Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

56 C 9/2025-36

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Kvízovou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně

proti

žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované

pro zaplacení 51 000 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 41 971,87 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do částky ve výši 9 028,13 Kč spolu s úrokem 18,9 % ročně z částky 50 000 Kč od 1.10.2024 do 30.10.2024, úrokem 12,75 % ročně z částky 50 000 Kč od 11.10.2024 do zaplacení, úrokem 12,75 % ročně z částky 50 000 Kč od 31.10.2024 do zaplacení a kapitalizovaným úrokem ve výši 2372,61 Kč od 1.7.2024 do 30.9.2024, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 705,44 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 41 971,87 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se, co do částky ve výši 9 028,13 Kč spolu s úrokem 18,9 % ročně z částky 50 000 Kč od 1.10.2024 do 30.10.2024, úrokem 12,75 % ročně z částky 50 000 Kč od 11.10.2024 do zaplacení, úrokem 12,75 % ročně z částky 50 000 Kč od 31.10.2024 do zaplacení a kapitalizovaným úrokem ve výši 2372,61 Kč od 1.7.2024 do 30.9.2024, zamítá.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 705,44 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 15. 11. 2024 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud žalované uložil povinnost zaplatit jí částku 51 000 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že s žalovanou dne 21. 7. 2021 uzavřela rámcovou smlouvu č. hodnota v souladu s obchodními podmínkami právnická osoba.. Na základě rámcové smlouvy byl žalované aktivován běžným účet č. č. účtu a žalovaná jej mohla využívat. Smluvní strany si sjednaly, že žalovaná bude disponovat penězi na běžném účtu jen do výše dostupného zůstatku a udržovat na účtu tolik peněz, aby pokryly předpokládané platby. Dne 24. 7. 2023 žalovaná uzavřela s žalobkyní dodatek č. hodnota, jehož podpisem žalovaná požádala o poskytnutí kontokorentu ve výši 50 000 Kč, který jí byl dne 24. 7. 2023 schválen. Nedílnou součástí dodatku se staly Podmínky pro poskytnutí kontokorentu. Žalovaná však tyto podmínky porušila, když se dostala do nepovoleného debetu ve výši 1 000 Kč, a proto jí byl kontokorent zablokován. Následně žalobkyně přistoupila dne 1. 10. 2024 k zesplatnění kontokorentu, který byl tvořen neuhrazenou jistinou ve výši 50 000 Kč a dále smluvním úrokem z kontokorentu do zesplatnění ve výši 2 372,61 Kč, který je souhrnem nesplacených smluvních úroků. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované, a to dle informací které žalovaná sama uvedla v žádosti o úvěr, přičemž žalobkyně tyto údaje ověřila bankovními i nebankovními registry klientských informací. Žalovaná v žádosti uvedla, že je zaměstnána u společnosti právnická osoba. s výší svého čistého měsíčního přijmu 42 845,73 Kč (dle výpisu z bankovního účtu žalované). Dále žalovaná uvedla příjmy ostatních členů domácnosti ve výši 15 000 Kč. Pokud jde o výdaje žalované tak žalobkyně vycházela z údajů poskytnutých žalovanou, tj. výdaje domácnosti (bydlení, léky, jídlo, doprava) v částce 12 500 Kč. Dále žalobkyně při posouzení výdajů žalované vycházela z interních a externích databází a využila i expertní analýzu dle ČSÚ, kdy na základě tohoto stanovila výdaje domácnosti na částku 11 560 Kč a výdaje žalované na 4 470 Kč. Žalovaná také uvedla, že má jednu vyživovací povinnost, kdy žalobkyně stanovila výdaje na jednu vyživovanou osobu ve výši 3 050 Kč. Žalovaná dále uvedla, že nehradí splátky jiných úvěrů. Žalobkyně zjistila, že žalovaná má aktivní splátkové a nesplátkové produkty a kreditní karty, kdy k výdajům žalované žalobkyně připočetla měsíční splátku dle úvěrové zprávy. Žalobkyně žalovanou prověřila v ins. rejstříku a provedla interní posuzování případné exekuční minulosti. Po individuálním posouzení všech informací žalobkyně rozhodne, zda je klient schopen požadovaný úvěr splácet a zda mu jej poskytne či nikoliv. V případě žalované neměla žalobkyně důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. Žalovaná po dobu smluvního vztahu se žalobkyní vyčerpala kontokorent do maximální výše 50 000 Kč, kdy oproti tomu uhradila částku 8 028,13 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení , , (dále jen „”), vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek ( ). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu , proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.

4. Soud v této věci učinil následující skutková zjištění: Z úvěrové zprávy ze dne 23. 7. 2023 bylo zjištěno, že žalovaná nemá žádné blokované kontrakty, měla 2 existující splátkové kontrakty (ze dne 23. 7. 2021 v celkové výši 100 000 Kč, měsíční splátkou 1 362, s datem ukončení 24. 7. 2029, dále ze dne 11. 8. 2021 v celkové výši 60 000 Kč, měsíční splátkou 1 010 Kč, s datem ukončení 24. 8. 2029), 5 žádostí o splátkové kontrakty odmítnuto (ze dne 11. 10. 2022 ve výši 30 000 Kč, ze dne 10. 11. 2022 ve výši 80 000 Kč, ze dne 20. 11. 2022 ve výši 100 000 Kč, ze dne 27. 3. 2023 ve výši 50 000 Kč a ze dne 2. 6. 2023 ve výši 80 000 Kč). Dále měla žalovaná 1 nesplátkový kontrakt ze dne 23. 7. 2021 kontokorentní úvěr s rámcem 3 000 Kč a 2 existující kontrakty na kreditní karty (ze dne 31. 1. 2023 revolvingový úvěr s rámcem 10 000 Kč, měsíční splátka 1 143 Kč a ze dne 1. 2. 2023 revolvingový úvěr. s rámcem 20 000 Kč měsíční splátka 1 635 Kč) a 3 žádost o kreditní karty odmítnuty (ze dne 4. 4. 2023 ve výši 10 000 Kč, ze dne 31. 1. 2023 ve výši 7 000 Kč, ze dne 31. 3. 2023 ve výši 26 000 Kč). Žalovaná byla hodnocena jako s vysokým podílem zbývající částky k financované částce spojený se zvýšenou úvěrovou aktivitou a příliš krátkou historií.

5. Z výpisu z běžného účtu za období od 1. 4. 2023 do 30. 6. 2023 soud zjistil, že žalovaná měla v tomto období pravidelný měsíční příjem od společnosti právnická osoba., a to v měsíci dubnu částku ve výši 39 311,80 Kč, v měsíci květen částku 37 840 Kč a v měsíci červnu částku 51 385,40 Kč. Jinak na účtu probíhaly v daném období jak plusové, tak i mínusové operace. Pohyb na účtu za uvedené období byl takový, že připsáno na účet bylo 243 780,20 Kč a odepsáno bylo 243 105,68 Kč. Počáteční zůstatek činil -67,73 Kč a konečný 606,79 Kč.

6. Z aplikačních dat vyplývá, že žalovaná požádala dne 21. 7. 2021 o kontokorent ve výši 5 000 Kč a následně dne 1. 11. 2021 o půjčku ve výši 8 000 Kč, což jí bylo taktéž zamítnuto. U těchto žádostí byl uveden příjem 10 000 Kč (rodičovská dovolená), dále bylo uvedeno, že žalovaná bydlí v nájmu, sama, má základní vzdělání. Následně dne 1. 11. 2021 požádala o kontokorent s rámcem 5 000 Kč, kdy žádosti byly stornovány a dne 10. 11.2022 o další půjčku, která byla zamítnuta, přičemž teprve u těchto půjček byl uveden zaměstnavatel právnická osoba. (zaměstnána na dobu neurčitou od 1. 11. 2020) s příjmem 42 845,73 Kč, dále bylo uvedeno že bydlí v nájmu, vzdělání má základní, výdaje na domácnost 10 000 Kč, na léky, jídlo, dopravu 2 500 Kč, příjmy členů domácnosti 15 000 Kč. Žalovaná žádala dne 23. 7. 2023 o rozložení platby, což jí bylo schváleno, stejně tak jako žádost ze dne 24. 7. 2023 o kontokorent ve výši 5 000 Kč a dne 25. 7. 2023 žádost o půjčku ve výši 23 400 Kč. Ostatní žádosti ze dne 23. 8. 2023, 24. 8. 2023 (převedení půjček) – zamítnuta, stornována, ze dne 24. 8. 2023 (půjčka) – zamítnuta, ze dne 24. 8. 2023, 1.1.3000 (žádost o převedení půjček) – zamítnuto.

7. Z výpisu z běžného účtu za období od 16. 8. 2023 do 14. 11. 2024 soud zjistil, že žalovaná měla od září 2023 pravidelný měsíční příjem od společnosti právnická osoba. Jinak na účtu probíhaly v daném období jak plusové, tak i mínusové operace. Pohyb na účtu za uvedené období byl takový, že připsáno na účet bylo 891 664,71 Kč (včetně kontokorentu ve výši 50 000 Kč) a odepsáno bylo 904 142,62 Kč.

8. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalobkyně před uzavřením smlouvy žalované poskytla informace o úvěru (úvěr s možností přečerpání, tzv. kontokorent), zejména pak jeho částce (50 000 Kč), způsobu placení (sjednaná úroková sazba 18,9% ročně) a též byla upozorněna na možnost účtovat účelně vynaložené náklady spojené s vymáháním dlužné částky.

9. Z Rámcové smlouvy č. hodnota soud zjistil, že žalobkyně s žalovanou dne 21. 7. 2021 uzavřely rámcovou smlouvu, ve které se banka zavázala poskytovat žalované služby včetně platebních. Součástí rámcové smlouvy se stávají a) obchodní podmínky, b) ceník, d) podmínky pro používání kontokorentu a další. Dle rámcové smlouvy si žalovaná vybrala službu – vedení běžného účtu č. č. účtu.

10. Z dodatku č. hodnota k Rámcové smlouvy č. hodnota soud zjistil, že žalobkyně s žalovanou uzavřela dne 24. 7. 2023 dodatek, jejímž předmětem bylo poskytnutí kontokorentu jakožto neúčelového a nezajištěného úvěru ve výši 50 000 K s tím, že bude čerpán prostřednictvím běžného účtu č. č. účtu (přečerpáním). Žalovaná byla povinna vyčerpání peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 18,9% ročně. Součet úroků za daný kalendářní měsíc bude zaúčtován ke dni jejich splatnosti, kterým je vždy první den následujícího kalendářního měsíce. Tyto úroky si na konci dne jejich splatnosti strhnou z běžného účtu. V případě nedostatku peněz, bude o úroky navýšeno čerpání kontokorentu. Kontokorent je vždy povinnost uhradit do jednoho roku od data právního čerpání kontokorentu nebo od jakéhokoliv dalšího čerpání, který se z kladných částek dostane do mínusu. Součástí dodatku jsou Podmínky pro používání kontokorentu.

11. Z obchodních podmínek soud zjistil, že podmínky upravovali vznik, zánik a změnu rámcové smlouvy, dále podmínky platebního styku, limity úhrad a lhůt pro bezhotovostní styk, stejně tak jako poplatky a služby, které s nimi souvisejí. Dle čl.1 Poplatky a služby, které s nimi souvisejí za služby musí klient platit poplatky dle ceníku účinného v době poskytnutí dané služby.

12. Z podmínek pro používání kontokorentu soud zjistil, že podpisem smlouvy o kontokorentu potvrzuje klient, že se seznámil s předsmluvními informacemi. Za případ porušení smlouvy o kontokorentu se podkládá zejména dle písm. a) je klient v prodlení s úhradou jakékoliv závazku vůči bance, a to i z jiné smlouvy, b) klient poruší jakoukoliv povinnost nebo nesplní jakýkoliv svůj závazek popsaný v rámcové smlouva, smlouvě o kontokorentu, v obchodních podmínkách, podmínkách pro používání kontokorentu. Dle postupů v případě porušení tohoto, na čem jsme se dohodli, pokud dojde k případu porušení nebo jiné závažné skutečnosti, pak podle toho, o jak závažné porušení jde, má banka právo a) upozornit Vás na prodlení s plněním některé z povinností klienta a požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů na vymáhání Vašeho dluhu, d) blokovat nevyčerpanou část kontokorentu f) požadovat předčasné splacení kontokorentu, tj. prohlásit svým rozhodnutím kontokorent za ihned splatný a požádat o jeho předčasné splacení.

13. Z přehledu čerpání a splácení kontokorentu soud zjistil, že žalovaná začala kontokorent čerpat od 17. 8. 2023. Ke dni 14. 11. 2024 žalovaná vyčerpala částku 50 000 Kč a zaplatila 8 028,13 Kč.

14. Z výzvy k zaplacení dluhu ze dne 1. 10. 2024 soud zjistil, že žalobkyně žalované zaslala výzvu k zaplacení dlužné částky ve výši 53 372,61 Kč s tím, že dlužnou částku má uhradit do 10. 10. 2024.

15. Z ceníku soud žádná skutková zjištění nečinil, neboť z nich pro projednávaný případ nevyplývaly žádné podstatné skutečnosti.

16. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav: Žalobkyně uzavřela dne 21. 7. 2021 s žalovanou rámcovou smlouvu, na jejímž základě měla povinnost žalované zřídit a vést bankovní účet. Dále žalobkyně s žalovanou uzavřela dne 24. 7. 2023 dodatek k rámcové smlouvě na základě, kterého měla žalobkyně povinnost žalované poskytnout finanční prostředky ve výši 50 000 Kč jakožto kontokorent (neúčelový, nezajištěný úvěru) s tím, že bude čerpán prostřednictvím běžného účtu (přečerpáním). Žalovaná se naproti tomu zavázala žalobkyni poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 18,9 % ročně. Žalovaná vyčerpala maximální poskytnutou částku 50 000 Kč, kdy na svůj závazek uhradila pouze částku 8 028,13 Kč. Dne 1. 10. 2024 žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu do 10. 10. 2024.

17. Dle , (dále jen „“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

18. Dle neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

19. Dle je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

20. Podle , o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

21. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

22. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23. Porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je sankcionováno neplatností, kterou lze v kontextu závěrů nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , považovat za neplatnost absolutní. Ústavní soud dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v d. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy.

24. Soud po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že žalobkyně s žalovanou uzavřely smlouvy o úvěru (dle ) shora specifikovanou, na jejímž základě žalovaná obdržela finanční prostředky v celkové ve výši 50 000 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními.

25. Je zřejmé, a tvrdila to konečně i žalobkyně, že na právní vztah, od nějž žalobkyně odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o spotřebitelském úvěru (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Dle tvrzení žalobkyně byla úvěruschopnost žalované prověřena, a to dle informací které žalovaná sama uvedla v žádosti o úvěr, přičemž žalobkyně tyto údaje ověřila bankovními i nebankovními registry klientských informací. Žalovaná v žádosti uvedla, že je zaměstnána u společnosti právnická osoba. s výší svého čistého měsíčního přijmu 42 845,73 Kč (dle výpisu z bankovního účtu žalované). Dále žalovaná uvedla příjmy ostatních členů domácnosti ve výši 15 000 Kč. Pokud jde o výdaje žalované tak žalobkyně taktéž vycházela z údajů poskytnutých žalovanou, tj. výdaje domácnosti (bydlení, léky, jídlo, doprava) v částce 12 500 Kč. Dále žalobkyně při posouzení výdajů žalované vycházela z interních a externích databází a využila i expertní analýzu dle ČSÚ, kdy na základě tohoto stanovila výdaje domácnosti na částku 11 560 Kč a výdaje žalované na 4 470 Kč. Žalovaná také uvedla, že má jednu vyživovací povinnost, kdy žalobkyně stanovila výdaje na jednu vyživovanou osobu ve výši 3 050 Kč. Žalovaná v žádosti uvedla, že nehradí splátky jiných úvěrů. Žalobkyně však zjistila, že žalovaná má aktivní splátkové a nesplátkové produkty a kreditní karty, kdy k výdajům žalované žalobkyně připočetla měsíční splátku dle úvěrové zprávy. Pokud jde tedy o příjem žalované, tak tento byl žalobkyní zjištěn, a i ověřen výpisem z bankovního účtu, dále bylo zjištěno, že žalovaná má pracovní poměr na dobu neurčitou, kdy toto do budoucna skýtá i jistotu stálého příjmu a v případě žalované i příjmu ve slušné výši. V žádosti uváděné příjmy ostatních členů domácnosti však dle soudu nemohou být při posuzování úvěruschopnosti zohledňovány, neboť ostatní členové domácnosti nejsou spoludlužníky předmětného úvěru, a proto k jejich příjmům není možné při posuzování úvěruschopnosti žalované přihlížet. Žalovaná také uvedla, že má jednu vyživovací povinnost, kdy z údajů, které uvedla však není patrno, jakou částku na výživu vyživované osoby vynakládá. V případě výživného na nezletilé dítě je třeba zdůraznit, že toto je povinností primární, tj. takové která předchází všem ostatním platebním povinnostem žalované. Žalobkyně sice uvedla, že k výdajům žalované připočetla určitou částku na vyživovanou osobu, avšak není zřejmé, zda se tato v daném případě pokrývá potřeby vyživované osoby.

26. Pokud jde o výdajovou stránku žalované, tak zde žalobkyně vycházela z informací poskytnutých žalovanou, kdy tato uváděla výdaje na domácnost ve výši 12 500 Kč (výdaje na bydlení, léky, jídlo atd.). Sama žalobkyně pak využila expertní analýzu dle ČSÚ, kdy na základě této stanovila výdaje domácnosti na částku 11 560 Kč a výdaje žalované na 4 470 Kč. Pokud jde o použití expertní analýzy tak tato má zajisté dle soudu svůj význam, avšak toliko jako zdroj podpůrný (sekundární) a nikoliv primární zdroj informací. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně vedla pro žalovanou bankovní účet měla předně vycházet z informací ve výpisech uvedených, kdy tyto skýtají nejpřesnější informace o příjmech a výdajích žalované. Při bližším zkoumání výpisů z účtu žalované, za období bezprostředně předcházející poskytnutí úvěru, je zřejmé, že žalovaná do tohoto období vstupovala s mínusovým zůstatkem na účtu a na konci období měla je nepatrný plusový zůstatek. V souvislosti se závěry úvěrové zprávy a aplikačních dat bylo zřejmé, že žalovaná již v minulosti opakovaně žádala o poskytnutí půjček a kontokorentů, avšak tyto ji byly zamítány, i když později bylo některým žádostem vyhověno. Žalovaná byla dle závěrů úvěrové zprávy hodnocena jako s vysokým podílem zbývající částky k financované částce (spojeno se zvýšenou úvěrovou aktivitou) a příliš krátkou historií, tedy že žalovaná neměla dostatečně dlouhou a bezproblémovou úvěrovou historii. Kontokorent je služba k běžnému účtu soužící k překlenutí momentální nepřiznivé finanční situace žadatele a s tím je spojen požadavek na rychlost sjednání a poskytnutí tohoto bankovního produktu. Lze ovšem říci, že takové jednání lze očekávat u dlouhodobých klientů, kdy historie jejich účtu vypovídá o jejich finanční situaci a výše kontokorentu není vysoká. V daném případě však bylo u žalované konstatováno, že její úvěrová historie je příliš krátká, a tudíž požadavek dlouhodobosti v tomto případě nesplňovala.

27. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně aktuálním potvrzením zaměstnavatele dlužníka o tom, že žalovaná je v době před uzavřením smlouvy zaměstnána a s jakým výdělkem. Zároveň je třeba řádně zjistit a ověřit způsob uspokojování bytových potřeb žalované, náklady na bydlení, ale i další náklady související s uspokojováním ostatních životních potřeb žalované. Pokud žalobkyně vycházela při posouzení úvěruschopnosti žalované ze statistických údajů je možné k těmto přihlédnout, avšak toliko jako doplňujícímu údaji, nikoliv jako k údaji, se kterým je při výpočtu disponibilního zůstatku možno operovat. Lustrace v různých interních a externích registrech je sama o sobě nedostačující, tím spíše, když žalobkyně ani řádně nedoložila, že by před uzavřením smlouvy do těchto registrů vůbec nahlížela. Lze tedy uzavřít, že předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalované do určité míry zkoumala, avšak nikoliv s odbornou péčí a poznatky takto získané řádně nevyhodnotila. Porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 v kombinaci s § 87 odst. 1 ZSÚ sankcionováno neplatností, kterou lze v kontextu závěrů nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , považovat za neplatnost absolutní. Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. ze dne 26.2.2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v d. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle zákona o ochraně spotřebitele, tak dle ).

28. Žalovaná je za daného stavu povinna vrátit poskytnutou jistinu úvěru (jistina ve výši 50 000 Kč) poníženou o již učiněné splátky (dle přehledu čerpání a splácení bylo žalovanou uhrazeno 8 028,13 Kč) v době přiměřené jejím možnostem, v daném případě je tedy povinen vrátit částku v celkové výši 41 971,87 Kč (50 000 – 8 028,13), když ve zbytku žalovaného nároku spočívajícího v nárocích pramenících ze samotné neplatné smlouvy soud žalobu zamítl. Pro úplnost soud dodává, že se v daném případě nejedná o bezdůvodné obohacení na straně žalované dle , , neboť úprava obsažená v zákoně o úvěru ve vztahu k obecné úpravě obsažené v úpravou speciální. Žalobkyně tak touto optikou nemá ani nárok na úroky z prodlení (, ), když dle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. ze dne 20. 4. 2022 splatnost zbývající jistiny úvěru zatím nenastala a tedy nemohl ani vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení, když specifický nárok poskytovatele úvěru dle zákona o SP spočívající v nesplacené jistině úvěru má novou dobu splatnosti, buď mezi účastníky dohodnutou nebo soudem určenou, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaná jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobce může požadovat zaplacení úroku z prodlení. Jelikož však možnostem žalované neodpovídají žádné splátky a ani nedeklarovala očekávání jakýchkoliv příjmů v budoucnosti, uložil mu soud dluh uhradit ve standardní lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.

29. Podle rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení z větší části úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 705,44 Kč, přičemž tato částka představuje 64,6 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 82,3 % a úspěchu žalované v rozsahu 17,7 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 040 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle uvedené vyhlášky (předžalobní upomínka, žaloba). Tyto náklady řízení je žalovaná podle povinna zaplatit žalobkyni.

30. Podle stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.