Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

19 C 53/2025-49

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Polehlou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

o zaplacení 33 410,23 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 23 773,30 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 9 636,93 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 302,85 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 765,21 Kč, úroku ve výši 29,7 % ročně z částky 27 705,60 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 28 605,60 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 23 773,30 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 9 636,93 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 302,85 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 765,21 Kč, úroku ve výši 29,7 % ročně z částky 27 705,60 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 28 605,60 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, IČO: IČO (dále též „společnost“) a žalovaným byla dne 10. 5. 2023 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na jejímž základě společnost žalovanému poskytla možnost čerpat bezúčelový úvěr až do výše 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit za poskytnutí peněžních prostředků smluvní úrok, poplatky a náklady. Žalovaný čerpal úvěr v plné výši dne 10. 5. 2023, na svůj dluh uhradil pouze částku 6 226,70 Kč. Žalobkyně požaduje kromě dlužné jistiny ve výši 27 705,60 Kč a dlužného poplatku a úroku do zesplatnění ve výši 5 704,63 Kč dále úrok ve výši 29,70 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 11. 12. 2023 do zaplacení, který za dobu do 29. 7. 2024 kapitalizovala částkou 5 302,85 Kč, a dále úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 28 605,60 Kč za dobu od 11. 12. 2023 do zaplacení, který za dobu do 29. 7. 2024 kapitalizovala částkou 2 765,21 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 7. 2024 s účinností k témuž dni.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalovaným a společností právnická osoba, IČO: IČO, byla dne 10. 5. 2023 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na jejímž základě se společnost zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky až do výše 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit a zaplatit za poskytnutí peněžních prostředků úrok ve výši 54 % ročně (viz smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota). Z účtu společnosti byla dne 10. 5. 2023 odeslána platba ve výši 30 000 Kč ve prospěch účtu žalovaného (viz potvrzení o provedení transakce). Žalovaný společnosti uhradil pouze částku 6 226,70 Kč (viz tabulka umoření, nezpochybněná tvrzení žalobkyně). Společnost právnická osoba, IČO: IČO, následně uzavřela se žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, dle níž byla předmětná pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 29. 7. 2024, seznam postoupených pohledávek, potvrzení o uhrazení úplaty). Žalovanému bylo postoupení pohledávek oznámeno společností dopisem ze dne 29. 7. 2024 (viz oznámení o postoupení pohledávky, podací lístek).

4. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

5. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

6. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Společnost právnická osoba, IČO: IČO, pohledávku za žalovaným z předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru postoupila žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 7. 2024 uzavřené mezi právnická osoba, IČO: IČO, jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení. Postoupení bylo soudu doloženo smlouvou o postoupení pohledávek, přičemž žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena společností právnická osoba dopisem ze dne 29. 7. 2024. Na platnost postoupení pohledávky z bezdůvodného obohacení pak nemá vliv, že byla v postupní smlouvě kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. ). Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.

8. Při právním hodnocení zjištěného skutkového stavu soud uzavřel, že společnost a žalovaný si sjednali smlouvu o úvěru ve smyslu a násl. , (dále jen „o. z.“), na jejímž základě se společnost zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto finanční prostředky vrátit spolu se sjednaným úrokem. Společnost poskytla žalovanému částku 30 000 Kč dne 10. 5. 2023, a to převodem na jeho účet. Žalovaný uhradil společnosti částku 6 226,70 Kč, žalobkyni po postoupení pohledávky neuhradil ničeho.

9. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že smlouva je neplatným právním jednáním podle , neboť žalobkyně neprokázala, že by její předchůdkyně řádným způsobem posoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje cit. zákona.

10. Žalobkyně v žalobních tvrzeních uvedla, že společnost při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vzala v potaz sociální a demografická data, informace z interních databází a externích registrů (tj. ověření závazků žalovaného v bankovním a nebankovním registru klientských informací) a dále zkontrolovala bonitu a udržitelnost příjmů žalovaného, kterou žalovaný prokázal předložením dokladů, a to zejména doložením výpisu z bankovního účtu nebo zpřístupněním náhledu do bankovního účtu. Dále žalobkyně uvedla, že společnost zkoumala a vyhodnocovala transakce na běžném účtu žalovaného. Z těchto údajů o příchozích a odchozích platbách získala úplné ucelené informace o finanční situaci žalovaného za dostatečné období. Ke svým tvrzením však nepředložila žádné důkazy.

11. S ohledem na shora uvedené tak dospěl soud k závěru, že žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdkyně řádně (s odbornou péčí) posoudila úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného) na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Práva být poučena dle se žalobkyně vzdala svou neúčastí na jednání.

12. Při závěru o neplatnosti smlouvy je třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle , které je speciálním ustanovením k vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle věty první ve spojení s o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. ), které spočívá v tom, že žalovaný obdržel částku 30 000 Kč náležející společnosti, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Z dokazování vyplynulo, že žalovaný poskytl žalobkyni, resp. společnosti jakožto jejímu právnímu předchůdci, celkově částku 6 226,70 Kč, kterou soud započetl na jistinu, pročež tak na jistině zbývá uhradit 23 773,30 Kč, a proto soud žalovaného k úhradě této částky zavázal svým rozhodnutím.

13. Z ustanovení věty třetí rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. ).

14. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na doplacení částky 23 773,30 Kč coby poskytnuté jistiny po započtení plateb. Pokud jde o úrok z prodlení, na ten dle přesvědčení soudu žalobkyni nárok nevznikl, neboť žalovaný se doposud nedostal do prodlení. Pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti „v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je nucen stanovit splatnost soud svým rozhodnutím. Jelikož byl žalovaný v řízení nečinný a nesdělil, jaké jsou jeho aktuální poměry, stanovené platební povinnosti soud v souladu s uložil žalovanému splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.

15. Soud tedy z titulu bezdůvodného obohacení zavázal žalovaného k zaplacení částky 23 773,30 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl.

16. Z hlediska nákladového výroku soud podotýká, že ve věci byl úspěšnější žalovaný, když úspěch žalobkyně je dán poměrem přiznané částky 23 773,30 Kč a částky odpovídající celému předmětu řízení 49 675,91 Kč (33 410,23 Kč + kapitalizovaný úrok ve výši 5 302,85 Kč + kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 2 765,21 Kč + příslušenství kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 8 197,62 Kč), vyjádřeným v procentuální výši 48 %. Úspěch žalovaného tak představuje 52 %, jemuž by tak svědčilo právo na náhradu 4 % (52 % - 48 %) nákladů řízení. Soud nicméně z obsahu spisu žádné náklady procesně nečinného žalovaného nezjistil, a proto žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal (ust. ).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.