Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
4 C 26/2025-76
Okresní soud ve Strakonicích rozhodl soudkyní Mgr. Danou Chromou ve věci
žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o 37 119,32 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 5 000 Kč, a to ve splátkách po 500 Kč měsíčně splatných vždy do každého 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 29 999,32 Kč, a to ve splátkách po 500 Kč měsíčně splatných vždy do každého 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.
III. Žaloba, že žalovaný je dále povinen zaplatit žalobci částku ve výši 1 257 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 116,56 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 362,55 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 6 257 Kč od 21. 5. 2024 do zaplacení a úrok ve výši 14,75 % ročně z částky 5 000 Kč od 21. 5. 2024 do zaplacení, se zamítá.
IV. Žaloba, že žalovaný je dále povinen zaplatit žalobci částku ve výši 863 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 360,68 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 72,59 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 30 862,32 Kč od 18. 5. 2024 do zaplacení a úrok ve výši 13,9 % ročně z částky 29 999,32 Kč od 18. 5. 2024 do zaplacení, se zamítá.
V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 5 000 Kč, a to ve splátkách po 500 Kč měsíčně splatných vždy do každého 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 29 999,32 Kč, a to ve splátkách po 500 Kč měsíčně splatných vždy do každého 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.III. Žaloba, že žalovaný je dále povinen zaplatit žalobci částku ve výši 1 257 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 116,56 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 362,55 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 6 257 Kč od 21. 5. 2024 do zaplacení a úrok ve výši 14,75 % ročně z částky 5 000 Kč od 21. 5. 2024 do zaplacení, se zamítá.IV. Žaloba, že žalovaný je dále povinen zaplatit žalobci částku ve výši 863 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 360,68 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 72,59 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 30 862,32 Kč od 18. 5. 2024 do zaplacení a úrok ve výši 13,9 % ročně z částky 29 999,32 Kč od 18. 5. 2024 do zaplacení, se zamítá.V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce navrhoval vydání rozhodnutí, podle něhož žalovaný bude povinen zaplatit mu částku 6 257 Kč s úrokem a zákonným úrokem z prodlení a dále částku 30 862,32 Kč s úrokem a zákonným úrokem z prodlení. V odůvodnění žaloby uvedl, že právní předchůdce žalobce společnost právnická osoba. uzavřela se žalovaným dne 26. 10. 2023 Smlouvu o půjčce číslo hodnota, na jejímž základě banka poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 5 000 Kč. Smlouva byla uzavřena na základě návrhu na uzavření smlouvy učiněného ze strany žalovaného, který banka bez výhrad akceptovala. Strany si před uzavřením této Smlouvy sjednaly Rámcovou smlouvu o poskytování bankovních služeb, když nedílnou součástí smlouvy jsou tím rovněž Všeobecné obchodní podmínky a Ceník poplatků. Žalovaný se zavázal splácet bance zápůjčku způsobem uvedeným ve Smlouvě, Všeobecných obchodních podmínkách a Ceníku, a to s úrokem a pojištěním. Žalovaný byl dle smlouvy povinen splácet zápůjčku ve 13 pravidelných měsíčních splátkách po 459 Kč. První splátka byla splatná dne 25. 11. 2023. Splátky měly být hrazeny formou inkasa z účtu žalovaného. Mezi bankou a žalovaným bylo sjednáno úročení poskytnutých peněžních prostředků, kdy úroková sazba byla stanovena jako neměnná ve výši 14,75 % ročně. Žalovaný však zápůjčku nesplácel řádně a včas, proto byl bankou písemně upozorněn, aby tento stav napravil a byla mu poskytnuta lhůta minimálně 30 dnů. V důsledku trvajícího porušení povinností žalovaného banka pohledávku žalovaného s účinností ke dni 20. 5. 2024 zesplatnila. Dále žalobce uvedl, že pohledávka za žalovaným vyplývající z uvedené smlouvy s veškerým příslušenstvím a právy s pohledávkou spojenými byla ze strany banky postoupena žalobci na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 4. 2024, a to s účinností ke dni 30. 8. 2024. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Pohledávka za žalovaným činila ke dni postoupení 6 736,11 Kč bez kompletního příslušenství. Žalobce uvedl, že požaduje po žalovaném zaplacení jistiny ve výši 5 000 Kč, poplatků ve výši 1 257 Kč, smluvního úroku ve výši 362,55 Kč splatného ke dni 20. 5. 2024 a úroku z prodlení ve výši 116,56 Kč splatného ke dni 20. 5. 2024. Dále žalobce požaduje smluvní úroky od 21. 5. 2024 do zaplacení a zákonné úroky z prodlení od 21. 5. 2024 do zaplacení. Dále žalobce uvedl, že právní předchůdce žalobce společnost právnická osoba. uzavřela se žalovaným dne 27. 10. 2023 Smlouvu o půjčce číslo hodnota, na jejímž základě banka poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 30 000 Kč. Smlouva byla uzavřena na základě návrhu na uzavření smlouvy učiněného ze strany žalovaného, který banka bez výhrad akceptovala. Strany si před uzavřením této smlouvy sjednaly Rámcovou smlouvu o poskytování bankovních služeb, kdy nedílnou součástí Smlouvy jsou tím rovněž Všeobecné obchodní podmínky a Ceník poplatků. Žalovaný se zavázal splácet bance zápůjčku způsobem uvedeným ve smlouvě, Všeobecných obchodních podmínkách a Ceníku, a to s úrokem a pojištěním. Žalovaný byl podle Smlouvy povinen splácet zápůjčku v 78 pravidelných měsíčních splátkách po 639 Kč, přičemž první splátka byla splatná dne 25. 11. 2023. Splátky měly být hrazeny formou inkasa z účtu žalovaného. Mezi bankou a žalovaným bylo sjednáno úročení poskytnutých peněžních prostředků zápůjčky, kdy úroková sazba byla stanovena jako neměnná ve výši 13,90 % ročně. Žalovaný však zápůjčku nesplácel řádně a včas, proto byl bankou písemně upozorněn, aby tento stav napravil a byla mu poskytnuta lhůta minimálně 30 dnů. Vzhledem k tomu, že žalovaný nadále porušoval povinnosti ze smlouvy, banka pohledávku žalovaného s účinností ke dni 17. 5. 2024 zesplatnila. Dále žalobce uvedl, že pohledávka za žalovaným z uvedené smlouvy s veškerým příslušenstvím a právy s pohledávkou spojenými byla ze strany banky postoupena žalobci na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 8. 2024, a to s účinností ke dni 30. 8. 2024. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Pohledávka za žalovaným ke dni postoupení činila 33 295,59 Kč bez kompletního příslušenství. Žalobce uvedl, že požaduje po žalovaném zaplacení jistiny ve výši 29 999,32 Kč, poplatků ve výši 863 Kč, smluvního úroku ve výši 2 360,68 Kč splatného ke dni 17. 5. 2024 a úroku z prodlení ve výši 72,59 Kč splatného ke dni 17. 5. 2024. Dále požaduje smluvní úrok od 18. 5. 2024 do zaplacení a zákonné úroky z prodlení od 18. 5. 2024 do zaplacení. Dále žalobce uvedl, že jeho právní předchůdce jako poskytovatel úvěru splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy a nahlédnutím do veřejných registrů, jak vyplývá z interních systémových záznamů a současně, jak je deklarováno v Protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta. Banka v případě Smlouvy č. hodnota ve věci kontrolovala aktuální dluhy interní i externí, negativní záznamy, neplatné doklady, informace z externích úvěrových registrů (BRKI/NRKI/SOLUS, insolvenční rejstřík atd). Pokud bylo možno, nabídku příjmů žadatele banka kontrolovala na základě průměrných příjmů na běžném účtu. Právní předchůdce žalobce získal informace o finanční situaci žalovaného, kdy příjmy činily 20 000 Kč a zohledněné výdaje se oproti údajům v žádosti navýšily na 12 340 Kč (z toho výdaje na bydlení, včetně hypotéky a stavebního úvěru ve výši 7 000 Kč, výdaje na živobytí ve výši 4 860 Kč a ostatní výdaje ve výši 480 Kč). Z uvedených poznatků právní předchůdce žalobce zjistil, že žalovaný je schopen hradit úvěr ve výši poskytnuté, když rozdíl mezi příjmy a výdaji byl dostatečný. Banka tak schválila žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč. V případě Smlouvy o půjčce číslo hodnota banka ve věci kontrolovala aktuální dluhy interní i externí, negativní záznamy, neplatné doklady z externích úvěrových registrů (BRKI/NRKI/SOLUS, insolvenční rejstřík atd.). Pokud bylo možno, nabídku příjmů žadatele banka kontrolovala na základě průměrných příjmů na běžném účtu. Právní předchůdce žalobce získal informace o finanční situaci žalovaného, kdy příjmy činily 25 000 Kč a zohledněné výdaje se oproti údajům v žádosti navýšily na 20 709 Kč (z toho výdaje na splátky půjček 459 Kč, výdaje na bydlení, včetně hypotéky a stavebního úvěru ve výši 12 000 Kč, výdaje na živobytí ve výši 5 250 Kč a ostatní výdaje ve výši 3 000 Kč). Z uvedených poznatků právní předchůdce žalobce zjistil, že žalovaný je schopen hradit úvěr, když rozdíl mezi příjmy a výdaji byl dostatečný. Banka tak schválila žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč. Dále žalobce uvedl, že žalovaný na pohledávku ze Smlouvy o zápůjčce číslo hodnota neuhradil ničeho a na pohledávku ze Smlouvy o zápůjčce číslo hodnota uhradil dne 25. 11. 2023 částku 0,68 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Na základě provedeného dokazování bylo z Návrhu na uzavření Smlouvy o půjčce číslo hodnota a z akceptace návrhu zjištěno, že mezi společností právnická osoba. a žalovaným byla uzavřena Smlouva o zápůjčce, na základě níž byla žalovanému poskytnuta částka 5 000 Kč a žalovaný si zavázal celkem zaplatit částku 5 475,11 Kč ve 13měsíčních splátkách po 459 Kč. Z výpisu z běžného účtu žalovaného bylo zjištěno, že částka 5 000 Kč byla připsána na účet žalovaného dne 26. 10. 2023. Z dopisu ze dne 20. 5. 2024 adresovaného žalovanému bylo zjištěno, že z důvodu porušování podmínek úvěrové smlouvy číslo hodnota prohlásila banka dluh ke dni 20. 5. 2024 za okamžitě splatný a požadovala celé splacení. K tomuto dni činil celkový dluh 6 736,11 Kč. Z Návrhu na uzavření Smlouvy o půjčce číslo hodnota a akceptace návrhu na uzavření smlouvy o půjčce bylo zjištěno, že mezi společností právnická osoba. a žalovaným byla uzavřena Smlouva o zápůjčce, na jejímž základě žalovanému byla poskytnuta částka 30 000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit celkem částku 45 664,71 Kč v 78měsíčních splátkách po 639 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 13,90 % ročně. Smlouva byla uzavřena dne 27. 10. 2023. Z výpisu z účtu žalovaného bylo zjištěno, že dne 27. 10. 2023 byla na účet žalovaného připsána částka 30 000 Kč. Z dopisu ze dne 17. 5. 2024 adresovaného žalovanému bylo zjištěno, že banka z důvodu porušování závazků z úvěrové smlouvy číslo hodnota prohlásila ke dni 17. 5. 2024 dluh za okamžitě splatný a požadovala splacení. K tomuto dni činil celkový dluh 33 295,59 Kč. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 8. 2024 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi společností právnická osoba. jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem, přičemž z přílohy k této smlouvě bylo zjištěno, že byly postoupeny i obě pohledávky za žalovaným. Z dopisů ze dne 17. 9. 2024 bylo zjištěno, že společnost právnická osoba. oznámila žalovanému, že byly postoupeny pohledávky vyplývající ze Smlouvy o půjčce číslo hodnota a číslo hodnota na společnost právnická osoba., která je novým věřitelem pohledávek. Odeslání předmětných dopisů pak bylo prokázáno doklady o doručení. Tvrzení žalobce, že žalovaný na pohledávku ze smlouvy číslo hodnota ničeho neuhradil, vyplývá z bankovního výpisu z úvěru. Tvrzení žalobce, že žalovaný na pohledávku ze Smlouvy číslo hodnota uhradil pouze částku 0,68 Kč, vyplývá z bankovního výpisu z úvěru.
4. Dále žalobce své tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného prokazoval výpisy z běžného účtu. Z výpisů z běžného účtu, konkrétně za období 17. 3. 2023 – 31. 3. 2023 bylo zjištěno, že počáteční zůstatek činil 13 220 Kč, výdaje 13 158 Kč, konečný zůstatek 61,20 Kč. Příjem žalovaného ve výši 9 220 Kč byl představován platbou od úřadu práce. Z výpisu z účtu za období 1. 4. 2023 – 30. 4. 2023 bylo zjištěno, že příjmy činily celkem 9 269 Kč, výdaje 9 330 Kč, konečný zůstatek činil 0 a dále zde byly pohledávky po splatnosti ve výši 38,90 Kč. Příjmy žalovaného ve výši 9 220 Kč byly tvořeny platbou od úřadu práce. Z výpisu za období od 1. 5. 2023 do 31. 5. 2023 bylo zjištěno, že příjmy činily celkem 10 609 Kč, výdaje 10 609 Kč, přičemž mezi příjmy žalovaného je opět platba od úřadu práce ve výši 9 220 Kč. Z výpisu za období od 1. 6. 2023 do 30. 6. 2023 bylo zjištěno, že příjmy celkem činily 16 392 Kč, výdaje 12 389 Kč, konečný zůstatek tak činil 4 002 Kč. Příjmy žalovaného jsou tvořeny platbou od úřadu práce ve výši 9 220 Kč a dále byly vyplaceny přídavky na děti za období leden až duben 2023 ve výši 6 320 Kč. Z výpisu za období od 1. 7. 2023 do 31. 7. 2023 bylo zjištěno, že příjmy činily celkem 19 059 Kč, výdaje 23 099 Kč, konečný zůstatek 61,90 Kč. Příjmy žalovaného jsou utvořeny zejména platbou od úřadu práce ve výši 10 800 Kč. Z výpisu za období od 1. 8. 2023 do 31. 8. 2023 bylo zjištěno, že příjmy činily 11 339 Kč, výdaje 11 400 Kč, přičemž příjmy jsou tvořeny platbami od úřadu práce ve výši 9 220 Kč a 1 580 Kč, což je dávka, která představuje přídavek na dítě za období červenec 2023. Z výpisu za období od 1. 9. 2023 do 30. 9. 2023 bylo zjištěno, že příjmy činily celkem 24 186 Kč, výdaje 24 104 Kč, zůstatek činil 81,68 Kč. Příjmy jsou opět tvořeny zejména platbami od úřadu práce ve výši 9 220 Kč a 1 580 Kč. Z výpisu za období od 1. 10. 2023 do 31. 10. 2023 bylo zjištěno, že příjmy činily celkem 66 578 Kč, výdaje 34 453 Kč, zůstatek činil 32 206 Kč. Mezi příjmy jsou opět platby od úřadu práce, a to platba ve výši 28 750 Kč a dále jsou zde předmětné zápůjčky ve výši 5 000 Kč a 30 000 Kč. Z výpisu za od období od 1. 11. 2023 do 30. 11. 2023 bylo zjištěno, že příjem žalovaného činil 2,28 Kč, výdaj 32 208,96 Kč, konečný zůstatek činil 0. Z výpisu za období od 1. 12. 2023 do 31. 12. 2023 bylo zjištěno, že příjmy činily 1 012 Kč, výdaje 1 012 Kč. Z výpisu z běžného účtu za od období od 1. 1. 2024 do 31. 1. 2024 bylo zjištěno, že příjmy činily 525 Kč, výdaje 525 Kč. Z výpisu z účtu za období 1. 2. 2024 – 30. 4. 2024 bylo zjištěno, že příjmy byly v řádech desítek korun, výdaje v řádech desítek korun. Z Protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta týkajícího se úvěru číslo hodnota bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce vycházel z příjmů ve výši 20 000 Kč, výdajů 12 340 Kč s tím, že výdaje na splátky půjček jsou nulové, výdaje na bydlení včetně hypotéky a stavebního úvěru jsou ve výši 7 000 Kč, výdaje na živobytí ve výši 4 860 Kč, ostatní výdaje ve výši 480 Kč. Na základě těchto informací nebyly pochybnosti o schopnosti klienta úvěr splácet, a proto bylo rozhodnuto, že se úvěr schvaluje. Z Protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta, který se vztahuje úvěru k úvěru číslo hodnota, bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce vycházel z příjmu žalovaného 25 000 Kč, výdajů ve výši 20 709 Kč, z toho výdaje na splátky půjček činily 459 Kč, výdaje na bydlení, včetně hypotéky a stavebního úvěru 12 000 Kč, výdaje na živobytí 5 250 Kč, ostatní výdaje 3 000 Kč. Na základě těchto informací nebyly pochybnosti o schopnosti klienta úvěr splácet, a proto bylo rozhodnuto, že se úvěr schvaluje.
5. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byly uzavřeny dvě smlouvy o půjčce, a to dne 26. 10. 2023 Smlouva číslo hodnota, na základě níž byla žalovanému poskytnuta částka 5 000 Kč, a dne 27. 10. 2023 Smlouva číslo hodnota, na základě níž byla žalovanému poskytnuta částka 30 000 Kč. Smlouvy, které byly uzavřeny mezi účastníky, jsou smlouvou o zápůjčce dle § 2390 a následujících občanského zákoníku, která se považuje za spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Aktivní procesní legitimace žalobce je pak dána § 1879 občanského zákoníku, kdy soud má za prokázané platné postoupení pohledávky.
6. Soud se nejprve zabýval tím, zda došlo k platnému uzavření smluv. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Jako důsledek porušení uvedené povinnosti stanoví § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy uzavřené v rozporu s povinností poskytovatele úvěru s tím, že se jedná o neplatnost absolutní (rozsudek Soudního dvora EU druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci C – 679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel). Soud se tedy zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce splnil povinnost stanovenou mu zákonem o spotřebitelském úvěru v § 86, a to z úřední povinnosti. Právní předchůdce žalobce při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházel jednak z informací, které sdělil samotný žalovaný, a dále pak z výpisů z účtů a z veřejných registrů. Z provedeného dokazování vyplývá se, že přestože se jedná o smlouvy, které byly uzavřeny v rozmezí jednoho dne, a to 26. 10. 2023 a 27. 10. 2023, dospěl právní předchůdce žalobce jak k rozdílným příjmům, a to v řádech jednotek tisíc, tak k rozdílným výdajům rovněž v řádu jednotek tisíc. Zatímco u půjčky ze dne 26. 10. 2023 vycházel právní předchůdce žalobce z příjmu 20 000 Kč a výdajů 12 340 Kč, u půjčky ze dne 27. 10. 2023 vycházel z příjmů 25 000 Kč a výdajů 20 709 Kč. Podle názoru soudu je navíc nutné přihlédnout, že příjmy žalovaného byly tvořeny platbami od úřadu práce, přičemž z výpisu z účtu vyplývá, že příjmy se vždy prakticky rovnaly výdajům. Po zhodnocení těchto skutečností dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce nedůsledně zkoumal úvěruschopnost žalovaného a důsledkem tohoto postupu (nesprávného, neobjektivního, bez odborné péče posouzení úvěruschopnosti) je pak skutečnost, že obě předmětné smlouvy jsou pro porušení povinností uvedených v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatné.
7. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že smlouvy jsou pro porušení povinnosti právního předchůdce žalobce řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy absolutně neplatné, je žalovaný, jakožto spotřebitel, dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální vůči obecné úpravě bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 občanského zákoníku. Žalobce, jakožto právní nástupce poskytovatele úvěru, tak má právo pouze na vrácení poskytnuté neuhrazené jistiny, nikoliv na úroky, poplatky či smluvní pokutu apod. (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021–262). Vzhledem k tomu, že žalovanému byla poskytnuta částka 5 000 Kč a žalovaný neuhradil ničeho, je povinen vrátit nezaplacené poskytnuté finanční prostředky ve výši 5 000 Kč, jakožto dlužnou jistinu žalobci. V této části tedy soud žalobě jako důvodné vyhověl. Dále pak byla žalovanému poskytnuta částka 30 000 Kč, žalovaný uhradil pouze částku 0,68 Kč a je tak povinen vrátit nezaplacené poskytnuté finanční prostředky ve výši 29 999,32 Kč. V této části soud tedy také žalobě jako důvodné vyhověl. Ve zbytku pak byla žaloba zamítnuta.
8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 citovaného ustanovení určí soud dobu dle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Soud vychází z toho, že žalovaný je v produktivním věku. Současně nebyly provedeny žádné důkazy svědčící o tom, že by zdravotní stav či jiné objektivní skutečnosti znemožňovaly žalovanému možnost získávat prostředky na své potřeby prací a bylo přihlédnuto i k výši žalovaných částek. Vzhledem k tomu dospěl soud k závěru, že kritériím stanoveným v § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy možnostem žalovaného a spravedlivému uspořádání práv účastníků, odpovídá možnost žalovaného uhradit dlužnou jistinou u každé z půjček v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč splatných do každého 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím, po právní moci rozsudku. K ochraně oprávněných zájmů žalobce soud stanovil podmínku ztráty výhody splátek, kdy v případě neuhrazení, byť jen jedné ze splátek řádně a včas, může žalobce požadovat úhradu celé dlužné jistiny.
9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 150 o. s. ř. V dané věci žalobce uplatnil svou pohledávku vyplývající ze smluv, na základě nichž žalovaný načerpal celkem částku 35 000 Kč. Vzhledem k tomu, že neuhradil poskytnutý úvěr řádně a včas, žalobce uplatnil nárok na zaplacení částky 37 119,32 Kč (neuhrazená část jistiny, poplatky) a úrok, úrok z prodlení. V dané věci je třeba zohlednit smysl a účel právní úpravy obsažené v § 86 a § 87 citovaného zákona, kdy jde o vnitrostátní implementaci evropského práva. Porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je sankcionováno neplatností smlouvy mající za následek ztrátu zisku věřitele v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy, kdy spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Právě tato specifická povaha a předmět daného řízení znamená, že v případě závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru je soudem stanovena doba vrácení poskytnuté jistiny či jejího zůstatku, a to podle možností spotřebitele. Jedná se o rozhodnutí ve věci samé, nikoliv o lhůtu k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Za této situace nelze dle názoru soudu určit poměr úspěchu a neúspěchu účastníka ve věci ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. pouhým matematickým poměrem žalobou požadované a rozsudkem přiznané částky. Na žalobce nelze nahlížet jako na účastníka v dané věci převážně úspěšného, přestože žalovanému byla napadeným rozsudkem uložena povinnost k zaplacení vyšší části žalované částky. Dle názoru soudu je nutno při rozhodování o náhradě nákladů řízení přihlédnout k dalším specifickým okolnostem věci vyplývajícím ze zvláštní (specifické) právní úpravy. Je nutno přihlédnout ke skutečnosti, že soudem je teprve hmotně právní splatnost poskytnuté jistiny na základě neplatného právního jednání určována, v důsledku čehož nelze striktně vzato na žalovaného spotřebitele nahlížet jako na dlužníka, který je se svým plněním ke dni podání žaloby v prodlení. Je nutno dále přihlížet i k tomu, že žalobce v řízení uplatnil vedle nesplaceného nároku na úhradu jistiny či jejího zůstatku i další smluvní nároky, kteréžto byly zamítnuty. Dále, že nebylo vyhověno ani jeho požadavku na úhradu žalované částky ve 3denní lhůtě. Po zvážení těchto okolností nelze určit poměr úspěchu a neúspěchu účastníka ve věci pouhým matematickým poměrem, ale je nutno přihlédnout k uvedeným okolnostem. Ty ve svém důsledku mohou znamenat, že v poměrech daného řízení nelze pro jeho specifičnost o poměru úspěchu a neúspěchu vůbec uvažovat, proto bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (viz. usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 8 Co 1519/2024–141 ze dne 25. 11. 2024).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím soudu podepsaného.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna řádně a včas, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.