Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 C 306/2024-105

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Tomanem ve věci žalobkyně Jméno žalobkyně., se sídlem ve Adresa žalobkyně, IČO: IČO žalobkyně, zastoupené Jméno Zástupce, advokátem se sídlem v Anonymizováno, proti žalovanému Jméno žalovaného, narozenému Datum narození žalovaného, trvale bytem v Adresa žalovaného, o zaplacení 33 583 Kč s příslušenstvím, takto:

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 24 049 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 12 % ročně od 12. 2. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do zaplacení 9 534 Kč, úroku ve výši 27,28 % ročně z částky 28 564 Kč od 28. 8. 2024 do 26. 11. 2024, úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 28 564 Kč od 27. 11. 2024 do zaplacení, úroku z prodlení z částky 28 564 Kč od 28. 8. 2024 do 11. 2. 2025, úroku z prodlení z částky 4 515 Kč od 12. 2. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení z částky 24 049 Kč co do výše právnická osoba % ročně od 12. 2. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 24 049 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 12 % ročně od 12. 2. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se, co do zaplacení 9 534 Kč, úroku ve výši 27,28 % ročně z částky 28 564 Kč od 28. 8. 2024 do 26. 11. 2024, úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 28 564 Kč od 27. 11. 2024 do zaplacení, úroku z prodlení z částky 28 564 Kč od 28. 8. 2024 do 11. 2. 2025, úroku z prodlení z částky 4 515 Kč od 12. 2. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení z částky 24 049 Kč co do výše , právnická osoba, % ročně od 12. 2. 2025 do zaplacení, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 10. 10. 2024 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí celkem 33 583 Kč spolu s úroky a úroky z prodlení tam blíže specifikovanými. Uvedla, že se žalovaným uzavřela dne 14. 2. 2024 smlouvu o úvěru na základě, které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč tak, že 27 500 Kč bylo převedeno na účet žalovaného a 2 500 Kč na účet zprostředkovatele, přičemž žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit žalobkyni úrok ve výši 27,28 % ročně, a to ve 40 měsíčních splátkách po 1 150 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení, prohlásila žalobkyně ke dni 27. 8. 2024 celý zůstatek úvěru splatným. Žalovaná částka se skládá z dlužné jistiny ve výši 27 027 Kč + 1 537 Kč z dlužných splátek, dluhu na úrocích z dlužných splátek ve výši 1 912 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 300 Kč (3 * 100 Kč), dluhu na smluvní pokutě za opožděné splátky ve výši 1 497 Kč (3 * 499 Kč) a dluhu na smluvní pokutě ve výši 1 310 Kč (0,1 % denně z částky 30 476 Kč od 28. 8. 2024 do 9. 10. 2024).

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

3. Z y nazvané smlouva o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že je datována dnem 14. 2. 2024 a obsahuje ujednání o tom, že se žalobkyně zavazuje poskytnout žalovanému bez určení účelu peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč tak, že 27 500 Kč převede na zde uvedený účet č. účtu a 2 500 Kč na účet zprostředkovatele a žalovaný naproti tomu tyto peněžní prostředky žalobkyni vrátí a zaplatí úrok ve výši 27,28 % ročně ve 40 měsíčních splátkách po 1 150 Kč splatných vždy ke každému 20. dni v měsíci počínaje březnem 2024. Pro případ prodlení s jakoukoliv úhradou delší, než dva měsíce obsahuje smlouva, že je žalobkyně oprávněna prohlásit celý úvěr splatným. Dále je zde uvedeno, že žalovaný je svobodný nebo ženatý, nemá žádné vyživovací povinnosti a bydlí u syna. příjem má 34 000 Kč a výdaje 5 000 Kč. U podpisu žalovaného je uvedeno, že smlouvu podepsal ověřovací platbou ve výši 1 Kč. Z přiloženého formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru se podává, že jsou zde uvedeny základní parametry poskytovaného úvěru včetně smluvních pokut. Předložené úvěrové podmínky pak obsahují zejména výklad některých pojmů, ujednání o doručování atp. Splátkový kalendář pak obsahuje rozklad jednotlivých splátek, tedy jaká část té, které splátky připadá na jistinu a jaká na úrok. Ze scanu občanského průkazu soud zjistil, že se jedná o občanský průkaz žalovaného.

4. Z y nazvané potvrzení o provedení transakce soud zjistil, že dne 15. 2. 2024 bylo z účtu č. č. účtu převedeno na účet žalobkyně 1 Kč.

5. Z y nazvané potvrzení o provedení transakce soud zjistil, že dne 16. 2. 2024 byla z účtu žalobkyně převedena na účet č. č. účtu částka 27 500 Kč.

6. Z další y nazvané potvrzení o provedení transakce soud zjistil, že dne 16. 2. 2024 byla z účtu žalobkyně převedena na účet č. č. účtu částka 2 500 Kč.

7. Z výplatních pásek žalovaného za prosinec 2023 a leden 20204 soud zjistil, že mu bylo na účet č. č. účtu vyplaceno 29 134 Kč a 31 232 Kč, přičemž v těchto částkách jsou v obou případech zahrnuty příplatky za práci přesčas a o sobotě a neděli a dále odměny.

8. Z y nazvané bonita smlouvy soud zjistil, že žalobkyně od žalovaného eviduje úhrady v celkové výši 3 451 Kč.

9. Z výpisu ze seznamu České národní banky soud zjistil, že žalobkyně má od 18. 5. 2018 oprávnění k poskytování spotřebitelských úvěrů jiných než na bydlení, vázaných spotřebitelských úvěrů a spotřebitelských úvěrů na bydlení.

10. Z y nazvané posouzení úvěruschopnosti zákazníka soud zjistil, že jsou zde uvedeny některé údaje o žalovaném, a to příjmy ve výši 34 000 Kč a podle výplatních pásek 30 183 Kč, dále výdaje na bydlení 5 000 Kč s tím, že bydlí u rodičů. Žalobkyni pak vyšel rozdíl mezi příjmy a výdaji 25 183 Kč, tedy že je žalovaný schopen úvěr splácet. Z výpisu z centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku soud zjistil, že žalovaný zde 12. 2. 2024 veden nebyl, stejně jako v registru REPI. Z prohlášení rodiče vyplývá, že jméno FO prohlásila, že žalovaný je jejím synem a z internetového výpisu z katastru nemovitostí pak, že je vlastnicí bytové jednotky č. Anonymizováno v adresa v Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno. Z listin nazvaných závazky spotřebitele a výdaje spotřebitele čestná prohlášení soud žádná skutková zjištění nečinil, neboť neobsahují žádný podpis žalovaného.

11. Žalobkyně dále předložila statistiku rodinných účtů, výdaje na konečnou spotřebu domácností, výše normativních nákladů na bydlení a životní a existenční minimum za rok 2022, které obsahují statistická data z vybraných segmentů.

12. Z nedatovaného automaticky generovaného e-mailu bez adresáta soud zjistil, že byla žádost o úvěr schválena a je třeba smlouvu odkazem podepsat a zaslat na účet žalobkyně 1 Kč.

13. Z dopisu ze dne 26. 6. 2024 soud zjistil, že jím žalobkyně upomínala žalovaného o dlužnou splátku a náklady na upomínání.

14. Z dopisu ze dne 27. 7. 2022 soud zjistil, že jím žalobkyně upomínala žalovaného o dlužnou splátku a náklady na upomínání.

15. Z dopisu ze dne 27. 8. 2024 soud zjistil, že jím zástupce žalobkyně žalovanému oznamoval, že jelikož se dostal do prodlení, stal se celý dluh z poskytnutého úvěru splatným a pokud jej do deseti dnů neuhradí, vystavuje se riziku podání žaloby. Z přiloženého podacího lístku se podává, že žalovanému byl tento dopis odeslán dne 27. 8. 2024.

16. Z čestných prohlášení, seznamů odeslaných dávek a seznamu odeslaných upomínek soud zjistil, že pan jméno FO prohlásil, že určité dny prostřednictvím společnosti právnická osoba. zaslal dlužníkům upomínky.

17. Z předložených záznamů o vložení dokumentu soud zjistil, že se jedná o interní dokumenty žalobkyně připojené k jednotlivým souborům při jejich vložení do informačního systému žalobkyně (ať již žalobkyní samotnou či zprostředkovatelem úvěru, nebo z nějaké IP adresy).

18. Po zhodnocení shora uvedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastníků a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně disponuje osobními údaji žalovaného, tedy jménem, bydlištěm, rodným číslem, číslem občanského průkazu a číslem jeho účtu a dne 16. 2. 2024 mu na tento účet poukázala 27 500 Kč. Oproti tomu od žalovaného eviduje úhrady v celkové výši 3 451 Kč. K samotnému uzavření smlouvy (resp. právnímu jednání) prostřednictvím prostředků komunikace na dálku je nutno uvést, že z předložených listin je sice pravděpodobné, že žalobkyně jednala se žalovaným (zejména z předloženého scanu občanského průkazu a výplatních pásek), avšak nebylo to v řízení prokázáno najisto, stejně jako nebylo prokázáno, co mělo být obsahem takového jednání, neboť předložené y, zejména nazvaná žádost/smlouva o spotřebitelském úvěru postrádají podpis žalovaného, a to ať již vlastnoruční či elektronický, ze kterého by jednoznačně vyplývala identifikace jednající osoby a skutečnost, že od podpisu nedošlo ke změně elektronického dokumentu. Svou neúčastí při nařízeném jednání se pak žalobkyně vzdala dobrodiní poučení ve smyslu a 3

19. Na projednávaný případ je nutno aplikovat ustanovení , o spotřebitelském úvěru (dále již jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli ( zákona o spotřebitelském úvěru).

20. Z § 104 zákona o spotřebitelském úvěru se podává, že smlouva, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr, vyžaduje písemnou formu. Písemnou formu, jak vyplývá z textu citovaného ustanovení, je přitom nutno odlišit od formy listinné, neboť písemná forma může být realizována i bez listinné podoby a bez trvalého nosiče dat, například elektronickými prostředky komunikace na dálku, které splňují požadavky na písemnou formu, tedy možnost zachycení obsahu právního úkonu a určení osoby, která právní úkon učinila ( o. z. a , 2 o. z.). To by však nebyl tento případ, neboť ke sjednání smlouvy mělo dojít prostřednictvím prostředků komunikace na dálku a zaplacením 1 Kč s variabilním symbolem představujícím číslo smlouvy. Tato forma přitom nesplňuje požadavek na jednoznačnou identifikaci osoby, která smlouvu sjednává, neboť se tak děje (mimo jiné) bez uznávaného elektronického podpisu, resp. jiného jednoznačného identifikátoru v rámci uceleného systému zabezpečených internetových stránek. Zejména pak tato forma nesplňuje požadavek na uchování textu smlouvy v nezměněné podobě. Nutno tudíž uzavřít, že v projednávaném případě smlouva, v níž měl být sjednán spotřebitelský úvěr, trpí nedostatkem písemné formy. V zákona o spotřebitelském úvěru je dále uvedeno, že nesplnění písemné formy nemá za následek neplatnost smlouvy. Zákon se zde přitom odchyluje od obecné úpravy stanovící, že právní úkon, který není učiněn ve formě stanovené zákonem, je neplatný ( o. z.), neboť v případě smlouvy o spotřebitelském úvěru by sankce neplatnosti dopadla nepřiměřeně tvrdě na spotřebitele, který by tím ztratil výhodu splátek, a mohl by se tak dostat do obtížně řešitelné situace, když prostředky z úvěru již zpravidla použil a nemá možnost je bezprostředně splatit v celé výši – kdyby měl tyto prostředky k dispozici, patrně by úvěru vůbec nevyužil. Toto ustanovení je tudíž nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele, tak, že nedostatek písemné formy nemá za následek neplatnost smlouvy, pouze pokud by neplatnost způsobila zhoršení postavení spotřebitele, neboť požadavek písemné formy smlouvy je jednou z forem ochrany spotřebitele, jelikož smlouva v písemné formě zaručuje uchování pro spotřebitele nezbytných údajů, týkajících se splácení poskytnutých prostředků, kontaktních údajů věřitele, údajů o době trvaní úvěru, úrokové sazbě, výši splátek a dalších. V projednávaném případě, dle v žalobě tvrzené smlouvy, měly být poskytnuté peněžní prostředky již zesplatněny a sankce neplatnosti smlouvy tak zhoršení postavení spotřebitele nezpůsobí. V dané věci by naopak nedostatek písemné formy (a jeho soudní aprobace) svědčil ve prospěch věřitele, který by tak měl možnost (bez ohledu na to, zda se tak skutečně děje či nikoliv) obsah smlouvy (zejména ujednání o smluvních pokutách a dalších sankcích) kdykoli v neprospěch spotřebitele měnit, neboť pokud smlouva není v listinné podobě (resp. zachycena na trvalém nosiči dat), nelze již s odstupem času zjistit, zda smlouva (či obchodní podmínky) předložená soudu odpovídá té, která byla vystavena na internetových stránkách žalobkyně ke dni jejího tvrzeného uzavření.

21. S přihlédnutím ke shora vyloženým specifikům daného případu považuje soud za nezbytné s nedodržením písemné formy smlouvy, v souladu s principy ochrany spotřebitele, spojit sankci absolutní neplatnosti dle § 582 odst. 1 o. z. Pokud by tak neučinil, pozbylo by ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, týkající se stanovené formy, svého významu.

22. Dále podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

23. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

24. Podle § 2991 odst. o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

25. Ze shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní podle § 580 odst. 1 o. z., ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Zprostředkovaně pak tato povinnost chrání také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Odbornou péčí je pak třeba rozumět úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , jehož závěry, byť se týká předchozí právní úpravy, lze mutatis mutandis aplikovat i pro výklad shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru).

26. V projednávaném případě žalobkyně uvedla, že při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela z jeho průměrného příjmu ve výši 30 183 Kč měsíčně, který měla ověřený z výplatních pásek. Dále pak zohlednila výši existenčního minima a výdajů ve výši 5 000 Kč, které žalovaný uvedl. Žalovaný byl žalobkyní mimo jiné prověřen v rámci databáze centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku. Předně je třeba konstatovat, že žalobkyně žalovaného prověřovala ve výše uvedených databázích již dne 12. 2. 2024, avšak žalovaný o úvěr dle žalobních tvrzení a předložených listin měl požádat až 14. 2. 2024. Tuto skutečnost žalobkyně nikterak neosvětlila. Dále je třeba poukázat na skutečnost, že žalobkyně se sice zabývala příjmovou částí poměrů žalovaného, a to pouze dvěma doloženými výplatními páskami (prosinec 2023 a leden 2024), aniž by jakkoliv hodnotila komplexnější příjem žalovaného za delší období, tj. alespoň třech po sobě jdoucích měsících. Taktéž žalobkyně nezkoumala, o jaký pracovní poměr žalovaného se jedná, zda na dobu určitou či neurčitou, což je pro řádně posouzení úvěruschopnosti dozajista stěžejní. Ohledně příjmů pak počítala s prostým průměrem obou předložených výplatních pásek, nicméně nikterak nezohlednila, že část vyplacených prostředků představuje příplatky za práci přesčas a odměny, tedy části mzdy, které nejsou pravidelné či v případě odměn nárokové. Žalobkyně tak neměla postaveno najisto, že obdobných výdělků bude žalovaný dosahovat i po uzavření smlouvy. Žalobkyně také dále podrobněji nezkoumala výdajovou stránku žalovaného, když vycházela pouze z údajů uvedených žalovaným, které jen porovnala se statistickými údaji (přičemž normativní náklady na bydlení měly být až 13 737 Kč). Statistické údaje je možné brát jako určitý pomocný ukazatel, nikoliv jako faktický údaj. Žalobkyně blíže neprověřovala, jaké další výdaje žalovaný má, kdy je zcela zřejmé, že každý člověk má i další výdaje související s uspokojováním nejen základních potřeb (potraviny, hygiena, ale i kulturní, sportovní či jiná zájmová aktivita, jakožto např. pohonné hmoty nebo přinejmenším jízdné). Tyto údaje mohla žalobkyně snadno zjistit vyžádáním výpisů z účtu žalovaného, avšak neučinila tak. Vzhledem k uvedenému nezbylo než uzavřít, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného neposoudila s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. , publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod pořadovým číslem 3225/2015) a na tvrzenou smlouvu o úvěru nahlížet jako na absolutně neplatnou podle § 87 odst.Anonymizováno1 zákona o spotřebitelském úvěru za užití § 580 odst. 1 o. z.

27. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 27 500 Kč (nikoli 30 000 Kč, neboť 2 500 Kč bylo podle tvrzené smlouvy vyplaceno nikoli žalovanému, ale zprostředkovateli). Toto plnění soud shledal plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil a je povinen obohacení vydat (§ 2991 o. z.). Současně bylo zjištěno, že takto žalovaný vydal již 3 451 Kč a k vydání tudíž zbývá jen 24 049 Kč. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). V tomto případě, s ohledem na dobu uplynulou od obohacení žalovaného, je přiměřené považovat za tuto lhůtu již následující den po obdržení výzvy k plnění. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. ). Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k plnění, neboť z přiloženého podacího lístku, čestných prohlášení a přehledů odeslaných dávek se nepodává, že by se zasílané zásilky dostaly do sféry dispozice žalovaného. Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, s jejímž obsahem měl žalovaný objektivní možnost se seznámit až dne 10. 2. 2025 (kdy byla žalovanému zásilka obsahující žalobu dodána do datové schránky), následující den, tj. 11. 2. 2025, tak byl žalovaný povinen bezdůvodné obohacení vydat a jelikož tak neučinil, dostal se dne 12. 2. 2025 do prodlení.

28. Soud z vyložených důvodů shledal žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků důvodnou a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 24 049 Kč, a to včetně úroků z prodlení z této částky podle o .z. jdoucích od 12. 2. 2025 ve výši stanovené Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s , když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší než tam uvedené třídenní.

29. Jinak tomu však bylo, pokud se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 9 534 Kč, úroku ve výši 27,28 % ročně z částky 28 564 Kč od 28. 8. 2024 do 26. 11. 2024, úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 28 564 Kč od 27. 11. 2024 do zaplacení, úroku z prodlení z částky 28 564 Kč od 28. 8. 2024 do 11. 2. 2025, úroku z prodlení z částky 4 515 Kč od 12. 2. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení z částky 24 049 Kč co do výše 0,75 % ročně od 12. 2. 2025 do zaplacení, když tato plnění měla vyplývat ze smlouvy o úvěru, jejíž uzavření žalobkyně neprokázala. Ohledně těchto nároků soud proto žalobu výrokem II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl.

30. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí ( ). V daném případě soud vycházel z poměru úspěchu a neúspěch účastníků ve věci ( ), kdy dle tohoto výsledku soud právo na jejich náhradu nepřiznal žádnému z účastníků.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí.