Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
44 C 92/2024-111
Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kamilou Bryolovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o zaplacení 304 863 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 90 777,70 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá ve vztahu k požadavku žalobkyně na zaplacení částky 214 085,30 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 21 960,43 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 30 392,79 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 304 863 Kč od 24. 11. 2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 13,4 % ročně z částky 39 045,33 Kč od 26. 5. 2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 14,1 % ročně z částky 191 179,39 Kč od 23. 5. 2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 12,1 % ročně z částky 67 738,28 Kč od 23. 5. 2023 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 90 777,70 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se zamítá ve vztahu k požadavku žalobkyně na zaplacení částky 214 085,30 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 21 960,43 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 30 392,79 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 304 863 Kč od 24. 11. 2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 13,4 % ročně z částky 39 045,33 Kč od 26. 5. 2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 14,1 % ročně z částky 191 179,39 Kč od 23. 5. 2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 12,1 % ročně z částky 67 738,28 Kč od 23. 5. 2023 do zaplacení.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 304 863 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně – společnost právnická osoba. (dále jen „banka“) a žalovaný uzavřeli dne 14. 12. 2018 smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – Anonymizováno půjčka (dále jen „Smlouva č. hodnota“), na základě které banka poskytla žalovanému úvěr ve výši 70 000 Kč, jenž se žalovaný zavázal splácet společně s úrokem v 72 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 420,01 Kč vždy k 20. dni kalendářního měsíce a dále poplatek za pojištění ve výši 127 Kč měsíčně. Žalovaný úvěr řádně nesplácel, kdy uhradil pouze částku 60 899,17 Kč, proto banka úvěr ke dni 25. 5. 2023 zesplatnila. Žalovaná úvěrová pohledávka představuje jistinu ve výši 39 045,33 Kč, poplatky a smluvní pokutu ve výši 2 100 Kč, kapitalizované úroky ve výši 4 312,99 Kč a úroky z prodlení v kapitalizované výši 2 914,94 Kč. Žalobkyně dále požaduje úrok ve výši 13,4 % ročně z částky 39 045,33 Kč od 26. 5. 2023 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 41 145,33 Kč od 24. 11. 2023 do zaplacení. Dále banka a žalovaný uzavřeli dne 2. 5. 2018 smlouvu o spotřebitelském revolvingovém úvěru s pojištěním schopnosti splácet – Anonymizováno Anonymizováno (dále jen „Smlouva č. hodnota“), na základě které banka poskytla žalovanému úvěr ve výši 250 000 Kč, jenž se žalovaný zavázal splácet společně s úrokem ve 115 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 000 Kč vždy k 15. dni kalendářního měsíce a dále poplatek za pojištění ve výši 356 Kč měsíčně. Žalovaný úvěr řádně nesplácel, kdy uhradil pouze částku 195 836,06 Kč, proto banka úvěr ke dni 22. 5. 2023 zesplatnila. Žalovaná úvěrová pohledávka představuje jistinu ve výši 191 179,39 Kč, poplatky a smluvní pokutu ve výši 2 700 Kč, kapitalizované úroky ve výši 19 494,64 Kč a úroky z prodlení v kapitalizované výši 14 055,66 Kč. Žalobkyně dále požaduje úrok ve výši 14,1 % ročně z částky 191 179,39 Kč od 23. 5. 2023 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 193 879,39 Kč od 24. 11. 2023 do zaplacení. Dále banka a žalovaný uzavřeli dne 20. 9. 2018 smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – Anonymizováno půjčka (dále jen „Smlouva č. hodnota“), na základě které banka poskytla žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč, jenž se žalovaný zavázal splácet společně s úrokem v 96 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 630,78 Kč vždy k 15. dni kalendářního měsíce a dále poplatek za pojištění ve výši 146 Kč měsíčně. Žalovaný úvěr řádně nesplácel, kdy uhradil pouze částku 72 487,07 Kč, proto banka úvěr ke dni 22. 5. 2023 zesplatnila. Žalovaná úvěrová pohledávka představuje jistinu ve výši 67 738,28 Kč, poplatky a smluvní pokutu ve výši 2 100 Kč, kapitalizované úroky ve výši 6 585,16 Kč a úroky z prodlení v kapitalizované výši 4 989,83 Kč. Žalobkyně dále požaduje úrok ve výši 12,1 % ročně z částky 67 738,28 Kč od 23. 5. 2023 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 69 838,28 Kč od 23. 5. 2023 do zaplacení. Banka pohledávky za žalovaným postoupila na žalobkyni.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Ač byl k jednání řádně a včas předvolán, bez omluvy se k němu nedostavil. Soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ).
3. Mezi bankou a žalovaným byla dne 14. 12. 2018 uzavřena smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – Anonymizováno půjčka, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut bezúčelový úvěr ve výši 70 000 Kč, a to převodem na účet (viz Smlouva č. hodnota, výpis z úvěrového účtu). Žalovaný na úvěr uhradil celkem částku 60 899,17 Kč (viz platební historie na č. l. 133). Dopisem ze dne 27. 5. 2023 prohlásila banka úvěr za splatný ke dni 25. 5. 2023 (viz oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 27. 5. 2023).
4. Mezi bankou a žalovaným byla dne 2. 5. 2018 uzavřena smlouva o spotřebitelském splátkovém revolvingovém úvěru s pojištěním schopnosti splácet Anonymizováno plus, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 250 000 Kč, a to převodem na účet (viz Smlouva č. hodnota, výpis z úvěrového účtu). Žalovaný na úvěr uhradil celkem částku 195 836,06 Kč (viz platební historie). Dopisem ze dne 24. 5. 2023 prohlásila banka úvěr za splatný ke dni 22. 5. 2023 (viz oznámení o prohlášení úvěru za splatný).
5. Mezi bankou a žalovaným byla dne 20. 9. 2018 uzavřena smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – Anonymizováno půjčka, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut bezúčelový úvěr ve výši 100 000 Kč, a to převodem na účet (viz Smlouva č. hodnota na č. l. 31, výpis z úvěrového účtu). Žalovaný na úvěr uhradil celkem částku 72 487,07 Kč (viz platební historie). Dopisem ze dne 24. 5. 2023 prohlásila banka úvěr za splatný ke dni 22. 5. 2023 (viz oznámení o prohlášení úvěru za splatný).
6. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 27. 11. 2023 banka informovala žalovaného, že pohledávka ze Smlouvy č. hodnota, ze Smlouvy č. hodnota i ze Smlouvy č. hodnota byla postoupena žalobkyni (viz oznámení o postoupení pohledávek ze dne 27. 11. 2023 včetně podacího lístku).
7. Ve vztahu ke zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr ze Smlouvy č. hodnota banka vycházela z žalovaným doloženého potvrzení o výši příjmu ze dne 2. 5. 2018, ze kterého bylo zjištěno, že žalovaný byl zaměstnán od 15. 9. 2016 na dobu neurčitou u společnosti právnická osoba. a že výše jeho průměrného čistého příjmu za poslední 3 měsíce činila 24 738 Kč (viz potvrzení o výši příjmu ze dne 2. 5. 2018). V žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že čistý měsíční příjem domácnosti činí 33 314 Kč, žalovaný bydlí v pronájmu, je svobodný a nemá žádnou vyživovací povinnost. Měsíční náklady na bydlení nebyly uvedeny, ostatní nezbytné náklady 0 Kč a splátky mimo banku 0 Kč (viz žádost o úvěr ze dne 14. 12. 2018). Banka porovnávala příjem žalovaného a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem pak zjistila výši disponibilních zdrojů žalovaného. Žalovaný měl v bance předchozí závazky s celkovou výší splátek 8 045,40 Kč měsíčně. Žalobkyně dále uvedla, že provedla kontrolu žalovaného v registru bankovních a nebankovních informací, prověřila insolvenční rejstřík, databáze MVČR a další.
8. Při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného u Smlouvy č. hodnota banka vycházela z žalovaným doloženého potvrzení o výši příjmu ze dne 2. 5. 2018, ze kterého bylo zjištěno, že žalovaný byl zaměstnán od 15. 9. 2016 na dobu neurčitou u společnosti právnická osoba. a že výše jeho průměrného čistého příjmu za poslední 3 měsíce činila 24 738 Kč (viz potvrzení o výši příjmu ze dne 2. 5. 2018). V žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že čistý měsíční příjem žalovaného za poslední 3 měsíce činil 25 326 Kč, čistý měsíční příjem domácnosti činí 65 000 Kč, žalovaný bydlí ve vlastním domě nebo bytě, je svobodný a nemá žádnou vyživovací povinnost. Měsíční náklady na bydlení nebyly uvedeny, ostatní nezbytné náklady 0 Kč a splátky mimo banku 0 Kč (viz žádost o úvěr Anonymizováno Plus). Banka porovnávala příjem žalovaného a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem pak zjistila výši disponibilních zdrojů žalovaného. Žalovaný měl v bance předchozí závazek s výší splátky 2 750 Kč (který úvěrem dle Smlouvy č. hodnota zkonsolidovala s novou výší splátky 4 000 Kč). Žalobkyně dále uvedla, že provedla kontrolu žalovaného v registru bankovních a nebankovních informací, prověřila insolvenční rejstřík, databáze MVČR a další.
9. Při zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr ze Smlouvy č. hodnota banka vycházela z žalovaným doloženého potvrzení o výši příjmu ze dne 8. 3. 2019, ze kterého bylo zjištěno, že žalovaný byl zaměstnán od 15. 9. 2016 na dobu neurčitou u společnosti právnická osoba. a že výše jeho průměrného čistého příjmu za poslední 3 měsíce činila 34 203 Kč (viz potvrzení o výši příjmu ze dne 8. 3. 2019). V žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že čistý měsíční příjem domácnosti činí 25 326 Kč, žalovaný bydlí v pronájmu, je svobodný a nemá žádnou vyživovací povinnost. Měsíční náklady na bydlení nebyly uvedeny, ostatní nezbytné náklady 0 Kč a splátky mimo banku 0 Kč (viz žádost o úvěr ze dne 20. 9. 2018). Banka porovnávala příjem žalovaného a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem pak zjistila výši disponibilních zdrojů žalovaného. Žalovaný měl v bance předchozí závazky s celkovou výší splátek 6 414,62 Kč měsíčně. Žalobkyně dále uvedla, že provedla kontrolu žalovaného v registru bankovních a nebankovních informací, prověřila insolvenční rejstřík, databáze MVČR a další.
10. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Dopisem ze dne 27. 11. 2023 byla žalovanému oznámena změna v osobě věřitele ve vztahu ke všem třem žalovaným úvěrovým pohledávkám z důvodu postoupení pohledávek bankou na žalobkyni. Žalobkyně je tak dle § 1879 a 1880 o. z. (zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku ) aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.
11. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1).
12. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Pokud jde o uzavření smluv, ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvami vázány, soud dospěl k závěru, že všechny tři smlouvy jsou neplatnými právními jednáními podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , neboť banka u žádné ze smluv řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Jak bylo soudem zjištěno, banka postupovala ve všech případech totožně. Vyžádala si od žalovaného informace a doklady týkající se pouze jeho příjmů (ke Smlouvě č. hodnota žalobkyně navíc předložila potvrzení zaměstnavatele, které je pozdějšího data než Smlouva č. hodnota), nicméně skutečné výdaje žalovaného nebyly nijak blíže zjišťovány natož ověřovány. Výdaje žalovaného podle svých tvrzení žalobkyně jen odhadovala. Přitom k obezřetnosti banku měla vést již sama skutečnost, že žalovaný během 7 měsíců čerpal tři úvěrové produkty. Při řádném odborném posouzení úvěruschopnosti spotřebitele se nelze spokojit s tvrzením o výdajích ve výši 0 Kč, a to tím spíše, pokud žalovaný uváděl, že je svobodný a žije v nájemním bydlení. V posuzovaném případě porušení povinností žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného je tedy dána již tím, že si údaje o výdajích od žalovaného neobstarala a kalkulovala pouze s výdaji dle ČSÚ a životního minima, aniž by zohlednila konkrétní poměry žadatele o úvěr (k tomu srov. rozsudek Nejvyšší soudu ze dne 9. 2. 2023, č. j. 33 Cdo 2981/2022 ).
14. K porušení povinnosti úvěrujícího řádně ověřit schopnost dlužníka úvěr splácet je třeba odkázat na rozhodnutí Ústavního soud sp. zn. III. ÚS 4129/2018 , v němž Ústavní soud zdůraznil veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti úvěrujícího řádně ověřit úvěruschopnost dlužníka úvěr splácet. Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , který mj. uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Řádným splněním povinnosti prověřit schopnost dlužníka úvěr řádně splácet není tedy chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako úvěrující, ale v širším pojetí celá společnost. Je-li dán veřejný zájem na řádném a s odbornou péčí provedeném posouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet, nelze ochranu dlužníkům v soudním řízení poskytnout jen selektivně, pokud jsou v řízení aktivní a namítají, že v jejich případě úvěrující schopnost úvěr splácet řádně nezkoumal. V uvedeném nálezu Ústavní soud poukázal na nezměněný obsah § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve srovnání s § 9 z. č. 145/2010 Sb. a zdůraznil, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, přičemž schopností dlužníka úvěr reálně splatit by se jako obecným principem měly zabývat bez ohledu na to, zda je výslovně zakotven v zákoně, jinak dochází k porušení práva na spravedlivý proces.
15. S ohledem na shora uvedené judikatorní závěry, má soud za to, že neplatnost smluv v důsledku porušení povinnosti úvěrujícího řádně posoudit schopnost dlužníka úvěr splácet (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) je nutno chápat jako absolutní dle § 588 věty první o. z., protože odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přičemž soud k ní přihlíží z úřední povinnosti.
16. Jestliže jsou všechny tři smlouvy neplatnými právními jednáními, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze spotřebitelského úvěru založené těmito smlouvami. Při závěru o neplatnosti smluv je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi bankou, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovanou posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalované dle § 2991 odst. 1 o. z.
17. Žalovaný obdržel od banky v případě Smlouvy č. hodnota částku 70 000 Kč, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Na dluh dle Smlouvy č. hodnota. žalovaný uhradil částku 60 899,17 Kč, došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu ve výši 9 100,83 Kč (70 000 Kč – 60 899,17 Kč). Dle Smlouvy č. hodnota byla žalovanému poskytnuta částka 250 000 Kč, žalovaný zaplatil splátky v celkové výši 195 836,06 Kč, bezdůvodné obohacení tak činilo 54 163,94 Kč (250 000 Kč – 195 836,06 Kč). Na základě Smlouvy č. hodnota banka vyplatila žalovanému částku 100 000 Kč a žalovaný ve splátkách uhradil částku 72 487,07 Kč, bezdůvodné obohacení tak činilo 27 512,93 Kč (100 000 Kč – 72 487,07 Kč). Celkem je tak žalovaný povinen vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 90 777,70 Kč (9 100,83 Kč + 54 163,94 Kč + 27 512,93 Kč a k zaplacení této částky soud žalovaného zavázal výrokem I. rozsudku.
18. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ).
19. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně nárok na úrok z prodlení nevznikl, neboť žalovaný se doposud nedostal do prodlení; pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti „v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je soud nucen stanovit splatnost svým rozhodnutím. Jelikož poměry žalovaného zůstaly soudu pro jeho pasivitu v řízení neznámé, postupoval soud v souladu s § 160 odst. 1 věty první o. s. ř. o. s. ř. tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 90 777,70 Kč Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a ve zbytku žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II.).
20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř. “). Žalovaný byl v řízení v převážné části úspěšným, dle obsahu spisu mu však žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně.
Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená splněna dobrovolně, oprávněná strana (žalobkyně) může podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.