Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
16 C 43/2025-105
Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Dvořáčkovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně. zahraniční osoba registrovaná pod č. Anonymizováno sídlem Adresa žalobkyně, Anonymizováno Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované
o 42 399,14 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky částka od datum do datum, z částky částka od datum do zaplacení, zákonný úrok ve výši 2 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši částka a úrok ve výši 8,9 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zákonný úrok ve výši 2 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši , částka, a úrok ve výši 8,9 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zamítá.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se obrátila dne datum ke zdejšímu soudu s žalobou, doplněnou podáním ze dne datum, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši částka s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že dne datum uzavřela žalobkyně s žalovanou smlouvu o hotovostním úvěru mPůjčka plus č. Anonymizováno, na základě které poskytla žalobkyně žalované částku částka. Žalovaná se zavázala úvěr splácet formou 84 měsíčních splátek ve výši částka, spolu se sjednaným úrokem ve výši 8,9 % ročně. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posuzovala schopnost žalované splácet úvěr, a to na základě údajů poskytnutých žalovanou žalobkyni, které ověřovala v interních a externích databázích, zejména v bankovním a nebankovním registru klientských informací a insolvenčním rejstříku. Žalobkyně při hodnocení úvěruschopnosti žalované porovnávala její příjem a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Žalovaná v žádosti uvedla příjem ve výši částka, což bylo žalobkyní ověřeno potvrzením o výši příjmu a výpisem z běžného účtu, předložených žalovanou. Dále žalovaná v žádosti uvedla výdaje ve výši částka, žalobkyně stanovila výdaje žalované po zohlednění její situace dle svého interního ekonomického modelu na částka. Žalobkyně zjistila, že žalovaná měla v době žádosti poskytnuté úvěry se splátkovým zatížením ve výši částka. Po zohlednění všech okolností stanovila žalobkyně maximální zatížení žalované pro novou splátku na částku ve výši částka, kdy splátka nového úvěru činila částka. Nové splátkové zatížení tedy činilo částka. Zejména z důvodu opakovaného prodlení žalované s plněním smluvených splátek, využila žalobkyně svého práva podle podmínek poskytování hotovostních úvěrů a odstoupila od smlouvy dopisem zaslaným žalované. Celý dluh se stal splatným ke dni datum. Žalovaná na poskytnutý úvěr celkem uhradila částku ve výši částka. V souladu s obchodními podmínkami je dluh dále úročen smluvním úrokem z prodlení a zákonným úrokem z prodlení. Žalobkyně tak požaduje zaplacení nesplacené části jistiny ve výši částka, neuhrazeného úroku z jednotlivých anuitních splátek do dne splatnosti kapitalizovaný ke dni splatnosti pohledávky na výši částka. V rámci příslušenství dále žalobkyně požaduje úrok z úvěru a úrok z prodlení v běžící výši, patrné z výroku I. a II. tohoto rozsudku. Žalovaná dluh neuhradila, a to ani přes předžalobní výzvu žalobkyně.
2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.
3. Jen pro úplnost soud uvádí, že jde o tzv. věc s cizím prvkem, když žalobkyně je společností založenou v jiné zemi než České republice a podle jiných právních předpisů /viz výpis z polského OR žalobkyně v systému CEPR/. Nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) č. 1215/2012 ze dne datum, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění), které platí ve vztazích mezi členskými státy EU s výjimkou Dánska, reguluje jednak stanovení mezinárodní pravomoci soudů členských států EU, a zadruhé uznání a výkon rozhodnutí soudů jednoho členského státu v jiném členském státě. Dle článku 1 uvedeného nařízení je dána věcná příslušnost na věci občanské a obchodní (bez ohledu na druh soudu). Pro určení personální působnosti nařízení je rozhodující domicil žalovaného, který musí být pro účely nařízení lokalizován na území některého z členských států ES. Podle článku 4 bod 1. nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Naopak domicil žalobkyně je z pohledu nařízení irelevantní. Žalobkyně tak může mít domicil i ve třetím, nečlenském státě. S ohledem na uvedené, kdy žalovaný je občanem ČR a má trvalý pobyt v obvodu Okresního soudu v adresa, dospěl soud k závěru, že je dána jak jeho pravomoc ve věci rozhodovat, tak i místní příslušnost.
4. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků, neboť žalovaná se k jednání soudu nedostavila bez řádné a včasné omluvy, ač byla k jednání předvolána, žalobkyně se z jednání omluvila a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasila.
5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Dne datum uzavřela žalobkyně se žalovanou smlouvu o vedení účtu, ve které se žalobkyně zavázala zřídit a vést žalované bankovní účet č. č. účtu /viz smlouva o vedení účtu na č. l. 18-19 spisu, výpis z OR na č. l. 16-17 spisu/. Dne datum žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o hotovostním úvěru mPůjčka plus č. Anonymizováno, na základě které poskytla žalobkyně na bankovní účet žalované č. č. účtu částku částka. Tuto měla žalovaná splácet po částka měsíčně, přičemž každá měsíční splátka zahrnovala splátku jistiny a platbu úroků. Žalovaná se zavázala vrátit peněžní prostředky spolu s úrokem ve výši 8,9 % ročně v 84 pravidelných měsíčních splátkách. RPSN činila 9,28 %. Žalobkyně ověřila totožnost žalované prostřednictvím předložené kopie občanského průkazu a řidičského průkazu. Uzavření smlouvy o hotovostním úvěru předcházela žádost žalované o poskytnutí úvěru mPůjčka plus. V této žádosti žalovaná uvedla, že je svobodná, nemá žádnou vyživovací povinnost, její čistý měsíční příjem činí částka, výdaje neuvedla. Žalobkyně v rámci zkoumání úvěruschopnosti žalované dále zjistila, že žalovaná měla poskytnuté úvěry se splátkovým zatížením ve výši částka. Žalobkyně také provedla lustraci žalované v interních a externích databázích, zejména v bankovním a nebankovním registru klientských informací, insolvenčním rejstříku s tím, že nedospěla k žádnému negativnímu závěru. Žalovaná na poskytnutý úvěr celkem uhradila částku ve výši částka /viz žádost o poskytnutí hotovostního úvěru na č. l. 22 spisu, smlouva o hotovostním úvěru na č. l. 25-27 spisu, historie úvěru na č. l. 45 spisu, informace na č. l. 31, 32, 34 a 35 spisu, posouzení úvěruschopnosti na č. l. 24 spisu, kopie OP a ŘP na č. l. 83-84 spisu/. Žalovaná měla čistý průměrný měsíční příjem ze zaměstnání u zaměstnavatele právnická osoba za období od července 2019 do června 2020 ve výši částka a za období od dubna do června 2020 ve výši částka. Dále byl žalované v dubnu 2021 poskytnut také úvěr ve výši částka /viz transakční historie bankovního účtu žalované za období od datum do datum na č. l. 36-44 spisu, potvrzení o výši pracovního příjmu na č. l. 33 spisu, historie pohybu na běžném účtu žalované za období od datum do datum na č. l. 46-49 a 50-58 spisu/. Žalovaná své povinnosti plynoucí ze smlouvy nedostála, když se opakovaně dostávala do prodlení s úhradou předepsaných měsíčních splátek úvěru. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, naposledy předžalobní výzvou ze dne datum /viz výzvy na č. l. 59-60 spisu, podací lístek a dodejka na č. l. 61-62 spisu/. Žalovaná netvrdila a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradila, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu.
6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.
7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
9. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
10. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.
11. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).
12. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
14. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
15. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně dne datum poskytla žalované převodem na bankovní účet částku ve výši částka. Soud vzal dále za prokázané, že žalobkyně a žalovaná chtěly uzavřít smlouvu o úvěru, ve které by se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši částka, a žalovaná by se zavázala vrátit žalobkyni jistinu úvěru spolu s příslušenstvím. Podle soudu tato smlouva nebyla platně sjednána, neboť žalobkyně řádně nezkoumala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované zjistila výši měsíčních příjmů žalované, pokud jde o ověření žalovanou tvrzených příjmů, žalobkyně sice předložila soudu potvrzení o výši pracovního příjmu žalované, avšak z července roku 2020. Při zjišťování a ověřování měsíčních výdajů žalované se žalobkyně spokojila s uvedením výše měsíčních výdajů ze strany žalované ve výši částka, následně výši jejich výdajů částečně sama odhadla (výdaje na živobytí a bydlení) a částečně zjistila (stávající úvěrové zatížení s výší měsíčních splátek částka). Žalobkyně dále při posuzování výdajů žalované vycházela z bankovního účtu žalované vedeného u právnická osoba., avšak pouze za období od datum do datum, přičemž z výpisu plyne, že výdaje převyšují příjmy, příp. jsou výdaje a příjmy téměř totožné. Dále žalobkyně předložila výpis z běžného účtu žalované za období od datum do datum, který žalované sama vedla a z něhož je patrné, že příchozí platby jsou především opakovaně poskytované úvěry, které jsou následně spotřebovávány. K tomu soud uvádí, že toto nelze považovat za řádné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele ve smyslu § 86 ZoÚS, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Soud s ohledem na výše uvedené uzavřel, že žalobkyně žalované poskytla ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je tato smlouva neplatné. Platnost smlouvy z uvedeného důvodu je přitom soud povinen zkoumat z úřední povinnosti (srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne datum ve věci C-679/18 v řízení OPR-právnická osoba. proti GK).
16. Žalobkyně se nedostavila k jednání soudu s tím, že svou účast omluvila. Soud tak nemohl žalobkyni při jednání poučit o povinnosti doplnění tvrzení, označení a předložení důkazů ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Soud proto uzavřel, že žalobkyně ve vztahu k prokázání splnění povinnosti zkoumat schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr neunesla důkazní břemeno. Pokud právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru, bylo dané právní jednání od počátku absolutně neplatné.
17. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že žalobkyně svou povinnost stanovenou zákonem nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Pakliže byla smlouva o úvěru neplatně sjednána, neměla žalobkyně nárok na příslušenství ve formě smluvních úroků a na jiné související poplatky. Soud proto žalobu v tomto rozsahu zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).
18. Ohledně zbývající části žalobkyní uplatněné pohledávky soud uvádí, že žalobkyně poskytla žalované dne datum jistinu ve výši částka bez právního titulu (s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost předmětné smlouvy), došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalované. Jelikož však žalovaná uhradila žalobkyni na bezdůvodné obohacení částku částka, zbývá ji povinnost vrátit žalobkyni toliko částku částka. Soud proto v této části žalobě vyhověl. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky, která se dostala do dispozice žalované, byla výzva k uhrazení dlužné částky ze dne datum odeslaná dne datum, do dispozice žalované se tak dostala dne datum (třetí pracovní den po odeslání dle § 573 o. z.). Žalovaná byla povinna uhradit dluh z bezdůvodného obohacení dle výzvy do deseti dnů od doručení (tj. do datum), ode dne následujícího je žalovaná s úhradou dlužné částky v prodlení. Soud proto přiznal od tohoto dne žalobkyni dle ustanovení § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení, a to ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I. tohoto rozsudku). Ve zbývající části pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).
19. Lhůta k plnění dle výroku I. tohoto rozsudku byla stanovena ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř.
20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka, přičemž tato částka představuje 44 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 72 % a úspěchu žalované v rozsahu 28 %). V daném případě se jedná o řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech (k většímu počtu tzv. formulářových žalob žalobkyně viz databáze soudu ISAS). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) účinného do datum z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za převzetí a přípravu zastoupení, z částky částka za výzvu k plnění a z částky částka za písemné podání nebo návrh ve věci samé včetně tří paušálních náhrad výdajů po částka dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka ve výši částka. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok III. tohoto rozsudku). Pro úplnost soud uvádí, že nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení za podání ze dne datum, neboť ačkoliv tak žalobkyně činila k výzvě soudu, jednalo se o doplnění skutečností, které měly být již součástí žaloby (nelze proto takový úkon považovat z hlediska náhrady za účelný).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.