Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
24 C 320/2024-48
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Tomanem ve věci žalobkyně Jméno žalobkyně A., se sídlem v Adresa žalobkyně A, IČO: IČO žalobkyně B, zastoupené Jméno Zástupce, advokátem se sídlem v Adresa žalobkyně A, proti žalované Jméno žalované, narozené Datum narození žalované, trvale bytem v Adresa žalované, o zaplacení 104 320 Kč s příslušenstvím, takto:
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 36 360 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 12 % ročně od 20. 2. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se, co do zaplacení 67 960 Kč, úroku ve výši 2 837,40 Kč, úroku ve výši 8 % ročně z částky 43 138,73 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 5 598,01 Kč, úroku z prodlení z částky 45 030,84 Kč od 23. 4. 2024 do 19. 2. 2025, úroku z prodlení z částky 8 670,84 Kč od 20. 2. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení z částky 36 360 Kč co do výše 3 % ročně od 20. 2. 2025 do zaplacení, zamítá.
III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 36 360 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 12 % ročně od 20. 2. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se, co do zaplacení 67 960 Kč, úroku ve výši 2 837,40 Kč, úroku ve výši 8 % ročně z částky 43 138,73 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 5 598,01 Kč, úroku z prodlení z částky 45 030,84 Kč od 23. 4. 2024 do 19. 2. 2025, úroku z prodlení z částky 8 670,84 Kč od 20. 2. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení z částky 36 360 Kč co do výše 3 % ročně od 20. 2. 2025 do zaplacení, zamítá.III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 5. 10. 2024 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí žalovanou částku spolu s úrokem a úrokem z prodlení tam blíže specifikovaným s tím, že se jedná o neuhrazený úvěr podle smlouvy o úvěru č. hodnota, uzavřené dne 9. 10. 2022 mezi žalovanou a společností právnická osoba. (dále jen „právní předchůdkyní žalobkyně“ nebo „společnost“). Na základě citované smlouvy společnost poskytla žalované 50 000 Kč a žalovaná se naproti tomu zavázala tyto peněžní prostředky vrátit společně s úrokem v pevné výši 2 536 Kč. Žalovaná se dále zavázala zaplatit společnosti paušální ceny za plnění a za služby související s poskytnutím úvěru. Žalovaná se zavázala zaplatit úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 24 500 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěru ve výši 6 924 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti ve výši 9 000 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 92 960 Kč odpovídající součtu poskytnutého úvěru, úroku a úhrad za služby se žalovaná zavázala uhradit v pravidelných 14 měsíčních splátkách po 6 640 Kč. Žalovaná však plnila pouze částečně, když zaplatila jen 13 640 Kč (poslední částku uhradila dne 26. 11. 2022), přičemž zůstala dlužna na jistině 43 138,73 Kč a na úroku a dalších úhradách 36 181,27 Kč. Právní předchůdkyně měla před uzavřením smlouvy zkoumat schopnost žalované úvěr splácet, a to na základě zhodnocení informací získaných od žalované a jejich ověření oproti dokladům požadovaným od žalované a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, tyto informace byla zaznamenány v žádosti o úvěr a byly ověřeny pracovní smlouvou, výplatními páskami a výpisy z účtu. Žalovaná v žádosti uvedla, že je od 1. 1. 2015 zaměstnána na dobu neurčitou jako prodavačka, pracovník na míchacím zařízení u společnosti právnická osoba s měsíčním příjmem 20 624 Kč a měsíčními výdaji 6 250 Kč. Žalovaná dále uvedla, že bydlí u rodičů, nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám. Žalobou uplatněná pohledávka pak byla na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 20. 5. 2024, s účinností dne 29. 5. 2024, postoupena žalobkyni.
2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.
3. Z pracovní smlouvy ze dne 29. 12. 2014 bylo zjištěno, že žalovaná uzavřela pracovní smlouvu se společností právnická osoba, s nástupem 2. 1. 2015, na pozici prodavačka, pracovník na míchacím zařízení, místo výkonu práce bylo sjednáno v adresa a Anonymizováno a pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou.
4. Z výplatní pásky za měsíc 7/2022 bylo zjištněno, že čistá mzda za tento měsíc činila 20 542 Kč. Z výplatní pásky za měsíc 6/2022 bylo zjištněno, že čistá mzda za tento měsíc činila 20 706 Kč.
5. Ze žádosti o úvěr bylo zjištěno, že jsou zde uvedeny některé údaje o žalované, a to rodinný stav – svobodná, žádné vyživované děti do 26 let, dokončené vzdělání – střední, sociální status – zaměstnaná, příjmy žadatele – mzda 20 624 Kč, celkové měsíční výdaje 6 250 Kč (bydlení, energie – 5 250 Kč, doprava, jídlo, osobní náklady – 500 Kč, měsíční splátky stávajících půjček – 500 Kč). Zástupce právní předchůdkyně žalobkyně měl ověřit tvrzení žalované z pracovní smlouvy a výplatní pásky. Žádost o úvěr je dne 9. 10. 2022 podepsaná žalovanou a je uveden zástupce právní předchůdkyně žalobkyně.
6. Ze smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne 9. 10. 2022 a předpisu splátek bylo zjištěno, že dne 9. 10. 2022 byla mezi žalovanou a společností uzavřena smlouva o úvěru, kdy společnost poskytla žalované úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit v souvislosti s úvěrem úrok ve výši 2 536 Kč, úplatu za poskytnutí úvěru ve výši 24 500 Kč, náklady za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 6 924 Kč a za hotovostní inkaso plateb v bydlišti poplatek ve výši 9 000 Kč. Celková částka, kterou se žalovaná zavázala na základě smlouvy zaplatit, činila 92 960 Kč, které se žalovaná zavázala splatit v hotovosti ve 14 měsíčních splátkách po 6 640 Kč. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že převzala v hotovosti celkovou výši spotřebitelského úvěru.
7. Z tabulky umoření bylo zjištěno, že se jedná o interní dokument žalobkyně, dle kterého žalovaná uhradila dne 10. 10. 2022 částku 6 640 Kč a poslední splátku ve výši 7 000 Kč uhradila dne 26. 11. 2022. Celkem tedy žalovaná uhradila 13 640 Kč.
8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně části seznamu postoupených pohledávek, potvrzení o zaplacení kupní ceny soud zjistil, že společnost touto smlouvou ze dne 20. 5. 2024 s účinností ode dne 29. 5. 2024, postoupila žalobkyni za úplatu soubor pohledávek, a to mimo jiné včetně pohledávky za žalovanou uplatněné v tomto řízení.
9. Z dopisu ze dne 14. 6. 2024 soud zjistil, že společnost žalované tímto dopisem oznámila, že pohledávku za ní se shora citované smlouvy postoupila žalobkyni.
10. Z dopisu ze dne 10. 9. 2024 soud zjistil, že jím zástupce žalobkyně vyzýval žalovanou k zaplacení 116 752,66 Kč s tím, že pokud tak do 25. 9. 2024 neučiní, vystavuje se riziku podání žaloby v této věci. Z přiloženého podacího lístku bylo zjištěno, že žalované byl tento dopis odeslán dne 11. 9. 2024.
11. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastnic a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Společnost žalované dne 9. 10. 2022 předala v hotovosti částku 50 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit v souvislosti s úvěrem úrok ve výši 2 536 Kč, úplatu za poskytnutí úvěru ve výši 24 500 Kč, náklady za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 6 924 Kč a za hotovostní inkaso plateb v bydlišti poplatek ve výši 9 000 Kč. Celková částka, kterou se žalovaná zavázala na základě smlouvy zaplatit, činila 92 960 Kč, které se žalovaná zavázala splatit v hotovosti ve 14 měsíčních splátkách po 6 640 Kč. Poslední splátku žalovaná uhradila dne 26. 11. 2022 a celkem před podáním žaloby zaplatila 13 360 Kč. Před uzavřením smlouvy obchodní zástupce společnosti zaznamenal do žádosti o úvěru některé údaje o žalované, a to zejména, že je od 1. 1. 2015 zaměstnána na dobu neurčitou jako prodavačka, pracovník na míchacím zařízení u společnosti právnická osoba s měsíčním příjmem 20 624 Kč a měsíčními výdaji 6 250 Kč. Žalovaná dále uvedla, že bydlí u rodičů, nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám. Pohledávka z uvedené smlouvy pak byla dne 29. 5. 2024 postoupena žalobkyni, což bylo žalované oznámeno.
12. Na projednávaný případ je nutno aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále již jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli (§ 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).
13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
14. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
15. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , v účinném znění (dále již jen „o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
16. Ze shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní podle § 580 odst. 1 o. z., ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Zprostředkovaně pak tato povinnost chrání také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Odbornou péčí je pak třeba rozumět úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , jehož závěry, byť se týká předchozí právní úpravy, lze mutatis mutandis aplikovat i pro výklad shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru).
17. V projednávaném případě sice žalobkyně v obecné rovině uvedla, jakým způsobem úvěruschopnost žalované společnost posuzovala, tj. že zejména vycházela z informací uvedených žalovanou, což ověřila z dokladů vyjmenovaných v žádosti o úvěr. Žalobkyně doložila pracovní smlouvu žalované a výplatní lístky za měsíce 6,7/2022. Z nich bylo možné uzavřít, že žalovaná byla v době žádosti zaměstnána s průměrným příjmem 20 624 Kč. Ze žaloby, smlouvy ani žádosti o úvěr pak nevyplývá, že by společnost žalovanou lustrovala např. v insolvenčním rejstříku či v bankovním a nebankovním registru klientských informací. Pokud jde o výdaje žalované tak tyto byly uvedeny v částce 6 250 Kč (bydlení, energie – 5 250 Kč, doprava, jídlo, osobní náklady – 500 Kč, měsíční splátky stávajících půjček – 500 Kč). Žalovaná dále uvedla, že bydlí u rodičů, nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám. Výdajová stránka měla být dle tvrzení žalobkyně ověřována výpisy z účtu. Žádné takové dokumenty však žalobkyně nedoložila. Soud tyto neměl k dispozici a nemohl tak ověřit, zda jsou závěry žalobkyně ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované správné. Společnost také neprověřila tvrzení žalované o jejím bydlení a ani o dalších výdajích. Společnost tedy bez bližšího prověření vycházela z nedoložených údajů o výdajích žalované, přitom měsíční výdaje na jídlo, ošacení a dopravu ve výši 500 Kč nemohou odrážet realitu každodeního života. Vzhledem k uvedenému nezbylo než uzavřít, že společnost úvěruschopnost žalované neposoudila s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 , publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod pořadovým číslem 3225/2015). Z vyložených důvodů je nutno na uzavřenou smlouvu o spotřebitelském úvěru nahlížet jako na absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za užití § 580 odst. 1 o. z.
18. V řízení však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč a zároveň, že žalovaná před podáním žaloby zaplatila dohromady 13 640 Kč. Toto plnění soud shledal plněním z neplatného právního úkonu, kterým se žalovaná bezdůvodně obohatila a je povinna obohacení vydat (§ 2991 odst.1 o.z.). Žalovaná takto vydala pouze 13 640 Kč a je tudíž povinna vydat ještě 36 360 Kč. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). V tomto případě, s ohledem na dobu uplynulou od obohacení žalované, je přiměřené považovat za tuto lhůtu již následující den po obdržení výzvy k plnění. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 32 Odo 442/2003 ). Žalobkyně neprokázala, že by žalovanou vyzvala k plnění, neboť z přiloženého podacího archu se nepodává, že by se zasílaná zásilka dostala do sféry dispozice žalované. Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, s jejímž obsahem měla žalovaná objektivní možnost se seznámit až dne 18. 2. 2025 (kdy byla žalované zásilka obsahující žalobu spolu s výzvou, aby se k ní vyjádřila, doručena do DS), následující den, tj. 19. 2. 2025, tak byla žalovaná povinna bezdůvodné obohacení vydat a jelikož tak neučinila, dostala se dne 20. 2. 2025 do prodlení. Žalobou uplatněný nárok pak byl v souladu s § 1879 o. z. postoupen žalobkyni.
19. Soud z vyložených důvodů shledal žalobu, pokud se jí žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků důvodnou a žalované tak uložil zaplatit žalobkyni 36 360 Kč spolu s úroky z prodlení z této částky podle § 1970 o. z jdoucích od 20. 2. 2025 ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. , když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší než tam uvedené třídenní.
20. Jinak tomu však bylo, pokud se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 67 960 Kč, úroku ve výši 2 837,40 Kč, úroku ve výši 8 % ročně z částky 43 138,73 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 5 598,01 Kč, úroku z prodlení z částky 45 030,84 Kč od 23. 4. 2024 do 19. 2. 2025, úroku z prodlení z částky 8 670,84 Kč od 20. 2. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení z částky 36 360 Kč co do výše 3 % ročně od 20. 2. 2025 do zaplacení, když tato plnění měla vyplývat z uzavřené smlouvy, která však byla shledána neplatnou. Ohledně těchto nároků soud tudíž žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.
21. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř. ). V daném případě byla převážně úspěšnou účastnicí žalovaná a náleželo by jí tudíž právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o.s.ř. ). Žalované však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto soud právo na jejich náhradu nepřiznal žádné z účastnic.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí.