Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
15 C 38/2025-21
Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem JUDr. Ondřejem Růžičkou ve věci
žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce se sídlem Adresa žalobce zastoupená advokátkou Jméno advokátky se sídlem Adresa advokátky
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného,
trvale bytem Adresa žalovaného
o zaplacení částky 65 979,48 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši částka s kapitalizovaným úrokem ve výši částka, s úrokem ve výši 22,56 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce částka, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši , částka, s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , s úrokem ve výši 22,56 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce , částka, , a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Obsahem této smlouvy byl závazek banky poskytnut žalovanému úvěrový rámec až do výše částka, který si žalovaný nechal dne datum navýšit až na částku částka. Ten mohl žalovaný čerpat prostřednictvím kreditní karty. Vyčerpaná část úvěru byla přitom na základě smlouvy úročena smluvní úrokovou sazbou ve výši 22,56 % ročně. Žalovaný se ve smlouvě zavázal splácet čerpaný úvěr povinnou měsíční minimální splátkou z čerpaných prostředků. Současně byl žalovaný dle obchodních podmínek povinen hradit bance veškeré poplatky a náklady spojené s vydáním a užíváním kreditní karty, přičemž výše a druh všech poplatků byl stanoven Ceníkem účinným k datu jejich splatnosti. Dle obchodních podmínek byly úroky, poplatky a vzniklé náklady banky splatné pravidelně měsíčně vždy k datu splatnosti povinné minimální splátky. Právní předchůdce žalobce své smluvní povinnosti splnil, když žalovanému vydal kreditní kartu a poskytl mu úvěrový rámec, jenž mohl žalovaný jejím prostřednictvím čerpat. Žalovaný však svou povinnost splácet čerpaný úvěr neplnil, jak vyplývá z výpisu z účtu kreditní karty, čímž došlo k porušení smluvních povinností ze strany žalovaného. Dle obchodních podmínek byla banka v případě porušení smlouvy ze strany držitele karty oprávněna prohlásit veškeré pohledávky za držitelem karty za okamžitě splatné. V souladu s těmito podmínkami tak přistoupila banka dopisem ze dne datum k okamžitému zesplatnění celé dlužné částky. Před poskytnutím úvěru původní věřitel splnil své zákonné povinnosti, když zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a to jak prostřednictvím bankovních a nebankovních registrů klientských informací (SOLUS), tak i kontrolou veřejných databází (insolvenční rejstřík, databáze MVČR). Zkoumáním úvěruschopnosti žalovaného nebyla zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí sjednaného úvěru bránila. Žalobce si dovoluje odkázat na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023 , v němž soud konstatoval, že „Pro závěr, zda smlouva o spotřebitelském úvěru je smlouvou neplatnou, nepostačuje jen samo zjištění, že poskytovatel řádně neposoudil úvěruschopnost spotřebitele. Je to proto, že samo zjištění, že poskytovatel v procesu posouzení úvěruschopnosti pochybil, nemusí vždy nutně znamenat, že spotřebitel není schopen úvěr splácet… Z řečeného vyplývá, že za dané situace nelze smlouvu považovat za neplatnou jen proto, že nebyla řádně posouzena úvěruschopnost spotřebitele; musí být postaveno najisto, že spotřebitel nebyl schopen úvěr splácet.“ Pokud byl poskytnutý úvěr ze strany žalovaného dlouhodobě řádně splácen, a žalovaný tedy byl úvěr schopen splácet, nemohlo dojít k naplnění podmínek pro vyslovení závěru o neplatnosti smlouvy.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud ve věci postupoval dle ust. § 115a osř .
4. S ohledem na provedené dokazování má soud za zjištěný skutkový stav, tak je podrobněji popsán shora. Jelikož jsou jednotlivé skutečnosti zjištěné soudem z provedených důkazů ve vzájemném souladu a neodporují si, odkazuje soud ohledně závěrů o skutkovém stavu věci na shora uvedené skutečnosti zjištěné z jednotlivých důkazů.
5. Soud má za prokázané ze smlouvy o vydání kreditní karty, že obsahem této smlouvy byl závazek banky poskytnut žalovanému úvěrový rámec až do výše částka, který si žalovaný nechal dne datum navýšit až na částku částka. Vyčerpaná část úvěru byla přitom na základě smlouvy úročena smluvní úrokovou sazbou ve výši 22,56 % ročně. Soud má dále za prokázané, že dle obchodních podmínek byla banka v případě porušení smlouvy ze strany držitele karty oprávněna prohlásit veškeré pohledávky za držitelem karty za okamžitě splatné. V souladu s těmito podmínkami tak přistoupila banka dopisem ze dne datum k okamžitému zesplatnění celé dlužné částky soud má také za prokázané, že došlo ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a nebyla zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí sjednaného úvěru bránila. Žalovaný ničeho ze shora uvedených zjištěný nesporoval.
6. Zjištěný skutkový stav soud posoudil podle následujících zákonných ustanovení:
7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb. , dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.
9. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
10. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo i její část i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jiné osobě. S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená včetně zajištění (§ 1880 odst. 1 o. z.).
11. Soud uzavřel, že žaloba byla podána důvodně. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o poskytnutí kreditní karty a úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 o. z., na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky v dojednané výši. Žalovaný se zavázal peněžní prostředky s dohodnutým úrokem právní předchůdkyni žalobce vrátit ve stanoveném termínu, avšak svůj závazek porušil, úvěr řádně nesplácel a pohledávka právního předchůdce žalobce za žalovaným z titulu shora uvedené smlouvy o úvěru se z toho důvodu stala celá splatnou. V průběhu řízení se žalovaný ve věci nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nesporoval, a tudíž ani netvrdil, že by mu uvedený dluh nevznikl nebo jej již zcela nebo zčásti uhradil. Soud proto vycházel ze skutkových tvrzení žalobce a ze žalobcem předložených důkazů, když žalobce současně doložil svou aktivní legitimaci ve sporu smlouvou o postoupení pohledávek. Z uvedených důvodů soud žalobě zcela vyhověl a výrokem I. uložil žalovanému zaplatit žalobci dluh z titulu úvěrové smlouvy. Protože žalovaný neplnil řádně a včas, jak se k tomu smlouvou zavázal, a dostal se do prodlení ve smyslu § 1968 o. z., vznikl žalobkyni mimo nároku na zaplacení dlužné jistiny a smluvních úroků také nárok na zákonný úrok z prodlení za požadované období. Soud proto přiznal žalobkyni žádané nároky v plné výši. Výše úroku z prodlení byla stanovena v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena na tři dny od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. o. s. ř.
12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty sestávající z částky částka za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka a návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po částka dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.