Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
19 C 76/2025-34
Okresní soud v Trutnově rozhodl soudkyní Mgr. Pavlou Ondráčkovou ve věci
žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o zaplacení částky 20.000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 20 000 Kč a náklady řízení ve výši 2 100 Kč, tyto k rukám zástupkyně žalobce tituly před jménem jméno FO tituly za jménem, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Řízení se v části o zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 15. 4. 2019 do 20. 12. 2023 a co do úroku ve výši 25,85 % ročně z částky 20 000 Kč od 14. 3. 2018 do zaplacení, zastavuje.
III. Pokud se žalobce domáhal přiznání zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 21. 12. 2023 do zaplacení, žaloba se zamítá.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 20 000 Kč a náklady řízení ve výši 2 100 Kč, tyto k rukám zástupkyně žalobce , tituly před jménem, , jméno FO, , tituly za jménem, , to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.II. Řízení se v části o zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 15. 4. 2019 do 20. 12. 2023 a co do úroku ve výši 25,85 % ročně z částky 20 000 Kč od 14. 3. 2018 do zaplacení, zastavuje.III. Pokud se žalobce domáhal přiznání zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 21. 12. 2023 do zaplacení, žaloba se zamítá.
1. Žalobou doručenou soudu dne 3. 1. 2025 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 20 000 Kč s úrokem ve výši 25,85 % ročně z částky 20 000 Kč od 14. 3. 2018 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky 20 000 Kč ve výši 9,75 % ročně od 15. 4. 2019 do zaplacení. K odůvodnění žaloby uvedl, že žalovaný coby úvěrovaný uzavřel dne 14. 3. 2018 se společností právnická osoba, IČ: IČO Smlouvu o úvěru č. 22018-0567(dále jen Smlouva). právnická osoba žalovanému na základě Smlouvy poskytla dne 14. 3. 2018 bezúčelový hotovostní úvěr ve výši 20 000 Kč, což žalovaný potvrdil podpisem. Úvěr byl poskytnut s pevně stanovenou zápůjční úrokovou sazbou a žalovaný se zavázal vrátit společností právnická osoba poskytnutý úvěr spolu s příslušenstvím ve 13 splátkách, když první splátka byla splatná do měsíce od podpisu Smlouvy a poslední splátka byla splatná k 14. 4. 2019. Následně nabyla pohledávku společnost právnická osoba., IČ: IČO), a to na základě Smlouvy o prodeji části závodu ze dne 6. 9. 2018 uzavřené mezi právnická osoba a společností právnická osoba Společnost právnická osoba uzavřela dne 11. 12. 2019 se společností název společnosti právnická osoba, identifikační číslo: IČO coby postupitelem smlouvu o postoupení pohledávky (dále jako Smlouva o postoupení 1), o čemž byl žalovaný vyrozuměn oznámením o postoupení. Dne 9. 6. 2021 byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek mezi společností název společnosti jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem, na základě které byla postoupena na žalobce i předmětná pohledávka za žalovaným (dále jako Smlouva o postoupení 2). Žalovaný dluh nesplnil ani vůči poskytovateli úvěru společnosti právnická osoba, ani vůči právnická osoba, ani vůči název společnosti ani vůči žalobci, ačkoliv byl k úhradě žalobcem před podáním žaloby písemně vyzván. Proto se žalobce domáhá úhrady jistiny dluhu ve výši 20 000 Kč, smluvního úroku z jistiny dluhu ve výši 25,85 % ročně od poskytnutí jistiny (14. 3. 2018) do zaplacení dle článku II. odst. 1 Smlouvy a zákonného úroku z prodlení z jistiny ode dne následujícího po splatnosti jistiny (15. 4. 2019 do zaplacení). Ostatní nároky dle Smlouvy žalobce nepožaduje.
2. Před poskytnutím úvěru původní věřitel řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací vyžádaných a získaných od žalovaného. Z uvedených informací původní věřitel zjistil, že výše měsíčního čistého příjmu žalovaného při zohlednění životního minima (s ním společně posuzovaných osob) a jeho měsíčních závazků, dostačovala pro splacení úvěru v souladu se smlouvou. Původní věřitel také prověřil žalovaného lustrací ve svém interním systému, v insolvenčním rejstříku, živnostenském rejstříku a v centrální evidenci exekucí. Na základě uvedených postupů dospěl původní věřitel k závěru, že nemá důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet.
3. K výzvě soudu k doplnění skutkových tvrzení a důkazních návrhů k prověřování úvěruschopnosti žalovaného vzal žalobce přípisem ze dne 1. 4. 2025 žalobu zpět co do nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 15. 4. 2019 do 20. 12. 2023 a co do úroku ve výši 25,85 % ročně z částky 20 000 Kč od 14. 3. 2018 do zaplacení. Soud proto výrokem II. rozsudku řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby v souladu s § 96 odst. 1 ,2 občanského soudního řádu (o.s.ř. ) zastavil.
4. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že společnost právnická osoba uzavřela se žalovaným dne 14. 3. 2018 Smlouvu o úvěru č. 22018-0567. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut dne 14. 3. 2018 úvěr ve výši 20 000 Kč v hotovosti při podpisu Smlouvy, což žalovaný potvrdil podpisem na Smlouvě. Byl sjednán úrok ve výši 25,85 % ročně, poplatek za správu úvěru ve výši 4 400 Kč, poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši 3 800 Kč. Celkem činily náklady spotřebitelského úvěru dle smlouvy částku 13 800 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 33 800 Kč se žalovaný zavázal splatit poskytovateli úvěru ve 13 měsíčních splátkách po 2 600 Kč splatných ke každému 14. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byla uzavřena smlouva. Žalovaný na své závazky ze Smlouvy dle žalobce ani žalobci ani jeho právním předchůdcům ničeho neuhradil. Pohledávku nabyla společnost právnická osoba., IČ: IČO), a to na základě Smlouvy o prodeji části závodu ze dne 6. 9. 2018 uzavřené mezi právnická osoba a společností právnická osoba Společnost právnická osoba uzavřela dne 11. 12. 2019 se společností název společnosti právnická osoba, identifikační číslo: IČO coby postupitelem smlouvu o postoupení pohledávky, o čemž byl žalovaný vyrozuměn oznámením o postoupení. Dne 9. 6. 2021 byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek mezi společností název společnosti jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem, na základě které byla postoupena na žalobce i předmětná pohledávka za žalovaným. Uvedené skutečnosti byly zjištěny ze smlouvy o úvěru č. 22018-0567 ze dne 14. 3. 2018 s formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, z předpisu splátek ke smlouvě, ze smlouvy o prodeji části závodu ze dne 6. 9. 2018, ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 se seznamem postoupení pohledávek, ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 9. 6. 2021 se seznamem postoupených pohledávek, z předžalobní výzvy ze dne 26. 2. 2020 s dokladem o odeslání a z předžalobní výzvy ze dne 12. 12. 2023.
5. K prokázání prověření úvěruschopnosti žalovaného žalobce předložil žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 14. 3. 2018, informaci o zahájení dodávek energií od právnická osoba. ze dne 16. 1. 2018, nájemní smlouvu ze dne 25. 12. 2017, pracovní smlouvu žalovaného se společností Anonymizováno-právnická osoba, adresa ze dne 12. 3. 2018, doklad o výši čtvrtletního příjmu žalovaného za 4. čtvrtletí 2017 od společnosti právnická osoba., adresa. V žádosti o úvěr žalovaného je uvedeno, že je svobodný, žije v domácnosti o dvou výdělečně činných osobách, nemá žádnou vyživovací povinnost, jeho příjem ze závislé činnosti činí 10 519 Kč, má výdaje na nájem 7 000 Kč, na energie 2 300 Kč a na stravování 4 000 Kč. V žádosti je uvedeno, že průměrné měsíční výdaje celé domácnosti tak činí 13 300 Kč a průměrné měsíční výdaje žadatele 6 650 Kč (1/2). Dle doložené nájemní smlouvy na byt nájemcem bytu byl pouze žalovaný, nájemné činilo 7 000 Kč. Dle smlouvy v nájemném není zahrnuta úplata za služby poskytované s užíváním bytu, přičemž záloha na ně je stanovena v příloze nájemní smlouvy, která předložena nebyla. Dále dle smlouvy nájemné nezahrnuje úhradu elektřiny, kterou si nájemce zajistí vlastní smlouvou s dodavatelem. Dle informace právnická osoba. činila měsíční záloha žalovaného na elektřinu od 16. 1. 2018 částku 2 300 Kč. Dle dokladu o výši čtvrtletního příjmu měl žalovaný u společnosti právnická osoba. za 4. čtvrtletí 2017 příjem v průměrné výši 10 519 Kč. Nebyl doložen žádný příjem žalovaného za leden a únor 2018, tj. poslední dva měsíce před poskytnutím úvěru. Nová pracovní smlouva byla uzavřena žalovaným dne 12. 3. 2018 se zkušební dobou 3 měsíce a na dobu určitou do 30. 9. 2018. Nebyly doloženy žádné příjmy ani výdaje osoby případně žijící s žalovaným ve společné domácnosti, ačkoli byly doložené výdaje domácnosti žalovaného pro účely posouzení jeho úvěruschopnosti započteny pouze jednou polovinou.
6. Dle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 1880 odst. 1 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dle § 1882 odst. 1 o.z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.
Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném ke dni uzavření posuzované smlouvy), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
Dle § 87 odst. 1 až 3 cit. zák. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
7. Žalobce je v tomto řízení aktivně legitimován, protože mu vymáhaná pohledávka byla postoupena původním věřitelem, resp. jeho právním nástupcem. Postoupení pohledávky bylo prokázáno smlouvami o postoupení pohledávek a předžalobními upomínkami, v nichž byl žalovaný o postoupení pohledávky informován.
8. Soud se dále v prvé řadě zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy splnil povinnosti vyplývající ze shora uvedeného ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Úvěruschopnost a její vliv na platnost úvěrové smlouvy je soud povinen zkoumat z úřední povinnosti. Podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , věřitel nedostojí povinnosti stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru (nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech; nic na tom nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků či úpadců. V rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 je konstatováno, že „pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“ Ve výroku tohoto rozsudku ad 2. Soudní dvůr Evropské unie stanoví, „že článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48/ES musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady.“ V rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 2981/2022 -441 ze dne 9. 2. 2023 je znovu odkazováno na závěry rozsudku shora ve věci 33 Cdo 2178/2018 , jakož i na závěry rozsudku ze dne 20. 3. 2019 ve věci 33 Cdo 201/2018 , přičemž Nejvyšší soud dovodil, že bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se žadateli o úvěr ve společné domácnosti si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelů a posoudit jejich schopnost úvěr splácet. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že za situace, kdy se věřitel spokojil pouze s informacemi od žalovaného, jež neověřoval a ani nezjišťoval údaje o nákladech a výdajích osob žijících se žadatelem o úvěr ve společné domácnosti, nepostupoval při posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí. V posuzovaném případě právní předchůdce žalobce před poskytnutím úvěru řádně a úplně neověřil výdaje ani samotné žalovaného, natož osob případně s ním žijících ve společné domácnosti, přičemž pro účely posouzení úvěruschopnosti žalovaného výdaje, které byly doloženy a tudíž ověřeny, započetl žalovanému pouze jednou polovinou, ačkoli nájemcem dle předložené nájemní smlouvy a tudíž osobou povinnou hradit nájemné a zálohy na služby spojené s užíváním bytu je pouze žalovaný, stejně jako osobou povinnou platit zálohy na elektřinu. Právní předchůdce žalobce tak zjevně řádně neověřil, jaké má žalovaný skutečné nezbytné měsíční výdaje, které má hradit. Současně z dokladů o příjmu žalovaného, s ohledem na jeho výši, nevyplývá schopnost hradit úvěr se splátkami 2 600 Kč měsíčně. Ostatně neschopnost hradit splátky úvěru se podává i z toho, že žalovaný na poskytnutý úvěr neuhradil ničeho. Vzhledem k uvedenému závěru nelze než dovodit, že předmětná smlouva o úvěru uzavřená mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla neplatným právním jednáním. Žalobce tak může požadovat pouze vrácení jistiny, která byla žalovanému poskytnuta a která dosud nebyla vrácena. Konkrétně jde o částku 20 000 Kč, neboť dle žalobce žalovaný na poskytnutý úvěr nezaplatil ničeho. Žalovaný byl v řízení nečinný, netvrdil ani neprokazoval, že na poskytnutý úvěr žalobci nebo jeho právnímu předchůdci cokoli uhradil. Soud proto žalobci přiznal částku 20 000 Kč (výrok I.).
9. Výše uvedený závěr o nesplnění povinnosti posoudit úvěruschopnost dlužníka se současně projeví i v rozhodnutí o lhůtě k plnění a o úroku z prodlení. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 se mj. uvádí: Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud proto žalobu v části o požadovaný úrok z prodlení ve výroku III. rozsudku zamítl. Žalovaný se v prodlení ocitne až v případě, že dlužnou jistinu nezaplatí v soudem stanovené lhůtě.
10. V posuzované věci byl žalovaný nečinný. Netvrdil a neprokázal, jaké jsou jeho možnosti stran vrácení poskytnuté jistiny. Za tohoto stavu soud rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit dlužnou částku ve lhůtě stanovené podle § 160 odst. 1 o.s.ř.
11. Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 142 odst. 3 o.s.ř. Žalobce byl v řízení převážně úspěšný, neúspěšný byl jen v poměrně nepatrné části (příslušenství pohledávky). Žalobce má proto právo na náhradu nákladů řízení. Soud proto na nákladech řízení přiznal žalobci soudní poplatek ve výši 800 Kč a náklady zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „vyhláška “), konkrétně podle ust. § 14b vyhlášky. Z povahy věci je zřejmé, že žalobce kupuje pohledávky jiných subjektů a tyto vymáhá v řadě případů. Skutkové vymezení uplatněných nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno shodným způsobem. Žaloby se liší pouze v označení žalovaných, v označení smluv a ve vyčíslení samotných dlužných částek. Právní odůvodnění uplatněných nároků je prováděno shodně. Soud z uvedeného dovozuje, že postup při uplatňování nároků žalobce soudní cestou je do značné míry automatizovaný a alespoň ve fázi, která předchází případné procesní obraně žalovaného, nevyžaduje individuální posouzení každého jednotlivého případu ani odborné právní znalosti. Ustanovení § 14b vyhlášky tak na posuzovanou věc výstižně dopadá. Dle tohoto ustanovení ve znění účinném do 31. 12. 2024 činí odměna za úkon právní služby 300 Kč a paušální částka jako náhrada výdajů za každý úkon právní služby 100 Kč. Tyto částky přísluší za 2 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění). Dále dle § 14b vyhlášky ve znění účinném od 1. 1. 2025 činí odměna za úkon právní služby 400 Kč a paušální částka jako náhrada výdajů za každý úkon právní služby 100 Kč. Tyto částky přísluší za 1 úkon právní služby (návrh na vydání EPR ze dne 3. 1. 2025). Na nákladech za zastoupení v řízení tak náleží žalobci celkem 1300 Kč. Celkově bylo na nákladech řízení přiznáno 2 100 Kč (1 300 + 800). Náklady jsou splatné k rukám zástupkyně žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř. ). Lhůtu k plnění stanovil soud i v tomto případě podle § 160 odst. 1 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení dvojmo ke zdejšímu soudu. O odvolání rozhoduje Krajský soud v Hradci Králové.
Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou tímto rozsudkem, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.