Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Co 6/2025-91

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Lukáše Páchy a soudců JUDr. Ivy Trávníčkové, Ph.D., a Mgr. Jiřího Kopeckého ve věci

žalobce: právnická osoba

sídlem adresa

zastoupená advokátem jméno FO

sídlem adresa

proti

žalovanému: právnická osoba., IČO IČO žalovaného

sídlem Adresa žalovaného

zastoupený advokátem Jméno advokáta

sídlem Adresa advokáta

o zaplacení částky 230.191 Kč s příslušenstvím,

o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 26. 6. 2024, č. j. -51,

takto:

I. Rozsudek okresního soudu se v odvoláním napadených výrocích II. a III. potvrzuje.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení před odvolacím soudem ve výši částka do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám advokáta žalovaného.

Odůvodnění:

I. Rozsudek okresního soudu se v odvoláním napadených výrocích II. a III. potvrzuje.II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení před odvolacím soudem ve výši , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám advokáta žalovaného.

1. Okresní soud svým rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně jdoucím z částky částka od datum do zaplacení (výrok I), ve zbývající části, tedy do rozsahu požadavku na zaplacení částky částka spolu se zákonným úrokem z prodlení jdoucím z této částky od datum do zaplacení, žalobu zamítl (výrok II) a žalobci uložil povinnost nahradit žalovanému náklady řízení ve výši částka (výrok III).

2. Rozhodl tak o žalobě žalobce ze dne datum.

3. Žalobce se touto žalobou domáhal zaplacení žalované částky s tvrzením, že jako veřejný zadavatel uzavřel s žalovaným, co by podnikatelem v oblasti projekčních činností, Smlouvu o dílo č. 12/2017 ze dne datum, jejímž předmětem byla kompletní projektová dokumentace na stavbu domu s pečovatelskou službou v adresa. Žalovaný předmět díla vyhotovil a v rámci navazujícího zadávacího řízení zareagoval na účastníky zadávacího řízení vznesené připomínky. Provedl tak úpravu mimo jiné položkového rozpočtu s takzvaným slepým výkazem výměr. V rámci této úpravy rozpočtu se však dopustil pochybení, neboť doplněné položky nepropojil v rámci součtových vzorců s ostatními položkami výkazu v rámci zvoleného formátu v tabulkovém procesoru Excel. V důsledku této chyby, kterou žalobce objevil až při fakturaci, uplatnil zhotovitel díla společnost právnická osoba vůči žalobkyni nárok na náhradu škody ve výši částka s příslušenstvím. O této škodě bylo vedeno řízení před Okresním soudem v adresa ve věci sp. zn. spisová značka, které na základě dohody v odvolacím řízení bylo skončeno povinností žalobce nahradit zhotoviteli díla částku částka. Žalobce pak požaduje po žalovaném tuto částku nahradit jako postižný nárok. To proto, že se na žalovaného obrátil jako na profesionála v daném oboru, svým povinnostem žalovaný nedostál a dopustil se pochybení, jehož důsledkem byl vznik škody zhotoviteli díla. Nebylo možné požadovat finanční částku po administrátorovi předmětné veřejné zakázky, společnosti právnická osobar.o., neboť tato chybná část zadávací dokumentace nebyla jeho dílem.

4. Žalovaný se bránil a s žalobním požadavkem nesouhlasil.

5. Potvrdil, že zpracoval prováděcí projektovou dokumentaci dle včetně rozpočtového výkazu výměr dle Nikde však není stanoveno, že by výkaz výměr měl obsahovat výpočtové vzorce. Taková povinnost nevyplývá ze zákona ani z uzavřené smlouvy. Pokud tedy takovou povinnost žalovaný neměl, nemohl se dopustit jejího porušení a žalobci tak nemohl způsobit škodu. Namítá rovněž, že žádná škoda žalobci nevznikla. Žalobce měl a mohl funkčnost součtových vzorců rozpočtu zkontrolovat sám. Jde o běžné základní funkce tabulkového procesoru nevyžadující žádné specializované vzdělání. Povinnost zaplatit částka si žalobce způsobil sám nezkontrolováním funkčnosti vzorců. Navíc takovou nefunkčnost součtových vzorců mohly zjistit všechny osoby zúčastněné na předmětné veřejné zakázce, tedy žalobce jako objednatel, administrátor veřejné zakázky i zhotovitel stavebních prací. Obecně žalobci nemohla vzniknout škoda tím, že zaplatil pouze polovinu prací, které si objednal, a které zhotovitel stavby skutečně provedl, a jejichž cena nebyla v plném rozsahu promítnuta do nabídkové ceny tohoto zhotovitele stavebních prací.

6. Okresní soud po provedeném dokazování skutkově uzavřel, že žalovaný vyhotovil pro žalobce projektovou dokumentaci, ve které vinou následných zásahů nedošlo k propojení v rámci součtových vzorců s ostatními položkami výkazu výměr. Tato projektová dokumentace posloužila pro vymezení stavebního projektu, ohledně jehož realizace vypsal žalovaný veřejnou zakázku a součástí zadávacích podmínek v rámci této veřejné zakázky byl soupis prací obsahujících chybu v rozpočtových položkách – v součtovém vzorci – který byl prohlášen za součást zadávací dokumentace. Veřejnou zakázku vyhrála firma, která předložila nejnižší cenu, která však v důsledku chyby součtového vzorce neohodnotila práce, které byly na daném projektu provedeny ve výši částky částka, které byly následně zaplaceny žalovaným v rozsahu soudem přiznané částky částka.

7. Při řešení právních otázek okresní soud vycházel z ust. a násl. ( ) a z usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, sp. zn. spisová značka, z jehož odůvodnění vyplývá, že i porušení právních povinností účastníků veřejné soutěže stanovené , o veřejných zakázkách, je třeba posuzovat podle obecných ustanovení o náhradě škody. Účelem náhrady škody podle je potom vyrovnání rozdílu mezi stavem, který tu je v důsledku existence skutečnosti vyvolávající škodu a stavem, který by tu byl, pokud by k této skutečnosti nedošlo. Neobstojí obrana žalovaného o tom, že jeho povinností nebylo dodat slepý rozpočet s funkčními vzorci. Dle ust. , kdo se hlásí jako příslušník určitého stavu nebo povolání k odbornému výkonu nebo jinak vystupuje jako odborník, nahradí škodu, způsobí-li ji neúplnou nebo nesprávnou informací nebo škodlivou radou danou za odměnu v záležitosti svého vědění nebo dovednosti. Obdobně pak stejný závěr vyplývá z ust. . Žalovaný je tak povinen nahradit žalobci škodu, pokud mu na základě smluvního vztahu při zhotovení projektové dokumentace dodal chybné součtové vzorce, a to i tehdy, kdyby jejich dodání nebylo smlouvou ujednáno.

8. Při stanovení výše škody vycházel okresní soud z toho, že vítězem veřejné zakázky se stala společnost právnická osoba, která nabídla cenu částka a vycházela ze součtových vzorců, kde nebyly ohodnoceny všechny položky v důsledku chyby žalovaného. Prvý zhotovitel, který vzorce opravil a který nabídl nejnižší cenu v rámci výběrového řízení, byla společnost právnická osoba, která nabídla cenu částka. Soud tedy vycházel z toho, že nebýt pochybení součtových vzorců způsobených žalovaným, vybral by žalobce jako vítěze veřejné zakázky společnost právnická osoba. Společnost právnická osoba, která byla vítězem veřejné zakázky, zhotovila dílo za částku částka a dále jí bylo zaplaceno částka. Takto tedy zaplatil žalobce za zhotovení domu s pečovatelskou službou v adresa částku částka. Nebýt pochybení žalovaného, zaplatil by za stejné práce částku částka. V příčinné souvislosti s pochybením žalovaného je tedy rozdíl mezi těmito částkami, a to částka částka. Tato částka byla tudíž spolu se zákonným úrokem z prodlení dle žalobci přiznána a ve zbývající části byla žaloba zamítnuta.

9. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ust. , neboť žalobce byl se svojí žalobou úspěšný do 24 % a neúspěšný v rozsahu 76 % a lze tedy dovodit, že žalovaný měl úspěch přibližně v 50 % předmětu sporu. Žalovanému tak bylo přiznáno vůči žalobci 50 % uplatněných nákladů řízení, tedy jedna polovina z částky částka, kdy tato částka byla podrobněji odůvodněna v odůvodnění rozhodnutí okresního soudu.

10. Proti výrokům II a III rozsudku okresního soudu podala žalobkyně odvolání. Namítá, že okresní soud nehodnotil a při svém rozhodování tak neaplikoval ust. a neposoudil nárok žalobce jako nárok postižný. Ostatně i při apl. ust. a postupoval spekulativně za předpokladu jiného skutkového děje v minulosti, který se ve skutečnosti neudál. Odkázala na závěry řízení u Okresního soudu v adresa a shrnula, že chybu neučinila, najala si specialistu na výběrová řízení a jeho chyba by neměla vést k tomu, že bude za tuto chybu obec platit. Domáhá se změny napadeného rozhodnutí a vyhovění žalobě v plném rozsahu.

11. Naopak žalovaný navrhoval potvrzení rozsudku okresního soudu v napadené části jako věcně správného. Argumentace žalované akceptuje závěry okresního soudu a její obranu učiněnou již před okresním soudem.

12. Odvolání není důvodné.

13. Primárně odvolací soud souhlasí se závěrem okresního soudu o tom, že žalovaný jako zhotovitel vyhotovil pro žalobce projektovou dokumentaci, ve které pro následné zásahy nedošlo k propojení součtových vzorců s ostatními položkami výkazu výměr. Byť se žalovaný bránil tím, že takováto činnost nebyla jeho smluvní povinností, tedy že takovýto závazek nepřevzal, a že tedy nemůže i v případě vadně provedeného úkonu odpovídat za újmu, okresní soud správně dovodil, že tomu tak není.

14. Žalobce se dovolává svého nároku vůči žalovanému z titulu porušení smlouvy uzavřené mezi účastníky, ve které se zavázal žalovaný zpracovat kompletní projektovou dokumentaci na stavbu domu s pečovatelskou službou. Povinnost k náhradě škody v takovém případě vzniká dle bez ohledu na zavinění, jedná se tedy o objektivní odpovědnost s možností liberace. Předpokladem vzniku povinnosti nahradit škodu je: (i) porušení smluvní povinnosti škůdcem, (ii) vznik škody, (iii) příčinná souvislost mezi nimi, (iv) předvídatelnost škody, (v) neexistence liberačního důvodu. Důkazní břemeno ve vztahu k naplnění prvních čtyř předpokladů, včetně rozsahu vzniklé škody, má poškozený. Škůdce nese břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně existence liberačního důvodu. K tomu viz dílo: PAŠEK, Martin. [Porušení smluvní povinnosti]. In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. . 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, marg. č. 1. Okresní soud shledal, to i s odkazem na ust. o.z., pro případ, že by předmětné pochybení nebylo součástí smluvního ujednání účastníků, že žalovaný jednal protiprávně, že tímto jednáním vznikla žalobci škoda do výše doplatku do nabídky zhotovitele právnická osoba, která byla učiněna se zjištěním pochybení žalovaného, to za cenu částka a že v tomto rozsahu je zde příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním žalovaného a vznikem škody. Žalovaný neprokázal, že by újmu nezavinil či, že zde je liberační důvod.

15. V tomto rozsahu je rozhodnutí soudu pravomocné.

16. Žalobce tvrdí, že pro jednání žalovaného musel nahradit zhotoviteli díla – stavby domu – celkem částka dle usnesení Krajského soudu v Praze (usnesení o schválení smíru) ze dne datum, a že do částky částka má vůči žalovanému nárok – postih dle § 2917 o.z.

17. Toto ustanovení dopadá zejména na případy, kdy někomu vznikne povinnost nahradit újmu způsobenou pomocníkem, který není jeho zaměstnancem, nebo poddodavatelem, jehož použil při své činnosti (§ 2914), a dále na případy, kdy někomu vznikne povinnost k náhradě újmy bez ohledu na zavinění (objektivní odpovědnosti za újmu), ačkoliv tuto újmu způsobila třetí osoba, jako je tomu u věci převzaté (§ 2944), odložené (§ 2945) nebo vnesené (§ 2946), na níž způsobí škodu třetí osoba (např. zloděj). Povinnost k náhradě škody nemusí vyplývat jen z ObčZ, ale i z jiných právních předpisů, např. ze zákona o služebním poměru (NS spisová značka). Pojem „způsobené“ je širší nežli pojem „zaviněné“. Nezahrnuje jen škodu třetí osobou zaviněnou ve smyslu jejího vnitřního psychického stavu k jejímu jednání a jeho následku, ale rozumí se jím to, zda a do jaké míry lze osobě, která škodu způsobila, přičítat okolnosti, které ke vzniku škody vedly. Komentované ustanovení proto dopadá i na případy objektivní odpovědnosti toho, vůči němuž je postih uplatňován (NS = Rc 8/2018).

18. Ten, kdo je povinen k náhradě újmy, má vůči přímému (skutečnému) škůdci právo postihu (regresu). Jde o postih následný, tj. může po přímém škůdci požadovat náhradu teprve v případě, že již poškozenému poskytl plnění. Škoda musí být přímému škůdci přičitatelná. U toho, vůči němuž je postih uplatňován, tudíž musí být splněny veškeré předpoklady pro vznik jeho povinnosti k náhradě újmy, včetně jeho deliktní způsobilosti. Ve vztahu mezi osobou povinnou k náhradě újmy a skutečným škůdcem tu nejde o nárok na náhradu škody, proto se uplatní obecná promlčecí lhůta a nelze použít moderační právo podle . K tomu viz dílo: PAŠEK, Martin. [Postih vůči skutečnému škůdci]. In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. . 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, marg. č. 1–3.

19. Odvolací soud však takovou škodu nepovažuje za přičitetelnou žalovanému.

20. Soudní praxe je ustálena v závěru, že právní posouzení příčinné souvislosti může spočívat toliko ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována, případně zda a jaké okolnosti jsou či naopak nejsou způsobilé tento vztah vyloučit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2011, sp. zn. ).

21. Příčinná souvislost je dána, pokud by ke škodě nedošlo nebýt konkrétního jednání. Nemusí se přitom jednat o příčinu jedinou, nýbrž postačuje, jde-li o jednu z příčin, která se podílí na nepříznivém následku, který má být odškodněn (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 6. 2000,sp.zn. ).

Dle teorie adekvátní příčinné souvislosti je příčinná souvislost dána tehdy, jestliže je škoda podle obecné povahy, obvyklého chodu věcí a zkušeností adekvátním důsledkem protiprávního úkonu nebo škodní události. Současně se musí prokázat, že škoda by nebyla nastala bez této příčiny (conditio sine qua non) – srov. např. nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. , uveřejněný pod č. 177/2007 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, a v něm označené odkazy na literaturu k teorii adekvátní příčinné souvislosti. Je běžné, že se kauzálního děje účastní více skutečností, které vedou ke vzniku škody. K přerušení příčinné souvislosti dochází, jestliže nová okolnost působila jako výlučná a samostatná příčina, která vyvolala vznik škody bez ohledu na původní škodnou událost. Zůstala-li původní škodná událost tou skutečností, bez níž by k následku nedošlo, příčinná souvislost se nepřerušuje (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2014, sp. zn. ).

22. Z výše uvedeného vyplývá, že pro posouzení příčinné souvislosti má zásadní význam otázka, jak žalobce vymezí škodu, za niž požaduje náhradu. Úkolem soudu je pak stanovit, mezi jakou újmou (jako následkem) a jakou skutečností (jakožto příčinou této újmy) má být příčinná souvislost zjišťována (Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2020, sp. zn. ).

23. Je k tomu nutné doplnit, že v nálezu ze dne 28. 8. 2018, sp. zn. , Ústavní soud zdůraznil, že teorie adekvátní příčinné souvislosti je postavena na subjektivním principu a že k jejímu použití v případech objektivní odpovědnosti (jakou představuje § 2913 o. z.) je třeba přistupovat obezřetně. Základním kritériem, z něhož vychází teorie adekvátnosti příčinné souvislosti, je objektivní předvídatelnost škodního následku. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 27. 1. 2022, sp. zn. , v souladu s výše označeným nálezem Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. , uvedl, že logické právní posouzení vyžaduje, aby soud vždy zkoumal danou příčinu nejprve prostřednictvím teorie podmínky (conditio sine qua non) a až poté teorií adekvátního kauzálního nexu. Pro uložení povinnosti nahradit škodu „není nutné, aby vznik určité škody byl pro jednajícího (škůdce) konkrétně předvídatelný, nýbrž je dostatečné, že pro optimálního pozorovatele není vznik škody vysoce nepravděpodobný.“

24. V dané věci by při neexistenci chyby žalovaného výsledný zhotovitel díla nenabídl cenu díla částka. O tom svědčí to, že po zjištění chyby uplatnil svůj nárok na zaplacení dalších částka. Žalobce by tak za dílo zaplatil více a závěr o tom, že by to bylo nejméně částka odpovídá výsledkům výběrového řízení a logickému běhu věcí. Žalobce však za zhotovení díla zaplatil částku vyšší, avšak jen o okresním soudem přiznaných částka (tedy částky 14 733 917 a částka), nikoliv o dalších částka, které požaduje přiznat v tomto odvolacím řízení.

25. Jen do částky částka je tak dána příčinná souvislost mezi jednáním žalovaného a vznikem škody. Do zbytku požadovaného nároku nepovažuje soud újmu za přičitetelnou žalovanému v režimu § 2917 o.z. To pro absenci příčinné souvislosti a i proto, že při výpočtu pravomocně přiznané částky částka byla celá částka zaplacená žalobcem zhotoviteli stavby – tedy částka částka – vyčerpána při výpočtu výše škody, a i případný nárok dle § 2917 o.z. je tak vyčerpán již pravomocným rozhodnutím okresního soudu.

26. Z výše uvedených důvodů přistoupil odvolací soud k potvrzení rozsudku okresního soudu v napadené části, tedy ohledně výroku II a III dle a přiznal úspěšnému žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení v plné výši dle a , ve výši stanovené dle advokátního tarifu – , a to za dva úkony právní služby vypočtené z tarifní hodnoty částka, 2 x částka dle požadavku žalovaného za úkony právní služby vyjádření k odvolání a účast u soudního jednání, to vše povýšeno o paušální náhradu za dva úkony právní služby po částka, náhradu za ztrátu času za cestu advokáta žalovaného k jednání odvolacího soudu z adresa a zpět 6 x částka, cestovné za tuto cestu částka, ujeto 120 km, kdy údaje o spotřebě benzinu vyplývají z předloženého technického průkazu, to vše povýšeno o 21 % DPH. Lhůta k zaplacení byla stanovena dle a náklady řízení se hradí k rukám advokáta žalovaného dle

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.

Proti tomuto rozsudku lze za podmínek uvedených v podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení. Dovolání se podává prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Orlicí k Nejvyššímu soudu ČR se sídlem v Brně.