehlíží, že ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru předpokládá vznesení námitky dlužníka, že posouzení úvěruschopnosti nebylo provedeno řádně, nicméně v intencích shora podaného výkladu nutno vidět, že důsledky nedostatečně provedeného posouzení úvěruschopnosti dlužníka ze strany věřitele jsou zásadní, a to nejenom pro dlužníky, nýbrž pro společnost jako celek, a tudíž neprovedení úvěruschopnosti věřitelem v řádné podobě má důsledky v neplatnosti takového právního jednání (úvěrové smlouvy), nikoliv v podobě relativní, nýbrž absolutní.
12. S odkazem na výše uvedené se soud nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky smlouvy došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobce uloženou mu zákonem jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Žádné výdaje žalovaného, pokud vůbec byly zjišťovány, zejména pak ověřovány, žalobce soudu nepředložil. Soud tedy uzavřel, že žalobce nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl a toto proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, důsledkem tohoto postupu je tedy absolutní neplatnost smlouvy a nárok žalobce vůči žalovanému se tak omezí na vrácení pouhého zůstatku jistiny poskytnuté z úvěru.
13. Žalobce poskytl žalovanému na základě shora uvedeného peněžní prostředky ve faktické výši částka (když částka částka – zbývající do výše sjednaného úvěru částka – byla úvěrujícím odečtena na náklady úvěrujícího), žalovaný do současné doby dle sdělení žalobce uhradil na částku částka (rozdíl činí minus částka), proto nezbylo soudu nic jiného, než žalobu jako nedůvodnou v plné rozsahu zamítnout (výrok I.).
14. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalovaný měl v řízení plný úspěch (žaloba zamítnuta), z obsahu spisu však bylo zjištěno, že žalovanému dosud žádné náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání, písemně, ve dvojím vyhotovení, ve lhůtě 15 dní ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích, prostřednictvím Okresního soudu v Pardubicích.