Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
8 C 93/2025-95
Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Benešem ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o 74 418,93 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 24 882,19 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 24 882,19 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 49 536,74 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 5 581,33 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 9 090,43 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 65 178,13 Kč od datum do datum, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 49 536,75 Kč od datum do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 2,75 % ročně z částky 24 882,19 Kč od datum do zaplacení a s úrokem ve výši 24,36 % ročně z částky 64 278,13 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 24 882,19 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 24 882,19 Kč od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 49 536,74 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 5 581,33 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 9 090,43 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 65 178,13 Kč od , datum, do , datum, , se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 49 536,75 Kč od , datum, do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 2,75 % ročně z částky 24 882,19 Kč od , datum, do zaplacení a s úrokem ve výši 24,36 % ročně z částky 64 278,13 Kč od , datum, do zaplacení, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se obrátila dne datum ke zdejšímu soudu se žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 74 418,93 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel se společností právnická osoba, IČO IČO, sídlem adresa (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě právní předchůdkyně poskytla žalovanému možnost čerpat bezúčelový úvěr až do výše 70 000 Kč, a to bezhotovostně na účet uvedený ve smlouvě. Žalovaný se zavázal hradit ve prospěch právní předchůdkyně žalobkyně minimální měsíční platby, a to vždy do doby, než uhradí celou dlužnou částku. Informace o konkrétní výši, počtu a čestnosti plateb byly dostupné na účtu žalovaného na www.creditea.cz a byly mu zasílány e-mailem. Žalovaný se rovněž zavázal uhradit poplatky a náklady. Smlouva byla uzavřena distančně elektronickým způsobem za využití účtu creditea, kdy žalovanému byl zaslán PIN na jím uvedené telefonní číslo. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalovaného. To bylo provedeno tak, že vzala v potaz sociální a demografická data informace z interních a externích databází a registrů. Zkontrolovala udržitelnost příjmů žalovaného, zkoumala a vyhodnocovala transakce na běžném účtu žalovaného. Tím získala ocelené informace o finanční situaci žalovaného. Žalovaný úvěr opakovaně čerpal, nesplácel jej však řádně a včas. Úvěr byl proto ke dni datum zesplatněn. Pohledávku za žalovaným pak právní předchůdkyně žalobkyně postoupila s účinností ke dni datum na žalobkyni. Žalobkyně se žalobou domáhala uhrazení dlužné jistiny ve výši 64 278,13 Kč, dlužného poplatku ve výši 900 Kč, dlužného kapitalizovaného úroku z jistiny do zesplatnění ve výši 9 240,80 Kč, kapitalizovaných úroků za období od datum do datum ve výši 9 090,43 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení za období od datum do datum ve výši 5 581,33 Kč, úroků ve výši 24,36 % ročně z částky 64 278,13 Kč od datum do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 65 178,13 Kč od datum do zaplacení. Žalobkyně uvedla, že v průběhu splácení úvěru žalovaný uhradil celkem 592 199,11 Kč. Pohledávka byla dne datum postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni.
2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.
3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalovaného, neboť ten se k jednání soudu nedostavil bez řádné a včasné omluvy, ač byl k jednání předvolán.
4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: Žalobkyně je právnickou osobou zapsanou v obchodním rejstříku /viz výpis z OR žalobkyně na č. l. 11 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně, jakožto poskytovatel spotřebitelského úvěru, uzavřela se žalovaným dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na základě které poskytla žalovanému úvěrový rámec ve výši 70 000 Kč. Úroková sazba činila 48 % ročně a RPSN 61,13 %. Jednotlivé splátky úvěru byly splatné ke 4 dni daného kalendářního měsíce, jejich výše byla žalovanému sdělována na základě aktuálně dlužné částky. Ve smluvních dokumentech byla k žalovanému evidována adresa uvedená v záhlaví rozsudku/viz osobní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru na č. l. 12-16, standardní informace o spotřebitelském úvěru na č. l. 16 p.v.-17, oznámení o schválení na č. l. 40, zaslaná PIN a hesla na č. l. 52 spisu/. Totožnost žalovaného byla ověřena prostřednictvím kopie občanského průkazu a selfie fotografie. Právní předchůdkyně žalobkyně od žalovaného získala informace o jeho příjmu. Čistý příjem evidovala ve výši 25 000 Kč, celkové měsíční závazky ve výši 7 278 Kč, životní náklady ve výši 5 000 Kč. Dále k žalovanému evidovala, že žije ve vlastní nemovitosti s jednou závislou osobou v domácnosti /viz kopie občanského průkazu na č. l. 18, fotografie osoby s občanským průkazem na č. l. 19, žádost na č. l. 41, seznam schválených žádostí na č. l. 47-51 spisu/. Za období od datum do datum žalovaný čerpal na svůj bankovní účet celkem 617 081,30 Kč a za období od datum do datum uhradil právní předchůdkyni žalobkyně celkem 592 199,11 Kč /viz doklady o čerpání na č. l. 53-76, sdělení právnická osoba. na č. l. 79-80, tabulka umoření na č. l. 81-87 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně sepsala vůči žalovanému výzvu k úhradě dlužné částky dne datum. Pohledávku následně s účinností ke dni datum právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni. /viz výzva k úhradě dluhu na č. l. 20, příloha č. hodnota smlouvy o postoupení pohledávek na č. l. 21-22, potvrzení o úhradě za postoupené pohledávky na č. l. 23 spisu, smlouva o postoupení pohledávek v elektronickém systému CEPR/. O tomto postoupení bylo žalovanému odesláno oznámení o postoupení pohledávky s výzvou k úhradě dlužné částky do deseti dnů. Oznámení bylo dne datum odesláno na adresu adresa. Tato zásilka byla vrácena zpět odesílateli, protože se ji nepodařilo doručit. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne datum, odeslanou dne datum opět na adresu adresa /viz oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 24, podací lístek na č. l. 25, předžalobní výzva na č. l. 26-27, podací lístek na č. l. 28, sledování zásilky RR2723611144F na č. l. 88 spisu/.
5. Skutkový závěr je takový, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru a právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky v celkové výši 617 081,30 Kč. Žalovaný na vzniklou pohledávku následně uhradil celkem částku ve výši 592 199,11 Kč. Výzvy k zaplacení byly žalovanému zasílány na adresu adresa). Pohledávka byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni. Soud však nemohl učinit skutkový závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy a poskytnutím úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného.
6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), ve znění účinném do 28. 5. 2022.
7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.
9. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).
12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
14. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
15. Dle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
16. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně svou pohledávku za žalovaným postoupila na žalobkyni a ta je proto aktivně legitimována k podání žaloby v dané věci. Dále bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný chtěli uzavřít předmětnou smlouvu o úvěru, podle soudu však nebyla tato smlouva platně sjednána, neboť právní předchůdkyně žalobkyně řádně nezkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně sice zkoumání úvěruschopnosti žalovaného tvrdila, avšak žádným způsobem nedokládala. Zejména nedoložila, že by že by právní předchůdkyně žalobkyně jakkoliv zkoumala výdaje žalovaného či ověřovala výši jeho pravidelného měsíčního příjmu, když nepředložila např. kopie výplatní pásky žalovaného či výpisu z účtu. Vůbec tak není zřejmé, na základě čeho právní předchůdkyně ověřila výši nákladů žalovaného na bydlení a výši jeho dalších závazků. K tomu soud uvádí, že není postačující, aby právní předchůdkyně žalobkyně vyšla pouze z nedoložených osobních, výdělkových a majetkových poměrů uvedených žalovaným v žádosti o úvěr, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). O nedostatečném prověření výdajů žalovaného pak svědčí skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z nákladů na živobytí ve výši 5 000 Kč, a to za situace, kdy s žalovaným žila v domácnosti na něm závislá osoba. Tuto výši nebylo možné považovat v roce 2022 za věrohodnou, když měla zahrnovat náklady na bydlení, stravování, ošacení a dopravu žalovaného, tím spíše pak v případě, kdy měla zahrnovat i péči o další závislou osobu. Mj. s ohledem na tuto skutečnost nemohl soud přisvědčit argumentaci žalobkyně vycházející ze závěrů rozsudku Krajského soudu v adresa ze dne datum č. j. spisová značka. Ten totiž není možné kvůli skutkově značně odlišnému stavu v nyní posuzovaném případě přiléhavě aplikovat. Krajský soud v adresa totiž dospěl k závěru, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného postupovala s odbornou péčí, neboť ověřila výdaje žalovaného z nájemní smlouvy a žalovaný vyplnil náklady na domácnost a na telefon ve výši 8 300 Kč, které bylo možné u jednotlivce v roce 2016 považovat za přiměřené i s ohledem na skutečnost, že žalovaný neměl žádnou vyživovací povinnost. V nyní posuzované věci nebylo možné výdaje uvedené žalovaným s ohledem na další uvedené skutečnosti považovat za přiměřené, a bylo proto na místě, aby právní předchůdkyně žalobkyně výdaje žalovaného důkladně prověřila. To se zjevně nestalo, a pouhé tvrzení žalobkyně, že majetková situace žalovaného byla dostatečně prověřena výpisem z účtu, nemůže výše uvedené rozpory jakkoliv změnit. Za zjištěného skutkového stavu, kdy údaje evidované právní předchůdkyní žalobkyně byly již samy o sobě nevěrohodné, tak bylo zcela na místě, aby řádné posouzení úvěruschopnosti bylo plně prokázáno. V posuzovaném případě tedy nemohlo postačovat, že žalobkyně tvrdila, že výdaje žalovaného byly ověřovány výpisem z účtu, který však neměla k dispozici, jelikož nebylo nezbytné, aby sis jej ponechala a následně předkládala.
17. Na základě shora uvedeného nemá soud za prokázané, že žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, pročež je předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná.
18. Ohledně následku absolutní neplatnosti soud konstatuje, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, č. j. spisová značka či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele. V podrobnostech srov. např. rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2019, č. j. 27 Co 132/2019-97 nebo ze dne 25. 6. 2019, č. j. 23 Co 128/2019-129, v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné odAnonymizováno1. 12. 2016 a obsažené v §§ 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Na tomto místě soud dále odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 z jehož závěru vyplývá, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.
19. Jelikož soud uzavřel, že smlouva o úvěru nebyla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena platně, došlo na straně žalovaného na úkor právní předchůdkyně žalobkyně respektive s ohledem na postoupení sporné pohledávky na úkor žalobkyně k bezdůvodnému obohacení. Žalovaný čerpal finanční prostředky celkem ve výši 617 081,30 Kč. Naopak na pohledávku uhradil celkem 592 199,11 Kč. Stále má tedy povinnost vrátit žalobkyni částku ve výši 24 882,19 Kč (617 081,3 – 592 199,11), o kterou se na její úkor bezdůvodně obohatil. Soud proto v této části žalobě vyhověl. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). V daném případě bylo nicméně prokázáno, že dřívější výzvy ze strany žalobkyně a její právní předchůdkyně byly žalovanému odesílány na adresu, u které z žádných předložených dokumentů nevyplývá, že by se na ní žalovaný zdržoval. Není proto vůbec zřejmé, jaká skutečnost vedla k volbě právě této adresy. Nelze přitom přehlížet, že žalovaný si zjevně poštu na dané adrese nepřevzal a zásilka s výzvou byla vrácena odesílateli. Poprvé tak mohl být žalovaný prokazatelně seznámen s povinností uhradit žalobkyni dlužnou částku až při prvním doručení žaloby dne datum, kdy se zásilka při prvním doručování dostala do jeho sféry. Za přiměřenou lhůtu k úhradě dluhu lze považovat lhůtu v délce 3 dnů. Vzhledem k tomu, že žalovaný dlužnou částku neuhradil, ocitl se následujícího dne v prodlení soud proto přiznal žalobkyni dle § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení ode dne datum, a to ve výši 12 % ročně, která je v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).
20. Vzhledem k tomu, že v řízení nebylo prokázáno uzavření předmětné smlouvy o úvěru, nemohl soud návrhu žalobkyně ve zbývajícím rozsahu vyhovět, neboť byl tvořen částkami vyplývajícími právě z absolutně neplatné smlouvy [smluvní úrok běžící a kapitalizovaný, smluvní poplatek, úrok z prodlení kapitalizovaný za období, ve kterém žalobkyni ještě nenáležel, běžící úrok z prodlení za období předcházející datu datum, kdy se žalovaný poprvé prokazatelně ocitl v prodlení, a od tohoto data převyšující úrok z prodlení stanovený (nad náležející zákonný úrok ve výši 12 % ročně) v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.]. V této části tedy soud žalobkyní uplatněné nároky zamítl (viz výrok II. tohoto rozsudku).
21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť v řízení úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly. Při poměřování úspěchu a neúspěchu přihlédl i k uplatněnému příslušenství pohledávky v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.